Frenštát pod Radhoštěm

Kostel sv.Martina ^{2) D)}

Tzv. "farní" či "dolní" kostel, vystavěn na místě staršího kostela, který při požáru v roce 1661 vyhořel. Byl dokončen v r. 1680. Těsně po dokončení byl vydrancován a opět vypálen. Místo něj se po určitou dobu používal jako farní kostel filiální, zasvěcený sv. Janu Křtiteli. V roce 1740 byly k opravené stavbě přistavěny boční kaple - kaple sv. Barbory a sv. Jana nepomuckého. Dílčí zásahy do objektu byly provedeny na počátku a ve II. pol. 20. století.

Ozdobou kostela je závěsný triptych Valašské Madony autora Adolfa Liebschera (přemístěný z kaple na Radhošti) a Valašský Betlém autora Jana Knebla.

V kostele je vysvěcen zvon sv. Martina, vážící 500 kg, vyrobený v Holenkově v dílně Josefa Tkadlece, požehnal mu biskup ostravsko-opavské arcidiecéze Václav Lobkowicz. Kostel sv. Martina (dolní) byl bez zvonu od II. světové války. Zvon je zasvěcen sv. Martinovi, který byl od 4. stol. příkladem lásky, když se podělil o plášť se žebrákem. Na zvonu je znak Frenštátu, připomínky sv. Martina a nápis Deus caritas est "Bůh je láska", také je zde nápis, že na výrobu přispěla obec Trojanovice.

Farní kostel sv. Martina je barokně orientovaná jednolodní stavba s představěnou hranolovou věží. Věž je kryta cibulovou bání. Hlavní vstup do kostela je situován na jižní straně věže. Interiér je osvětlen nízkými půlkruhovými okny v presbytáři a dvěma stejnými okny v bočních kaplích. K vybavení patří kvalitní rokokový mobiliář, z 18. století pochází také část dřevěných dveří se zachovanými zámky a kováním. Na počátku 20. století byly pořízeny dvoukřídlé, zčásti prosklené hlavní dveře, se secesizujícím dekorem

Kostel sv.Jana Křtitele ^{2) D)}

Hřbitovní. Orientovaná jednolodní stavba s předsazenou hranolovou věží, krytou cibulovou bání s lucernou. Objekt kostela byl postaven r. 1640, se stavbou věže bylo započato r. 1717. Ta byla v r. 1780 zvýšena a zastřešena cibulovou bání. Boční tribuny byly přistavěny v r. 1769. Pod tribunami jsou kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Neposkvrněného Srdce Mariina, které se do lodi otevírají pískovcovými portály. Zásahy z r. 1891 měly regotizační charakter, z této doby pochází také pseudogotický mobiliář a část interiérové výbavy. Původní areál kostela, postaveného ve 30. letech 17. století, sestával z ohradní zdi starého hřbitova s kapličkami a z barokního kříže z roku 1753. Plocha hřbitova, používaného v letech 1630 - 1852, musela včetně hřbitovní zdi ustoupit nové bytové výstavbě (2.pol. 70. let 20. století). Při těchto úpravách byla rozšířena komunikace, vedoucí kolem kostela a kříž byl přemístěn k severní straně věže. V interiéru je hudební kruchta, obraz Vzkříšení a Betlém od Josefa Knězka. Malířský soubor 14 zastavení Křížové cesty věnoval kostelu Albín Polášek.

Kaple P.Marie Lurdské ^{D) E)}

Lurdská kaple na Horečkách je postavená jako stylizovaná jeskyně zapuštěná do svahu nad Frenštátem. Kapli na Horečkách dala v roce 1902 postavit manželka pana továrníka Bumbaly jako dík za navrácení zdraví. V roce 1931 byl panem Cholevou darován zvonek. Tradičně se zde koná o svátku sv. Ducha pouť. Kaple je otevřena od 1. května do poloviny října.

Na tzv. Horečkách, pahorcích západně od města Frenštátu pod Radhoštěm, lze najít zajímavou církevní stavbu. Jedná se o tzv. Lurdskou kapli sv. Panny Marie, která je postavena jako svatyně uměle vestavěná do svahu. V pohledové straně jí tvoří trojúhelná kamenná zeď s otvorem dveří krytých kovovou mříží, za níž je prostor s inscenovanou jeskyní (kaplí) ve svahu.

