Soupis památek - Památky obce Spálov, bývalý politický okres Hranice.

Kód CZ 14955

Spálov

(Sponau)

Kostel sv. Jakuba st. ^{Zdroj C)
Zdroj A)}

V současné podobě pochází z roku 1734. Ze starého kostela se zachovalo gotické kněžiště a cínová křtitelnice. Kněžiště je zaklenuto valenou klenbou s lunetami, jejichž hrany zdobí štuková žebra. Polygonální obvodové zdi jsou vyztužené vnějšími mírně klínovitými opěráky. Cínová křtitelnice nese letopočet 1619 a horní okraj polokulovité nádoby o průměru 58 centimetrů je ozdobený ornamentem s třířádkovým textem donátorky Kristiny z Rogendorfu.

Podle popisu faráře Antonína Chalupy z roku 1764 bylo v té době na kostelní věži pět zvonů, pořízených až na jeden v letech 1755-1759. Největší o hmotnosti 630 liber z roku 1758 (lidově se mu říkalo Jakub) byl opatřen latinským nápisem, v překladu začínajícím slovy: „Roku 1758 měsíci červnu, když Prus marně obléhal Olomouc, jsem byl zničen.“

Druhý zvon s letopočtem 1495 měl 250 liber a nápis „O Rex Gloria veni cum Pace“. (Jediný zvon ze starší doby. Říkalo se mu „Lutrián“. Stejný zvon měl též luboměřský kostel.) Třetí zvon o 150 librách byl ulit v roce 1759, čtvrtý zvon-umíráček z téhož roku měl 40 liber. (Říkalo se mu třístraňák, protože se s ním zvonilo na tři údery v rytmu „bimbim-bam“ oproti běžnému rytmu „bimbam“. Každý s ním zvonit neuměl.) Pátý zvon z roku 1755 vážil 62libry a v roce 1770 byl přemístěn do nově vystavěné věžičky nad kněžištěm.

Za první světové války v roce 1917 byly všechny čtyři zvony na věži zabaveny pro válečné účely. Zůstal jen zvonek na věžičce. V roce 1924 se koupily nové tři zvony od firmy Hiller z Brna, jejichž cena činila 21 321 korun. Obnos byl uhrazen dárci a sbírku mezi občany. Vyzváněly farníkům jen 22 roků. V březnu 1942 musely „narukovat“ do války. Lidé se s nimi rozloučili s nadějí, že jak za první světové války, tak i nyní válečník, který na munici již nemá, a proto zabavuje zvony a svícny, špatně dopadne. Odevzdaný byl též opotřebovaný zvon z malé věže, když za silných mrazů v lednu 1942 pukl a stal se neopravitelným a na kostele směl být ponechán pouze jeden zvon. Na věži zůstal umíráček. Smutně vyzváněl až do roku 1947, kdy byl pořízen zvon z opuštěného kostela nedaleké obce. Nový „Jakub“, v pořadí třetí se zrodil v roce 1977 ve zvonařské dílně Dytrychové v Brodku u Přerova. Od toho roku má spálovský kostel tři zvony.

Fara ^{Zdroj A)}

Původní farní budova bylo dřevěné, přízemní stavení, které již zchátralé dal farář Antonín Chalupa někdy před rokem 1764 opravit a zvýšit o jedno poschodí. Ke stavení dal přistavět domeček pro kaplana. „Hospodářské části fary – stodola, maštal pro dva koně a chlév pro čtyři krávy – jsou dřevěné a na spadnutí“, uvedl Chalupa ve visitační zprávě z roku 1764. Není se co divit, když se na faře dlouho nehospodařilo a jen z povinnosti se chovaly dvě „železné“ krávy. V roce 1774 byla nově postavena přední část fary i s klenutými sklepy. Stavba stála 84 zlatých, z toho farář dal 40 a luboměřský kostel 44 zlaté se souhlasem biskupské konzistoře. V roce 1866 byla farní budova podruhé znovu vystavěna do dnešní podoby.

