Kód CZ

Kouřim

Osada: Molitorov, Muzeum lidových staveb

Kostel sv. Štěpána

Děkanský. Poč.13.stol. trojlodní gotický

Zvonice

Mimo kostel, gotická

Kostel Nejsv.Trojice

Na hřbitově

Kaple P.Marie Pomocné

1727, pětiboká

Děkanství

…

[Kostel sv.Martina]

Při cisterciáckém proboštství, vypálen Husity 1421

[Cisterciácké proboštství]

1280, u hradeb, s kostelem sv.Martina, vypálené Husity 1421

Husův sbor

…

Hřbitov

…

Židovský hřbitov

…

Kaple sv.Víta

Na hradišti Stará Kouřim

Výklenková kaplička

V opěrné zdi hradeb

Socha sv.Jana Nepomuckého

Před děkanským kostelem, 1715

Kašna

Před děkanským kostelem, 1715

Socha P.Marie Immaculaty

Na kašně

Památník Prokopa Velikého

Na náměstí

Památník padlým

Na náměstí

Pomník astronomického středu Evropy

Na náměstí

Pamětní deska Fr.R.Netáhlíka

Na č.p.5, 1844-1916, umělec a samouk

Pamětní deska Václava Konráda

Na chlapecké škole, italský legionář, popraven 1918 jako bojovník za vlast

Busta T.G.Masaryka

Před kinem

Hradiště

U sv. Jiří, ostroh na jihovýchodě města

Hradiště Stará Kouřim

ostroh nad pravým břehem Výrovky, jihovýchodně od města

Hradiště U sv.Vojtěcha

U Vojtěcha, parc. 985, jihovýchodně od města, u mlýna Bukačova

Hradby

…

Bašta

U Kolínské brány

Bašta

Jižního parkánu

Bašta

Jihovýchodní

Bašta

Severního parkánu

Bašta

Západní

Hranolová věž

Jihovýchodní

Hranolová věž

Severozápadní rohová

Pražská brána

Hranolová věž

Radnice

1782, v současnosti muzeum

Nová radnice

…

Sokolovna

…

Dům č.p.4 a 5

Na náměstí

Dům č.p.31

Zlická ul.

Dům č.p.42

Na náměstí

Dům č.p.47

Na náměstí

Dům č.p.48

Na náměstí

Dům č.p.115

Na náměstí

Dům č.p.116

Na náměstí

Dům č.p.117

Na náměstí

Dům č.p.122

Na náměstí

Dům č.p.144

Na náměstí

Dům č.p.392

Na Ptačím rynečku

Dům č.p.400

Židovská ul.

Dům

Dubová ul.

Chlapecká škola

U kostela. postavena v letech 1864–1865 na místě středověkého děkanství, které od třicetileté války bylo v rozvalinách (původní škola byla na sousedním pozemku v č. p. 145 na místě dnešní pošty a obecního úřadu). Od roku 1883, kdy byla postavena druhá, dívčí škola, se tato škola nazývala chlapecká, koedukace byla znovuzavedena školním rokem 1953/1954. Tzv. chlapecká škola sloužila do června 1979, kdy pro havarijní stav musela být opuštěna. Později se jejím majitelem stala nakladatelská a pohostinská firma METAFORA s. r. o. a budova je v havarijním stavu.

Hořejší mlýn ^{Zdroj C)}

Kdy byl postaven není známo. Na samém počátku zde byl jako jediný zdroj publikace od profesora Profouse „Místní jména v Čechách – Jejich vznik, původní význam a změny“. Díl I, A–H, 1947, dále v Archivu českém následující záznam z 23. února 1407. Jedná se vlastně o vůbec prvou zmínku o Drahonickém objektu, což byl s největší pravděpodobností dvorec, který byl přeměněn na mlýn. Mlýn Hořejší zvaný též Drahonický, byl nazván podle Petra Drahonického a později (počátkem 17. století) zván Pášovský nebo Pášov. Václav Pašek (Páša) koupil v roce 1604 "sobě dědicům a budoucím svým mlejn jenž slove Drahonický v těch mezech pravých ....". Mlýn dostal jméno po majitelce Kateřině Pášové, což byla dcera Paška.

Mlýn Bukačov ^{Zdroj C)}

Č.p.247, z 18. století s hospodářskými objekty a přístavbami z 19. století umístěný v rokli pod hradištěm Stará Kouřim. Ve zdivu objektů se nachází řada druhotně použitých románských článků ze zaniklého kostela sv. Vojtěcha. je v "Bílé knize Práva a svobod" (Liber privilegiorum, začínající roku 1404, v městském archivu) jmenován jako mlýn Prostřední, zvaný též Vojtěchovský a později zvaný Bukačovský. V držení Vojtěchovského rodu byl nejpozději od roku 1515 a rozdělen mezi jeho dcery a vnučku roku 1598. Jednalo se o Marianu, mlynářku na Hrázi, vdovu po Janu Hrázském, která se znovu provdala za člena městské rady Václava Paška, majitele Nového Dvora (nynější Molitorov). Dále o druhou dceru Lidmilu provdanou Zlonickou a po smrti mužově pak za jiného člena rady Jeremiáše Jihlavského. Dále pro Lidmilinu dceru z prvního manželství Alžbětu Zlonickou. Poté přechází mlýn do majetku Václava Ferdinanda z Větčína. Jeho manželka v roce 1680 prodává mlýn Jiřímu Bukačovi, který však již v roce 1689 umírá. Jiří Bukač byl dvakrát ženatý a měl děti z obou manželství. Spor o jeho majetek trval 35 let.

Velký mlýn ^{Zdroj C)}

Jako poslední z tří těchto mlýnů je mlýn Veliký později zvaný Panský, který koupila sama obec v roce 1532. První písemná zmínka pochází z r. 1407 v listině o majetku cisterciátského proboštství v Kouřimi. Další zmínka je v knize Liber privilegiorum, folium 223, z roku 1431. V roce 1537 koupilo tento mlýn město od sirotků po mlynáři Jírovi za 1200 kop míšeňských grošů a dosazovalo do mlýna nájemce. Roku 1547 se Kouřim zúčastnila vzpoury stavů a po jejich porážce přišla o všechny své statky včetně dvou mlýnů. Tento majetek byl navrácen či odkoupen zpět roku 1561. Při konfiskaci majetku v roce 1623 přišlo město znovu o tento mlýn. Mlýn připadl za směšný poplatek znehodnocenou měnou knížeti Lichtenštejnovi a rozhodoval o něm Lichtenštejnský úřad v Kostelci nad Černými lesy.

Malý mlýn ^{Zdroj C)}

Zv.Podfortenský či Malý mlýnec postavený ještě před husitskými bouřemi a Němci zvaný Holzmül (Dřevěný mlýn) zřejmě podle blízko stojící dřevěné branky uváděné v latinských zápisech jako Janua lignuorum. Ačkoli ležel jen na Ždánické strouze, měl dostatek vody, protože v té době byla strouha odtokem řady rybníků ležících pod Ždánickým vrchem. Prvá zmínka o něm je rovněž z roku 1407, kdy patřil kouřimským cisterciákům, kteří z něj platili 12 kop grošů z čehož 1 kopu přímo městu. Nejstarším známým mlynářem z roku 1507 byl Jiří v Malém mlýnci.

Mlýn Hrázka ^{Zdroj C)}

Nejmladší mlýn.

Mlýn Fortna

Václava Apltauera

Mlýn

U Skanzenu

Mlýn

Na Podskalí

Kamenný most

Přes Výrovku

Zpět na okres

Panství

Politický okres Kolín, s.o.Kouřim

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Historie města ^{Zdroj C)}

V místní krajině je dokázáno osídlení lidmi již z mladší doby kamenné, zhruba 3000 let př. n. l. V 6. století n. l. přicházejí Slované z kmene Zličanů a v 7. století vzniká na místech dávného slovanského osídlení Stará Kouřim. Význam mohutného opevněného hradiště se mohl směle měřit s Prahou. Tzv. Kristiánova legenda z 10. století vypráví o souboji zlického knížete Radslava s přemyslovským knížetem Václavem, který Radslava božím zásahem bez boje porazil. Zlické knížectví, které se stalo nebezpečným konkurentem Prahy, bylo vyvráceno ve dvou taženích Václavova bratra Boleslava I., zvaného Ukrutný, a následně přešlo do majetku Slavníkovců. Hradiště Stará Kouřim zaniklo kolem roku 936. Přemyslovci poté založili na sousední ostrožně nové menší hradiště u svatého Jiří. Lehce opevněný velmožský dvorec stával v 11.–12. století na místě pravěkého hradiště a sídliště zvaného hradiště u svatého Vojtěcha.

Rovněž Slavníkovci začali brzy ohrožovat zájmy v Praze sídlících Přemyslovců Mocenský střet obou rodů vyvrcholil vyvražděním Slavníkovců v Libici nad Cidlinou roku 995. Po dobytí slavníkovského panství vznikl kouřimský úděl, kde panovaly pod svrchovaností pražského knížete vedlejší větve přemyslovského rodu. Kouřimský údělný kníže Děpolt III. vedl ve 13. století odboj proti králi Přemyslu Otakaru I. Jeho vzpoura byla však rozdrcena, Děpolt zabit a hradiště zničeno. Z této doby pochází druhá legenda o vzniku jména města obsažená v Dalimilově kronice.

Současná Kouřim, asi 1 km severozápadně od Staré Kouřimi a kdysi jedno z nejvýznamnějších královských měst v Čechách, byla patrně založena ve třetí čtvrtině 13. století králem Přemyslem Otakarem II. Nebývalý rozkvět středověké Kouřimi trval až do roku 1547, kdy byla Kouřim, podobně jako celý městský stav království, oslabena konfiskacemi v souvislosti s účastí v protihabsburském povstání.

Největší úpadek města však nastal po roce 1620 v době třicetileté války, kdy bylo téměř zcela zničeno. Většinu majetku získal kníže Karel z Lichtenštejna a vylidněná Kouřim byla nadto několikrát vydrancována nejen procházejícími švédskými, ale též císařskými vojsky.

Až do roku 1848 byla Kouřim krajským městem. V 19. století se ocitla mimo hlavní dopravní tepny, na rozdíl od jiných měst se zde nerozvinul významnější průmysl a její význam postupně upadal.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	2 875
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice Čsl, 1927

C) cs.wikipedia.org (2.5.2020)

Kód CZ

Molitorov

Kaple

…

Zámek

Dušan Jurkovič

Zámek Diblíkov ^{Zdroj C)}

S dvorem, 1903

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1654. Nachází se v berní rule, podle které zde stál dvůr v majetku Jiřího Molitora z Mühlfeldu.

Kód CZ

Muzeum lidových staveb

]Kostel sv. Jana Křtitele[^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt z Dolních Kralovic nad Želivkou. Kostel byl rozebrán na konci roku 1975. Ačkoliv šlo o jeden z prvních objektů, který byl do areálu skanzenu převezen, zatím nebyl znovupostaven. V 70. a 80. letech to bylo z ideologických důvodů, aby se nestal poutním místem Posázaví. Proto byla zvažována možnost rekonstruovat pouze torzo krovu. Nynější projekt předpokládá stavbu kopie kostela s osazením veškerých zachovalých prvků a výhledově i s možností navrácení existujících částí původního mobiliáře, které byly rozmístěny do jiných kostelů.

]Věžovitá polodřevěná zvonice[^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt v areálu kostela Povýšení svatého kříže v Mečeříži u Benátek nad Jizerou, pravděpodobně z roku 1620, přestala svému účelu sloužit v roce 1913, kdy byly zvony přeneseny do novostavby kostela. Původní zvonice pak chátrala a v roce 1976 se při vichřici horní část zřítila. Kopie má být zhotovena na základě plánové a fotografické dokumentace.

]Výklenková kaplička P. Marie[^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt stál ve Svobodě nad Úpou Zděná u cesty na Janskou horu pod Matčinou loukou západně od kostela byla postavena před rokem 1764 a zanikla po odsunu původního německého obyvatelstva. Muzeum plánuje postavení kopie.

Dřevěná zvonička ^{Zdroj C)}

kopie církve Československé husitské z Býchor na Kolínsku, umístěna před statkem z Týřovic

Socha sv. Donáta ^{Zdroj C)}

barokní z roku 1764 ze Svatbína u Kostelce nad Černými lesy, umístěná za usedlostí ze středního Polabí

Mariánský sloup ^{Zdroj C)}

z 2. poloviny 19. století z Konárovic na Kolínsku. Na původním místě byl sražen nákladním autem v roce 1981, poté byly jeho trosky předány muzeu. postaveno v rámci první etapy dostavby v letech 2015-16

]Sousoší sv. Jana Nepomuckého[^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt Barokní z Tismic z doby po roce 1750 stávalo na parapetní zdi schodiště ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1943 bylo těžce poškozené sousoší na původním místě nahrazeno kopií, neúplný originál byl přenesen do Podlipanského muzea v Českém Brodě, kde zůstal pohozen na muzejní zahradě. V roce 2009 bylo torzo částečně konzervováno. Ve skanzenu má být rekonstruované sousoší umístěno do výklenkové kapličky, která má být volnou kopií kapličky sv. Jana Nepomuckého ve Třebovli, kde je osazeno podobné barokní sousoší.

Boží muka sv. Prokopa ^{Zdroj C)}

z Kostelce nad Černými lesy, z nučického červeného pískovce z roku 1897, umístěna u začátku prohlídkové trasy

Dřevěný kříž ^{Zdroj C)}

volná kopie s korpusem Krista malovaným na plechu z Němčic na Kolínsku, umístěna na rozcestí v jižní části areálu

Rumpálová studna ^{Zdroj C)}

roubená z počátku 19. století z Kozojed u Ratají nad Sázavou, umístěna před budečskou chalupou

Dřevěná pumpa ^{Zdroj C)}

ze Zalán u Rožmitálu pod Třemšínem, umístěna u usedlosti z Podbrdska

Vahadlová studna ^{Zdroj C)}

…

]Rychta č.p. 1[^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt z Kamenice u Dobrého u Dobrušky z přelomu 16. a 17. století nebyla od 50. let 20. století udržována a zchátrala. V roce 1977 bylo zahájeno jednání o jejím přenesení do kouřimského skanzenu. Byla připravena dokumentace k transferu, avšak tento záměr ztroskotal na administrativních a technických překážkách. V létě 1981 tedy byly sejmuty a zachráněny alespoň nejcennější architektonické detaily a zbytek stavby byl ponechán svému osudu. Výstavbě kopie v 80. letech bránil nedostatek pracovní kapacity, poté pozemkové spory.

Obytný dům statku č.p. 1 ^{Zdroj C)}

z Týřovic u Rakovníka byl do muzea přenesen v roce 1975. Statek byl jako Jerýskovský grunt zmiňován už v 16. století, na konci 17. století se vytvářela jeho dochovaná podoba, dalšími úpravami prošel v 19. století. Po nové adaptaci zde byla v roce 2012 zpřístupněna stálá expozice „Venkovská škola na konci 19. století“ (velká světnice statku skutečně před rokem 1885 nouzově sloužila jako škola). Malá světnice a přední komora jsou instalovány do podoby zámožnějšího selského obydlí v polovině 19. století, v zadní komoře se nachází expozice „Lidový nábytek ze sbírek Regionálního muzea v Kolíně“

]Chalupa č.p. 1[^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt z Nové Starosti u Rynoltic na Liberecku byla do skanzenu věnována majitelkou a převezena v roce 2010 poté, co na původním místě zchátrala a byla určena k demolici. Pochází z přelomu 18. a 19. století a patřila k nejstarší zachované zástavbě osady. Po rozebrání se podařilo k přesunu zachránit jen některé části konstrukcí stěn, protože chalupa byla napadena dřevokaznými organismy. Zachovány byly hodnotné architektonické prvky včetně pískovcových kvádrů podezdívky.

Obytné stavení rychty č.p. 2 ^{Zdroj C)}

z Bradlecké Lhoty bylo zachráněno přenesením do skanzenu v roce 1981. Roku 1998 jej poškodil požár, po němž byla provedena celková obnova. Hospodářský trakt usedlosti dosud stojí na původním místě v Podkrkonoší. Stavení pochází z doby po roce 1689. Interiér je instalován do podoby z první poloviny 19. století, jsou zde vystaveny předměty z vybavení domácnosti a soubor malovaného nábytku z oblasti Podkrkonoší a Polabí.

Chalupa usedlosti č.p. 2 ^{Zdroj C)}

z Masojed na Českobrodsku z druhé poloviny 18. století. Roubená obytná část chalupy byla v roce 1987 zbořena a nahrazena novostavbou, detaily včetně lomenice, podstávky a ostění oken byly získány do muzea, kde došlo k postavení rekonstrukce chalupy s osazením zachovalých původních prvků. Chalupa byla doplněna o kopii zaniklé klenuté brány s volutovým štítem, která stávala v podobné usedlosti v Masojedech. postaveno v rámci první etapy dostavby v letech 2015-16

Chalupa č.p. 8 ^{Zdroj C)}

pravděpodobně z roku 1786, z Budče u Ledče nad Sázavou. Do muzea byla přenesena v roce 1973 ze zátopové oblasti vodní nádrže Želivka. Interiérová instalace představuje domácnost drobného chalupníka v druhé polovině 19. století.

]Brána panského dvora č.p. 14[^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt Goticko-renesanční v Tismicích z roku 1506. V roce 1970 byla brána (podle webu muzea nejspíše úmyslně) stržena projíždějícím traktorem, po neúspěšném úsilí památkových orgánů o obnovu byla věnována do skanzenu.

]Hospodářská budova u usedlosti č.p. 17[^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt (dvě komory a chlév) v Kosmonosech u Mladé Boleslavi. Pochází pravděpodobně z druhé poloviny 18. století. Byla v havarijním stavu a napadená dřevokaznými organismy. V roce 2012 se po podrobné dokumentaci podařilo zachránit jen několik prvků, které by měly být zakomponovány do plánované kopie stavby.

]Roubený dům č.p. 19[ ^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt ze Starostína na Broumovsku vznikl v 18. století. V 70. letech 20. století byl zanedbaný a hrozil jeho zánik. Byl demontován a měl být přenesen do podkrkonošského skanzenu ve Vrchlabí, který však nikdy nevznikl. Roku 1982 byl přenesen do muzea v Kouřimi, kde však nikdy nebyl znovupostaven. Pozůstatky jsou kvůli nevhodnému způsobu uložení silně poškozené a většinu ze součástí by bylo nutno nahradit kopiemi.

]Dům vrchnostenské správy č.p. 31[^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt zvaný Laubovna z Amalína u Křivoklátu byl postavený na svažitém pozemku po roce 1715, když ves ještě nesla název Čamrdoves. Na stavbu byly použity části konstrukcí ze starších objektů včetně dřevěné nástavby jedné z věžic hradu Křivoklátu. Dům byl označován názvem podle rodiny houslisty a hudebního skladatele Ferdinanda Lauba, která jej používala jako letní byt. Roku 1996 byl dům poškozen požárem a roku 2005 byla nadzemní část zbořena a nahrazena novostavbou. Část původních konstrukcí byla v roce 2013 předána kouřimskému skanzenu.

Obytné stavení usedlosti Šperkovna č.p. 41 ^{Zdroj C)}

ze Strašic na Rokycansku, z první čtvrtiny 19. století. Usedlost byla zlikvidována v roce 1978 z důvodu stavby nákupního centra, v muzeu byla postavena rekonstrukce zaniklého objektu s osazením několika zachovalých původních detailů. postaveno v rámci první etapy dostavby v letech 2015-16

Dům č.p. 50 ^{Zdroj C)}

z osady Kamenná u Jílového na Děčínsku, z počátku 19. století, kombinující tři stavební techniky, byl do muzea přenesen v roce 1986. Expozice v interiéru přestavuje vybavení venkovské domácnosti na přelomu 20. století.

Domek u usedlosti č.p. 64 ^{Zdroj C)}

z Krchleb u Nymburka, který sloužil jako obydlí nemajetného domkaře, podruha nebo výměnkáře, byl postupně památkově znehodnocen modernizacemi, poslední autentická část, roubená světnice, byla zbořena roku 1975. Muzeum získalo pouze vyřezávanou lomenici v nerozebraném původním stavu. Znovupostavení domku bylo pojednáno jako rekonstrukce pravděpodobné původní podoby s využitím analogií s jiných dochovaných staveb. postaveno v rámci první etapy dostavby v letech 2015-16

]Usedlost č.p. 128[^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt z Chedrbí na Čáslavsku pocházející z přelomu 18. a 19. století, představuje stavbu patřící menšímu zemědělci tzv. domkáři - zemědělci bez vlastní půdy. V roce 2008 byla vážně poškozena požárem, při kterém shořela celá konstrukce krovu, štít a byl silně porušen strop. Do muzea byly v roce 2016 přeneseny všechny nepoškozené původní konstrukce objektu.

]Vodní mlýn[ ^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt z roku 1676 z Tismic na Českobrodsku. Původní objekt postupně zanikl zanedbáním po roce 1991. Jeho podrobné zdokumentování umožňuje stavbu kopie. Ve skanzenu k němu má být vybudován i funkční náhon s vyrovnávací nádrží, v souvislosti s tím má být u okraje areálu obnoven rybník Vodák, který zanikl na konci 18. století.

