Zpět na
Frenštát pod Radhoštěm Historie města Frenštát pod Radhoštěm, politický
okres Místek |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Město Frenštát pod Radhoštěm leží uprostřed malebné krajiny moravských Beskyd, mezi soutokem Lubiny a Lomné. Pro nedostatek písemných dokladů patrně nikdy nezjistíme přesné datum založení Frenštátu pod Radhoštěm ani osobu jeho zakladatele. Osídlení kotliny spadá zřejmě do období velké kolonizace ve 13. a 14. století, přesněji do období let 1293 - 1316. Vznik a rozvoj města byl zpočátku svázán se šostýnským panstvím, později pak s panstvím hukvaldským olomouckého biskupství. První pramenný doklad s výpovědní hodnotou
připomíná existenci města až k roku 1382. Od 16. století nabývá město na
důležitosti svým obchodem a trhy, uvádí se železný hamr, řemeslná výroba.
Jako první z cechů se dokládá v roce 1598 cech tkalcovský. Třicetiletá válka
a valašská lidová povstání postihla i Frenštát. V roce 1626 byl vypálen, roku
1646 obsazen Švédy, podvakrát jej postihl mor. Od poloviny 17. století
dochází k jeho hospodářskému rozvoji. Souvislost zde nacházíme s pasekářskou
a valašskou kolonizací. Z řemesel se rozvijí a nabývá na důležitosti
především tkalcovství. Krize odbytu, které toto řemeslo provázely, vedou od
poloviny 19. století k početnému vystěhovalectví do Ameriky. Přesto však toto
řemeslo přináší obživu většině obyvatel města až do nedávné minulosti. V roce
1781 byl Frenštátu pod Radhoštěm přiznán titul města. Významné období pro život města nastává od druhé
poloviny 19. století. Vytváří se městská samospráva, od roku 1850 je volen
městský úřad se starostou. V oněch letech má své počátky místní průmysl,
rukodělné tkalcovství přechází na mechanickou tovární výrobu. Z dalších
průmyslových odvětví jmenujme například barvířství, punčochářství, výrobu
ohýbaného nábytku. Železniční doprava (r. 1888) a nově budované silnice
výrazně přispěly k rozvoji průmyslu a obchodu. Výstavba významně pozměnila
podobu města a to zejména tyto objekty: chlapecká škola - v roce 1876, radnice
- v roce 1890, sokolovna - v roce 1906, spořitelna - v roce 1931, kino - v
roce 1932. Frenštát pod Radhoštěm byl také sídlem mnoha spolků různého
zaměření, významu i délky trvání. Nejvýznamnější z nich byl střelecký spolek
- od roku 1835, ochotnické divadlo - od roku 1836, Občanská beseda - od roku
1861, Tělocvičná jednota Sokol - od roku 1890, Národopisný odbor - od roku
1893, Křesťansko - sociální spolek - od roku 1897, Odbor Národní Jednoty - od
roku 1902, Okrašlovací spolek - od roku 1903, Matice Radhošťská - od roku
1905, Tělovýchovná jednota Orel - od roku 1909, DTJ - od roku 1910, obec
umělecké tvorby Koliba - od roku 1914. Největší význam z frenštátských spolků
měla Pohorská jednota Radhošť, která byla založena v roce 1884. Tato Pohorská
jednota Radhošť položila základy organizované české turistice. Krásné okolí, zdravé podnebí a pohostinnost
obyvatel sem lákaly nejen turisty, ale často i k trvalému pobytu řadu
výtvarných umělců, spisovatelů, hudebních skladatelů a vědeckých pracovníků,
především národopisců. Slibný vývoj města, pokračující ve dvou desetiletích
první republiky ukončila druhá světová válka. Během okupace položilo 40 občanů města život na
popravištích, v koncentračních táborech, žalářích, v pracovních táborech a
při partyzánské činnosti. Město bylo osvobozeno 6. května 1945. Boj o město
si vyžádal život sovětského poručíka S. S. Rožkova. Po válce dochází k rozvoji města, probíhá velká
bytová výstavba. Společně s touto výstavbou jsou budovány jesle, mateřské
školy, nové prodejny, samoobsluhy, restaurace, sportovní zařízení, kulturní
zařízení. Jsou budovány nové komunikace, vodovodní a kanalizační řád, je
provedena plynofikace města. V současné době má Frenštát pod Radhoštěm asi 11
600 obyvatel. Rozvoj města a růst populace Rozvoj města s populace je úzce spjat s hospodářskou výrobou. Jak již bylo řečeno, růst populace je do jisté míry dokladem hospodářské prosperity. Dobře fungující podniky jsou zárukou pracovních příležitostí. do regionu přicházejí lidé za prací, usazují se zde a zakládají rodiny. Naopak, když se hospodářská výroba ocitne v úpadku, lidé přichází o své zaměstnání, opouštějí region a odchází za novými pracovními příležitostmi. Když nahlédneme do záznamů o stavu obyvatelstva ve Frenštátě p.R. za posledních 130 let a srovnáme jejich změny s historickým vývojem hospodářství, můžeme tuto závislost pozorovat.
* (5 432 Č, 23 N, 5 Ž, 60 ostatních nár.) Vývoj do roku 1914 Vývoj od roku 1918 do roku 1939 Po válce došlo k řadě politických změn. Především
to byla změna volebního zákona. Voleb se mohli zúčastnit všechny osoby starší
21 let, volby byly přímé, rovné a tajné. Město řídilo zastupitelstvo, které
bylo voleno zprvu na čtyři roky, později (od r. 1933) na šest let. Tvořilo je
36 členů, kteří volili dvanáctičlennou obecní radu, v čele se starostou a
dvěma náměstky. V r. 1923 získalo město oficiální název Frenštát pod
Radhoštěm. Vývoj od roku 1945 do roku 1989 O poválečném rozvoji města svědčí i fakt, že od r.
1949 se Frenštát p.R. stává okresním městem. Pod správu Frenštátského okresu
spadaly obce Frýdlant n. O., Kunčice p. O., Čeladná, Trojanovice,
Bordovice, Tichá,
Lichnov,
Ostravice, Nová ves, Veřovice a
další. Okresním městem byl Frenštát až do r. 1960. Poté se Frenštát stal
součástí okresu Nový Jičín. V 60. - 80. létech je pravomoc Městského
národního výboru velmi omezena, rozvoj města je podřízen centrálnímu
celostátnímu plánování. Vývoj po roce 1989 Po období výrazného rozmachu populace v letech
1950 - 1990, kdy počet obyvatel vzrostl téměř dvojnásobně, přichází období
stabilizace. Lze očekávat, že nárůst počtu obyvatel se bude v příštích letech
snižovat. Příčinou toho je stárnutí populace - snižuje se počet rodin s
malými dětmi, přibývá občanů starších 60-ti let. To je dáno jednak
všeobecnými trendy evropské společnosti, v neposlední řadě však i
hospodářskými změnami v místním regionu. Řada podniků po r. 1989 zanikla
(např. Slezan, Loana), někdejší továrna na
nábytek TON (nyní L. A. Bernkop) svou výrobu
omezuje. Hlavním zdrojem pracovních příležitostí v současné době je podnik
Siemens. Po roce 1990 došlo ke změnám v uspořádání obce.