Výklenková kaplička ^{Zdroj A)}

…

Výklenková kaplička ^{Zdroj A)}

…

Socha sv. Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

U č.p.204

Socha P.Marie ^{Zdroj A)}

Silně polychromovaná

Socha P. Marie

poutní místo ve skále

Kamenný kříž

U poutního místa Ve skále

Kamenný kříž

Poblíž mlýna

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Před č.p.216

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Na dolním konci, 1903

Památník padlým^{Zdroj A)}

…

Socha poustevníka

U P.Marie ve skále

Zámek^{Zdroj A)}

Spálovská tvrz je zachycena na Komenského mapě Moravy z roku 1627. Byla to původně jednoduchá kamenná budova obdélníkového půdorysu, situovaná v bezprostřední blízkosti již staršího vrchnostenského dvora. Do ochranného ohrazení tvrze byly včleněny i hospodářské budovy statku. Z jihu chránily celý areál čtyři rybníky, které sloužily patrně k chovu ryb než k pochybné ochraně tvrze.

Za náhlého vpádu polských kozáků na Moravu v únoru 1620 byla spálovská tvrz vypleněna, její majitelka Kristina z Rogendorfu pozbyla všechny cenné věci i kočárové koně.

Druhý vpád Poláků v prosinci 1623 se stal pro Spálov pohromou. Poláci obec vyrabovali včetně kostela, tvrz vypálili a zničili pět vrchnostenských domků stojících naproti tvrzi.

Na tyto zaznamenané dramatické události měl by navazovat stav tvrze, uváděný v urbáři z roku 1623. „Tvrz Spálov je téměř vystavěna z kamene, cihel a ze dřeva a postavena nedávno nanovo“. Tamtéž se uvádí, že ke tvrzi náleží „vrchnostenský dvůr zcela nově postavený z kamene a cihel, se stájemi a ovčínem a ostatním příslušenstvím, v ovčírně přezimuje 500 ovci, pak ovocné zahrady s nejrůznějšími druhy ovoce a se včelíny, pak pivovar. Statek má šest rybníků, které dávají sto kop ryb. Chovají se kapři a drobné ryby. Ve Spálově jsou čtyři rybníky, po jednom se nachází u Spálovského mlýna a v Barnově, kde byly dva rybníky, ale jeden je pustý a poddaní jej užívají za poplatek k pastvě dobytka.

Když získali panství Schertzové, nechali okolo roku 1695 celou tvrz stavebně upravit na zámek. Z té doby pochází přístavba nárožního křídla, nad jehož vchodem byl umístěn znak rodu Schertzů.

Za Emanuela Kajetána Záviše byla postavena na severní straně horní zahrady „panská zeď“ na místě poškozeného staršího ohrazení. Její převážná část se stavěla v roce 1758. Zahrada bývala obehnána kamennou zdí po celém obvodu již v dřívější době. Zdi se však opravovaly teprve, když se rozpadávaly. K další opravě došlo až za majitele Mořice Bauera-Chlumeckého v roce 1923, kdy zeď byla již zcela zřícená. Staré zdi se zachovaly na východní straně zámeckého parku u kostela. V roce 1841 přešlo panství na Mořice Záviše z Osenic. V roce 1845 zámek vyhořel i s hospodářskými budovami, které musely být od základů znovu postaveny. V období 1883 – 1885 vlastnil zámek hrabě Kinský, který nechal střední křídlo zbourat, přetvořil spodní zahradu v moderní park a vznikla vyhlídková terasa, dodnes zachována. Za Viktora Bauera byl zřízen velkým nákladem zámecký vodovod vedený z údolí Mlýnice, kde se voda čerpala železným větrným kolem. V roce 1921 byla provedena generální oprava zámku. K hlavnímu křídlu byl přistavěn balkon a budova dostala pseudoklasicistickou fasádu zdobenou pilastry a nad okny trojúhelníkovými tympanony a půlkruhovými lunetami.

Po porážce nacistického režimu vydal revoluční národní výbor ve Spálově rozhodnutí ze dne 10. května 1945, kterým nařizoval zahájit vyučování v obecné škole a otevřít měšťanskou školu v zámecké budově, již obec převzala jako konfiskát německého majetku.

Vzhled byl zdevastován v roce 1967 výměnou oken a zhotovením nové fasády, v roce 1976 byla přistavěna tělocvična.

Balerův větrný mlýn ^{Zdroj C)
Zdroj A)}

Ukončil provoz 1938. Stavba větrného mlýna má u země průměr 3,2 m, u hlavy zdi, 2,47 m. Stěny vysoké 3,6 m jsou z cihel o tloušťce 15 cm.