Ke kapli je nejsnadnějším východiskem hotely na tzv. Vlčině. Odtud několik set metrů po zelené značce až k dřevěné restauraci „Koliba“, 100 m za níž se objekt kaple nachází. K ní vede krátká alej letitých stromů. Před vstupem do kaple se nachází dřevěná zvonička.

Kaple sv. Cyrila a Metoděje a sv. Václava ^D)

"na Kopané" Kaple sv.Cyrila a Metoděje na KopanéV roce 1945 místní občan Alois Štefek ve své závěti vyslovil přání, aby s jeho přispěním byla postavena zvonička nebo kaple. Vhodný pozemek věnoval Josef Bordovský z čp. 552. Provedením stavby byl pověřen tesař Josef Štefek, starší bratr zemřelého. Ten také vyhotovil plán zvoničky ve stylu valašské lidové architektury. Svěcení provedl v neděli 5. 5. 1946 děkan Medard Horák společně s kaplanem Vladimírem Tichým z Frenštátu pod Radhoštěm.

Zvonička stojí na kamenných základech. Vnitřní prřostor je rozdělen na dvě poloviny, přední tvoří vlastní prostor kaple, druhá zadní část slouží jako skladiště a zvonice. Po stranách obětního stolu jsou obrazy Sv. Václava, Sv. Cyrila a Metoděje, jejichž autorem je Josef Štefek. Uprostřed stojí malá socha Panny Marie Lurdské.

Na záklopu kabřince je čitelný nápis, který symbolizuje účel zvoničky: Zvoničko pokorná, svatyňko kilá, zrozená z lásky k rodné své zemi, Radhošťských hájů ty holubice bílá zvěstuj mír kolem, buď milovaná všemi.

Zvonička ^D)

na Horečkách – Strážkyně Beskyd. Zvonice Strážkyně Beskyd se nachází na pomezí Frenštátu pod Radhoštěm a Trojanovic. Tato otevřená duchovní stavba symbolizuje nesouhlas obyvatel s těžbou uhlí v Beskydech. Zvon bude odzvánět umíráček dolu Frenštát. Iniciátorem stavby je občanské sdružení Naše Beskydy.

Moderní design zvoničky je dílem architekta Kamila Mrvy. Vedle speciální celodřevěné konstrukce s šindelovým pláštěm stojí osmimetrové stožáry ze tří modřínových trámů, nesoucí zvon. Stavba vychází z valašské lidové tradice jednoduchých dřevěných zvoniček. Zvon pochází z dílny v Halenkově. Jeho váha je 30 kg. Kromě loga občanského sdružení Naše Beskydy, znaku Frenštátu a Trojanovic obsahuje jména 37 měst a obcí, které se spojily proti těžbě v Beskydech. Na spodním okraji je vysázen citát frenštátského rodáka Josefa Kaluse „Kdo hory mé haní, jako by mne haněl, kdo hory mé chválí, jak by se mi klaněl.“

Na stavbu zvoničky přispěli finančně či materiálně obce, spolky, firmy i jednotliví občané. Na podporu stavby byly vydány pamětní pohlednice v hodnotě 20 a 50 Kč. Celkem se vybralo cca 200 000 Kč. Celková hodnota zvoničky je vyčíslena zhruba na půl milionu. Stavba vznikla svépomocí, členové občanského sdružení Naše Beskydy a další dobrovolníci zde odpracovali více než 1 000 brigádnických hodin.

Poprvé se symbolický umíráček rozezněl při třetím výročí Uzamčení země Valašské na 100 roků 15. května 2010 v 15,00 hodin.

Fara

…

Sloup P.Marie ^{2) D)}

Nalezneme jej na západní straně náměstí. Na třech stupních stojí vysoký hranolový podstavec, na kterém je osazen sloup se sochou P. Marie s Ježíškem. Socha P. Marie spočívá na podstavci neseném čtyřmi postavami andělů. Madona na srpku měsíce s atributy žezla, koruny a kruhem hvězd drží na levé ruce Ježíška s jablkem. Svatozář dítěte i Marie, váza, prstence a pásky sloupu, křídla andělů a žezlo jsou pozlacené. Tento pískovcový sloup se zlidovělou postavou P. Marie a originálním pojetím andělských trůnů nechal postavit místní farář Jakub Valentin Palička, což dokládá dedikační nápis na zadní straně soklu. Z něj se dovídáme také datum vzniku této kulturní památky: 6. 5.1692.

Socha P.Marie ^D)

Původně raně barokní pískovcová socha v podživotní velikosti, stojící na vysokém dvojdílném podstavci. Znázorňuje Pannu Marii s dítětem na levé ruce. Na čelní straně je nápis: "O, Maria, pomocnice křesťanů, oroduj za nás". Na pravé boční straně text : "Sochu tuto postavil L.P. 1666 Jiří Michna, obnovena r. 1778 a 1866 ". Na levé boční straně nápis: "L.P. 1936 Socha P. Marie nákladem dobrodinců pořízena nová podle vzoru staré a posvěcena 19. 7. 1936". Z původní sochařské práce z r. 1666 se nezachovalo nic. Ko podstavce pie i sochy, vzniklé v průběhu 18. - 20. stol. byly zřejmě jen volně inspirovány starší předlohou.

Socha sv. Jana Nepomuckého ^D)

Vrcholně barokní pískovcová plastika datovaná do roku 1717. Na oktogonálním soklu je umístěna nadživotní postava světce, která spočívá na shluku obláčků se dvěma andílčími hlavičkami. Postava v tradičním kanovnickém rouchu v kontrapostu levé nohy přidržuje kříž s korpusem, v pravé ruce má vztyčenou palmovou ratolest (kov). Esovité prohnutí těla, vertikálně splývající drapérie respektující tělesný objem, souměrná tvář s jemně modelovanými rysy ukazují na zkušeného sochaře, snad olomoucké školy.

Socha sv. Floriána

Socha sv. Floriána - patrona hasičů - Pozdně barokní pískovcová plastika znázorňuje postavu světce v nadživotní velikosti, oblečenou v řasnatém antickém rouchu a zbroji římského vojáka. Světec má v pravé ruce praporec a v levé vědro a celková kompozice sochy naznačuje šroubovitý pohyb barokních plastik.

Socha byla postavena z peněžní sbírky občanů za faráře Františka Gabriela Graffa. na čelní straně podstavce sochy je obdélníková kartuš s rokajovým rámem a dvanáctiřádkovým latinským nápisem. Na zadní straně je dnes už méně čitelný dedikační nápis v češtině s prosbou světci, aby "nas chraniti raczil od sskodneho ohnie". Vedle českého nápisu je zde také latinský text, který, jak uvádí profesor Vladimír Plachý, je zcela unikátní svým letopisným anagramem v chronogramu nápisu. Je běžné, že v latinských nápisech bývají zašifrovány letopočty. Jsou to římské číslice, písmena M,D, C, L, X, V, I, které jsou v nápise zvýrazněny velikostí a barvou a jejich sečtením zjistíme datum vzniku dané památky. Vyjímečnost frenštátského nápisu je v tom, že po sečtení všech římských číslic se dostaneme k číslu 3546, dvojnásobku roku 1773, kdy socha vznikla. Latinský nápis je navíc volným překladem českého nápisu, což je u starých nápisů neobvyklé. odlišností obou nápisů je v latinské verzi jméno faráře Františka Graffa a v české letopočet 1773.

Latinský nápis sv. Floriána je (s vyjímkou zvonů) jediným latinským nápisem ve Frenštátě p.R. a svým dvojnásobkem v chronogramu je unikátem nejen v naší obci, ale i v českých zemích. V současné době je latinský nápis z poloviny pozlacen, zvláštnost chronogramu je přesto stále čitelná.

Latinský nápis: IGNIS A LESVRA PRE CAMVERVT CVSTODIAS NOS ECCETIBI SVB DAT STATVAM PLEBS VNIVERSA SAN FLO: ORA PRO NOBIS SVBCRA TIT: FRAN:GRAFF PARO FRAN.

Český nápis: K WIETSSY SLAWIE CTI A CHWALE SWATY FLORYANE OBIETVGE TOBIE OBECZ FRAKSSTATSKA TVTO STATVI ABYSI NAS CHRANITI RACZIL DO SSKODNEHO OHNIE. AN 1773

Socha je umístěna na východní straně náměstí.

Socha sv.Cyrila a Metoděje ^D)

je dílem akademického sochaře Albína Poláška. Je pravým opakem sochy pohanského boha Radegasta. Vyzařuje z něj bratrství a touha po sjednocení. Žilnaté ruce ukazují, že oba jsou muži práce. Pohanský bůžek u jejich nohou je obrazem poraženého pohanství. V rozevřené knize, kterou drží sv. Cyril, čteme hlaholským písmem počátek evangelia sv. Jana "Na počátku bylo slovo". Sv. Metoděj ukazuje na písmo a pozdvihuje mezi glorioly trojramenný byzantský kříž. Obě postavy, s obnaženými hlavami a v sandálech, jsou přesně rozlišeny a charakterizovány a divákovi přiblíženy v účinné realitě.

Sv. Cyril nezapře filosofa, mírně a soustředěně hledí ve svém mnišském hábitu, jeho tvář činí mladší dojem než sv. Metoděje, již holohlavého, jenž s vyšším stářím dožil se také větších strastí. Jeho rysy jsou dramaticky vzrušené a jeví stopy bolestí, kterých zůstal Cyril svou předčasnou smrtí (ve 42 letech) ušetřen. Duté sousoší, 2.60 m vysoké a vážící 800 kg, je ulito z bronzu, čímž je oproti kameni vyjádřena vyšší a pozdější kultura. Zdvihá se na žulovém podstavci vysokém 1.60 cm, za kaplí na místě, kde stával kamenný kříž. Kopie sousoší Cyrila a Metoděje od A. Poláška je umístěna v budově Radnice, bývalý vchod do Muzea. Originál - bronzové sousoší - se tyčí na Radhošti, a je umístěno směrem k východu, pohlíží na Radegasta na protější vyvýšenině a zároveň vítá příchozí lidi. Socha byla darována Matici radhošťské, která se zasloužila o vybudování kaple na Radhošti.

Kamenný kříž ^D)

Barokní pískovcový kříž osazený na tvarovaném soklu. Boční strany jsou přizdobeny, na zadní straně se nachází datace 1753 a obdélníková litinová tabulka s delším textem připomínající sv. misii r. 1869. Korpus Krista je zpracován ve vysokém reliéfu. Tvář je jemně modelovaná, anatomie dobře zvládnutá. Přestože se kříž svou ornamentikou opožďuje za rokem vzniku - 1753 - jedná se o práci dobré dobové úrovně.

Neptunova kašna

Kašna se sochou Neptuna stojí na náměstí Míru (parcela číslo 4286/19 o. p., k. ú. Frenštát p. R). Kašna, která je charakteristickým urbanistickým prvkem v prostoru náměstí. Postava, znázorňující Neptuna (frenštátského Jonáše), stojí na mořském skalisku a oběma rukama svírá trojzubec. Tato socha pochází z roku 1840, kdy byl za purkmistra Koňakovského zřízen městský vodovod. Kašna spolu se skupinou lip a lípou Svobody z r. 1918 dotváří historické jádro města. V roce 1982 byl originál plastiky nahrazen kopií. Originál sochy je umístěn v budově radnice, bývalý vchod do muzea.

Socha

...

Socha

...

Socha

...

Socha Strůjce svého osudu ^D)

Plastika Strůjce svého osudu (r. 1962). Je dílem sochaře Albína Poláška, je umístěna ve Frenštátské radnici, a také v parčíku v Horní ulici. Její kopie zdobí mnoho středních škol v USA. K této soše se autor od mládí až k pozdnímu věku neustále vracel a stále na ni pracoval.

Reliéfní portrét Břetislava Bartoše

věnovaný památce malíře (1893 - 1926) od sochaře Karla Vašuta v parku Osvobození z r. 1976

Památník obětem válek - Boj dobra se zlem

28. srpna 1938 byl ku příležitosti 20. výročí Čsl. republiky odhalen pomník obětem l. sv. války, monumentální dílo, plastika Pravěký zápas dobra se zlem. Plastika je umístěna před budovou zvláštní školy. Jedná se o dílo Čechoameričana, frenštátského rodáka Albína Poláška (1879 - 1965).

Nahá postava muže v nadživotní velikosti zápasícího s vlkem. Dozadu prohnutá figura s levou nohou vykročenou vpřed, rukama drží za chřtán vlka, který se na něj sápe. Toto sousoší stojí na žulovém hranolu, na jehož čelní straně je nápis: "1914 - 1918 naše oběti posvěť tež vaši práci". Je to alegorie připomínající oběti I. světové války. Dílo bylo odhaleno 28. 8. 1938 u příležitosti 20. výročí Československé republiky. Plastika je umístěna před budovou Muzea. Jejím autorem je Albín Polášek (1931). A. Polášek tuto sochu nazval ještě několika jmény, a to Slovan rvoucí se s germánským vlkem, Muž ve smrtelném zápase s vlkem a v neposlední řadě Zápas dobra se zlem.

Pomník

na Horečkách věnován památce malíře Břetislava Bartoše (1893 - 1926)

Pomník Josefa Jandy

městského lékaře; reliéfní portrét je dílem sochaře Jana Knebla, pomník instalován Okrašlovacím spolkem v r. 1933.

Pamětní deska s bustou Valentina Kostelníka ^D)

(*1815, †1891) pamětní deska V. KostelníkaValentin Kostelník byl osvícený vlastenec a politik, zakladatel Občanské besedy ve Frenštátě pod Radhoštěm, říšský a zemský poslanec, starosta města v letech 1863 - 1869, jeden ze zakladatelů textilního průmyslu na Frenštátsku. Pamětní deska Valentina Kostelníka je umístěna na domě č. p. 20 na náměstí ve Frenštátě p. R.

Pamětní deska Albínu Poláškovi ^D)

Albín Polášek se narodil 1879 ve Frenštátě p. R. a zemřel 1965 ve Winter Parku (USA). Vyučil se ve Vídni řezbářem, studoval v Římě a odešel do USA, kde se stal profesorem na akademii v Chicagu a vytvořil řadu významných sochařských děl. Je autorem sousoší sv. Cyrila a Metoděje a sochy Radegasta na Radhošti, pro Frenštát vytvořil sousoší Zápas dobra se zlem a sochu Ondráš, byl také autorem první československé medaile (Svoboda). Jeho největší dílo v Československu, socha presidenta Wilsona v Praze, bylo za okupace zničeno. Pamětní deska je umístěna na domě č. p. 19 ve Frenštátě p. R.

Pamětní deska Břetislava Bartoše ^D)

Studoval pražskou AVU u prof. Schwaigra, Pirnera a Bukovace. Jako italský legionář byl pověřen generálem Grazianim, aby maloval výjevy z fronty. Námětově se stále vracel do rodného kraje a maloval obrazy Ondráš a Juráš, Zbojnici u ohně, Orání čili Jaro v Beskydách, Návrat z pole a řadu portrétů. Ilustroval také Slezské písně Petra Bezruče. R. Parma vydal na pohlednicích jeho krojové studie pod názvem Valašské písničky.

Pamětní deska Františka Horečky ^D)

(*1894, †1976) Do literatury vstoupil básnickou sbírkou Drsný živel (1915), po niž následovala povídka Žena kněžova, knihy pohádek Pohádky pro velké děti, Kouzla noci svatojánské a Když rozkvétá kapraď, povídkový soubor My z hor, rozměrnější prózy Daň z lásky, Ševci a hra Ondřej z Janovic. Je také autorem Knihy o památném Radhošti a vlastivědných prací Jak se mluví pod Radhoštěm a Nářečí na Frenštátsku. Byl členem skupiny Koliba, namaloval řadu akvarelů, přispíval do časopisů a věnoval se organizátorské práci.

Pamětní deska Karla Kálala ^D)

(*1860, †1930) Při vstupu do budovy bývalé chlapecké školy je pamětní deska spisovatele Karla Kálala, průkopníka Československého sjednocení.

Pamětní deska

věnována Karlovi Kálalovi

Pamětní deska

k 30. výročí osvobození města sovětskou armádou a ke 100. výročí založení české chlapecké měšťanské školy

Pamětní deska Jiřímu Raškovi ^D)

Jiří Raška se stal v roce 1968 historicky prvním českým vítězem na ZOH ve skoku na lyžích. Pamětní deska je umístěna na podloubí naproti vchodu do radnice.

Pamětní deska ^D)

Pamětní deska věnována rodinám ALOISE A BENJAMINA KLIMÍČKOVÝM, ALBERTA KNĚZKA A ANEŽCE KŘENKOVÉ prvním emigrantům z Frenštátu do Texasu a všem jejich následovníkům (1856 – 2006).

Pamětní deska Karla Buzka ^D)

(*1904, †1998) Karel Buzek byl frenštátský rodák a čestný občan města Frenštát p. R. Založil Československé národní sdružení v Kanadě (1939), byl spoluorganizátorem II. odboje, a byl nositelem vyznamenání Řádu Kanady.

Socha Radegasta ^D)

Socha pohanského boha Radegasta (1931) je dílo Čechoameričana, frenštátského rodáka Albína Poláška (1879 - 1965). Socha pohanského boha Slovanů Radegasta - boha slunce, hojnosti a úrody - je realizována v umělém kameni ve velikosti 3 m 20 cm a váží 1,4 tuny. Autorem sochy je frenštátský rodák, profesor Akademie krásného umění v Chicagu, akademický sochař Albín Polášek (14. 2. 1879 - 20. 5. 1965).

Socha Radegasta se stala neodmyslitelnou součástí radhošťského masívu. Za dlouhá desetiletí však přestal umělý kámen odolávat drsným povětrnostním vlivům, a proto bylo nutno sochu demontovat a restaurovat. Tohoto úkolu se již v roce 1980 ujal olomoucký sochař Karel Hořínek se svým synem, který trhliny vyspravil a vnitřek vylil betonem a vystužil. Na své původní místo byl vrácen 11. června 1982.

Vlivem povětrnostních podmínek však provedená oprava nemohla sochu zachránit natrvalo. Proto bylo pracovníky památkového ústavu rozhodnuto o vytvoření repliky sochy z přírodního materiálu - žuly. Tento úkol byl svěřen Kamenickému a restaurátorskému sdružení z Leskovce panu Janu Sobkovi a Miroslavu Zubíčkovi pod vedením akademického sochaře Miroslava Machaly. Originál Radegasta byl z Radhoště odvezen v květnu 1996. V témže roce se Nošovický pivovar, který má Radegasta v logu, zavázal uhradit finanční náklady spojené s vytvořením kopie. Ta stála téměř 1 milión korun. Během několika měsíců vytesali kameníci ze 16,5 tuny vážícího žulového kvádru kopii (3,28 m a 3,2 t), která od 4. července 1998 kraluje na původním místě na hřebeni Radhoště.

Původní socha Radegasta byla odhalena 5. července 1931. Slavnostní předání sochy Radegasta a sousoší Cyrila a Metoděje veřejnosti se uskutečnilo 5. 7. 1931, v den svátku obou věrozvěstů v rámci Slovanské pouti, kterou uspořádala Matice Radhošťská a Pohorská jednota Radhošť pod záštitou československé vlády. Vytvoření sochy tenkrát hradili čeští rodáci v Americe, kteří ji pak darovali své vlasti.

Na svém díle začal Albín Polášek pracovat již v roce 1924 a je známo, že již v Americe vzniklo několik variant tohoto díla. V roce 1930 si autor v Praze najímá Novákův ateliér a vzniká konečná podoba Radegasta. Tělo mužské, tvář má podobu lví, hlavu zdobí přilbici v podobě býčí hlavy s rohy, v pravé ruce drží roh hojnosti, v levém sekeru. Podle třetinového modelu byly za osobní účasti autora odlity ve slévárně firmy Maška z umělého kamene se železnou vložkou, dvě sochy. Její druhý odlitek původně určen pro autorovu zahradu, po čase končí v pražské zoologické zahradě. Současně bylo odlito do bronzu sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje a v září roku 1930 jsou obě díla po svízelné dopravě instalována na Radhošti. Sádrový originál sousoší Cyrila a Metoděje je umístěn ve vstupní části radnice ve Frenštátě p. R.

Na frenštátské radnici byl zrestaurovaný originál sochy umístěn po složitých jednáních z rozhodnutí Ministerstva kultury 3. listopadu 1998 a slavnostně odhalen 6. listopadu 1998.

Pustevny ^D) (k.ú.Prostřední Bečva)

V polovině 18. století byla poblíž první dřevěné radhošťské kaple zřízena poustevna pro jednoho poustevníka. V souvislosti s rozmachem turistického ruchu v závěru 19. století se na Pustevnách začalo se stavební činností. Atraktivnosti Pusteven v blízkosti hory Radhošť si byli velice dobře vědomi členové frenštátského spolku "Pohorská jednota Radhošť". Brzy po založení spolku v roce 1884 odkoupili od fojtky Malinové z Prostřední Bečvy pozemek v blízkosti už téměř rozpadlé poustevny. Roku 1891 spolek vystavěl na Pustevnách první turistickou útulnu nazvanou Pústevňa. O tři roky později následovala kamenná Šumná. Její stavba započala 1893 - je to stejný rok, kdy byla na Stupních postavena rozhledna Cyrilka, nákladem 244 zl.. Stavbu navrhl Alfréd Parma a provedl Giovanni Bertini s italskými dělníky. Vystavěli objekt se 14-ti lůžky v 7-mi pokojích. Celkový náklad stavby byl 8178 zl..

V létě roku 1897 bylo započato se stavbou třetí útulny "Maměnky" (15 pokojů, společná noclehárna) a jídelny "Libušín" pro 200 hostů. Stavby provedl vsetínský stavitel Michal Urbánek podle návrhu v té době u něj zaměstnaného slovenského architekta Dušana Jurkoviče, ovlivněného lidovou architekturou a dobovou secesí. Interiér jídelny je vyzdoben malbami, které provedl pražský akademický malíř Karel Štapfer, některé z nich podle akvarelových studií Mikoláše Alše (obrazy boha Radhoště a sv. Václava, Radegasta, pohanskou a křesťanskou bohoslužbu, čtyři "děti lesů" - Jánošík, Ondráš, Juráš a portáš Stavinoha). Honorář K. Štapfera činil 4 zl. denně, nocleh a strava zdarma. Vedle již vzpomínaných umělců se setkáváme v těchto a pozdějších souvislostech se jmény i dalších výtvarníků - např. Adolfa Kašpara (záhlaví dopisnice PJR), Františka Úprky (kříž na Pustevnách), Eduarda Picze (diplom zakládajícího člena), Jana Bartoše a Františka Buzka (malby interiéru útulen), Jana Knebla (návrh losu PJR, drobné reliéfy rozhleden Libušínky a Cyrilky, modely soch Náš Jurka a Sedmikrásky k realizaci na Pustevnách, drobný reliéf k Slovanské pouti na Radhošti v roce 1931), B. Bartoše (diplom čestného členství TGM v roce 1925), V. Mařana (busta dr. Edvarda Parmy z roku 1928), Antonína Strnadla a Františka Hlavici (propagační plakáty PJR). Architektonické prvky exteriérů použil Jurkovič z lidových staveb řady valašských, ale i kysuckých vesnic.

Nové objekty, částečně zpřístupněné již při svěcení kaple na Radhošti, byly slavnostně otevřeny 6.8.1899 a spolu s nimi i zvonice, kuželna a letní tělocvična. Veškeré stavby byly provedeny nákladem 82 443 K a daly Pustevnám jejich definitivní rázovitou podobu.

V minulosti dřevěným domům na Pustevnách už dvakrát hrozil zánik. Poprvé krátce po druhé světové válce, kdy jeho tehdejší vlastník, turistický spolek Pohorská jednota Radhošť, zvažoval, zda má ještě význam začít s opravou zchátralých objektů.

Ke zbourání staveb nedošlo jen díky zásahu samotného architekta Dušana Jurkoviče. V následujících letech. Počátkem devadesátých let zůstaly Libušín a Maměnka opuštěné po té, co objekty využíval státní podnik Valašské hotely a restaurace a jejich stav stavební úřad označil za havarijní. Obrat k lepšímu nastal poté, co komplex staveb dostalo do správy Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a pustilo se do jejich obnovy. Výzdoba i zařízení interiéru byly obnoveny hlavně za přispění technického náměstka skanzenu Antonína Závady a jeho spolupracovnice Marie Baďuříkové, kteří strávili bezpočet hodin v archívu v Bratislavě, kde je uloženo nejvíce Jurkovičových prací. Dřevěné obklady stěn a stropu jsou laděny do modrých odstínů. Nad dveře i okna se vrátily fresky a sgrafita s motivy z valašských a slovenských pověstí vytvořené podle akvarelových studií malíře Mikoláše Alše. Kolem stolů v jídelně je rozmístěno přesně sto vyřezávaných židlí. K unikátním patří tři secesní lustry, nově vyrobené podle nikdy nerealizované návrhu Dušana Jurkoviče.

Speciální barvy pro barevné nátěry a ornamenty na fasádě dřevěného Libušína se mohou používat jen při teplotě od 15 do 20 stupňů a při nízké relativní vlhkosti vzduchu. Díky tomu jsou práce závislé na počasí.

Sušárna ovoce ^D)

Sušárna ovoce postavená volně ve svahu podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče z roku 1899. Podsklepená stavba na obdélném půdorysu s obíhající zdobenou pavlačí. Sedlová střecha s polovalbou krytá šindelem a ukončená vížkou s korouhví a romantickými komíny. Toto dílo patří k dosud nepublikovaným v odborné literatuře. Jelikož je umístěna na soukromém pozemku (Horečky - Papratná), tak není přístupná veřejnosti

Škola muzeum ^D)

Z roku 1876, původně chlapecká měšťanská škola, druhá česká škola na Moravě. Při vstupu pamětní desky spisovatele Karla Kálala a obětí II. světové války z řad učitelů Alfréda Havleny, Viléma Hurta a Karla Rašky. Od 2003 muzeum

Radnice ²⁾

novoromantická budova předána k užívání v r.1891 Antonín Tebich a postavena na místě v r.1796 vystavěného obecního domu. Na fasádě pískovcový znak města sv. Martin a reliéfní portréty J. A.Komenského, J.Jungmana, Fr.Palackého a B.Jablonského. V interiéru reliéfní alegorie Spořivost sochaře Jana Knebla. Památník obětem 1. a 2.svět.války, originál sousoší sv. Cyrila a sv. Metoděje, originál sochy pohanského boha Radegasta.

Budova bývalé textilní továrny ^D)

ing.V. Křenka v Nádražní ulici z r.1911, jedna z prvních staveb s železobetonovým skeletem u nás, zřejmě inspirována ateliérem francouzského architekta A. Perreta.

Sokolovna ^D)

1906

Spořitelna ^D)

1931

Kino ^D)

1932

Měšťanský dům č. p. 2 ^D)

se nachází na parcele číslo 46/1 st., k. ú. Frenštát p. R. Jedná se o dům s historizující architekturou z roku 1899 s použitím zdiva barokního domu (z doby kolem r. 1700) a s dochovalým barokním podloubím. Stavbu provedl místní stavební a tesařský mistr Jan Parma. Na fasádě je umístěna pamětní deska Břetislava Bartoše.

Měšťanský dům č. p. 3 ^D)

Na fasádě domu je pamětní deska věnována rodinám Aloise a Benjamina Klimíčkovým, Alberta Knězka a Anežce Křenkové prvním emigrantům z Frenštátu do texasu a všem jejich následovníkům (1856 - 2006).

Měšťanský dům č. p. 4 ^{D) 4)}

stojí na náměstí Míru (parc. č. 48/1 st., k. ú. Frenštát p. R.). Charakteristická je pro tento dům barokní architektura na starších základech s dochovaným podloubím a fasáda z doby kolem roku 1874. Přestavbu a přístavbu prováděl Alfréd Parma, stavitel a architekt z Frenštátu v roce 1909, nadstavba v patře je z roku 1935. Vývoj městského domu je doložen od 16. století do současnosti. Na fasádě je umístěna pamětní deska Františka Horečky.

Měšťanský dům č. p. 6 ^D)

(náměstí Míru, parc. číslo 55 st., k. ú. Frenštát p. R.) byl původně velkoměšťanským pravovárečným domem s dochovaným podloubím ze 17. století. Stavebně byl zhodnocen okolo roku 1827, adaptace proběhla v roce 1936. V jednom traktu domu bývala synagoga.

Měšťanský dům č. p. 12 ^D)

klasicistní dům z poloviny 19. století, později stavebně upravovaný, stojí na náměstí Míru (parc. č. 8 st., k. ú. Frenštát p. R.). Jeho fasáda byla v 19. století doplněna o historizující římsy a celý dům byl v tomtéž století obohacen o secesní prvky.

Měšťanský dům č. p. 17 ^D)

Hotel Přerov -, stojí na náměstí Míru na parcele č. 13/1 st. Jedná se o řadový dům, postavený jako hotel na místě starého měšťanského domu. V roce 1898 byla provedena jeho kolaudace, stavitelem domu byl Michal Barabáš z Rožnova pod Radhoštěm. Na fasádě je pamětní deska Karla Buzka.

Měšťanský dům č. p. 18 ^D)

stojí na náměstí Míru (parc. č. 14 st., k. ú. