Kód CZ 2515

Dobřichov

Kostel Nejsv.Trojice >> ^{Zdroj C)}

Románská stavba, 1776 přistavěna věž. dnešní barokní kostel z 18. století se nalézá na místě staršího románského kostela z 10. století, který byl rovněž přestavěn goticky ve 14. století a naposle barokně. Pozůstatky románského kostela vystavěného ve stylu otonské románské renesance byly nalezeny v severovýchodní části nynějšího kostela.

Fara ^{Zdroj C)}

Patrová s valbou střechou, po 1750.

Hřbitov ^{Zdroj C)}

Založen 1850, řada cenných náhrobků z 2. poloviny 19. století, většinou o kvalitní pískovcové edikuly, dekorované často pseudogotickými prvky, např.: náhrobek rodiny Horelovy z Cerhenic z roku 1889 od kameníka Vondráčka nebo náhrobek rodiny Růžičkovy z Peček z roku 1892 se sochou truchlícího anděla.

Kaple ^{Zdroj D)}

U východní zdi hřbitova

Kaple ^{Zdroj D)}

U západní zdi hřbitova

Zvonička ^{Zdroj D)}

2014, u naučné stezky Markomanů

Kamenný kříž ^{Zdroj D)}

Barokní z červeného nučického pískovce z roku 1791. V roce 2011 byl kříž nákladem obce restaurován. Podstavec tvoří kvádrový sokl zakončený římsou, na kterém stojí hladký sloup, ukončený jetelovým křížem s postavou Ježíše Krista a stužkou s nápisem INRI (Iesus Nazarunus Rex Iudaeorium). V reliéfně zahloubeném poli s konkávně vykrojenými rohy na čelní starně soklu je sedmiřádkový český nápis TENTO KRZIZ NAKLADEM OBCE DOBRIHOWSKI ROKU 1791 POSTAWEN IEST. Typově je kříž podobný kříži v nedalekých Plaňanech.

Železný kříž ^{Zdroj D)}

Na hřbitově, centrální, současně je náhrobkem místního faráře, dobřichovského děkana Karla Hůlka († 1856), opatřený nápisem na pískovcovém podstavci: ZBOŽNÝM OSADNÍKŮM FARY DOBŘICHOVSKÉ NA PAMÁTKU JEJICH DUCHOVNÍHO PASTÝŘE P. K. HŮLKA VĚNUJE BRATROVEC JEHO P. JOS: HŮLEK.

Železný kříž ^{Zdroj C) Zdroj D)}

Umístěn 2014

Železný kříž ^{Zdroj D)}

U hřbitova, kříž z 2. pol. 19. století umístěný na pískovcovém barokním soklu z 18. století.

Památník padlým ^{Zdroj C)}

...

Archeologický památník ^{Zdroj C) Zdroj A) Zdroj D)}

Na Pičhoře. Památník z tmavé švédské žuly, který nechal v roce 1911 po tragické smrti Josefa Ladislava Píče vztyčit na místě archeologického výzkumu na Pičhoře Jan Waněk. Jedná se o jediný známý pomník svého druhu v České republice a je na něm uveden nápis:

Na tomto pozemku, odedávna Pičhora zvaném, v katastru obce Dobřichovské byly v roce 1896 dělníky Macháčkovy cihelny: Janem Plachým, Janem Piknerem, Václ. Patákem a Václavem Taránkem objeveny pohanské hroby z doby římského císařství I. až III. století po Kristu. Podrobný výzkum podnikl svým nákladem Jan Waněk, ředitel velkostatku knížete Jana z Liechtensteinu v Radimi pod dohledem proslulého archeologa českého profesora Dra. Josefa Píče z Prahy. Památky hrobové jsou uloženy v Museu Království Českého v Praze. Toho času byl starostou obce František Hrodek, farářem Josef Pokorný a knížecím správcem Leopold Jenisch. Na práci při kopání dohlížel knížecí šafář Václav Procházka. Při kopání pohřebiště zaměstnáni byli: Josef Plachý, Václav Roček, Jan Skřivánek, Tomáš Jindřich, Josef Kudrna, Josef Radoň, Jan Němec, Václav Hnátek, Jan Měchura a Josef Vrba, vesměs z Cerhynek. Občané, chraňte a zachovejte tuto památku!

Název Pičhora nijak nesouvisí se jménem a působením J. L. Píče během archeologického výzkumu, ale pochází od stroslovanského slovem "pičit" = ukazovat se, vyčnívat, vztyčit se a souvisí tedy s vyvýšenou polohou místa nad okolní rovinatou krajinou. Stejného původu může být i název nedalekých Peček.

