Kód CZ 13192

Přibyslav

(Primislau)

Osady: Dvorek, Hesov, Keřkov, Ronov nad Sázavou, Uhry

Připojené: Česká Jablonná, Dobrá, Dolní Jablonná, Hřiště, Poříčí, Utín

Kostel Narození sv.Jana Křtitele ^{Zdroj 2)}

Pův.gotický, nový 1750-3 barokní.

Zvonice ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

U kostela, zbytek opevnění kostela či původního hradu, 1497. První zmínka o věži, která patřila k původnímu hradnímu opevnění, pochází z roku 1497. Vchod se nachází ve výšce 7 metrů a vedou k němu dřevěné schody, které se při ohrožení nepřítelem daly rychle odstranit. Ochranou obyvatel byla vedena i stavba průchodu do druhého patra věže, který je tak úzký, aby při průniku nepřátel do věže dal obráncům možnost jej rychle zabarikádovat nebo zazdít.

Věž má výšku 30,96 m. Není již možné zjistit, kdy byla dokončena; obílena a omítnuta byla až v roce 1600.

Už roku 1604 ale blesk zapálil tehdejší šindelovou střechu a krovy, shořelo i vnitřní schodiště a podlahy. Věž pak byla „provizorně“ zakryta, což se však nezměnilo až do roku 1681. Koncem století dostala věž báň – na jejím vrcholu ale nebyl vztyčen kříž, ale hvězda. Byla znakem toho, že nešlo o objekt církevní, ale patřící k obrannému systému města.

Další požár věž postihl v roce 1767, kdy roztavil i zvony. Věž byla opět provizorně zakryta. Z okolních obcí si Přibyslav vypůjčila malé zvonky, aby nezůstala zcela bez zvonů. Žádosti o finanční zdroje u majitelů panství byly neúspěšné, roku 1803 se proto Přibyslav rozhodla opravit věž na vlastní náklady. Necelých 6 metrů zničeného horního zdiva se město rozhodlo ubourat, čímž přišel o bydlení hlásný, jehož byt se nacházel právě zde.

V odbourané horní části bývaly také věžní hodiny, které obec nutně potřebovala. Rozhodla se je proto "provizorně" umístit do horní části protáhlého gotického okna. Tam zůstaly dodnes, o řadu let později se objevily ciferníky v oknech obrácených na další tři světové strany.

Fara ^{Zdroj 2)}

Barokní, pol.18.stol.

Kostnice ^{Zdroj C)}

Kolem 1760

[Kaplička sv.Jana Nepomuckého] ^{Zdroj C)}

Proti zámku, zbořena 1961, socha umístěna v kostnici.

Výklenková kaplička sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

Při č.p.4 na náměstí

Kaplička ^{Zdroj C)}

Severovýchodně od města, 2003

Sloup P.Marie ^{Zdroj C)}

v roce 1998 jej zhotovil akademický sochař a rodák z Přibyslavi Roman Podrázský

Socha sv.Václava ^{Zdroj 2)}

1743, na náměstí

Socha Krista ^{Zdroj 2)}

Na hřbitově, J.Max, náhrobek Josefa a Marie Hessových

Socha P.Marie ^{Zdroj C)}

Na štítě kostela sv.Jana Křttele

Socha sv.Jana Křtitele ^{Zdroj C)}

Na kostele sv.Jana Křttele

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

Na kostele sv.Jana Křttele

Sousoší Piety ^{Zdroj C)}

ak. sochaře Romana Podrazského. U zdi kostela Narození sv. Jana Křtitele

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Husova ul. 1844

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

U silnice na Hesov, 1845

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Hasičská ul. 1901

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Nerudova ul.

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

U silnice Dobrá - Žižkovo Pole

Železný kříž ^{Zdroj C)}

U kostela sv.Jana Křtitele

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Proti č.p.561

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Ulice Pecháčkova

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Na kopci mezi Keřkovem a Dobrou

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Ulice Hesovská

Dřevěný kříž ^{Zdroj C)}

U kostela sv.Jana Křtitele

.

Boží muka ^{Zdroj 2)}

18.stol. Husova ul. při č.p.305 s Pietou na plechu

Boží muka ^{Zdroj C)}

Havlíčkova ul. u mistního hřbitova byla postavena v roce 1774 na, místě kde je pochováno v hromadném hrobě 744 Bavorů, kteří zemřeli v období sedmileté války ve vojenské nemocnici v Přibyslavi. Počátkem 90.let 20 století město Přibyslav nechalo stavbu opravit. Byly provedeny nejen stavební úpravy ale dostalo se i na čtyři obrazy svatých ve výklencích. Podle zničených originálů je znovu namaloval Pavel Plíhal.

