Kód CZ

Býchory

Kostel sv.Bartoloměje ^{Zdroj C) Zdroj D)}

1359 farní, po 1620 filiální, dnešní kostel postaven 1854. Kostel je poprvé písemně doložen v roce 1352 kdy náležel ke kouřimskému děkanátu, v roce 1359 je doloženo úmrtí zdejšího faráře Haška. Zdivo současného presbytáře pochází až z pozdně gotické přestavby v 15. století. Loď byla později zbořena a znovu vystavěna v letech 1854–55.

Jednolodní obdélný kostel s pravoúhlým presbytářem a obdélnou sakristií po severní straně. Nad západním průčelím se zdvíhá hranolová věž. Ve východní zdi presbytáře je zazděná náhrobní deska rodiny Pechovy z černého mramoru z roku 1850 s českým nápisem: ZDE ODPOČÍVÁ OŽELENÁ CHOTI NADLESNÍHO KATEŘINA PECHE ROZENÁ KOKOŠKA. ZESNULA V PÁNU 29. PROSINCE 1849. TÉŽ I JEJÍ DÍTKA VÁCLAV ZEMŘEL 29. DUBNA 1839 / ANNA ZEMŘELA 31. PROSINCE 1842.

Z původní pozdně gotické stavby se dochovalo zazděné hrotité okno ve východní stěně presbytáře a portál z presbytáře do sakristie z doby kolem roku 1500. Fasády kostela jsou hladké, členěné pouze obloukově uzavřenými okny a kruhovým oknem v západním průčelí nad vchodem. Presbytář je sklenut plackou, triumfální oblouk má půlkruhovitý tvar a loď je plochostropá.

Původní vnitřní zařízení kostela bylo nevýrazné a pocházelo především z poloviny 19. stol., dnes z části rozkradené, z části odvezené a ukryté. Z pozůstatku inventáře tak zaujme pouze obraz nad tabernáklem hlavního oltáře, pocházející z roku 1855 a podepsaný J. Russ, a poničená replika slavného kolínského Brandlova obrazu sv. Bartoloměje, visící donedávna po levé straně presbytáře; obraz pochází z 60. let 18. století a na obojku psa je signován Io COIRIS P. Rám obrazu se v roce 2008 rozpadl zcela zničen červotoči a obraz spadl ze stěny, naštěstí se neroztrhl. Po levé straně lodi je podstavec s věnováním na sošku (tč. uloženou), kterou v roce 1908 darovaly kostelu Marie, Anna, Johana a Klára Kubelíkovy jako dík za uzdravení otce. V komoře po levé straně vchodu jsou uloženy zbytky kamenné křtitelnice z 15. století ve tvaru kalicha. Ve věži jsou zavěšeny dva zvony z původních tří, které byly do roku 1855 zavěšeny v dřevěné zvonici vedle kostela

Zvonička ^{Zdroj D)}

zvaná „Žižka“ postavená nákladem církve Československé, vysvěcena byla 6. dubna 1935

Zvonička ^{Zdroj D)}

...

Socha ^{Zdroj D)}

Ve výklenku zámku

Pamětní deska Jana Kubelíka ^{Zdroj D)}

Na budově zámku

Starý zámek ^{Zdroj D)}

zvaného „Veithova vila“. vystavěn v roce 1829 (nebo krátce po roce 1829) majitelem kolínského panství Václavem Veithem jako rodinné letní sídlo. Když potom rodina rychle zchudla, v roce 1862 koupil zámek spolu s celým kolínským velkostatkem František Horský. Když pak nechal sousední hájovnu přestavět v roce 1865 na zámek, byl starý zámek, v té době již zvaný "Vethova vila", přesravěn na kanceláře a byty úředníků a nový a starý zámek byly spojeny krytou chodbou. Při utilitární úpravě areálu zámku na dětský výchovný ústav v letech 1955-57 byla budova starého zámku zcela přestavěna, přičemž byly veškeré architektonické detaily odstraněny a zámek získal dnešní zcela nevýraznou podobu. V roce 2000 byl z areálu obou zámků vystěhován výchovný ústav a vrácen v rámci restitucí původnímu majiteli Ing. Janu Čiperovi. Ten však o majetek neprojevil zájem, takže nastalo období chátrání všech budou v areálu. Po roce 2007 nový majitel nového zámku započal jeho opravu, budova starého zámku sloužila jako ubytovna zahraničních dělníků. Po roce 2015 byly stavební práce v areálů zámků ukončeny a celý areál je nabízen k prodeji.