Instituce Městského národního výboru byla nahrazena Městským úřadem. O správu města se
stará 21 členné městské zastupitelstvo, které si zvolilo 7 člennou městskou
radu v čele se starostou ing. Karlem Mičkem. Rozvoj průmyslového podnikání Rozvoj do roku 1914 a)
hadrnictví b)
sklářství c)
tkalcovství První dvě záhy zanikla po vyčerpání surovinových
zdrojů. Perspektivním odvětvím se jevila tkalcovská a textilní výroba. V roce 1880 vznikla první moderní továrna v Dolní ulici,
která patřila Josefu Bumbalovi a zaměstnávala kolem 500 dělníků. Záhy poté
následovaly další tkalcovské fabriky: v r. 1883 František Křenek, v r. 1887
Valentin Kostelník & synové, v r. 1901 František Michna a posléze v r.
1911 ing. Viktor Křenek. V r. 1905 byla v těsném sousedství města, na
katastru obce Tichá postavena pletárna a později přádelna (Albert Reiser). Kromě textilní výroby se ve Frenštátě p.R.
rozvíjel i nábytkářský průmysl. V roce 1883 byla v blízkosti dnešního
železničního nádraží založena továrna na nábytek L. A. Bernkop.
Zřízení tohoto podniku mělo pro Frenštát p. R. značný význam. (v r. 1909 zde
byla vybudována vlastní elektrárna, která zásobovala elektrickým proudem celé
město). Vedle již zmíněných velkých fabrik se po roce 1905
objevilo několik menších podniků - výrobna kameninového nádobí (V. Mynář),
palírna likérů a družstevní mlékárna. Rozvoj od roku 1918 do roku 1939 Rozvoj od roku 1945 do roku 1989 V roce 1947 byla na základě rozhodnutí
ministerstva průmyslu ve Frenštátě založena továrna MEZ, vyrábějící
elektromotory. Závod byl umístěn v prostorách původně textilní továrny Petra
Polacha. Tak od počátku padesátých let ve městě fungovaly
čtyři státní podniky: Loana, TON, Slezan a MEZ.
Poslední z nich se stal největším a nejprogresivnějším závodem.
Rozvoj po roce 1989 Podnik TON se stal akciovou společností s názvem FRETON
a pokračoval ve výrobě původního sortimentu. V roce 1999 byla tato
společnost nahrazena firmou Bernkop, nesoucí
název zakladatele továrny. Výroba v tomto podniku však v posledních letech
klesá. Nejperspektivnější
firmou v současnosti zůstává firma Siemens, která navázala na produkci
podniku MEZ.
Vývoj dopravy a urbanismu v závislosti na rozvoji průmyslu Doprava a průmysl jsou úzce propojená hospodářská
odvětví. V pojetí stimulace rozvoje nelze jednoznačně prohlásit, co je
příčina a co následek. Průmysl může být příčinou rozvoje dopravní
infrastruktury, ale stejně tomu může být i naopak. Průmysl bývá zpravidla prvotním impulsem tehdy,
jedlá-li se o průmysl úzce vázaný na nerostné zdroje (těžební, hutní).
Nerostné suroviny určí lokalizaci průmyslové výroby, doprava pak průmyslovou
výrobu umožní. U průmyslu, který je na rozmístění surovin do jisté míry nezávislý,
hrají roli jiné faktory a doprava jistě patří mezi ně. Průmysl, jako zdroj pracovních míst je úzce spojen
s rozvojem zástavby. Čím více pracovních příležitostí nabízí, tím více je
zapotřebí ubytovacích kapacit v místě lokalizace podniku. Zvyšováním počtu
obyvatel pak vede ke stavbě celé řady budov z čistě obslužnou funkcí. Frenštátsko neleží na žádné důležité dopravní
tepně a bylo tomu tak vždy. Proto ani rozvoj dopravy ve sledovaném období
neprobíhal nijak bouřlivě a neměl na rozvoj průmyslu klíčový vliv. Až na
několik výjimek měly změny v dopravní situaci jen lokální význam. Proto je
nutné v této kapitole postihnout širší území než námi vymezený region. Rozvoj zástavby probíhal v etapách a nikoli
živelně. S výjimkou výstavby sídliště Františka Horečky a sídliště na
Rožnovské ulici se zástavba plynule rozšiřovala směrem od centra města k
periférii. Vývoj do roku 1914 Přelomovým obdobím pro rozvoj dopravy byla druhá
polovina 19. století, kdy započal rozvoj železnic. První železnice na území
dnešní republiky byla trať spojující Brno - Břeclav - Vídeň. Později se
rozrostla v Severní trať Františka Ferdinanda, která vedla z Břeclavi přes
Přerov a Ostravu do Haliče. Tato trať se stala páteří celé železniční sítě
Rakouska - Uherska. Roku 1883 byla zprovozněna trať z Ostravy do
Valašského Meziříčí, která procházela přímo Frenštátem a stala se železniční
osou celého severního Valašska. Přinesla do této oblasti rozsáhlou
kvalitativní změnu a textilní továrny, které do té doby měly spíše charakter
manufaktur, se začaly bouřlivě rozvíjet. Později bylo z této trati vedeno několik odboček
do sousedních měst. Jmenujme alespoň spojnici Valašské Meziříčí - Rožnov a
trať Bylnice - Vsetín - Valašské Meziříčí - Hranice na Moravě. Frenštát byl v tomto období převážně tvořen
zástavbou menších rodinných domů a měšťanských domů, které tvořily jádro
města. Z významnějších staveb jmenujme chlapeckou školu v Horní ulici (1876),
novou radnici (1889 - 1901), tkalcovskou školu - dnešní škola na Tyršově ulic
(1904 - 1905) a Sokolovnu (1906) Vývoj od roku 1914 do roku 1939 Vývoj od roku 1945 do roku 1989 Rozvoj automobilismu vedl k myšlence vybudovat
okolo Frenštátu silniční obchvat. Tato myšlenka pochází ze sedmdesátých let,
ale realizace tohoto projektu vždy narazila na nedostatek finančních prostředků.