Kameny naučné stezky ^{Zdroj D)}

Na naučné stezce Markomanů. Historicko-naučná stezka o délce 1,5 km, slavnostně otevřená 3. října 2014. Na její trase je osm zastavení, z nichž dva panely jsou zvukové, na tabulích jsou mezi texty i QR kódy, přes které se lze dostat na internetovou stránku s dalšími informacemi, fotografiemi i videem, jak na Pičhoře kopal profesor Josef Ladislav Píč.

Stezka vede z dobřichovské návsi na horu Pičhoru, kde roku 1896 dělníci při těžbě štěrku a písku objevili pohřebiště Markomanů (germánského kmene) z doby tzv. Marobudovy říše. Stezka vede částečně po zelené turistické značce a značena je ukazateli na pískovcových kamenech, ozdobených reliéfem tzv. Pičhorské menády (menády = ženské uctívačky boha Dionýsa, boha vína, vinařství a hlavně nespoutaného veselí) z nádoby nalezené na Pičhoře v roce 1896, která je významným importem z Říma.

Zastavení č. 1 se zvukovou tabuli ve třech jazycích návštěvníky seznámí s celou stezkou a důvodem jejího vzniku. Zastavení č. 2 u kostela popisuje situaci v Čechách v pravěku a popisuje nálezy z Dobřichova a okolí. Zastavení č. 3 poblíž fary popisuje historii obce Dobřichov od středověku a zabývá se dějinami kostela Nejsvětěší Trojice. Zastavení č. 4 u hřbitova se věnuje geologii okolí Dobřichova a nedaleké přírodní památce Sládkova stráň. Zastavení doplňuje tabule se seznamem rostoucích stromů opodál s možností jejich určování. Další cesta vede kolem rozcestí, ukazující směry na důležitá místa Římské říše v době Marobudovy říše. Zastavení č. 5 se zabývá náboženským životem Markomanů, pohřebišti, obětišti, svatyněmi a jejich kulty. Je zde také kopie germánské svatyně se spalovací hranicí a dřevěná socha markomanského válečníka. Zastavení č. 6 je na Pičhoře u lesíka a zabývá se pohřebištěm na Pičhoře a významnými nálezy z něj, doplněno je rekonstrukcí žárového hrobu dle skutečného nálezu na tomto místě. Nedaleko stojí pomník archeologického výzkmu J. L. Píče se zastavením č. 7 se zvukovou tabulí a informacemi o výzkumu na Pičhoře. V sousedství je zřízeno zastřešené odpočívadlo a zcela nová kamenná vyhlídková plošina na hraně svahu s výhledem na Pečky, Dobřichov a část Polabí. K poslednímu zastavení je třeba se vrázit na rozcestí u svatyně a dát se po cestě z kopce dolů. Zastavení č. 8 se věnuje zemědělství, sídlištím a způsobu bydlení Germánů. V jejím sousedství je rekonstrukce germánské chaty. Od tohoto místa je možno se vrátit na začátek stezky na návsi buď stejnou cestou nebo obejitím Pičhory po severním úbočí. Autorem projektu je Mgr. Zdeněk Beneš, archeolog v Ústavu archeologické památkové péče středních Čech.

Pohřebiště Na Pichoře ^{Zdroj D)}

patří k nejvýznamnějším a největším lokalitám nejen v Česku, ale v celém evropském barbariku (území za hranicemi Římské říše), související bezprostředně s existencí tzv. Marobudovy říše . Pohřebiště bylo objeveno v dubnu roku 1896 dělníky při těžbě štěrku a písku pro stavbu silnice. Výzkum na lokalitě provedl Jan Waněk, ředitel lichtenštejnského velkostatku v Radimi, pod dohledem archeologa Josefa Ladislava Píče (viz památník). Jim se podařilo do roku 1906 objevit 160 žárových hrobů, z nichž 82 bylo v hliněných popelnicích a šest v bronzových nádobách importovaných z Říma (při zajišťovacím výzkumu V. Sakaře v roce 1988 již nebyly žádné další hroby objeveny). Na pohřebišti převažují hroby s bohatší až střední výbavou, 22 % hrobů obsahovalo zbraně, často římské importy. Zvlášť vynikají bohaté hroby bojovníků nové, tzv. vojenské, šlechty v bronzových popelnicích, které odpovídají významu a postavení členů Marobudovy družiny. Mezi mnoha sty nálezy je zastoupena keramika (tvarovaná v ruce, jedna nádoba na hrnčířském kruhu), nádherné bronzové nádoby (kotle, vědra, konvice, mísy, pánve, cedníky, naběračky), stříbrné nádoby (jeden pohár s hlavou boha Pana s analogií přímo v Pompejích), početná kování picích rohů, velmi pestrá škála mnoha železných, bronzových a stříbrných spon, přezky a další kování opasků norické a germánské provenience, šperky (zlaté prsteny a závěsky), bronzové a kostěné jehlice, hrací kameny, toaletní předměty (hřebeny, pinzety, zrcadla), meče, koňské postroje a různé nástroje. Zajímavým nálezem jsou medvědí drápy. Ke zcela unikátním předmětům náleží schránka na pečetě (bully), která může být dokladem o korespondenci mezi císařským dvorem v Římě a Marobudovou říší. Pohřebiště vzniklo na přelomu letopočtů (do nejstarší fáze spadá 61 hrobů) a přetrvalo do roku 180 n. l., poté se zde skončilo s pohřbíváním a nadále se pohřbívalo v sousední lokalitě Třebícká. Koncentrace římských výrobků na této nekropoli poukazuje na jeho specifickém postavení v rámci celého středoevropského prostoru, římské importy uložené do hrobů byly získávány především obchodem, ale nezanedbatelnou roli hrálo i předávání diplomatických darů mezi barbarskou elitou Marobudovy říše a římskou administrativou. Všechny nálezy z Pičhory byly umístěny do Národního muzea v Praze a k jejich úplnému odbornému vyhodnocení nálezů došlo až v letech 1996-98 Eduardem Droberjarem, kustodem sbírek doby římské a doby stěhování národů Národního muzea. Ten souhrnné poznatky popsal v roce 1999 v publikaci Dobřichov-Pičhora, žárové pohřebiště starší doby římské v Čechách. V ní jsou shrnuty všechny poznatky o pohřebišti a podrobná analýza všech předmětů a jejich souvislostí, čímž byl veřejnosti předložen úplný obraz nejbohatšího germánského pohřebiště starší doby římské v Čechách, vedoucí k poznání období naší historie, které bylo dlouhodobě opomíjeno ve stínu přemyslovských knížat a keltské civilizace, ačkoli co do evropského významu si s nimi nikterak nezadá.