Socha Jana Žižky ^{Zdroj C)}

Husova ul.

Památník holocaustu ^{Zdroj C)}

ve dvoře Kurfürstova domu

Památník padlým 1914-18, 1938-45 ^{Zdroj C)}

V parčíku na náměstí

Památník padlým 1914-18 ^{Zdroj C)}

V parku

Památník Kapitánu Maslovovi ^{Zdroj C)}

Padlému sovětskému důstojníkovi

Památník padlým rudoarmějcům ^{Zdroj C)}

...

Památník národních mučedníků ^{Zdroj C)}

1939-45, na hřbitově

Památník obětem 1914-18 ^{Zdroj C)}

Na nádvoří zámku, R.Kabeš

Pamětní deska obětem fašismu ^{Zdroj C)}

...

Pamětní deska JUDr. Miroslav Řepiského ^{Zdroj C)}

Na nádvoří zámku

Pamětní deska Stanislavu Bechyně ^{Zdroj C)}

Na rodném domě č.p.37

Pamětní deska Janu Karlu Bechyně ^{Zdroj C)}

Na rodném domě č.p.37

Pamětní deska Janu Ottovi ^{Zdroj C)}

Dílo na památku Jana Otto zhotovil Roman Podrázský. Tato deska se nachází na dvoře Informačního centra (Kurfürstův dům)

Erb Ditrichštejnů ^{Zdroj C)}

Na průčelí zámku

Erb Ditrichštejnů ^{Zdroj C)}

Na průčelí fary

Erb Ditrichštejnů ^{Zdroj C)}

Na průčelí špitálu

Kamenné lavice ^{Zdroj C)}

Z hradu Lipnice, ve dvoře č.p.62

Kašna ^{Zdroj C)}

Na náměstí z roku 1868. Ještě v roce 1909 zásobovala tuto část města pitnou vodou. V padesátých letech minulého století byla rozebrána a prodána. Zbytek dnes umístěn v novodobé fontáně

Fontána ^{Zdroj C)}

Se stavbou kulturního domu v akci "Z" se začalo v roce 1961. KD byl slavnostně otevřen v březnu roku 1969. V popředí socha, kterou věnovala v roce 1979 vdova po akademiku Stanislavu, Anděla Bechyňová, ze své pozůstalosti městu sochu Najády s lachtanem, která dnes zdobí kašnu v parčíku před kulturním domem.

Busta K.H.Borovského ^{Zdroj C)}

Autor Roman Podrazský. Husova ulice

Leda s labutí ^{Zdroj C)}

sochaře Romana Podrázského

Socha ^{Zdroj C)}

sochaře Romana Podrázského

Socha Trojčata ^{Zdroj C)}

sochaře Romana Podrázského

Socha dívky ^{Zdroj C)}

sochaře Jaroslava Brože, před nádražím

Památník 70.let založení skauta ^{Zdroj C)}

...

Kamenná káď ^{Zdroj C)}

Přivezena z obce Ronov nad Sázavou v roce 1999 na Vyšehradskou ulici před budovu Starého špitálu. Práce kameníků z 18.století. Byla vytesána z jednoho kamenného kvádru roku 1783 pro tehdejší papírnu na máčení papírenských štěpků. Majitelem původně panské papírny, se stal 1779 Josef Benedik Keller. Letopočet a jeho iniciály jsou vytesány na přední straně kádě

[Hrad] ^{Zdroj C)}

Zanikl 1424, na místě současného farního kostela

Zámek ^{Zdroj 2)}

Pův.renesanční, 16.stol., v 18.stol. přístavba 4 křídel, oprava po požáru 1767 a 1847

Špitál ^{Zdroj 2)}

Raně barokní, 1692 u kostela

Škola ^{Zdroj C)}

Kostelní ul.265

Pivovar ^{Zdroj C)}

Dnes pošta

[Lihovar] ^{Zdroj C)}

Zbořen

Dům č.p.4 ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Dům č.p.36 ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Dům č.p.45 ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Dům č.p.53 ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Dům č.p.60 ^{Zdroj 2)}

S figurálními sgrafity, na náměstí

Dům č.p.61 ^{Zdroj C)}

Na náměstí, 1502

Dům č.p.75 ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Dům ^{Zdroj C)}

Na náměstí, vyhořel 1908

Štola ^{Zdroj C)}

Pod farou, z 13.-14.stol. cca 100m dlouhá ve skále.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Chotěboř, s.o.Přibyslav

