|
Kód CZ 15288 Stehelčeves
(Stelčov, Stelčoves) Osada: Vrapice Kamenný kříž Před školou
Památník padlým
…
Pivovar Zdroj C) …
Hradiště Homolka
Zdroj C) Archeologické
naleziště řivnáčské kultury
|
Panství Politický okres Kladno,
s.o.Kladno 1961 Okres Kladno 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce Zdroj C)
Při východním okraji
vsi se nad Dřetovickým potokem zvedá malý pahorek Homolka. Systematické
výzkumy amerických a českých archeologů v letech 1929-1931 a 1960-1961 na
jeho temeni odkryly pozůstatky eneolitického hradiště, označovaného Homolka u
Stehelčevsi, jednoho z nejvýznamnějších pozůstatků řivnáčské kultury. Nejstarší zmínka
o vsi pochází z roku 1316, kdy se připomíná jistý Jan ze Stehelčevsi („Jan de
Stehelcziewssi“). Při západním okraji obecního katastru (při dnešní polní
cestě z Vrapic do Cvrčovic) fungoval v letech 1841-1891 kamenouhelný důl
Vítek, hluboký 159 m. Dnes jej v těchto místech připomínají jen menší haldy
hlušiny a násep bývalé vlečky. 900 m východně od dolu Vítek byla v letech
1871-1873 vyhloubena další šachta, záhy přeměněná na Středočeský pivovar. Jeho
pivo (vyráběné z důlních vod) však nebylo valné kvality a po čase i on
zanikl. Nyní areál bývalého pivovaru slouží drobné obchodní a výrobní
činnosti. Do počátku 20.
století náležely ke Stehelčevsi také Vrapice, dnes součást města Kladna. V
lidové mluvě se jméno obce užívá v podobě Stelčoves, tento tvar býval kdysi i
úředním názvem obce.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (19.8.2015) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Kód CZ 18204 Vrapice (Rapice) Kostel sv.Mikuláše Zdroj C) nyní nejstarší
kladenský kostel a jediná dochovaná stavba středověkých Vrapic. Jádrem kostela
je románská rotunda z počátku 13. století, která dnes tvoří presbytář. Kolem
roku 1400 byl kostelík goticky upraven a rozšířen o krátkou obdélnou loď, ta
pak prodloužena při obnovení farnosti v roce 1858. Stavba nemá věž, pouze
sanktusník, v sousedství stávala nedochovaná zvonice. Kostel je obklopen
nepoužívaným a zpustlým hřbitovem, na němž se dochovalo několik náhrobků,
povětšinou pseudogotického stylu. Mezi nimi se ssv. od kostela nalézá
restaurovaný pomník pětici horníků, zahynuvších při nehodě těžní klece na
šachtě Kateřina roku 1874. V ohradní zdi vedle vstupní brány je osazena
pamětní deska důlnímu podnikateli Václavu Černému, jednomu z průkopníků
dobývání uhlí na Kladensku.
Fara Zdroj C) … Hřbitov Zdroj C) Kolem kostela, zrušený,
několik starých náhrobků
Hřbitov Zdroj C) Současný vrapický
hřbitov se nachází nedaleko kostela, na okraji lesa asi 150 m západním
směrem.
Pomník havířům Zdroj C) Z jámy Kateřina 1874,
na starém hřbitově
[Tvrz] Zdroj C) …
Žraločí zuby Zdroj C) Přírodní
památka
|
Část Kladna Historie obce Zdroj C)
Dějiny
Vrapic tvoří dvě nesouvislá období - středověké a novověké, mezi nimiž sídlo na
čas zaniklo. Ve středověku bývaly Vrapice vesnicí s farním kostelem sv.
Mikuláše a tvrzí. Poprvé se připomínají skrze jméno Čeňka z Vrapic (Chenco de
Wrapicz) roku 1320. Koncem 14. a počátkem 15. století ves, spolu s dalšími
majetky v okolí, drželi příslušníci zámožné pražské staroměstské rodiny
Benešovců, kteří se později psali z Vrapic. V roce 1450 bylo okolí Vrapic
těžce postiženo tažením Jiřího z Poděbrad proti buštěhradskému pánu Jindřichu
Libštejnskému z Kolovrat, při němž zřejmě zaniklo několik vesnic na dnešním
vrapickém katastru (Březsko, Kněžský Újezdec a Buštívek) a další v blízkém
okolí (Újezd nad Kladnem, Močidlany či Královice). Koncem 15. století se
Vrapice natrvalo staly součástí buštěhradského panství, tehdy ve vlastnictví
Bezdružických z Kolovrat. K roku 1548 se vrapická tvrz uvádí jako pustá
(později beze stopy zanikla). Z někdejší vsi zbyl jen kostel, který v
pobělohorském období ponejvíce spravovali faráři z Lidic. V roce 1632 se Anna
Magdalena z Lobkovic, vdova po Janu Zbyňkovi Novohradském z Kolovrat, podruhé
provdala za Julia Jindřicha, pozdějšího vévodu sasko-lauenburského. Panství
roku 1666 zdědil jejich syn Julius František a 1689 vnučka Anna Marie
Františka, pozdější velkovévodkyně toskánská. Po smrti posledně jmenované
(1741) přešlo panství na bavorské Wittelsbachy. Za bavorských kurfiřtů, ve
druhé polovině 18. století, započalo ve Vrapicích dobývání kamenného uhlí,
které se stalo významným zdrojem příjmů vrchnosti a obyvatelstvo okolních
vsí, doposud živé především ze zemědělství, nacházelo nové možnosti
zaměstnání. Hlavní kladenská sloj, ukloněná směrem k severozápadu, totiž
vychází na den právě ve vrapické stráni, v okolí nynější vlakové zastávky.
Zpočátku převládalo jednoduché dobývání povrchové, brzy však bylo přikročeno
k vyspělejším hornickým postupům. Roku 1775 tak kupř. byla zaražena štola
Josef, o tři roky později štola Gottfried (Bohumír). Vstupy do těchto, dodnes
zčásti zachovalých děl, se nacházejí v zadních traktech domů při Vrapické
ulici. Počátkem 80. let 18. století odtud bylo dodáváno uhlí na pálení cihel
a vápna pro nově budovanou pevnost Terezín. V roce 1805 postoupil bavorský
kurfiřt Maxmilián IV. Josef buštěhradské panství toskánské větvi rakouských
Habsburků-Lotrinků. Až do 40. let 19. století byly buštěhradské doly ve
Vrapicích největším centrem těžby uhlí v českých zemích. Od roku 1847 byly
soukromým majetkem císaře Ferdinanda V. Po zrušení feudálního zřízení se od
roku 1850 Vrapice staly součástí obce Stehelčeves. Jestliže už od 70. let 18.
století stály ve vrapickém údolí provozní budovy dolů a vrchnostenských
úřadů, v polovině 19. století došlo k rozvoji zástavby vybudováním tzv.
Zippeho kolonie (nezaměňovat se stejnojmennou kolonií, která stávala poblíž
dnešní železniční zastávky Kladno město) v letech 1851 až 1853, nejstarší
hornické kolonie na Kladensku. V roce 1858 byla obnovena vrapická farnost,
zaniklá za husitských válek, současně s tím postavena škola. Ve druhé
polovině 19. století se těžiště dobývání uhlí přesunulo mimo Vrapice, které
se tak postupně staly spíše obytným sídlem. Ve 40. letech 20. století byla
těžba ve Vrapicích ještě nakrátko obnovena. Dne 29. září 1950 byla Vrapice
odděleny od Stehelčevsi a připojeny k městu Kladnu. Mezi Vrapicemi,
Stehelčevsí a Buštěhradem byla od konce 40. do konce 80. let postupně
navršena tzv. Buštěhradská halda, obří úložiště hutní strusky a dalšího
průmyslového odpadu.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 19.8.2015 |