Ty se uvolnily až v polovině osmdesátých let, kdy se začalo silně uvažovat o
otevření dolu na těžbu černého uhlí ve Frenštátě. Realizace tohoto
megalomanského projektu byla spojena s kompletní kvalitativní změnou dopravní
infrastruktury. V prvé řadě se jednalo o rozšíření železniční
dopravy. Trať č. 300 vedoucí z Ostravy do Frenštátu a pak dál do Valašského
Meziříčí a Kojetína byla pro přepravu velkých objemů uhlí naprosto nevhodná. Trať
je velice členitá a vede nepříznivou horskou krajinou. Proto byly naplánovány
zásadní úpravy a to: a) Přidání druhé koleje a tím vytvořit z původní jednokolejkydvojkolejnou trať. Nutno
ovšem poznamenat, že ani jeden z výše uvedených bodů nebyl realizován. Druhým bodem bylo zkvalitnění místní silniční sítě
a výstavba nových úseků silnic, které by lépe zajišťovaly obslužnost dolu než
stávající komunikace. Zde byla zahrnuta také realizace výstavby silničního
obchvatu kolem Frenštátu p.R.. Jednalo se o jednotlivé spojení mezi silnicemi
vycházejícími z Frenštátu. Realizace začala v polovině osmdesátých let
výstavbou komunikace spojující silnici č. 483 se silnicí č. 58. Začínala v
Kunčicích p.O., procházela Trojanovicemi a končila
pod sedlem Pindula mezi Frenštátem p.R. a Rožnovem p.R.. Druhý úsek začínal na pomezí Kunčic
a Frenštátu na Žuchově a končil na katastru obce
Tichá nedaleko frenštátského hřbitova. Další dva úseky již realizovány
nebyly. Drobných změn seznala silnice č. 58 z Frenštátu do Rožnova, kde bylo
v blízkosti dolu Frenštát vystavěno autobusové stanoviště. Éra budování socialismu je spojena s největším
rozmachem zástavby - Z drtivé části se jednalo o výstavbu sídlišť. V
padesátých letech bylo postaveno sídliště Klementa Gottwalda (dnes sídliště Beskydké) a Školská čtvrť ve směru na Rožnov. V
sedmdesátých letech proběhla výstavba sídlišť na severním konci města a vznikly
čtvrtě Podříčí a Podkopčí.
Počátkem osmdesátých let bylo vystavěno sídliště Dolní při komunikaci směrem
k Bordovicím. Koncem osmdesátých let byl učiněn jeden z
nejmarkantnějších zásahů do charakteru zástavby v samotném centru. Původní
domky, tak typické pro Frenštát, byly nahrazeny sídlištěm Františka Horečky a
sídlištěm na Rožnovské ulici. V roce 1978 bylo dostavěno velké nákupní středisko "Kyčera" v samotném centru města. Bylo to
jediné větší zařízení obslužného typu, které bylo v tomto období zrealizováno
a i jemu padla za oběť část starého Frenštátu. Vývoj po roce 1989 Přechod z plánovaného hospodářství na tržní s
sebou přinesl bouřlivý rozvoj hlavně osobní automobilové dopravy. Narůstají
počet aut vyvolával a doposud ještě vyvolává velké časové prodlevy na
křižovatkách. Proto se v druhé polovině devadesátých let začalo uvažovat o
výstavbě kruhového objezdu, jehož dopravní propustnost je mnohem vyšší než u
klasické křižovatky. V současnosti jsou všechny podkladové materiály hotové,
realizaci brání jen nedostatečné množství financí. V druhé polovině let devadesátých našla uplatnění
také již zmíněná část původního silničního obchvatu, spojující Kunčice se
sedlem Pindula. Využívají jí řidiči jedoucí z
Frýdeckomístecka na Valašsko. Dnes je zde relativně hustý provoz. Tento úsek
je časově i kilometricky výhodnější než průjezd Frenštátem. Druhý úsek
obchvatu na své využití teprve čeká, ale existující komunikace zde vytváří
příhodnější podmínky pro rozvoj zástavby. Poslední desetiletí je také ve znamení útlumu
železniční dopravy na Frenštátsku. Přestože se
jedná o ekologičtější druh přepravy než automobilismus, význam trati pro
město Frenštát je stále zanedbatelnější. S tím je spojeno omezování frekvence
spojů osobní dopravy i snížení objemu přepravovaných materiálů. Zvýšení životní úrovně v tomto období, zvýšené
nároky na ochranu životního prostředí a upřednostnění využívání
"čistých" zdrojů energie dalo vzniknout rozsáhlé síti plynovodního
potrubí, které řadíme do potrubní dopravy. S výjimkou obce Tichá jsou v
současnosti zplynofikovány všechny obce regionu. Další rozvoj dopravy bude ovlivňován celosvětovými
trendy v dopravě, ale také růstem průmyslu a cestovního ruchu, který si změny
v dopravě vynutí. Jakákoliv předpověď v tomto směru by byla velmi nepřesná,
protože rozvoj hospodářství v našem regionu stále podléhá nestabilitám, které
mohou dosavadní trend velmi rychle zvrátit. Velkým počinem posledního desetiletí byla úprava bývalých
kasáren sovětských vojsk. Jedná se o velký areál, ležící na jižním okraji
města, se spoustou budov a skladů. Dnes zde nalezneme několik nájemních domů,
domov s pečovatelskou službou, dům pro matky v tísni, přestěhovalo se zde
také frenštátské gymnázium a sídlí zde celá řada firem a výrobních podniků
malé a střední velikosti. Nad dalším rozvojem zástavby ve Frenštátě visí
zatím otazník. V úvahu připadá přestavba bývalého hotelového domu pro
pracovníky v dosud neotevřeném dole Frenštát na domy s nájemními byty, ale
realizace je v současnosti odložena na neurčito, jelikož větší prioritu
získala výstavba luxusního letního koupaliště.
Rozvoj obchodu Rozvoj do roku 1914 Rozvoj od roku 1918 do roku 1939 Značný
podíl na obchodování mělo i židovské obyvatelstvo (např. firma Khon, Rosenfeld). Ještě do vypuknutí
2. světové války existoval pod radnicí tzv. "židovský trh". Kromě
toho probíhaly pravidelné týdenní trhy na náměstí, vždy ve středu a v pátek.
Negativně se na obchodním životě odrazila krize
1930 - 1833. Řada obchodů zkrachovala. Na drobné obchodnictví začal neblaze
působit i rozvoj masové výroby. Např. s rozvojem obuvní firmy Baťa zanikla
celá řada drobných obuvníků, mnozí museli opustit oblast podnikání. Situace
se začala zlepšovat po r. 1935. Rozvoj od roku 1945 do roku 1989
Počátkem sedmdesátých let přistoupilo město k rozsáhlému
projektu. V Horní ulici v blízkosti centra bylo vybudováno obchodní centrum Kyčera. Komplex byl otevřen v roce 1978 a zahrnoval kromě
velké samoobslužné prodejny potravin také oděvní a obuvní oddělení, domácí
potřeby, hračky, květinářství a cukrárnu s bufetem. V osmdesátých letech v těsném sousedství radnice
došlo k výstavbě víceúčelového domu Javorník. Kromě výstavní síně a zasedací
místnosti, která patří Městskému úřadu, zde kromě pizzerie byla otevřena také
lékárna a obchod s potravinami. Rozvoj po roce 1989 Již
počátkem roku 1990 vzniklo ve městě nové obchodní středisko RENTA. V r. 1992
bylo otevřeno nové obchodní centrum v někdejších kasárnách (dnes Martinská
čtvrť). V r. 1996 vzniklo u sídliště Podříčí
obchodní centrum Julius Meinl. Kromě toho byla
otevřena řada drobných obchodů se základními potravinami. Rovněž
i v ostatních obchodních odvětvích došlo k rozvoji. Vznikl prosperující
velkoobchod LAPOS (hlavní sklady v budově někdejší textilní továrny Slezan),
který prodává elektrospotřebiče (pračky, ledničky atd.). Ve víceúčelové
budově Javorník byl otevřen obchod s barvami, laky a drogistickým zbožím
LANGER. V areálu někdejších kasáren vznikla sídla obchodních a řemeslnických
firem středního a drobného významu (např. prodejna zahradní techniky,
stolařství, čalounictví apod.). V budově bývalého n.p. Loana
má dnes svou pobočku firma SUPERIOR, která vyrábí a prodává jízdní kola.
Rovněž došlo ke vzniku drobných firem poskytující služby v počítačové
technice (firmy image, Telcomp, Phobos
a Logis). Lze
říci, že za posledních deset let došlo k velkému rozvoji obchodní
infrastruktury. Od konce osmdesátých let se zvýšil počet obchodníků z
Vietnamu, kteří prodávají především levný textil, obuv a hodinky. Z počátku
působili jen příležitostně na městských trzích, v posledních dvou letech si
již však otevřeli tři samostatné obchody na náměstí a v centru města.
Rozvoj školství Rozvoj hospodářství ovlivňuje růst populace a rozvoj
urbanismu. Spolu s tím souvisí i rozvoj školství. Prosperující podniky jsou
zdrojem pracovních příležitostí. Jistota práce způsobuje, že se do obce
stěhují noví obyvatelé a zakládají rodiny. Tyto rodiny mají děti, o které je
třeba se postarat. Je třeba zajistit jejich vzdělávání a výchovu. Čím je obe
hospodářsky významnější, tím větší počet škol a výchovných zařízení se v ní
bude nacházet. Hospodářský rozmach však ovlivňuje i skladbu
školství. Každý podnik potřebuje specializované odborníky. Proto v hospodářsky
rozvinutých regionech vznikají vyšší odborné školy s podobným zaměřením, jako
je převládající výroba. Více než stoletá historie škol na Frenštátsku
je toho důkazem. Koncem 19. stol. se ve Frenštátě rozvíjel především textilní
průmysl se svými fabrikami (Kostelník, Křenek, Michna). Není proto divu, že
podnítil vznik tkalcovských škol. Když se v padesátých letech objevil ve
městě nový podnik na výrobu elektromotorů MEZ (a v nedalekém Rožnově p.R.
podnik TESLA), odrazilo se to opět na podobě frenštátského školství - vznikla
zde Střední průmyslová škola elektrotechnická Pokusme se podrobněji sledovat historii školství
se zřetelem na změny v oblasti hospodářství v následujících čtyřech obdobích: Období do roku 1914 Obsahovala 5 tříd obecné a 3 třídy měšťanské
školy. Na samostatné dívčí škole se začalo vyučovat v r. 1880. Měla 5 ročníků
a o rok později byla ustanovena i dívčí škola měšťanská. Že však rodiče, především z přilehlého okolí,
nebrali školní docházku příliš vážně, o tom svědčí fakt, že v r. 1900 bylo z
2 100 dětí školního věku zapsáno pouhých 563 dětí. Kromě rozvoje základního školství začaly vznikat
odborné školy specializované především na textilnictví. V r. 1882 zde vznikla
tkalcovská škola. Byla to první česká škola toho druhu na Moravě (třebaže
měla německý název "K.k. Fachschule für Weberei in Frankstadt"). Zpočátku se vyučovalo jen ručnímu
tkalcovství, ale v letech 1901 - 1906 se již učilo i tkalcovství
mechanické. Škola byla r. 1906 spolu s dívčí školou umístěna v
moderní budově v Tyršově ulici. Po válce se škola přejmenovala na Státní
odbornou školu tkalcovskou. Její nová existence však netrvala dlouho a r.
1921 byla přemístěna do Frýdku. Na žádost c.k. okresního
hejtmana Spenglera byla v r. 1897 otevřena Odborná
škola pokračovací. Odborné živnostenské školy byly prvními předchůdci
středních odborných učilišť. Škola sídlila v budově Chlapecké školy (v Horní
ulici) a skládala se ze tří tříd, ve kterých se učilo těmto oborům: klempíř,
natěrač, barvíř, koželuh, kupec, pekař, řezník, krejčí, obuvník, sedlář,
tkadlec, kominík, kovář, malíř pokojů, sklenář, brašnář, řemenář, stavební
praktikant, dýmkař, kolář a automechanik. Velmi brzo se však škola začala
potýkat s finančními problémy, takže na počátku 1. světové války se vážně
uvažovalo o jejím zrušení. Přesto však škola fungovala celou válku. Roku 1909 byla ve Frenštátě založena jednoletá obchodní
škola pro dívky. Období od roku 1918 do roku 1939 Krize poválečných let se projevila v základním
školství snížením počtu dětí, které do škol docházely. Příčinou byly nemoci,
nedostatek obuvi, výpomoc rodičům v domácnosti. Zle byly poznamenány i vyšší
školy. Tkalcovská škola byla přeložena do Frýdku. Obchodní škola byla nucena
spojit dívčí a chlapeckou třídu a tak vznikla v r. 1919 koedukovaná
dvoutřídní obchodní škola. Ke zlepšení došlo až v polovině dvacátých let. V
r. 1927 se přistavělo druhé patro v Dívčí škole v Tyršově ulici. Do budovy
přesídlila rovněž obchodní škola s novým názvem Veřejná obchodní škola.
Přes obtížné období hospodářské krize se na škole vyučovalo textilnímu zboží,
smíšenému obchodu a knihkupectví, ve třicátých letech byly zřízeny kurzy
psaní a počítání strojem a kurz obchodních nauk s německým vyučovacím
jazykem. V roce 1938 byly ve městě zřízeny dvě nové vyšší
školy: Obchodní akademie a Gymnázium.
Obchodní akademie zajišťovala čtyřleté studium zakončené maturitní zkouškou,
která opravňovala absolventy ke studiu na vysokých školách obchodního
zaměření, právnických fakultách a školách politických věd. Kromě toho mohli studenti
Obchodní akademie skládat zkoušku z těsnopisu, učitelskou zkoušku psaní
strojem a jazykové zkoušky. Ve stejném roce vzniklo i Gymnázium, které zprvu
sídlilo ve výborovně Sokola v Tyršově ulici. Po odtržení Sudet byli do Frenštátu přeřazeni žáci
ze zrušeného českého Gymnázia z Nového Jičína a Příbora.