1961 Okres Havlíčkův Brod

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj C)}

1990 MPZ

První písemné zmínky pochází přibližně z poloviny 13. století. Některé starší spisy sice místo podobného názvu zmiňují, ale zřejmě se jedná spíše o moravskou obec Přibyslavice. V roce 1235 se v listině královny Konstancie objevuje výraz „Pribyzlaun“ a jako svědek je podepsán přibyslavský rychtář, což soudí o dobové existenci obecního uspořádání v Přibyslavi. První písemná zmínka se však např. podle ČSÚ datuje do roku 1257 a vztahuje se k listině Smila z Lichtenburka, v níž daruje desátky ze stříbrných dolů v okolí Přibyslavi třem cisterciáckým klášterům. Tato těžba souvisela s rozvojem hornictví na Jihlavsku. Falešné rukopisy se však snažily v minulosti klást založení města do vzdálenější historie. V roce 1889 byl zveřejněn nález tzv. Paměti přibyslavské, padělaného dokumentu, který založení města sestrou svatého Václava Přibyslavou klade do 10. století. Nepravost rukopisu prokázal již v roce 1908 Gustav Friedrich, dokument byl však podrobován rozsáhlému jazykovému i historickému zkoumání i v mnohem pozdější době.

Přibyslav a přilehlý region se již ve 13. století stala po Jihlavě druhým nejdůležitějším nalezištěm stříbra v českých zemích. Nejprve se však zřejmě jednalo o osadu kolem tehdejšího přibyslavského hradu a sídlo městského typu vzniklo zřejmě až v poslední třetině 13. století. Po smrti Smila z Lichtenburka získal Přibyslav jeho bratr Častolov, poté jeho syn Jindřich z Přibyslavi a na přelomu 13. a 14. století Jindřichův syn Hynek z Přibyslavi. Původně hornické město se však mění s tím, jak byla naleziště postupně vytěžena a horníci odchází na Kutnohorsko. Obyvatelé se přeorientovávají na zemědělství a řemesla. Ke konci 14. století se vlády na panství ujal Čeněk z Ronova, který později proslul loupežnými přepadeními sousedních měst.

Na začátku října 1424 přitáhli k městu husité v čele s Janem Žižkou. Utábořil se mezi Šenfeldem (dnešní Žižkovo Pole) a Hřišti a město obléhal. Sám Žižka však u vesnice Šenfeld 11. října téhož roku zemřel. Jeho bojovníci pak město dobyli, hrad vypálili a několik desítek obránců popravili upálením. Přibyslavský hrad pak husité (kteří si po smrti svého vůdce říkali Sirotci) používali jako opevněnou základnu pro výpady na Moravu. Moc nad městem ztratili až s koncem husitských válek po bitvě u Lipan. Hrad byl boji tak poničen, že v následujících desetiletích postupně zanikl. Panství bylo Ronovci přepuštěno jejich příbuznému Hynku Ptáčkovi z Pirkštejna z Polné, slavnému učiteli budoucího krále Jiřího z Poděbrad. Po smrti Hynka i jeho dcery spravoval panství syn Jiříka, Viktorín z Poděbrad. Ten však kvůli dluhům prodal město svému synovci Janu Bočkovi z Kunštátu a Bočkové panství spravovali až do roku 1515, kdy jej na čas převzal Mikuláš mladší Trčka z Lípy. Po bitvě u Moháče (1526) koupil polensko-přibyslavské panství Karel z Valdštejna, následně ho vyženil bohatý Zachariáš z Hradce. Ten si v Přibyslavi nechal postavit zámek. V roce 1597 získali město a jeho okolí Žejdlicové ze Šenfeldu.

Během války mezi císařem a českými stavy obsadila císařská armáda a v pobělohorském období byl před soud postaven i majitel přibyslavského panství, Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu. Majetky mu byly zkonfiskovány ve prospěch královské koruny a zemřel ve vězení. Panství bylo pod cenou prodáno kardinálovi Františkovi z Ditrichštejna a docházelo k násilné rekatolizaci poddanstva. V roce 1643 zasáhla do života města třicetiletá válka – město napadli Švédové a vyžádali si výpalné. V roce 1645 přesto v podstatě celé město vyhořelo. Po válce bylo město z velké části zdevastované. Město vlastnil kníže Maxmilián, poté František Josef z Ditrichštejna. Knížata z Ditrichštejnu vládla během valné části 17., 18. a 19. století, poslední Ditrichštejn zemřel až v roce 1864 a rod vymřel po meči.

