Kód CZ

Polná

Připojeny: Hrbov, Janovice, Nové Dvory, Skrýšov

Kostel Nanebevzetí P. Marie ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 1, st. 2. na místě gotického kostela Matky Boží, který podle starých rytin pocházejících z poloviny 13. století měl tři lodi, malovaná gotická okna (potvrzeno nálezem fragmentů vitráží), na vedle chrámu stála přistavěná kaple i pro tabernakulum, nad presbyteriem stála vížka pro dva zvonky. Směrem k Sezimovu náměstí několik desítek metrů od kostela se tyčila věž Tábor s pěti starobylými zvony. Roku 1683 zámecký sládek Tomáš Křenek na své náklady nechal zhotovit oltář sv. Kateřiny. Ferdinand Ditrichštejn se v roce 1691 snažil prosadit rozšíření děkanského chrámu, což mu bylo povoleno. Jeho plány se však nezrealizovaly a místo toho byl postaven nový barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie, jehož stavba započala v roce 1699, kdy byl zrušen přilehlý hřbitov. Roku 1700 se začal stávající svatostánek bourat, ostatky sv. Liguriáše průvod přemístil do špitálního kostela sv. Anny, kde se sloužily všechny služby Boží, které byly z nedostatku místa pro věřící přesunuty do kostela sv. Kateřiny. Dělníci při stavbě zničili a zazdili většinu náhrobků šlechticů, zbývající použili jako dlažbu do hlavní lodi. Již v roce 1705 v ještě nedokončené stavbě se začaly pořádat mše, první sloužil 21. listopadu děkan Pavel A. Haberlandt.[4] Ve dnech 7.–13. září 1707 byl chrám vysvěcen strahovským opatem Vítem, který vysvětil i 10 oltářů zasvěcených sv. Kříži, Všem svatým, sv. Anně, sv. Janu Křtiteli, hlavní oltář, sv. Filipu Nerejskému, sv. Judovi a Tadeášovi a čtrnácti svatým pomocníkům, Panně Marii, oltář zvaný kaple mrtvých. Chrám dokončili až v roce 1713 z důvodu větší vnější výzdoby a dovozu dalších soch.[6] Věž dokončena v roce 1715 podle plánu italského stavitele Domenica D`Angeli, který pracoval se staviteli Vítem z Nového Veselí a bratry Janem a Pietrem Spinettim, výstavbu financoval především Leopold Ditrichštejn, po jeho smrti roku 1708 se stavba chrámu pozastavila a už nikdy nebyla dostavěna tak, jak si ji majitel polenského panství představoval, přesto je odborníky hodnocena jako jedna z nejnádherněji vyzdobených církevních staveb v České republice. Roku 1841 se primice zdejšího rodáka Františka Pojmona zúčastnil i bohoslovec Karel Havlíček Borovský.[8] Věž zničil požár města v roce 1863, znovu postavena v roce 1895 podle návrhu architekta Schmoranze. Požár v roce 1863 roztavil i zvony, které ze zbytků zhotovil nové v roce 1864 jihlavský zvonař Josef Hilzer. Tři zvony byly vysvěceny 12. prosince 1867 s názvy patronů sv. Klotildy, sv. Ignáce a Panny Marie, další dva menší zvony ulil Hilzer a byly vysvěceny s patronací sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého

Fara a kaplanka ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 14, 15, fara (děkanství) č.p. 14, bez hospodářských budov, st. 19 a kaplanka č.p. 15, nyní služebna Police ČR,

Kostel sv. Anny ^{Zdroj C)}

Při špitále

Synagoga ^{Zdroj C)}

Karlovo náměstí, st. 684. První modlitebna místních Židů se nacházela v prkenné boudě. Později tuto funkci převzal soukromý dům Žida Samuela. Polenská židovská obec 14. srpna 1684 uzavřela s majiteli polenského panství smlouvu na stavbu zděné synagogy s rituální lázní. Stavba si vyžádala 474 zlatých a 41,5 krejcaru. Část nákladů bylo uhrazeno hotově, zbývajících 250 zlatých platila ve splátkách. Úrok činil 10 zlatých ročně.[4] V letech 1861–1864 došlo k opravě synagogy, po dobu rekonstrukce židovské obci majitelé panství prominuli povinný odvod ze synagogy a dokonce jim přispěli na opravu.[5] Svému původnímu účelu sloužila do roku 1943, kdy si v ní nacisté vybudovali sklad. Roku 1951 budovu zakoupila církev československá husitská, avšak bohoslužby se zde už nikdy nekonaly, po rozhodnutí komunistických úřadů se ze svatostánku stalo skladiště barev a chemických hnojiv a stavba tak chátrala. Až Klub za historickou Polnou po listopadu 1989 zachránil synagogu před demolicí, budovu opravil.