]Větrný mlýn[ ^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt na pozemku usedlosti čp. 189 na Zimní straně Červeného vrchu v obci Borovnice u Staré Paky z roku 1841 byl posledním sloupovým větrným mlýnem v Čechách, v provozu byl do 40. let 20. století. Na původním místě byl mlýn roku 1966 poškozen bleskem. Ač byl poté opraven, roku 1968 byl demontován a převezen ke konzervaci do Hostinného, odkud měl být převezen do plánovaného skanzenu v Dolánkách u Turnova, později byl převezen do plánovaného skanzenu ve Vrchlabí. V roce 1979 shořely zbylé základy původní stavby v Borovnici, roku 1982 byly zubožené a nekompletní zbytky horní části stavby převezeny do Kouřimi, kde však kvůli nevhodnému způsobu uložení dále zchátraly a nedostatku finančních a technických kapacit a kvůli pozdějším pozemkovým sporům nebyl mlýn dosud znovupostaven. Muzeum nyní uvažuje o stavbě kopie, použití původních částí konstrukcí je dnes již nereálné. Občanské sdružení Větrák usiluje od roku 1997 o znovupostavení mlýna na původním místě v Borovnici.

Kovárna ^{Zdroj C)}

Celoroubená od usedlosti č.p. 2 ze Starého Bydžova z roku 1774 byla do muzea přenesena v roce 1976. Svému účelu sloužila až do roku 1958. Uvnitř je vystaven kovářský mobiliář především z kovárny v Louňovicích pod Blaníkem a také z několika obcí na Kolínsku. Kovárna je v muzeu zatím nevhodně prezentována jako samostatně stojící objekt bez obytného stavení a dalšího hospodářského zázemí.

Celoroubený špýchar ^{Zdroj C)}

s unikátní roubenou klenbou od usedlosti č.p. 3 z Kornatic na Rokycansku pochází z roku 1774. Do skanzenu byl v dobře zachovalém stavu převezen v roce 1977 poté, co se majitelka usedlosti zbytečně rozhodla jej zbořit. postaveno v rámci první etapy dostavby v letech 2015-16

Sýpka ^{Zdroj C)}

od usedlosti č.p. 5 z Hrádku u Zruče nad Sázavou z přelomu 18. a 19. století byl do muzea přenesen v roce 1973 ze zátopové oblasti nádrže Želivka. Uvnitř je expozice o domácím zpracování mléka.

Sýpka ^{Zdroj C)}

od usedlosti č.p. 7 z Budče pochází z 2. poloviny 18. století, do muzea byl přenesen v roce 1973.

]Patrový špýchar[ ^{Zdroj C)}

Plánovaný objekt od usedlosti č.p. 27 z Martinic u Votic z roku 1794 byl několik letv rozebrané podobě na zahradě usedlosti, v roce 2013 majitel dohodl jeho darování Muzeu lidových staveb v Kouřimi.

Polygonální stodola ^{Zdroj C)}

Devítiboká roubená se strmým vysokým krovem středověkého typu pokrytým došky, od usedlosti č.p. 7 z Durdic u Votic, z roku 1648, do muzea přenesena v roce 1972 jako první stavba. Stávala hned za vstupem do areálu. V rámci úprav byla přenesena dovnitř areálu a šindelová střecha byla nahrazena doškovou.

Polygonální stodola ^{Zdroj C)}

Dvanáctiboká od č.p. 3 ze Želejova u Hořic z roku 1660 byla do muzea přenesena v roce 1977. V interiéru je vystaveno hospodářské náčiní a zemědělské strojem, některé pocházejí přímo z usedlosti č.p. 3 v Želejově.

Balící stroj ^{Zdroj C)}

stroj na balení sazenic ovocných stromků z Molitorova u Kouřimi, umístěn za usedlostí ze středního Polabí

Muzeum lidových staveb v Kouřimi leží asi 1 km jižně od středu města. Vzniklo v roce 1972 původně jako záchranný regionální skanzen objektů lidové architektury ze zátopové oblasti vodárenské nádrže na řece Želivce. První část skanzenu byla zpřístupněna v roce 1976. Nosným programem se později stal výběr základních regionálních typů lidové architektury z území České republiky a jejich prezentace.

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 2.5.2020