Takto rozšířené Gymnázium se přestěhovalo do budovy Dívčí školy v Tyršově
ulici. V roce 1940 bylo na základě rozhodnutí protektorátních úřadů zrušeno. Období od roku 1945 do roku 1989 Zatímco v r. 1945 fungovala ve městě pouze jedna
mateřská školka, od r. 1950 vzniká celá řada nových, podnikových
mateřských školek. Počátkem šedesátých let byla založena školka v
Bartošově ulici, v r. 1964 školka pro děti zaměstnanců MEZ v Markově ulici, v
sedmdesátých letech vznikla městská školka ve Školské čtvrti a závodní školka
v Beskydském sídlišti (tehdy sídliště K. Gottwalda). Před rokem 1980 byly
založeny ještě dvě mateřské školky: v Dolní ulici a mateřská školka Záhuní. Prudký rozvoj zažívá základní školství. Bývalá
Chlapecká škola v Horní ulici otevřela v r. 1960 výuku i pro dívky a došlo ke
změně názvu na Základní školu (později na Základní devítiletou školu) Horní
ve Frenštátě p.R. V průběhu šedesátých let se škola neustále potýkala s
nedostatkem vyučovacích prostor. Kromě hlavní budovy se učilo v prostorách
kina, ZDŠ Tyršova, v domku u zubního střediska. Když v roce 1978 dosáhl počet
žáků počtu 668, rozhodl se Městský národní výbor postavit novou školní
budovu na Záhuní. Ta byla otevřena v r. 1980. již v prvním roce se
zde učilo 669 žáků. Škola se specializovala na sportovní výchovu. Byly
otevřeny 4 sportovní třídy se zaměřením na lyžování (skok, běh a sjezd). S
pomocí žáků a rodičů se dobudovala školní zahrada a dokončily úpravy školního
hřiště. Sportovní areál byl slavnostně otevřen v r. 1982. V následujících
letech se škola rozvíjela - nejvyššího počtu žáků dosáhla ve školním roce
1987/1988, kdy školu navštěvovalo 854 dětí. Řadou změn prošla i bývalá Dívčí škola v Tyršově
ulici. Od počátku padesátých let se začalo s rozšiřováním areálu školy. V
letech 1951 - 1969 se o budovu dělí kromě základní školy i gymnázium. V r.
1963 byla škola přejmenována na Základní devítiletou školu Tyršova. V
následujících letech byl areál školy opět přestavován. V suterénu byly
zřízeny šatny pro žáky, byla postavena tělocvična a školní kuchyně a
přístavba pro 10 tříd, kabinety a byt školníka. Počátkem sedmdesátých let se
uvolnily prostory v druhém patře budovy (po přemístění Gymnázia do bývalého
soudu na Tyršově ulici). Založením podniku MEZ ovlivnilo rozvoj školství ve
Frenštátě ještě jiným způsobem. Nové výrobní odvětví potřebovalo odborníky a
bylo třeba vychovat novou generaci specialistů, kteří by v budoucnu byli
schopni zastávat zodpovědné funkce v elektrotechnickém průmyslu. Tak vznikla
v r. 1950 Vyšší průmyslová škola elektrotechnická, která otevřela dva
obory - čtyřletý s maturitou a dvouletý obor ukončený mistrovskými zkouškami.
Zpočátku probíhala výuka v budově radnice, v r. 1954 však byla zahájena
stavba vlastní, velkoryse pojaté školní budovy (otevřena byla v r. 1985).
Škola nese název Střední průmyslová škola
elektrotechnická. V letech 1958 - 1959 byl na této škole otevřen
obor "Výroba, rozvod a užití elektrické energie". Ve stejné době
byla dokončena výstavba internátu a škola se stala centrem pro široké okolí
(školu navštěvovali žáci z okresů Vsetín, Zlín, Uherské Hradiště, Opava,
Bruntál, Karviná). V šedesátých letech byly otevřeny nové obor: "Měřící
a automatizační technika". Vznik nového podniku MEZ však zasáhl i do
učňovského školství. Existence Vyšší pokračovací školy se po válce potýkala s
velkými finančními problémy. Mnohé obory byly postupně překládány do jiných
měst (např. do Rožnova p.R.) a v r. 1948 dokonce hrozilo její úplné zavření.
Učňovské školství ve Frenštátě nakonec zachránilo otevření nového podniku.
Ten potřeboval dostatek učňovského dorostu a tak vznikla Střední odborná
škola v Markově ulici (v budově bývalé Pustkovy
továrny). Vyučovalo se oborům: elektromechanik, nástrojář, navíječ, frézař,
soustružník a zámečník. O rok později byla výuka rozšířena i o obory
cukrář a kuchař. R. 1976 přesídlila škola do nové budovy v Mariánské ulici.
Součástí moderního komplexu jsou i jídelna, tělocvična a internát. V polovině
sedmdesátých let byla výuka rozšířena o maturitní obory kuchař - číšník. Škola
byla přejmenována na Střední odborné učiliště. Období po roce 1989 Novým ředitelem Základní školy Záhuní
se stal Mgr. Zdeněk Caisberger. Za jeho vedení
získala škola právní subjektivitu. Byla zavedena výuka cizích jazyků
(němčina, angličtina). Škola využívá možností kontaktů se školami v
zahraničí, od r. 1999 přijala účast na programu SOCRATES COMENIUS a udržuje
přátelství se školami v St. Georgenu a Lodzi. Změna hospodářských podmínek se projevila na
životě školy. Zatímco provozování školní výuky je financováno státem, o
údržbu školní budovy se stará Městský úřad. Ten počátkem devadesátých let
financoval nadkrytí hlavní budovy a chystal
rozsáhlou adaptaci celého areálu. Od poloviny 90. let se však stavební práce
zastavují. Zároveň se projevuje i útlum v růstu populace, jak zachycuje
následující tabulka:
Pokles počtu dětí má za následek uzavírání
mateřských škol. Jako první byly zrušeny podnikové školky závodů, které po r.
1989 zanikly (např. školka v Bartošově ulici, podniková mateřské školka n. p.