Křížová cesta ^{Zdroj D) Zdroj C)}

Na Kalvárii, na kopci Kalvárie nad obcí, pp. 1012/10, kalvárie, Boží hrob, pilíř s Nejsvětější Trojicí, křížová cesta. vystavěna zásluhou děkana Františka Pojmona (1817-1902) na místě starší dřevěné. Strmá přístupová cesta, kterou lemují čtyři jednoduché klasicistní kapličky - zastavení, je ukončena kalvárii v podobě tří kamenných křížů a kaplí Božího hrobu z roku 1894.

Kaplička I. ^{Zdroj C)}

…

Kaplička II. ^{Zdroj C)}

…

Kaplička III. ^{Zdroj C)}

…

Kaplička IV. ^{Zdroj C)}

…

Kalvárie ^{Zdroj C)}

Na vrcholu křížové cesty

Obrázek Nejsv.Trojice ^{Zdroj C)}

V areálu Křížové cesty

Boží hrob ^{Zdroj C)}

V areálu Křížové cesty, 1894

Židovský hřbitov ^{Zdroj C)}

Nad Peklem, severozápadně od města, za ulicí Pod Kalvárií, při řece Šlapance, pp. 736

Kaplička ^{Zdroj C)}

V rovinách, u Podleského mlýna, pp. 1605

Kostel sv.Barbory ^{Zdroj C)}

Horní Město - Havlíčkova 1137, U Hřbitova, st. 452, pp. 85

Hřbitov ^{Zdroj C)}

U kostela sv.Barbory

Kostel sv. Kateřiny ^{Zdroj C)}

Podhora - Smetanova 1136, v lese jižně od zámku, st. 193, pp. 317 se hřbitovem. 1378–1389 na tzv. Strážném vrchu (též vrch Kateřinov) jižně od města. Stavebníkem byl Jan Ptáček z Pirkštejna. Z původní výstavby se dochoval raně gotický lomený portál. Kostel v té době sloužil jako modlitebna pro obyvatele podhradí. V letech 1906–1910 objevil akademický malíř Karel Ludvík Klusáček pod omítkami fragmenty středověkých nástěnných fresek: výjevy ze života Krista a sv. Kateřiny z 15. století a fresky „Zmrtvýchvstání“ a „Poslední soud“ z doby kolem roku 1550 (podepsané Jiříkem Jirchářem), které dal zhotovit tehdejší majitel města Hertvík Žejdlic. Okolo něj se nachází hřbitov pocházející z počátku 15. století, pohřbívali se na něm obyvatelé sídlící okolo hradu a občané Kateřinova, který byl po dlouhou dobu veden jako samostatná obec. Údajně zde měla stát i kostnice. Nad původním hřbitovem koncem 16. století zřídili malý hřbitov pro nepokřtěné děti, lidi jiné víry a sebevrahy. Na hřbitově návštěvníky zaujmou železné kříže, které byly v minulosti soustavně likvidovány, hrob zde má např. Břetislav Rérych. Nádhernou secesní hrobku zde nechali vybudovat polenskému rodáku Karlu Varhánkovi. Podle pověsti zde měli žít v 17. a 18. století poustevníci, kteří se starali o nemocné cholerou a morem

Hřbitov ^{Zdroj C)}

U kostela sv.Kateřiny

Kaplička ^{Zdroj C)}

Horní Město - Podhora - Tyršova, pod zámkem, u hráze rybníka Peklo, pp. 357

Kaplička ^{Zdroj C)}

Dolní Město - nároží ulic Vrchlického a Tyršovy, pp. 534/1, se schodištěm

Sloup se sousoším Nejsv.Trojice ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí, východní část, pp. 2370/5, z dílny Viktora Václava Morávka, žáka Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa - 1750, se sochami Panny Marie, Svatého Václava, sv. Vojtěcha, Prokopa, Josefa, Jana Nepomuckého a Antonína Paduánského.

Socha Nejsv.Trojice ^{Zdroj C)}

Na vrcholu sloupu

Socha P.Marie ^{Zdroj C)}

Kolem sloupu

Socha sv.Václava ^{Zdroj C)}

Na podstavci

Sochasv.Vojtěcha ^{Zdroj C)}

Na podstavci

Socha sv.Prokopa ^{Zdroj C)}

Na podstavci

Socha sv.Josefa ^{Zdroj C)}

Kolem sloupu

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

Za sloupem

Socha sv.Antonína Paduánského ^{Zdroj C)}

Vedle sloupu

Socha sv.Floriána ^{Zdroj C)}

Na podstavci

Socha sv. Petra ^{Zdroj C)}

U kostela Nanebevzetí Panny Marie

Socha sv. Pavla ^{Zdroj C)}

U kostela Nanebevzetí Panny Marie

Socha sv.Barbory ^{Zdroj C)}

U kostela sv.Barbory

Socha P.Marie ^{Zdroj C)}

Ve výklenku na děkanském kostele

Socha sv.Jana Křtitele ^{Zdroj C)}

V rovinách, při silnici II/351 (pokračování Jungmannovy) k Dobroutovu, před mostem přes Zhořský potok, pp. 2510/7