Zámek Horskýsfeld ^{Zdroj D)}

Novogotický z roku 1865. Když v roce 1862 koupil kolínský velkostatek, jehož byly Býchory součástí, František Horský, rozhodl se vybudovat si své sídlo v Býchorech (ačkoliv nejprve uvažoval o přestavbě kolínského zámku). V roce 1865 proto nechal v sousedství starého zámku zvaného „Veithova vila“ upravit starší hájovnu na zámek ve tvaru písmene H, přistavěním neogotického jižního a severního příčného křídla s věží při jihovýchodním nároží jižního křídla. Původní hájovna byla ve hmotě zámku zachována jako střední křídlo, které se v té době od zbytku stavby výrazně odlišovalo. Kolem roku 1870 pak došlo i k úpravě středního křídla (bývalé hájovny), ke kterému byl přistavěn výrazně vystupující rizalit s tudorským obloukem v přízemí, kryjící vchod. Autorem architektonického návrhu býchorského zámku, zvaného Horskýsfeld, je s největší pravděpodobností vídeňský architekt Moritz Hinträger, od kterého pochází soubor šesti podepsaných (ale nedatovaných) návrhů nalezených v SOkA Kolín. Návrhy na stavbu býchorského zámku jsou navíc prakticky identické jako starší Hinträgerovy návrhy na přestavbu zámku v Kolíně. Z tohoto důvodu lze považovat za mylné připsání zámku pražskému architektovi Eduardu Hallovi, jak uvádí některá starší literatura. Vlastní stavbu provedl stavitel Vincenc Starý spolu s tesařským mistrem Kovaříkem.

Po smrti Františka Horského z Horskýsfeldu dne 6. dubna 1877 zámek spravovali nejprve jeho zeť Hans Berlepsch a po něm jeho vnuk Adolf Richter, který ho v roce 1896 prodal majiteli poděbradského velkostatku, knížeti Filipu Ernstu Maria Hohenlohe-Schillingsfürst, který ho pořídil pro svou desetiletou dceru Marii. Po tragické smrti Marie v roce 1897 však kníže přestal zámek navštěvovat a 3. března 1904 ho prodal houslovému virtuózu Janu Kubelíkovi, který se zde usadil se svou ženou Mariannou. Býchorský zámek se stal za Kubelíkova vlastnictví vyhledávaným centrem společenského a kulturního života, častými hosty zde byli například Oskar Nedbal nebo J. B. Foerster. Na zámku se také narodil v roce 1914 Kubelíkův dlouho očekávaný syn Rafael.

Za 1. světové války se v roce 1916 Kubelíkovi rozhodli odstěhovat se na Slovensko a zámek od nich koupili manželé Eugen a Johana Tauberovi; Eugen Tauber byl známý pražský vinař. Od jejich dětí pak zámek koupili v roce 1939 manželé Dominik a Božena Čiperovi; Dominik Čipera byl generálním ředitelem Baťových závodů ve Zlíně a v letech 1938–42 ministrem veřejných prací. Za jejich vlastnictví došlo ke generální opravě zámku, který byl současně vybaven novým mobiliářem. V roce 1943 byla na zámek uvalena nucená správa a po válce se v roce 1946 zámku ujímá na krátko syn předchozích majitelů, Jan Čipera, než mu byl majetek v květnu 1948 znárodněn.

V letech 1949–55 v zámku sídlila chemická škola, od roku 1957 pak dětský domov, později změněný na výchovný ústav. V roce 1985 byla pro potřeby ústavu provedena oprava zámku, která výrazně negativně ovlivnila jeho nový vzhled. Jedná se především o náhradu původních oken velkými výklopnými tabulemi, oplechování říms nebo použití nevhodné alukrytové střešní krytiny. Ústav byl na zámku až do roku 2000, ačkoliv v roce 1990 byl zámek v rámci restitucí vrácen původnímu majiteli Ing. Janu Čiperovi. Ani po vyklizení ústavu ale restituent nejevil o zámek zájem a ten začal rychle chátrat. V dubnu 2007 zámek koupila společnost ElitProfit, spol. s r. o. za účelem jeho generální rekonstrukce pro reprezentační účely společnosti. Stavební práce nicméně nepostupovaly příliš rychle a koncem roku 2010 byly pouze dokončeny obnovy oplocení pozemku, oprava brány a byl zpracován projekt na obnovu střech a omítek. Od roku 2015 je zámek v rozestavěném stavu nabízen k prodeji.

Zámek je členitá, nesourodá, obdélná jednopatrová stavba (v atikových nástavcích dvoupatrová), tvořící zhruba půdorysně písmeno H a zaujímající plochu 1 682 m². Ze vstupního průčelí, které je obráceno k západu, vystupují celkem tři rizality, přičemž předsunutý prostřední rizalit v horizontální ose, který se v přízemí otevírá třemi tudorskými oblouky, kryje hlavní vchod. Východní průčelí je bohatě členěno rizality o několika výškových úrovních, severní průčelí je prosté. Oproti tomu jižní průčelí je velmi členité, v prvním patře ho zdobí nika s antikizující sochou ženské postavy a na jižním nároží se zdvíhá 25 metrů vysoká čtyřpatrová věž, ukončená obloučkovým vlysem s cimbuřím, která tvoří pohledovou dominantu celé stavby. Hlavními zdobnými prvky na vnějších fasádách je pásová rustika, cimbuří, obloučkový vlys tvořený lancetovými oblouky a výrazné okenní šambrány. Všechny části jsou zastřešeny sedlovými střechami s vikýři. Uměřenost proporcí a střízlivě pojednané architektonické detaily, které jsou v souladu s členitostí stavby, vytváří ze zámku neobyčejně působivou architekturu.

