Kód CZ 14717 (Městečko) 17593 (Ves)

Slezské Rudoltice (Město a Ves)

(Rosswald Markt und Dorf) 

Osada: Amalín

Připojené obce: Koberno, Víno, Pelhřimovy, Nový Les

Kostel sv. Kateřiny ^{Zdroj C)}

stojí v západní části obce. O původním dřevěném kostelu jsou první písemné zmínky v roce 1671. Kostel měl i dva zvony, jeden z roku 1557. V roce 1870 vypracoval plán nového kostela arcibiskupský architekt Gustav Meretta. Výstavba novorománského kostela byla zahájená demolicí sterého kostela v roce 1871 a na téměř stejném místě a téhož roku byl postaven firmou krnovského stavitele Ernsta Latzela kostel nový. Stavba byla dokončena v roce 1874, ale dokončovací sochařské práce pokračovaly až do roku 1875. Z krypty starého kostela byly vyzvednuty ostatky rodu Hodiců s náhrobky a přeneseny do krypty v lodi nového kostela, který byl vysvěcen 29. června 1875.

Fara

…

Socha P.Marie Immaculaty ^{Zdroj A)}

1.pol. 18.stol.

Busta T.G.Masaryka ^{Zdroj C)}

…

Erb Čejků z Badenfeldu ^{Zdroj C)}

…

Zámek ^{Zdroj A) Zdroj C)}

Menší renesanční zámek postavili Fulštejnové v letech 1548 – 1565 na dolním konci vsi na místě středověké tvrze. V roce 1570 tento rod vymřel a zámek převzali Sedlničtí z Choltic, jimž byl majetek později zkonfiskován pro jejich účast na stavovském protihabsburském povstání. Novým vlastníkem se stal hrabě Maxmilián z Dietrichsteinu. Dlouho ovšem Rudoltice nedržel a roku 1630 je prodal za patnáct tisíc zlatých Jiřímu, svobodnému pánu z Hodic.

Začala tak nová éra zámku. Důležitou postavou roku Hodiců byl roku 1706 narozený hrabě Albert. Studoval ve Vídni a procestoval Německo, Švýcarsko, Francii, Anglii i Španělsko. Jeho obdiv však patřil Itálii, která ho okouzlila uměleckými památkami. Po otci zdědil tři panství – Rudoltice, Dolní Povelice a Fulštejn. Navíc se také bohatě oženil a rozhodl se své rudoltické sídlo zcela změnit a přestavět.

Rudoltický zámek přestavěný v barokním stylu se stal jedním z kulturních center Slezska. Kulturní dění představovalo divadlo a také zámecká kapela. Přechodně v ní působil slavný hudební skladatel Karel Ditters z Dittersdorfu a Karel Hanke. K významným hostům patřil pruský král Bedřich, vítěz nad Marií Terezií ve slezských válkách a zejména francouzský literát a filosof Francois Marie Aroust, známý pod pseudonymem Voltaire, který kritizoval moc francouzské monarchie i církve, načež byl vyhnán z Paříže a pronásledován za hlásání názorové svobody.

Po Hodicově smrti v roce 1778 byl správou statku pověřen baron Friedenthal, který nechal rychle prodat věci ze zámecké kaple, umělecký nábytek a cennosti.

Kdo dnes pátrá po stopách této zmizelé nádhery, nalezne z ní v Rudolticích jen nepatrné zbytky. Kdysi tak obsáhlý zámecký archiv byl rozptýlen dříve, než mohla pečlivá ruka důležité části zachránit pro historii. Poslední „vyklízení“ se konalo 1875. Umělecký nábytek, hodiny, obrazy a tisíce uměleckých předmětů – to vše bylo bez výběru prodáno nebo vyklizeno. Zámek přišel o své 2 věže a měděnou střechu, zmizely čínské zahrady, arkádové průjezdy, háje atd. A tak dnes jen málo připomíná hraběte, který se snažil vytvořit v úzkých hranicích Rudoltic vyšší duchovní život, vzdělanost a společenský život.

Od roku 1779 vlastnil panství měšťan z rodu Čejkové z Badenfeldu, jejichž erb je vidět na budově zámecké vinárny. Dalšími vlastníky byli továrníci Steuer z Krnova a Heřman Brücker z Červené Vody, kteří se o zámek příliš nestarali. Byla zde například umístěna tkalcovna. Posledním majitelem byl do roku 1942 koňský handlíř Franz Andres.

Ve 2. světové válce zde mj. sídlila část Goebbelsova ministerstva propagandy z Berlína a informace byly předávány přímo do Hitlerova hlavního stanu. Později byl v zámku prováděn výcvik ozbrojené Hitlerovy mládeže, Hitlerjugend.

V novodobých dějinách byl sídlem MNV, pak zůstal prázdný. V padesátých a šedesátých letech chátral. Rekonstrukcí v 70. 80. letech 20. století byla budova upravena a sloužila zdravotnickému zásobování, čemuž byl přizpůsoben interiér zámku do dnešní podoby. V květnu roku 2004 se správcem budovy stala obec Slezské Rudoltice a takřka každý letní víkend byl zámek zpřístupněn veřejnosti. Mimo to se zde pravidelně konají různé vernisáže převážně místních umělců, ale také jiné kulturní a společenské akce. Obec převedla v roce 2008 zámek do svého vlastnictví a snaží se, aby „Slezské Versailles“ ve Slezských Rudolticích neexistovalo už jen ve vzpomínkách, a Osoblažské tak opět bylo oživeno jedním ze svých největších klenotů.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Krnov, s.o.Osoblaha

1947 Sloučeny Město a Ves Rudoltice

1961 Okres Bruntál

2003 ORP Krnov, PO Osoblaha

Historie obce

První zmínka o Rudolticích je z r. 1255. Na městečko byly povýšeny r. 1676. Na své pečeti měly Rudoltice už jako ves mluvící znamení: na trávníku stojícího koně, uvázaného za uzdu ke stromu. Téhož znamení užívaly Rudoltice i po svém povýšení na městečko. Žádné znakové privilegium pro Slezské Rudoltice se nezachovalo ani v opisu, takže možná nešlo ani o znak. V 19. století se však toto znamení za znak považovalo a je tak uvedeno také v literatuře. Také L. Baletka považuje toto znamení za znak a uvádí jeho barvy ve shodě se Ströhlem; Saurma a Widimsky uvádějí však tinktury odchylné, totiž štít červený, štípený stříbrným svislým pruhem, s černým koněm s modrou uzdou.

Ve vsi Rudoltice, náležející ve 13. stolení jako lenní statek olomouckému biskupství, byla postavena na přelomu 15. a 16. století středověká tvrz. Panství náleželo rodu Supů z rulštejna, kteří zde v rozmezí let 1548 až 1565 nechali postavit menší renesanční zámek.

Ten převzali Sedlničtí z Choltic, jimž byl majetek později zkonfiskován pro jejich účast ve stavovském protihabsburském povstání. Novým vlastníkem se stal hrabě Maxmilián z Dietrichštejnu. Dlouho ovšem Rudoltice nedržel a roku 1630 je prodal za patnáct tisíc zlatých Jiřímu, svobodnému pánu z Hodic.
Začala tak nová éra zámku. Důležitou postavou rodu Hodiců byl roku 1706 narozený hrabě Albert. Studoval ve Vídni a procestoval Německo, Švýcarsko, Francii, Anglii i Španělsko. Jeho obdiv však patřil Itálii, která ho okouzlila uměleckými památkami. Po otci zdědil tři panství - Rudoltice, Dolní Povelice a Fulštejn. Navíc se také bohatě oženil a rozhodl se své rudoltické sídlo zcela změnit a přestavět. Pokusme si představit, že stroj času nás přenese zpět a my budeme moci navštívit nový zámek vybudovaný v 18. století, v době, kdy Rudoltice náležely Hodicům.

Za Hodiců zámek nebývale vzkvétal.....

Prošli jsme alejí a vstupujeme hlavním vchodem do zámku. Po sestupu do suterénu, míjíme dílny řemeslníků a umělců, pracujících na výzdobě objektu. Pustíme-li se ještě níže do podzemí, narazíme na umělé doly, v nichž během zámeckých slavností bývají poddaní převlečeni za horníky.
V nadzemní části budovy se nachází šedesát obytných a slavnostních místností. Některé stojí opravdu za zmínku. Společenským střediskem je taneční sál s portréty předků Hodiců na stěnách, sochami a s Erató na stropě. Autorem štukových ozdob byl sochař Schubert. Před jídelnou se nachází malá předsíň, v níž stávají zbrojnoši oděni jako římští válečníci. Hosty zvou k tabuli zvuky bubnů a trubek. Samotná jídelna je vyzdobena obrazy antických bohů, sousoší císaře Josefa II. a pruského krále Bedřicha. Při jídle hraje stolovníkům tlumená hudba. V sále múz můžeme vidět postavu Apollona s múzami a portály slavných mužů.

Ke studiu slouží knihovna. Příhrady jsou plné knih, v oválech jsou portréty významných osob a také indických a egyptských božstev. Nechybí zde ani kresby egyptských hieroglyfů. Bibliotéku doplňuje bohatá sbírka map, kterou Hodic později daroval škole kadetů v Berlíně. Milovníci umění a přátelé věd si přijdou na své rovněž v kabinetu sbírek, zdobeném na stěnách polodrahokamy a barevnými skly. "Kunstkabinet" nabízí k vidění a studiu italské a holandské obrazy, rytiny a koberce, malby na skle, mince, zbraně, herbáře, minerály, sbírky kůží a jiné vzácné předměty.
V zámeckém divadle řídí představení režisér Johann Jindřich Müller, povolaný z Vídně, divadelní kulisy maluje Jan Chambrez starší. Návštěvníci mají k dispozici zvláštní pokoj vyložený zrcadly, Široko daleko proslul "Pokoj přátelství" s bustou císařovny Marie Terezie a oslavným nápisem. Je obklopena větvemi s uměle sestrojenými ptáky, z jejichž hrdel tryská voda. Záclonu hlídají dvě sochy granátníků, protože se za ní skrývá socha Bedřicha Pruského jako vězně. Zvědavost nám nedá záclonu odhrneme a v ten okamžik nás polije voda. Otočíme se dokola a před námi se objeví, jakoby na oltáři, socha hraběte Alberta s deskou, na níž jsou zobrazeny "jeho" Rudoltice. V jiném pokoji je k vidění malovaný portrét Hodice sedícího před pyramidou z lidských lebek a hnátů. V ruce drží přesýpací hodiny na znamení pomíjivosti času lidského života

Rok	obyv.	domů
1850
1927	328+470 N
1930
1947
1961
1970
2005

www.slezskerudoltice.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

A) slezskerudoltice.cz (20.12.2008)

C) cs.wikipedia.org (24.5.2015)

D) foto.mapy.cz (26.5.2015)

Kód CZ 45

Amalín

(Amalienfeld)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 24.5.2015

Předchozí editace: 20.12.2008