Sloup se sochou P. Marie ^{Zdroj C)}

Podhora - Palackého, při č.p. 236, pp. 2383/4

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

V rovinách, v polích při silnici směr Dobroutov, pp. 5139 v místech, kde bývalá cesta (pp. 2509) opouští katastr města, na styku s parcelami pp. 1841 a 1840, asi 100 m východoseverovýchodně od sochy sv. Jana Křtitele

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Zv.Celenský. V rovinách, 1700, při silnici II/351 (pokračování Jungmannovy) směr Dobroutov a Třebíč, pp. 1818

Boží muka ^{Zdroj C)}

Podhora - Žejdlicova, v křižovatce s ulicí alej Svobody, pp. 2527/1

Boží muka ^{Zdroj C)}

Horní Město - Palackého, pp. 2474/1, u autobusové zastávky Polná, Palackého

Boží muka ^{Zdroj C)}

V rovinách, silnice II/348 (prodl. ul. Palackého) směr Záborná, pp. 2476/7

Boží muka ^{Zdroj C)}

V rovinách, při silnici II/351 (pokračování Jungmannovy) směr Dobroutov, pp. 1742/4 (?)

Sloup Loreta ^{Zdroj C)}

V rovinách, Havlíčkova, silnice II/351 směr Brzkov, pp. 2440/3

Kašna ^{Zdroj C)}

Ve dvoře fary

Kamenná deska s reliéfem kříže ^{Zdroj C)}

ze zdi torza Přibyslavské brány, Husovo náměstí č.p. 15 (kaplanka), st. 20

Kašna ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí, před kostelem, pp. 2370/1

Fontána se sochou Hébé ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí, ostrůvek před domy č.p. 64, 65, 70 a 71, pp. 2370/8

Pomník padlých ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí, západní část, pp. 2370/5, V.Dušek

Kašna s pranýřem ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí, pp. 2370/5

Kašna Hastrmanka ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí, pp. 2370/5

Pivovarská kašna ^{Zdroj C)}

Komenského, u č.p. 114, pp. 2378/3

Smírčí kámen Baba ^{Zdroj C)}

Na Kalvárii, Nerudova, ve zdi č.p. 378, st. 356

Smírčí kámen ^{Zdroj C)}

Na Kalvárii, Karla Čapka 322, st. 428

Smírčí kámen U zmrzlých ^{Zdroj C)}

V rovinách, při silnici II/351 (prodloužení Havlíčkovy) k Brzkovu, pp. 2440/3

Smírčí kámen ^{Zdroj C)}

V rovinách, u silnice II/348 (prodl. ul. Palackého) směr Brno, v příkopě, pp. 2476/7