V průběhu druhé poloviny 18. století postihlo Přibyslav několik pohrom. V roce 1766 zmrzla úroda a obyvatelé si tak na příští rok museli půjčit osivo. Hned následujícího roku (1767) začala hořet střecha domu v Zámecké ulici a za 15 minut od vypuknutí požáru shořelo více než 100 domů. Ve věži nad kostelem se tehdy roztavily tři malé zvony a shořela také nemocnice spolu se školou. Jen kostel požár vyjma střechy přečkal. Většině obyvatel shořel při požáru veškerý majetek a obec si tak musela půjčovat. Majitel panství Karel z Ditrichštejna daroval postiženým stavební materiál na obnovu poničených staveb. Během 70. let 18. století navíc postihl zemi hladomor a v roce 1775 shořelo při požáru dalších 44 domů. O padesát let později, v roce 1821, prošla Přibyslaví epidemie cholery a rok 1836 byl ve znamení vážné nákazy chřipky. Roku 1842 panovalo sucho, které vedlo k dalšímu požáru, jenž město postihl. Po Ditrichštejnech získala panství Klotilda, manželka hraběte Eduarda Clam-Gallase, který zemřel v roce 1899.

Dvacáté století se neslo nejprve ve znamení relativní prosperity a výstavby. Do města se dostaly první automobily, byla postavena pumpa, stavěly se podnikové budovy. Za první světové války zemřelo v bojích 39 mužů z Přibyslavi. Rok 1924 přinesl velké oslavy 500 let od smrti Jana Žižky, v roce 1927 byla otevřena mateřská škola. V roce 1938 byla ve městě založena kazatelská stanice sázavského sboru Českobratrské církve evangelické, v níž se věřící nyní jednou měsíčně scházejí ke svým bohoslužbám v budově městského úřadu. Téhož roku město na měsíc obsadilo 600 německých vojáků a město se následně stalo součástí tzv. protektorátu. Během 2. světové války bylo asi 10 přibyslavských Židů transportováno do koncentračního tábora. V roce 1944 byli 2. října v místní části Hřiště českými četníky zastřeleni divizní generál Vojtěch Boris Luža (čelný představitel Obrany národa) a poručík Josef Koreš. Smutnou událost připomíná pamětní deska. V následné krvavé odvetě vedené Lužovým synem bylo 26. října 1944 na četnické stanici v Přibyslavi partyzány zastřeleno pět četníků. Odbojáři posléze hrozili smrtí všem, kdo by se chtěli zúčastnit jejich pohřbu. Ještě 5. května 1945 se na Přibyslavsku bojovalo a toho dne bylo na město svrženo několik sovětských bomb, jedna z nich zabila člověka.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	2434
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) A.Bartušek, J.Krčálová, A.Merhautová-Livorová, Em.Charvátová-Sedláčková, Em.Poche a Zd.Wirth-Umělecké památky Čech, ČAV, 1957

C) cs.wikipedia.org (7.2.2018)

Kód CZ 3373

Dvorek

(Dworetzka)

Kaple

U vilky č.p.401.

První zmínka o Dvorku u Přibyslavi je z roku 1579 o lese Puši. Jenž se nacházel na místě dnešního Dvorka.

Kód CZ 3818

Hesov

(Schönbrunn)

Hesovský dvůr je spjat svou historií s podnikatelem a stavebníkem Josefem Hessem, rodákem z Nemyšli (* 3. dubna 1780). Ten zde zakoupil v roce 1838 dvůr a postavil obecní cihelnu, kolonii domků a svou výstavní vilu. Pozemku se tehdy říkalo „v Kytlovu“ nebo též „U studánky“, a tak rozrůstající se vesnice získala svůj německý název Schönbrunn („Krásná studna“). Dne 12. května 1850 byla ves vysvěcena a pokřtěna podle zakladatele Hesov. Sám Josef Hesse zemřel o dva roky později, 24. dubna 1852.

Kód CZ 6517

Keřkov

[Tvrz] ^{Zdroj C)}

Před rokem 1404

Na místě Keřkova stávala původně tvrz, jejímž majitelem býval jistý Křek. Keřkov je vžitým názvem od roku 1404, kdy na místě bývalé tvrzi stával dvůr na kterém se chovaly převážně ovce. Jeden z majitelů Keřkovského dvora býval vůdcem husitského vojska při nájezdu do Saska roku 1429

Kód CZ 13767

Ronov nad Sázavou

(Ronau)

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

...

Socha draka ^{Zdroj C)}

...

Hrad ^{Zdroj C)}

...

Zámek ^{Zdroj C)}

...

Kamenný most ^{Zdroj C)}

Patrně ze 16.stol.

Osada vznikla v podhradí hradu Ronova okolo roku 1250. Prokazatelná zmínka o osadě pod hradem je z listiny z roku 1468. Od roku 1912 zde stojí škrobárna Amylon, již založil František Malínský

Kód CZ 22116

Uhry

(Höfel)

Uhry vznikly jako odloučená část osady Dvorek roku 1830

Stav:

Stav: 11 - 0 - 0

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 7.2.2018

Předchozí editace: 5.7.2012