Pohřebiště Třebická ^{Zdroj D)}

představuje přes 100 germánských hrobů z doby římské, které v letech 1890–91 odkryl Jan Waněk. Celkem 78 hrobů obsahovalo popelnice, ostatní byly bez popelnic a zjištěno bylo i 8 žárovišť se zbytky po kremačních hranicích. Početné nálezy reprezentuje keramika tvarovaná v ruce i na hrnčířském kruhu, zlomky bronzových nádob (včetně cedníku a naběračky), střep skleněné nádoby, bronzové spony, kostěné jehlice, skleněné a jantarové korále, hřebeny, kování opasků, zbraně (4 římské meče), ostruhy, přesleny, křesací soupravy. Zajímavostí tohoto pohřebiště je, že hroby se sponami a beze zbraní byly nalézány ve východní části pohřebiště, zatímco hroby bojovníků se zbraněmi v části západní. Mezi nejstarší hroby na tomto nalezišti patří pohřeb germánského bojovníka z období markomanských válek z let 166-180 n. l., vznik nekropole lze tedy datovat do druhé poloviny 2. století n. l. poté, co se skončilo s pohřbíváním na sousední lokalitě Pičhora, největší využití ale našlo ve 3. století n. l. a některé nejmladší hroby pocházejí ještě i ze 4. století n. l. Do pozdního stupně doby stěhování národů pak spadá hrob s bronzovou pinzetou s rytými značkami a železným nožem. Všechny nálezy z Třebické byly umístěny do Národního muzea v Praze.

Germánský dům ^{Zdroj D)}

Rekonstrukce v rámci markomanské stezky

Zpět na okres

Panství černokostelecké a cerhenické

1850 Politický okres Kolín, s.o.Kouřim

1961 Okres Kolín

2003 ORP Kolín

Historie obce ^{Zdroj D)}

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1345 (1354, 1352?). Obec se sice v písemných pramenech připomíná až v roce 1354 v souvislosti s kostelem, ale osídlení lokality je mnohem staršího data, což dokazují četné archeologické nálezy. Ve 14. století patřila ves k panství Poděbrady, jehož majiteli v té době byli páni z Kunštátu a z Poděbrad. V roce 1503 potvrdil král Vladislav svobody osadníků Dobřichova a v roce 1504 jim dal pod plat louky (pronájem). Na počátku 16. století byli držiteli Dobřichova Jan z Mochova a Václav Hrůza z Chelčic, za nichž byla v polovině 16. století ves rozdělena na dvě části. Větší část vsi se dostala v roce 1549 do majetku Smiřických a jejich černokosteleckému panství (Kostelec nad Černými lesy), k němuž byla připojena až do zrušení patrimoniální správy po roce 1848. Menší část Dobřichova s právem podacím ke kostelu se ve stejné době dostala k panství Cerhenice, s nímž v roce 1758 přešla do majetku Ústavu šlechtičen na Pražském hradě, kterému náležela do roku 1848.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	948
1930
1947
1961
1970
2011		286
2016	753

www.dobrichov.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

A) dobrichov.cz (25.9.2017)

C) cs.wikipedia.org (25.9.2017)

D) cestyapamatky.cz (25.9.2017)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 25.9.2017