Kód CZ 10716

Nová Ves

(Neudorf)

[Kostel Nanebevzetí P.Marie] ^{Zdroj 2) Zdroj C) Zdroj D)}

1834, zbořen 1967. připomínán již v roce 1361, kdy byl filiální ke Křimovu. Nový kostel obklopený hřbitovem ho nahradil v roce 1606. Zbořen byl spolu s barokní hřbitovní kaplí svatého Leonarda v roce 1833 a o rok později začala výstavba nového kostela vysvěceného roku 1839. O pět let později k němu byla přistavěna věž. V polovině dvacátého století zchátral, což se stalo v roce 1965 důvodem ke zrušení památkové ochrany a o dva roky později byl odstřelen. Klasicistní filiální kostel postavený na místě starší stavby zbořené roku 1833. Novou svatyni vystavěl Václav Böhm z Málkova. Věž přistavil stavitel Josef Dausche z Chomutova. - Obdélný, se západní hranolovitou věží. Nepatrně odsazený obdélný presbytář se sakristií připojenou k jižní stěně. Interiér byl plochostropý, v podvěží s křížovou klenbou. V západní části byla vestavěna kruchta nesená dvěma dřevěnými sloupy. Hlavní oltář klasicistní. Součástí vybavení byla socha Madony s dítětem (okolo 1500) a na triumfálním oblouku byla umístěna plastika Ukřižování z doby okolo roku 1520. Ostatní vybavení pocházelo z 18. a 19. století. - V roce 1965 byla kostelu zrušena památková ochrana, údajně kvůli špatnému technickému stavu, a v roce 1967 byl zcela zbytečně zbořen.

[Kaple sv.Leonarda] ^{Zdroj C)}

Barokní, na hřbitově u kostela, zbořena 1833

Kaple ^{Zdroj C)}

Nedaleko od jihozápadního okraje vesnice torzo z druhé poloviny devatenáctého století zvané německy Pfaffkapelle nebo Toberkapelle. Pobořena byla v sedmdesátých letech dvacátého století.

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

na východním okraji vesnice z doby okolo roku 1700. Na jeho hranolovém podstavci jsou reliéfy P. Marie, sv. Antonína Paduánského a sv. Jana Nepomuckého.

Boží muka ^{Zdroj C)}

pozdně gotického typu z počátku osmnáctého století

Smírčí kříž ^{Zdroj C)}

16.století. mezi domy čp. 47 a 54

Smírčí kříž ^{Zdroj C)}

s reliéfem sekery, u domu čp. 3.

Mlýn ^{Zdroj C)}

...

Mlýn ^{Zdroj C)}

...

Mlýn ^{Zdroj C)}

...

Dům ^{Zdroj C)}

S hrázděným patrem

Zpět na okres

Panství

Politický okres Chomutov, s.o. Hora sv.Šebestiána

1961 Okres Chomutov

1960 Část Hory sv.Šebestiána

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj C)}

Počátky vesnice jsou nejasné. Starší literatura uvádí, že byla součástí křimovského panství, které Chotěbor z Račic odkázal v roce 1281 řádu německých rytířů z chomutovské komendy. Darovací listina však Novou Ves neuvádí. Novější literatura předpokládá, že vesnici založili až němečtí rytíři na konci třináctého nebo v první třetině čtrnáctého století. Z urbanistického hlediska měla Nová Ves v době svého založení charakter lesní lánové vsi.

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1345, kdy řád udělil dědičnou rychtu v Nové Vsi Georgu Wahlenhöferovi. K jeho povinnostem patřila služba chomutovské komendě, její zásobování rybami a lesními produkty a ubytování lovců a jejich psů v době lovů. Za to směl provozovat mlýn o jednom kole, chytat ryby a lovit drobnou zvěř, vařit a prodávat pivo a provozovat několik řemeslnických živností. Zpráva zároveň obsahuje zmínku o potůčku, který vytéká ze štoly, a dokládá tak zdejší rudné dolování již ve čtrnáctém století. Ve čtrnáctém století patřila část vesnice pánům z Alamsdorfu. Konkrétně listina z roku 1356 zmiňuje jejich pozemky v horní části vesnice a v roce 1363 jim patřila celá čtvrtina vsi. Z roku 1361 pochází zmínka o kostelu, který byl filiálním kostelem křimovské farnosti.