Kašna ^{Zdroj C)}

Na nádvoří zámku, 1603

Náhrobek Karly Prokešové ^{Zdroj C)}

Podhora - nyní na nádvoří zámku, st. 180

Smírčí kámen ^{Zdroj C)}

Podhora - v lapidáriu polenského hradu, pp. 355

Kašna ^{Zdroj C)}

Podhora - Palackého, Indusova, u č.p. 652, pp. 2379/2

Hrob ^{Zdroj C)}

Anežky Hrůzové, na místě její vraždy v lese, symbolický

Zámek ^{Zdroj C)}

Podhora - Zámek 480, 485, 486, 487, hrad, st. 180, 181, 182/2nádvoří, hradba s baštou, st. 179, budova zámku č.p. 480, st. 182/3, budova zámku č.p. 485, st. 182/1, kašna, st. 182/1, hradní věž s branou č.p. 486, st. 183/1, předhradí č.p. 487, st. 183/2. Postaven kolem roku 1320 na ostrohu nad soutokem říčky Šlapanky a Ochozského potoka. V jádru se tyčila mohutná válcová věž, což dokládá nejstarší obraz Polné – veduta Georgia Houfnagela z roku 1617. Přebudován na rozsáhlý gotický hrad, který byl centrem polenského (později polensko-přibyslavského) panství. V patnáctém století rozšířili opevnění, zapojeny do něj byly i rybníky (Peklo, Pekýlko, Lázeňský rybník), z nichž pouze rybník Peklo existuje dodnes. Po požáru 1584 renesančně přestavěn na zámek, v letech 1645 a 1647 vypálen Švédy. Koncem 17. století za panování Ferdinanda Ditrichštejna získal barokní podobu, v roce 1693 do něj zavedli vodovod a vybudovali kamennou kašnu. Svou konečnou podobu získal v 18. století. V roce 1794 po obrovském požáru, kdy z renesanční čtyřkřídlé stavby zůstal pouze západní trakt,[3] zbytek (především nejvyšší poschodí a zámecká kaple) musel být zbourán,[4] v roce 1808 došlo k přesunutí sídla panství do Přibyslavi[5] a zámek začal chátrat a sloužil k hospodářským účelům, v části vybudovali několik bytů. Po několik desetiletí jej místní občané využívali jako „veřejný lom“, takže kameny z polenského zámku můžeme najít v základech mnoho zdejších domů, používaly se také jako výdlažba (chodník na Sezimově náměstí).[6] V letech 1712 – 1927 tu fungoval panský pivovar, který konkuroval tomu měšťanskému. V roce 1922 koupil objekt zámku Václav Pojmon (či Pojmann) a věnoval ho polenskému Sokolu a Spolku městského muzea, budova byla rekonstruována podle architekta K. Hilberta

Panský pivovar ^{Zdroj C)}

Podhora - Na Lázni 488, brána, pp. 312/3, obytná a kancelářská budova č.p. 488, st. 189/3, hospodářská budova, st. 189/1, bývalá varna, st. 189/2, bez budovy bývalého pivovarského sklepa

Radnice ^{Zdroj C)}

…

Dolní brána židovského ghetta ^{Zdroj C)}

Karlovo náměstí, do Indusovy ulice, mezi č.p. 535 a 536, pp. 2379/4 (?)

Špitál ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí 7, s kostelem sv.Anny, špitál č.p. 7, st. 11, brána, pp. 2611

Měšťanský pivovar ^{Zdroj C)}

Viktorinova 130, Komenského, st. 95, pivovar č.p. 130, administrativní budova, varna, sladovna, ohradní zeď.

Škola ^{Zdroj C)}

…

Elekrárna ^{Zdroj C)}

…

Židovský obecní dům ^{Zdroj C)}

Karlovo náměstí 541

Dolní brána ^{Zdroj C)}

pp. 2392/1

Dům č.p. 2 ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí 2, u Dolní brány

Dům č.p. 3 ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí 3

Dům č.p. 4 ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí 4

Dům č.p. 8 ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí 8

Dům č.p. 9 ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí 9

Dům č.p. 10 ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí 10

Dům č.p. 11 ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí 11

Dům č.p. 19 ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 19

Dům č.p. 24 ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 24

Dům č.p. 28 ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 28

Dům č.p. 29 ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 29

Restaurace U zlaté hvězdy č.p.34 ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 34, Palackého, Varhánkova 1240, 1241

Dům č.p. 41 ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 41

Dům č.p. 42 ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 42

Dům č.p. 43 ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 43

Dům č.p. 44 ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 44

Dům č.p. 47 ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 47

Dům č.p. 48 ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 48

Dům č.p. 49 ^{Zdroj C)}

Husovo náměstí 49

Dům č.p. 53 ^{Zdroj C)}

Třebízského 53

Dům č.p. 54 ^{Zdroj C)}

Třebízského 54

Dům č.p. 58 ^{Zdroj C)}

Třebízského 58

Dům č.p. 62 ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí 62

Dům č.p. 63 ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí 63

Dům č.p. 67 ^{Zdroj C)}

Sezimovo náměstí 67

Dům č.p. 75 ^{Zdroj C)}

Poděbradova 75

Dům č.p. 76 ^{Zdroj C)}

Poděbradova 76

Brožův dům č.p.77 ^{Zdroj C)}

Stará škola, Poděbradova 77

Dům č.p. 82 ^{Zdroj C)}

Poděbradova 82

Dům č.p. 119 ^{Zdroj C)}

Komenského 119

Dům č.p. 257 ^{Zdroj C)}

Horní Město - Palackého 257

Dům č.p. 296 ^{Zdroj C)}

Horní Město - Havlíčkova 296 (U Hřbitova, Varhánkova)

Dům č.p. 397 ^{Zdroj C)}

Nerudova 397, památková ochrana zrušena 2015

Dům č.p. 403 ^{Zdroj C)}

Nerudova 403

Dům č.p. 404 ^{Zdroj C)}

Nerudova 404

Bělohlávkův dům č.p.538 ^{Zdroj C)}

Karlovo náměstí 538

Klešter ^{Zdroj C)}

Dolní Město - směrem na Věžnici pod dvorem Resslova č.p. 417 Městské opevnění "Klešter", z toho jen: stará zemská cesta cca 150 m: pp. 645/1, 645/2, část pp. 709, pp. 710/2, 2420/2. Úzký a hluboký, částečně ve skále vytesaný úvoz, část Haberské stezky. Název úvozu se odvozuje od německého „Klosteur".