Loana v Beskydském sídlišti) Ke změnám došlo i na vyšších školách. Na
Frenštátské Gymnáziu byla r. 1991 otevřena kromě běžného čtyřletého studia jedna
třída osmiletého gymnázia. V témže roce získalo Gymnázium novou školní budovu
v areálu někdejších kasáren (dnes Martinská čtvrť) Vývoj výpočetní techniky ovlivnil i skladbu výuky na Střední průmyslové škole elektrotechnické. Po absolvování všeobecného dvouletého oboru "Elektrotechnika", pokračují studenti svá studia ve specializovaných blocích zaměřených na automatizaci, počítačové systémy, silnoproudou elektrotechniku a komunikační elektrotechniku. Od r. 1998 byly ke škole přivtěleny i dva učňovské obory Středního odborného učiliště zaměřené na elektrotechniku: elektrikář a mechanik elektrických zařízení. Někdejší Střední odborné učiliště bylo přejmenováno na Integrovanou střední školu (1994). Některé neperspektivní obory byly zrušeny (např. obráběč kovů)
Rozvoj kulturního a společenského
života Při pohledu do historie můžeme pozorovat postupný
rozvoj od původních cechovních spolků (Střelecký spolek) přes bohatý spolkový
život první republiky až po současnost. Máme přitom co do činění s bohatým
materiálem. Vždyť jen v r. 1931 zaznamenává městská kronika jmenovitě 41
nejrůznějších spolků, ve kterých působilo více než 6 000 členů. Podrobněji
jsme zpracovali pouze ty, které pokládáme za nejdůležitější. Vývoj do roku 1914 Národně obrozeneckým hnutím podnícená vznikla v r.
1861 Občanská beseda. Spolek pořádal divadelní představení, besedy,
přednášky a zábavy. Snažil se především o rozvoj národního sebeuvědomění. V
letech 1. světové války byla organizace zakázána rakouskou vládou. K rozvoji společenského života v
modernějším duchu došlo po založení prvních textilních fabrik. Jejich
majitelé (především Emil a Jindřich Kostelníkovi, Robert Křenek) byli
iniciátory sportovních podniků. V r. 1871 byla za jejich přispění založena Tělovýchovná
jednota Sokol, r. 1884 vznikla turistická organizace Pohorská jednota
Radhošť. Za podpory podnikatele Konvičky byla r. 1910 založena Tělovýchovná
jednota Orel. Za přispění továrníka Roberta Křenka vznikl Sbor
dobrovolných hasičů. Ke vzniku spolků přispívali i samotní dělníci.
V r. 1882 byla založena Řemeslnická beseda, která sdružovala drobné řemeslníky.
V r. 1887 z popudu tkalcovského dělníka Josefa Štafy
vznikl Křesťansko-sociální spolek. Obě instituce se zabývaly
organizováním kulturně vzdělávacích pořadů pro široké vrstvy. Občanská beseda Po vypuknutí první světové války byla činnost
Občanské besedy zakázána pro rusofilství a slovanofilství. Po válce sice byla
organizace znovu obnovena, avšak politické změny a vznik samostatné
Československé republiky způsobily, že existence buditelského spolku začínala
být zbytečná. Spolek ukončil svoji činnost v r. 1931. Řemeslnická beseda Prvním počinem spolku bylo zaslání petice
moravskému c.k. místodržiteli hraběti Friedrichu Schönbornovi, ve které poukazují na tíživou hospodářskou
situaci na severní Moravě a žádají o zřízení erárního textilního průmyslového
podniku jako zdroje výdělku. Tato výzva však zůstala bez odezvy. Hlavním cílem spolku bylo vzdělávání širokých,
především dělnických vrstev, prostřednictvím přednášek a kulturních podniků.
Při spolku byl založen pěvecký sbor, pořádaly se zábavy. V r. 1898 byl spolek
přejmenován na Živnostenskou a dělnickou besedu, pod tímto názvem působil až
do 20. století. Největšího rozmachu spolek dosáhl v roce 1902, kdy čítal na
173 členy. Křesťansko sociální spolek V roce 1903 zřídil spolek pro členy pobočku
záložny Reiffeisenky a v r. 1910 konzum
"Dělnická svépomoc". Po založení Československé republiky přešla
značná část členů Křesťansko sociálního spolku do nově vzniklé Československé
strany lidové, řadu kulturních podniků na sebe přejala jednota čs. Orla.
Činnost spolku proto po 1. světové válce značně upadla, definitivně zanikl v
r. 1947 Tělocvičná jednota SOKOL Starostou Sokola byl zvolen Jindřich Kostelník,
náměstkem Jiří Felix. Ustavující schůze proběhla v restauraci Na střelnici,
která se stala zázemím jednoty. Již od svého založení kladla důraz nejen na
tělesnou zdatnost svých členů, ale i na činnost vzdělávací. Tu plnili hlavně
pořádáním divadelních představení. Během r. 1892 získala jednota pro tyto
účely sál Na střelnici, který byl přebudován na stálé jeviště. V r. 1893 byl založen ženský odbor Sokola. Jeho
první starostkou byla Marie Kostelníková. V témže
roce se jednota zúčastnila 3. všesokolského sletu v Praze. V r. 1897
podnítila vznik Spolku pro pěstování her české mládeže (vedoucím se stal Emil
Kostelník). Počátkem 20. století začala jednota uvažovat o
zřízení vlastní tělocvičny. Stavba byla zahájena ve spolupráci s městem v r.
1904. Nová tělocvična měla sloužit nejen členům Sokola, ale i školní mládeži.
V r. 1906 byla budova, dodnes stojící v Tyršově ulici, slavnostně otevřena.
Za války tělocvična sloužila jako vojenský lazaret. Zábavní odbor Sokola převzal do správy i kluziště
Na střelnici. V r. 1913 získala jednota kinematografickou licenci a začala
provozovat ve Frenštátě kino. Během 1. světové války bylo mládeži úředně
zakázáno cvičit v Sokole a jednotám bylo doporučeno ujmout se vojenského
výcviku mládeže. Pohorská jednota Radhošť Pohorská jednota významně přispěla k rozvoji
turistiky a cestovního ruchu na frenštátsku vůbec.
Upravila okolí města, především Horečky. Zřídila množství značených chodníků,
laviček a odpočívadel, dvě rozhledny - Malá domovina a Libušenka.
Velkou aktivitu však věnovala budování turistického areálu na Pustevnách. V roce 1891 přebudovala dosavadní útulnu na Pustevnách na "Valašskou krčmu". O tři roky
později na základě návrhů architekta Dušana Jurkoviče
byla vybudována další útulna "Šumná" a v r. 1899 bouda
"Maměnka" se zvonicí a jídelna "Libušín",
jejíž interiér je vyzdoben freskami podle originálů malíře Mikuláše Alše. Roku 1902 bylo přispěním Pohorské jednoty zavedeno
telefonní spojení mezi areálem na Pustevnách a
Frenštátem. Roku 1907 zakoupila jednota chatu u kaple na Radhošti (dnešní
hotel Radegast) Vývoj od roku 1914 do roku 1939 Z předválečných spolků si význačné postavení
zachovala Tělocvičná jednota Sokol, kterou sponzorsky podporují
textilní fabriky Křenek a Kostelník, a Tělocvičná jednota Orel,
podporována továrníkem Konvičkou. Obě jednoty se po válce staly co do počtu
členů nejmasovějšími spolkovými organizacemi a hlavními iniciátory
sportovního a kulturního života ve městě. Není proto divu, že mezi oběma
jednotami a jejich členy vládla konkurence a řevnivost. Dokumenty z městské
knihovny a ze spolkových kronik obou organizací to dokládají (např. "boj
o kino" na přelomu 20. - 30. let). Kromě TJ Sokol a TJ Orel fungovala ve městě od r.