Spálovský mlýn

Součást dětského tábora

Zámecký park^{Zdroj A)}

kolem bývalého zámku. Park je tvořen třemi různotvárnými úseky: 1. úsek jižně od budovy s rybníkem, 2. úsek východně od školní budovy (pravidelná tzv. francouzská část parku), 3. prostor mezi hospodářskými budovami a kostelem (tzv. anglická nepravidelná přírodně - krajinářská část parku).

Prostranství s rybníkem je na vzácné dřeviny chudé. Za povšimnutí stojí olše na ostrůvku a řada jírovců podél hráze rybníka. Francouzská část je zcela obnovena v roce 1995. K tomuto radikálnímu opatření došlo v důsledku neutěšeného stavu této části parku, způsobeného dlouhodobě zanedbanou základní údržbou porostů i přestárlým stavem mnohých dřevin, především alejí habrů a lip.

Pravidelná francouzská zahrada byla založena za Emanuela Kajetána Záviše z Osenic (1743-1769), na ni navazovaly ovocné zahrady. Již tehdy byl celý areál obehnán tzv. „panskou zdí“, jak připomíná letopočet 1758 na severním úseku kamenného ohrazení. Kolem roku 1820 vznikla i přírodní krajinářská část, tvořená jedním ústředním paloukem. Později byl park dendrologicky značně obohacen a byl jedním z nejbohatších a svou druhovou skladbou z nejpestřejších zámeckých parků na severní Moravě. Celý park i se zámkem přešel v roce 1945 na obec. Časté střídání „uživatelů“ parku mělo negativní vliv na jeho celkový stav.

Novou okrasnou část parku tvoří dva pruhy šlechtěného trávníku, které odděluje pískový chodník. Trávníkové pruhy jsou rozděleny na obdélníkové úseky, ohraničené přesně stříhanými nízkými živými ploty ze zimostrázu. V zaoblených rozích keříčkových plůtků jsou umístěny cypřišky. Celý úsek parku lemují po stranách habrové aleje s protáhlým tvarem koruny, nevyžadující pravidelný řez. Výtvarně jednoduché řešení této části parku vyvažuje údržbu porostu s minimální náročností. Nevhodná fasáda školní budovy je začleněna do parku vysazením popínavého loubince.

V anglickém parku se nacházelo v roce 1994, kdy byla provedena firmou Arbor z Nového Jičína komplexní inventarizace stromové zeleně včetně proměření dendrometrických veličin (podklady pro obnovu parku), mimo křovinného patra. Bylo evidováno 23 druhů listnáčů (232 kusů) a 6 druhů jehličnanů (49 kusů), souhrnně 282 stromů. Mnohé z nich byly již přestárlé nebo vážně poškozené (trouchnivějící kmen, prosychající koruna, mrazové lišty aj.). Následnou probírkou podle zpracovaného ohodnocení dřevin byly nejzávadnější stromy odstraněny, došlo k uvolnění perspektivních dřevin a k celkovému zlepšení stavu parku z hlediska dendrologického i estetického.

V této části parku stojí za pozornost jedlovec kanadský Tsuga canadensis, od země dvoják, velmi estetický, nacházející se v severozápadním lesnickém úseku. Kromě svého dekorativního vzhledu se vyznačuje úplnou odolností vůči mrazu. Poblíž roste několik douglasek Pseudotsuga menziesii a keřovitých tisů červených Taxus baccata. Z listnáčů nelze přehlédnout javor klen Acer pseudoplatanus, nacházející se v severovýchodním úseku u kamenné zdi. Je to nejmohutnější strom v parku (průměr kmene 126 cm, výška 24 m a průměr koruny 20 m). Nedaleko něho se nachází statný javor mléč Acer platanoides a poblíž roste zajímavá forma jasanu ztepilého převislého Fraximus excelsior „Pendula“. Uprostřed parku se nachází skupina osmi rozložitých stromů, které tvoří jasan ztepilý Fraximus excelsior, jírovec maďal Aesculus hyppocastanum a kaštanovník jedlý Castanea sativa. Před vchodem do hudební školy stojí vzrostlá líska turecká Corylus colurna. V roce 1998 byl park obohacen o jinan dvoulaločný Ginkgo biloba. Je to pozoruhodný jehličnan, i když běžnému jehličnanu není vůbec podobný. Místo jehlic má opadavé vějířovité listy, které představují srostlé jehličky.