Nová Ves se již před husitskými válkami stala součástí chomutovského panství. Podle urbáře z roku 1560 v ní žilo 38 usedlých a stály zde tři mlýny (z toho jeden pustý). O tři roky později je zmiňována také krčma, která od roku 1571 směla prodávat jen pivo z Chomutova. Nacházela se zde křižovatka cesty z Chomutova a cesty z Kadaně, která vedla přes Místo a Celnou. Z Nové Vsi pokračovaly obchodní stezky do Saska. Jedna vedla přes Satzung do Wolkensteinu a druhá přes Reitzenhain do Marienbergu. Významným zdrojem příjmů tak bylo poskytování služeb kupcům, kterým sloužil velký zájezdní hostinec.

Patnácté a šestnácté století bylo hlavním obdobím rozvoje hornictví. Zdejší hornická činnost úzce souvisí s rudným dolováním u Hory Svatého Šebestiána, a dobývaly se zde stejné nerosty: zejména stříbro, ale také měď, olovo a cín.[9] Nejvýznamnějším dolem bylo Císařské pásmo (Kaiserzug) se stejnojmennou dědičnou štolou na východním úbočí Novoveského vrchu. Průběh štoly je na povrchu patrný jako pásmo hald a pinek. V jižní části vesnice se nacházel důležitý důl Svatý kříž a na jejím severním konci byla u mlýna štola Leonard znovuotevřená v roce 1818, kdy však těžaři neměli dostatek prostředků na odvodnění, takže byla brzy opět opuštěna.[9] Nad soutokem Šebestiánky a Prunéřovského potoka ústila štola Svatá Trojice.

Vzhledem k poloze na frekventované cestě během třicetileté války však vesnice trpěla častými průchody vojsk. Velká část jí byla zpustošena a hornictví se v sedmnáctém století podařilo obnovit jen na velmi krátkou dobu. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo 33 sedláků, šest chalupníků, pět rodin bez větších pozemků a čtyři nádeníci. Stálo zde pět mlýnů. Hlavními zdroji příjmů byl chov dobytka, formanství a vývoz šindelů a chleba do Německa. Ve vesnici se také nacházel svobodný statek, který v roce 1670 koupil za 3 000 kop míšeňských Kryštof Vilém Wohlgemutz z Rosenthalu, jehož předkové vlastnili místní hostinec. V roce 1674 se změnilo církevní územní uspořádání, protože Hora Svatého Šebestiána získala vlastní faru a novoveský kostel se stal filiálním kostelem ve šebestiánské farnosti.

S úpadkem hornictví začaly nabývat na významu jiné způsoby obživy. Přes vysokou nadmořskou výšku se začalo rozvíjet nevýnosné zemědělství (zejména chov dobytka). Lidé se živili jako lesní dělníci a ze dřeva se vyráběla prkna, stavební dříví a chmelové tyče. V domácnostech se rozvíjela výroba krajek a stužkových prýmků a proužků. Rozvoj vesnice však narušovaly vojenské vpády během vlády císařovny Marie Terezie v osmnáctém století. Zpustošena byla například během války o bavorské dědictví v roce 1778 a později také ve válkách v roce 1813 a 1866. V roce 1831 byla zahájena těžba rašeliny, která však nedokázala konkurovat uhlí dováženému od roku 1872 po vejprtské železniční trati.

Po první světové válce žilo v Nové Vsi německé obyvatelstvo, takže československé správní orgány musely po svém ustanovení překonávat řadu obtíží. Postupně však byly vyřešeny a vesnice se začala propagovat jako místo vhodné pro letní i zimní dovolenou. V zemědělství se začalo testovat silážování kukuřice a slunečnic, které ve zdejším podnebí nedokázaly dozrát ani je nebylo možné usušit. Během druhé světové války padlo několik zdejších mužů na frontě, ale jiné škody vesnice neutrpěla. V dubnu roku 1945 tudy procházel pochod smrti z Reitzenhainu do Chomutova. Jeho oběti byly pochovány v celkem dvanácti společných hrobech, z nichž tři byly v Nové Vsi. Událost připomínají dva pomníky nad vesnicí. Po válce byla v období od 3. července 1945 do 2. září 1946 většina německých obyvatel vysídlena. Ze 721 Němců jich ve vesnici zůstalo pouze třicet. S poklesem počtu obyvatel se snížila také rozloha obdělávané půdy ze 187 hektarů v roce 1945 na 11,4 hektaru v roce 1951. Vzniklo však pastvinářské družstvo. Později ho nahradil státní statek, který provozoval kinosál, mateřskou školu a jídelnu se sálem.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	1249 N
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová, Umělecké památky Čech I, 1957

C) cs.wikipedia.org (2.12.2017)

D) znicenekostely.cz (2.12.2017)

Satav: 11 - 5 - 0

Stav: 1 - 0 - 0

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 2.12.2017

Předchozí editace: 27.4.2013