1910 i Dělnická tělocvičná jednota. Náplní své činnosti se podobala
již zmíněným dvěma organizacím. Sdružovala levicově smýšlející dělnictvo. Po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava v r. 1939
byly organizace TJ Sokol, TJ Orel a DTJ zrušeny a jejich dosavadní činnost
zakázána. Z ostatních spolů působících ve městě sehrávala
významnou úlohu Pohorská jednota Radhošť, Matice Radhošťská, Červený kříž
a Okrašlovací spolek. Tělocvičná jednota SOKOL Pro sportovní činnost jednoty bylo upraveno hřiště
v blízkosti Sokolovny. Zde se pravidelně konaly tělocvičná vystoupení
místních sokolských družin. V jednotě začali pěstovat lehkou atletiku, stolní
tenis, byl vystavěn tenisový dvorec. Ve třicátých letech dochází k rozvoji
lyžařského sportu. TJ Sokol pořádal lyžařské závody a zrekonstruoval
skokanský můstek na Pustevnách. Kromě sportování organizovala jednota Sokola i
divadelní vystoupení. Divadelní představení jsou hrána zprvu v budově
Sokolovny, po r. 1929 i v prostorách sokolského kina v Tyršově ulici. V roce
1921 vytvořil akademický malíř Břetislav Bartoš pro sokolské divadelníky
malovanou oponu. V období mezi válkami sehráli sokolští ochotníci řadu
úspěšných představení (např. Fidlovačka od J.K. Tyla, Bílá nemoc od K. Čapka,
opereta Země úsměvů od F. Lehára). V r. 1929 zakoupila organizace pozemek v blízkosti
Sokolovny pro stavbu kina a divadelní scény. Byl zde zřízen první biograf na
Valašsku se zvukovou aparaturou. Po okupaci Československa byla TJ Sokol
rozpuštěna, její významní funkcionáři zatčeni. První náměstek starosty
frenštátského Sokola Jan Kubalec byl za svou
činnost popraven. Tělocvičná jednota Orel Po vzniku Československa se organizace
přejmenovala na Jednotu Orla československého, která se těšila podpoře nově
vzniklé Československé strany lidové. Ve Frenštátě p.R. do ČSL brzy přešla
většina členů Křesťansko sociálního spolku, takže se jednota Orla stala záhy
druhou nejpočetnější spolkovou organizací ve městě (hned po TJ Sokol). V r.
1927 zakoupila jednota budovu bývalé firmy Šimona Madlera
(v Dolní ulici) a přebudovala jí na tělocvičnu a kulturní sál. Zároveň bylo
pro sportovní účely a veřejná sportovní vystoupení vytvořeno hřiště na Nivách
(dnes jízdárna). Stejně jako sokolská jednota věnovala se orelská
organizace rovněž kulturnímu podnikání (ochotnický divadelní soubor). Od r.
1929 se v budově Orlovny fungovalo kino. Po okupaci republiky r. 1939 stihl orelskou
jednotu podobný osud jako její konkurenční organizaci TJ Sokol. Pohorská jednota Radhošť V r. 1935 byla podle návrhu architekta Aleše Parmy
postavena útulna na Javorníku a brzy po té k ní vybudována cesta pro
automobily vedoucí z Frenštátu p.R.. V r. 1937 měla Pohorská jednota Radhošť
kolem 5 700 členů a pracovala v 25 pobočkách. To byla vrcholná léta její
činnosti. V témže roce byl novým předsedou jednoty zvolen JUDr. Božetěch
Parma V roce 1939 nabídl Klub československých turistů
Pohorské jednotě Radhošť, aby se sjednotila, ale místní jednota tento návrh
odmítla. V době okupace bylo zatčeno a popraveno devět členů Pohorské jednoty.
Předseda Božetěch Parma zahynul v koncentračním táboře Flössenburgu.
Objekty v areálu na Pustevnách byly zabaveny pro
vojenské účely. Přes veškeré obtíže ze strany protektorátních úřadů se
jednota snažila pokračovat ve své činnosti. Ve spojení se svazem Českých
lyžařů realizovala v r. 1940 výstavbu sedačkové lanovky z Trojanovic
- Ráztoky na Pustevny. Činnost pohorské jednoty Radhošť byla podporována
místními podnikateli - Vladimírem Křenkem, Janem Kaděrkou
a Karlem Bartošem. Matice Radhošťská V roce 1926 byla provedena oprava kaple a byla
přistavěna dřevěná věž se zvoničkou. Protože finanční možnosti Matice na
tento podnik nestačily, byla část nákladů uhrazena z příspěvků Ministerstva
školství, zemědělství a obchodu, Olomouckého arcibiskupství a Jednoty
duchovenstva. Známý sochař Albín Polášek věnoval Matici r. 1931
sousoší sv. Cyrila a Metoděje. Ještě před válkou bylo zařízeno elektrické
osvětlení v kapli a vodovod. Vývoj od roku 1945 do roku 1989 V letech 1945 - 1948 došlo k znárodnění podniků.
Nekomunistické politické strany v zemi byly zrušeny nebo jejich činnost silně
omezena. Tím byla většina spolků odříznuta od svých sponzorských a ideových
zdrojů. Následovalo postupné slučování spolků (např. sloučení TJ Orel s
jednotou Sokola) a posléze direktivní zrušení. Tak kromě Orla a Sokola zanikl
i Křesťansko sociální spolek, Matice Radhošťská apod.. Spolkovou činnost
převzal do svého řízení komunistický stát, prostřednictvím závodních
odborových organizací vzniklých při státních podnicích. Ochotnická činnost se napříště rozvíjela při
odborových organizacích závodů MEZ a TON, od roku 1961 se
slučují v jeden ochotnický soubor DAR MEZ Frenštát, jehož činnost
skončila v r. 1990. Při podniku MEZ byla založena Tělovýchovná jednota
TJ MEZ, která sdružovala veškeré iniciativy na poli sportovním. Kromě
TJ MEZ se úspěšně rozvíjela činnost jezdeckého oddílu TJ SLOVAN. Ostatní kulturní a společenské aktivity se
rozvíjely pod vedením Městského národního výboru. Za přispění podniků MEZ,
TON a Slezan byl v letech 1961 - 1964 vybudován Dům kultury ROH. Bylo
vybudováno divadlo v přírodě na Horečkách a upravena budova kina
(někdejší Kino Sokol). O volný čas mládeže se staral Dům pionýrů a mládeže. DAR MEZ Frenštát Další amatérskou skupinou byl Divadelní soubor
TON, který vznikl v r. 1957 při stejnojmenném podniku. Z jejich činnosti
stojí za zmínku Jakub Oberva V. Martínka či Paličova
dcera J. K. Tyla. Třetí společností byl DAR (Divadlo a recitace),
který působil ve městě v letech 1954 - 1961. Kromě divadelních vystoupení
pořádal i recitační večery, např. Seifertův večer (1955), Bezručův
večer (1955), Večer Fráni Šrámka (1956) či Večer indické milostné poezie
(1956). V roce 1961 se dosavadní ochotnická aktivita začala
ubírat společnými cestami. Sloučení dosavadních divadelních souborů vznikl
DAR MEZ Frenštát, jeho činnost trvala až do r. 1990. Za ten čas soubor
nastudoval 26 představení a byl několikrát oceněn na krajských přehlídkách (v
letech 1974, 1975, 1977 a 1979). Mezi nejúspěšnější vystoupení patřily Hrátky
s čertem J. Drdy, Rozrušená země M. Šolochova
a Dům na nebesích J. Hubače. Dům kultury ROH ve Frenštátě p.R. Pravidelně se tu organizovaly koncerty a
vystoupení místní Lidové umělecké školy. Klub přátel hudby pořádal vystoupení
předních umělců a hudebních souborů z celé republiky. V roce 1970 se z
podnětu Domu kultury konalo na 1 700 nejrůznějších akcí, jichž se zúčastnilo
na 123 tisíc návštěvníků. TJ MEZ Frenštát p.R. Vznikla organizace Tělovýchovná jednota MEZ, která
se podílela na organizaci sportovního života ve městě. Sloučila dosavadní
tělovýchovné a turistické organizace (např. TJ Sokol, Pohorská jednota
Radhošť) a převzala také jejich majetek. TJ MEZ vyvíjela činnost v
jednotlivých oddílech: lyžařský, kopaná, odbíjená, tenisový, stolní tenis,
karate, horolezectví, kulturistika, sportovní gymnastika, turistika,
košíková, plavání, krasobruslení a šachy. TJ MEZ disponovala Sokolovnou,
orelským hřištěm Na nivách a budovami Pohorské jednoty Radhošť. V šedesátých
letech byl vybudován areál skokanských můstků na Horečkách - v r. 1968
vybudován první skokanský můstek (K=43 m) pro trénink mladšího dorostu a v r.
1969 dva další můstky (K=72 a K=90m). V letech 1971 - 1973 byly můstky
pokryty umělou hmotou DUROKRYT. Mezi nejvýznamnější oddíly TJ MEZ patřil oddíl
lyžařský. V padesátých letech zde vynikali ve sjezdovém lyžování Zdeněk a
Ludmila Parmovi, František Pitucha,
počátkem 70. let se dostal do popředí oddíl běžkařů (Karel Sacký a Miroslava Jaškovská).
Mezi nejvýznačnější sportovce však bezesporu patří Jiří Raška, olympijský
vítěz ve skoku na lyžích na ZOH v Grenoblu (1968). Tyto úspěchy podnítily další výstavbu lyžařského
areálu na Horečkách. Od r. 1973 se zde pravidelně konají závody ve skoku na
lyžích GRAND PRIX. V r. 1983 byla v areálu zprovozněna sedačková lanovka,
vedoucí od doskočiště můstku (K=90m) k restauraci pod věží můstku. Významným oddílem byl i oddíl odbíjené, kde
především ženy a dorostenky vždy patřily mezi nejlepší družstva tehdejší
ČSSR. Vývoj po roce 1989 Privatizace a zavedení volného trhu způsobila
zánik některých firem (např. Loana, Slezan) nebo
jejich transformaci na soukromé podniky (Bernkop,
Siemens). Ty začaly žít novým, samostatným životem. Řada kulturních a
sportovních organizací, které byly v uplynulých letech napojeny na státem
podporované podniky, se muselo vyrovnat se skutečností, že skončilo období
automatické finanční dotace. Chtěly-li fungovat dále, musely hledat skutečnou
síť sponzorů. To způsobilo, že mohutné organizace zanikly, jiné se
silně redukovaly nebo úzce specializovaly, popřípadě se rozpadly na řadu
menších organizací, které byly snáze schopny přežít v nově nastolených
ekonomických podmínkách. Tak např. TJ MEZ Frenštát se transformovalo na TJ
Frenštát p.R., které stále spravuje větší část sportovních zařízení - areál
skokanských můstků, fotbalové hřiště Na nivách, kluziště ve Školské čtvrti,
tenisové kurty pod Horečkami a turistickou chatu. Provoz těchto zařízení
hradí TJ Frenštát částečně ze zisků z vlastního podnikání (např. přeprava
lanovkou na Horečkách, umístění reklam apod.), částečně ze státních dotací a
dotací města. Městský
úřad ve Frenštátě p.R. je pak sám vlastníkem a provozovatelem: Ve Frenštátě p.R.
fungují i další samostatné sportovní kluby - TJ Slovan (jízdárna Na nivách),
Klub sportovní střelby (střelnice na Helštýně), SK Skialpin Pustevny (vznikl z
horolezeckého oddílu TJ MEZ). Organizace od roku 1991 vlastní a spravuje
lanovou dráhu Ráztoka - Pustevny.
Kromě toho provozuje i 11 lyžařských svahů s vleky na Pustevnách.
Ve Frenštátě obnovily sou činnost i tělovýchovné organizace, které zde
působily před válkou a byly v padesátých letech direktivně zrušeny - TJ SOKOL
(převzal opět do své správy Sokolovnu v Tyršově ulici) a TJ Orel (rovněž
převzal v restituci bývalou Orlovnu v Dolní ulici) Některé oddíly našly sponzorskou podporu v nově
vzniklých firmách. Jedná se především o oddíl volejbalistek SK Lapos PZ, který je sponzorován firmou Lapos
prodávající elektrospotřebiče. Přes určité změny, které prodělaly organizace
starající se o sportovní vyžití mládeže i dospělých v posledních letech,
vykazují oddíly dobré výsledky. Členka SK Lapos PZ
Tereza Tobiášová se zúčastnila olympijských her v
Sydney 2000. Mezi lyžaři vynikají Krompolc,
Sucháček, Jiroutek a Janda. V oblasti kultury došlo rovněž k výrazným změnám.
Některé spolky jako např. DAR MEZ Frenštát zanikly, některé se
transformovaly. K hlavním iniciátorům kulturního života ve městě patří Dům
kultury, který je spravován a finančně podporován Městským úřadem ve
Frenštátě p.R.. Omezený zdroj finančních prostředků vedl k tomu že, množství
aktivit Domu kultury muselo být redukováno - zaniklo Divadlo hudby, řada
kroužků se osamostatnila nebo se stala součástí Domu dětí a mládeže ASTRA, který
za podpory státu a Městského úřadu působí v Martinské čtvrti (např. soubor
lidových písní a tanců Sedmikvítek, keramický kroužek apod.) Zdroj: www.frenstat.cz |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Jaromír Lenoch © Aktualizace 10.12.2013 |