Památná borovice ^{Zdroj C)}

Na cestě do Filipovských Chaloupek

Zpět na okres

Panství

Politický okres Havlíčkův Brod, s.o.Polná

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

MPZ

Polná vznikla jako trhová ves a etapový bod Haberské stezky v první čtvrtině 13. století. První osada pravděpodobně stála v místech Sezimova náměstí. Tvořilo ji deset (maximálně 20) menších nadzemních i polozahloubených obydlí srubové či kůlové konstrukce s dalším hospodářských příslušenstvím. Podle archeologických nálezů lze usuzovat, že zdejší osídlení je starší. Na Sezimově náměstí byl nalezen hrnec zdobený na podhrdlí rytou vlnovkou, který pochází z přelomu 12. a 13. století. V roce 1856 byla na Horním Městě nalezena dvouuchá amforka, kamenná sekerka, sekeromlat z kultury se šňůrovou keramikou (3. tisíciletí př. n. l.) Roku 1862 byl na východním okraji města mezi Ochozským potokem a silnicí do Záborné nalezen depot antických mincí – 14 tetradrachem, které byly raženy v Alexandrii z billonu, pocházejí převážně z 2. století n. l. Na aversu se nacházejí hlavy římských imperátorů (Phillip Arabs, Tacitus, Claudius II. Gothikus, Probus, Diocletianus, Masimianus). Při hloubení sklepů měšťanského pivovaru v Komenského ulici se našly pozůstatky šňůrové keramiky, v Kleštěru byzantský kamenný křížek.

První zmínka pochází ze 7. června 1242, kdy na hradu Křivoklát český král Václav I. potvrdil majetkovou listinou Jana I. z Polné, kterou věnoval kostel a dvě sousedních vsi (Jankov a Skrýšov) Řádu německých rytířů.[8] Jan z Polné je tak prvním písemně zaznamenaným majitelem Polné. Po Janově smrti okolo roku 1250 se majetku ujal rovněž Jan z Polné (uváděn často jako Jan II. z Polné]]. Koncem 13. století Polnou zdědili jeho synové Vikart a Záviš. Vikart působil jako přísedící zemského soudu v Brně kolem roku 1320 prodal Polnou Jindřichovi z Lipé. V listině z roku 1326 vydané v Malborku píše velmistr německého řádu Wernher von Orseln poprvé o Polné jako o městu. V roce 1345 požár zlikvidoval prakticky celé město. Podle dokumentu z roku 1346 vedla přes Polnou důležitá cesta do Prahy, prvotní sídliště souviselo s ochranou této cesty a zemskou hranicí mezi Čechami a Moravou. Jan z Polné pravděpodobně započal se stavbou hradu v polovině 13. století - podle rytiny v Merianově topografii šlo o tzv. bergfritovou dispozici. Listinou z 6. dubna 1356 prodává Čeněk z Lipé Ješkovi z Pirkštejna Polnou a Dobroutov, Věžnice, Hrbov, Bukovou, Šachotín, Špinov, Nížkov, Sirákov a Poděšín. Ješek Ptáček z Pirkštejna daroval městu významná privilegia – zřízení deseti masných krámů, právo vaření piva a povolil městu užívat pečeti s ostrvemi a kaprem, které měli Pirkštejnové ve znaku. Za vlády Jana Ptáčka z Pirkštejna bylo město rozšířeno a začalo se dělit na předměstí – Dolní Město, Horní Město, Zápeklí a Kateřinov. V roce 1413 je poprvé uvedeno zasvěcení polenského farního kostela Panně Marii.