V interiéru se po tolika letech chátrání mnoho původních detailů nedochovalo. Jedná se především o dlažbu v přízemí, kamenné schodiště s litinovým zábradlím do patra, stropy a stěny se štukovou dekorací a nástropní obrazy na plátně v sálech 1. patra. Poměrně unikátní ltinové točíté schodiště ve věži bylo bohužel odcizeno po roce 2000.

Tvrz ^{Zdroj D)}

V místě zvaném V Louce zbytky tvrziště. Při jednom statku byla po roce 1444 postavena Býchorskými z Raškovic tvrz, která sice není doložena písemně, ale dosud se z ní zachovalo tvrziště. K jejímu zániku došlo nejspíše po roce 1523, kdy byly Býchory připojeny ke Kolínu a přestaly dočasně sloužit jako šlechtické sídlo.

Tvrz stávala uprostřed vsi za domem čp. 17 a zachoval se z ní nevelký pahorek obklopený valem a příkopem, mnohem více zřetelný ještě v 1. polovině 20. století. Tvrziště bylo vážně porušeno v letech 1973 – 74 při budování současné požární nádrže. Místo, kde se tvrziště nachází, se dnes nazývá „V Louce“ nebo „Kalinova louka“.

Hradiště ^{Zdroj D)}

Na vrchu Homole lužické nebo slovanské. Nedatované, snad raně středověké (?) výšinné sídliště. Podle jediné dosud známé informace od MUDr. Františka Dvořáka z roku 1936 byly nalezeny na ploše vymezené zachovanými valy pazourkové nástroje (nožíky) a další nálezy z doby bronzové (jehlice) a také raně středověká keramika. Z doby asi 1 200 let před naším letopočtem pochází hrob se skrčenou kostrou a s keramikou shodnou s nálezy na pohřebišti sídliště Skalka u Velimi, tedy ze střední doby bronzové.

Richterova vila ^{Zdroj D)}

z roku 1924. postavena v roce 1924 podle plánu z let 1923–24 od architektů K. Tomáška a F. Macháčka z Plzně pro Adolfa Richtera, vnuka Františka Horského z Horskýsfeldu a stavitele kolínské řepařské drážky, která vedla okolo domu. V roce 1946 byla vila i přes žádost obce o její přidělení pro obecní potřeby přidělena k užívání Jaromíru Smutnému, kancléři prezidenta Dr. Edvarda Beneše, po jeho emigraci 12. července 1949 připadla státu. Do roku 1952 pak vila sloužila jako byt vedoucího polesí a od té doby až dosud slouží jako Výcvikové středisko psovodů a služebních psů policie (za socialismu veřejné bezpečnosti). V rámci restitucí byl dům vrácen v roce 1992 potomkům Jaromíra Smutného, kteří ho ale odprodali Policii České republiky, takže zde i nadále zůstala škola psovodů.

Ve výzdobě exteriérů domu se projevují eklektické prvky s inspirací v architektuře domů anglického venkova. Výzdoby interiérů, z nichž se některé detaily dochovaly dodnes, navrhl ateliér Röhrs z Prahy.

Poplužní dvůr ^{Zdroj D)}

Poplužní dvůr, který v roce 1864 vybudoval majitel kolínského velkostatku František Xaverius Horský. V roce 1877 dvůr zdědil Adolf Richter, který ke dvoru přivedl z Kolína řepařskou drážku a zřídil zde nákladiště. Po jeho smrti v roce 1924 spravovala majetek jeho vdova Zdena Richterová, která ho včetně Eleonorova v roce 1939 prodala Dominiku Čiperovi. V roce 1943 byla na majetek uvalena nucená správa a po válce se ho v roce 1946 na krátkou dobu ujímá syn předchozích majitelů, Jan Čipera, než mu byl majetek v květnu 1948 znárodněn. Po roce 1948 sloužil dvůr jako Jednotné zemědělské družstvo (JZD) "Rozkvět" Býchory, v roce 1973 sloučené do JZD "Rudý prapor" Ovčáry, které se rozkládalo na katastru 13 obcí. V tomto období byl dvůr bez jakékoliv údržby pouze využíván až do roku 1991, kdy byl zcela zdevastovaný v rámci restitucí vrácen potomku posledního majitele Janu Čiperovi. Od té doby je pouze příležitostně využíván a dále chátrá. Dvůr byl pojmenován na počest Horského matky Eleonory Kasiánové (1780 - 1826)

Zpět na okres

Panství

Politický okres Kolín, s.o.Kolín

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352

Rok	obyv.	domů
1850
1927	635
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

C) cs.wikipedia.org (27.9.2017)