V dobách husitských válek vládl na Polné Hynek Ptáček z Pirkštejna, vůdce strany podobojí, který k Polné přikoupil Přibyslav a hrad Ronov. Polná se tak stala sídlem panství (později polensko-přibyslavského). Hynek zemřel 27. srpna 1444, v roce 1446 se jeho vdova Anna z Hradce provdala za Jindřicha z Michalovic, který jako poručník její dcery Žofie spravoval i Polnou. Polenský špitál založil Jan Sezima z Rochova podle listiny z 21. října 1447 pro 12 chudých, provoz byl financován z domu a dvou vsí (Skrýšova a Janovic), který pro tento účel věnoval. Do poloviny 15. století místní faru držel řád německých rytířů. V roce 1463 sňatkem s Markétou, dcerou Hynka Ptáčka, vyženil Polnou Viktorín z Poděbrad, syn krále Jiřího z Poděbrad, 16. ledna 1468 Viktorin Polnou prodal za 10 500 kop grošů Burianu Trčkovi z Lípy, který téhož roku zemřel a majetek se vrátil zpět. Za válek proti Matyáši Korvínovi odtud od roku 1468 král Jiří řídil důležité vojenské operace a mírová jednání. 8. října 1468 se lstí Janovi ze Šternberka podařilo zmocnit Polné, rod Šternberků začal hrad používat jako základnu svých válečných výprav, na počátku roku 1469 zde pobýval i uherský král Matyáš. Po smrti Zdeňka (otec Jana ze Šternberka) 4. prosince 1476 se pány panství stali jeho synové Jaroslav a Zdeslav. V roce 1479 se katolická strana usmířila s králem Vladislavem a majetek se navrátil Viktorinovi, který se po dobu svého zajetí stal přívržencem krále Matyáše. 25. listopadu 1479 Viktorin vydal privilegium - podobný právní řád jako měla Jihlava s výjimkou řemesel, která stále spadala pod pravomoc vrchnosti. Věnoval městu svůj dům uprostřed rynku (dnes Husovo náměstí), aby zde měšťané zřídili radnici. Dovolil provozovat výčep vína a sklad soli, jejichž výtěžek měl jít na udržování městských hradeb. Udělil Polné rovněž právo užívat městský znak a právo pečetit.

Dne 7. října 1486 musel kvůli dluhům Viktorin Polnou prodat včetně Přibyslavi, Ronova a dalšího majetku svému příbuznému Janu Bočkovi z Kunštátu za 18 tisíc uherských zlatých. Listinou ze dne 1. prosince 1493 vydal král Vladislav právo Polné pořádat dva výroční trhy (na sv. Jiří a na sv. Kateřinu) a potvrdil tzv. mílové právo.[18] První židé do města začali přicházet v 15. století, Po smrti Jana Bočka v roce 1504 se majetku ujal jeho syn Hynek Boček, ten vzhledem ke svým dluhům musel majetek 14. prosince 1515 prodat za 10 800 pražských grošů Mikuláši Trčkovi z Lípy, který zemřel 2. dubna 1516 a dědictví se ujal jeho bratr Burian Trčka.

Po smrti Buriana Trčky 30. května 1522 panství přešlo na jeho syna Jana, který Polnou a Přibyslav prodal za 25 250 kop českých grošů Karlu z Valdštejna a jeho ženě Elišce z Postupic dne 13. ledna 1539. Právě Eliška z Postupic se zasadila o rozvoj řemesel především soukenictví, kloboučnictví a řeznictví. Karel z Valdštejna zemřel roku 1543 a majetek připadl jeho ženě Elišce a nezletilé dceři Kateřině. V roce 1551 na dolním předměstí vypukl požár, který prudký vítr rozšířil i do města, které kompletně vyhořelo. Město tak novou výstavbou získalo renesanční podobu. O rok později zasáhla Polnou morová epidemie. Na počátku roku 1553 se Kateřina z Valdštejna vdala za Zachariáše z Hradce. 29. června 1584 po zásahu bleskem vyhořel zámek, škoda dosáhla 6000 kop míšeňských grošů. Majitel panství nechal ruiny přestavět na renesanční zámek. Po smrti Zachariáše z Hradce 6. února 1589 Polnou s Přibyslaví obdržela Anna Hradecká ze Šlejnic s dcerou Kateřinou z Hradce. Po majetkových tahanicích panství získal Adam z Hradce, který musel Kateřině vyplatit 190 000 míšeňských kop odškodného. Adam 24. listopadu 1596 zemřel a dědicem se stal jeho syn Jáchym Ondřej, který smlouvou z 3. listopadu 1597 panství prodal za 119 tisíc míšeňských kop Hertvíku Žejdlicovi ze Šenfeldu.

Po Hertvíkově smrti 20. ledna 1603 Polnou zdědil jeho syn Jan, po jehož smrti roku 1612 majetek spravoval jeho bratr Rudolf. Po bitvě na Bílé hoře 9. září 1618 do Polné vtrhla císařská vojska a obsadila zámek. V dubnu je vyhnaly stavovské jednotky plukovníka Oldřicha Vchynského. 1. února 1620 na zdejším zámku Fridrich Falcký přijal poselstvo moravských stavů. Rudolf Žejdlic zemřel v roce 1622 a jeho statky byly zabaveny a zastaveny Jaroslavu Bořitovi z Martinic. Panství od císaře koupil František z Ditrichštejna za 150 tisíc zlatých kupní smlouvu ze dne 6. března 1623. Kardinál Ditrichštejn započal s rekatolizací místního obyvatelstva, kostel spravovali jihlavští jezuité, první katolický farář Jan Paschasius přišel v roce 1624. Od roku 1626 byl používán nový městský znak.

Během třicetileté války bylo město značně poškozeno, v roce 1642 zde sídlilo 40 vojáků, kteří doprovázeli zde léčeného generálvachmajstra, o Vánocích přibyly ještě čtyři roty rejtarů pluku Piccolomini. 7. července 1645 vtrhli švédští vojáci, kteří okupovali Jihlavu, do Polné a vypálili zámek. O dva roky později, 6. července, Švédové Polnou obsadili znovu, zapálili požár na Dolní Městě a zajali polenské radní a děkana Hildebrandta. V letech 1646 a 1647 řádil v Polné mor. Podle berní ruly z roku 1653 zde bylo 101 osedlých a 10 poustek, na předměstí 104 osedlých a 35 poustek. Z 250 zemědělských usedlostí bylo pustých 45. Žilo zde 175 řemeslníků, nejvíce zde bylo soukeníků, přadláků, tkalců a kloboučníků. Stály tu dva mlýny. V letech 1690–1693 byl za panování Ferdinanda z Ditrichštejna zámek přestavěn a určen jako obydlí úředníků panství. V roce 1680 byl do Polné zavlečen mor, dvanáct nakažených zemřelo. O devět let později nechal Ferdinand zřídit nový panský špitál pro šest chudých, kterou spojil se Sezimovou nadací.

V roce 1700 se začal na místě strženého původního kostela stavět nový děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Nové stavbě muselo ustoupit i několik okolních domků a zrušen byl i hřbitov. Kostel stavěl podle návrhu benátského architekta Dominica de Angeliho nejprve stavitel Vít z Nového Veselí, později řízení stavby převzal Ital Giuseppe Spinetti. Stavba byla dokončena v roce 1704, po opravách nestabilních sloupů se první bohoslužba konala 21. listopadu 1705 na den Matky Boží.

Kostel byl vysvěcen v září 1707. V letech 1720-1725 se stavěl hřbitovní kostel sv. Barbory. V roce 1741 byl znovu přestavěn polenský zámek, který v roce 1735 zapálila duševně chorá dcera zámeckého hejtmana. Během válek o rakouské dědictví Polnou poznamenaly nájezdy rakouských i francouzských vojsk. Při požáru zámeckého pivovaru 11. dubna 1744 shořela i zámecká věž. V roce 1750 bylo na náměstí umístěno dílo místního sochaře Václav Viktora Morávka - sousoší sv. Trojice a patronů (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Jana Nepomuckého, sv. Antonína Paduánského, sv. Josefa a Panny Marie). O rok později byla podle celního řádu uvedena pro vstup do Čech na silnici od Vídně Jihlava, nikoliv Polná, kterou obešla i císařská silnice z Jihlavy do Štoků. Obě události Polnou po hospodářské stránce poškodily. Podle Tereziánského katastru z roku 1757 se v Polné nacházelo 267 usedlostí s polnostmi. Z řemeslníků zde bylo nejvíce zastoupeno 41 soukeníků, 18 tkalců, 15 ševců, 14 řezníků a 13 kloboučníků. V 24 židovských domech žilo 54 rodin. Stály zde dva mlýny. Městský pivovar měl výstav 794 sudů piva. 70. léta 18. století poznamenal hladomor, v druhé polovině roku 1772 zemřelo hladem 492 osob. Podle pamětí tehdejšího děkana polenské farnosti Petra Floriána žilo v roce 1760 5500 obyvatel, což bylo více než v Německé Brodě či Čáslavi. 8. května 1794 po dalším požáru pivovaru shořel i zámek, jenž už nikdy nebyl v původní velikosti obnoven. V roce 1810 bylo sídlo panství přesunuto z Polné do Přibyslavi. V roce 1844 byla severní část hradu (palác, kaple a sloupcová chodba ze 16. století) zbořena a kamení z ní rozvezeno na silnice.

V roce 1786 podle nařízení Josefa II. byl v Polné (podobně jako v ostatních municipálních městech) zřízen magistrát s purkmistrem, právníkem a dvěma radními. První zmínka o ochotnickém divadle pochází z roku 1798, kdy ochotníci sehráli Loupežníky Friedricha Schillera. Polnou zasáhly i napoleonské války, kdy procházející vojska loupila a požadovala kontribuce. V letech 1831 a 1836 postihla obyvatelstvo cholera, kdy si vyžádala 22 respektive 67 obětí. Stav místního dobytka zdecimovala slintavka a kulhavka, kterou do Polné zavleklo stádo polských oslů. V roce 1836 zde v 484 domech žilo 5342 obyvatel.V roce 1836 soukenický cech evidoval 280 mistrů, pro něž pracovalo 110 tovaryšů a stovky učňů. Vrchol počtu obyvatel židovského vyznání přišel ve 30. letech 19. století, kde v ghettu žilo 770 Židů, což čítalo 12 % městského obyvatelstva

Roku 1837 tu byla zřízena stanice finanční stráže, která měla na starosti široké okolí. V roce 1837 zde byla založena Česká obrozenecká knihovna, české besedy se zde pořádaly od roku 1844, Slovanská Lípa vznikla roku 1848, stejně jako Národní garda. Vlastenecký život podporoval kupec a pozdější starosta Antonín Pittner. V roce 1840 se sem přistěhoval i Josef Němec se svou manželkou spisovatelkou Boženou Němcovou. Oba se zde stýkali s místními vlastenci, zůstali zde do června 1842. Město se pyšní skutečností, že na počátku čtyřicátých let se zde Boženě Němcové poprvé jako dospělé dostala do rukou česky psaná kniha. Roku 1842 tu zřídili poštovní sběrnu, V roce 1845 zde byla zavedena jízdní pošta, která nahradila pěší posly.

Od roku 1849 Polná spadala pod Pardubický kraj a okresní hejtmanství německobrodské, v jehož rámci tvořila jeden ze čtyř soudních okresů. Proto město přepustilo c. a k. mocnářství radní dům na náměstí, kde za přispění 4000 zlatých vznikl okresní soud. O rok později soud začal pracovat a do Polné přibyla i čtyřčlenná jednotka četnictva. V červnu téhož roku zde začal sídlit berní úřad a c. a k. vyvazovací komise. 27. července se uskutečnily první obecní volby, v nichž bylo zvolen 24členný obecní výbor a 12 náhradníků. V čele města tak stanula pětičlenná obecní rada s prvním občanský starostou, kterým se stal lékárník Vojtěch Sies. V říjnu 1855 si epidemie cholery vyžádala padesát životů místních občanů, rada města v reakci na to nechala zřídit nemocnici v domě č.p. 33 na Horním Městě, který dříve vlastnil Jan Ráček vystěhovavší se do Spojených států. Otevřena byla v květnu 1858. 3. dubna 1858 se poprvé rozsvítily petrolejové pouliční lampy. V roce 1868 byla nemocnice s 8 lůžky přesunuta do budovy u hřbitova sv. Barbory.

Odpoledne 4. srpna 1863 na Sezimově náměstí v domě Emericha Lachenbauera vypukl požár, který se rozšířil od hospodářských budov nedaleko kostela. Z celkového počtu 572 domů ohni podlehlo 189, mezi kterými byly škola, okresní dům, děkanství, městský pivovar, synagoga i děkanský chrám, jehož věž se zřítila. Čtyři lidé zemřeli, tři tisíce osob se ocitlo bez střechy nad hlavou, škody byly odhadnuty na 420 tisíc zlatých. Pomoc dorazila v dalších dnech z blízkých měst, konaly se sbírky po celém Rakousko-Uhersku. Vybralo se 58 254 zlatých, další finanční prostředky přišly od pojišťovacích ústavů. Postupně byly opravovány jednotlivé domy, obnoven byl děkanský chrám (až na věž), roku 1864 byl znovu vystavěn pivovar.

Během Prusko-rakouské války roku 1866 městem prošli rakouští i pruští vojáci, kteří vyžadovali ubytování i kontribuce. Celková škoda za ubytování vojska, které odešlo 8. září, činila 15 tisíc zlatých. V rozmezí srpna až září ve městě řádila cholera, která si vyžádala přes 300 obětí. 5. listopadu během svého pobytu ve Štokách se císař František Josef I. dozvěděl o útrapách, které Polnou zasáhly, a starostovi Antonínu Pittnerovi daroval tisíc zlatých pro chudé. Další ranou pro tehdy prosperující město byl úpadek soukenictví, když zdejší cech nezachytil technologické inovace a postupně skomíral. Na začátku 19. století roční výroba sukna čítala přes 15 000 kusů sukna, v roce 1863 pouhých tři a půl tisíce.[39] Postupný ekonomický úpadek města poznamenalo i vystěhovalectví do Ameriky, které započalo roku 1853. Během čtyř desetiletí se do „Nového světa“ vystěhovalo 92 obyvatel. Od poloviny 19. století upadající soukenictví nahrazovalo škrobárenství, které zpracovávalo pro zdejší chudý kraj běžnou plodinu - brambory. Prvním výrobcem škrobu se v roce 1850 stal Vojtěch Měřínský u Tonáků pod Dolní branou. Během 60. a 70. let 19. století se škrobárenství rozšířilo.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	4188
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

C) cs.wikipedia.org (27.3.2016)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 27.3.2016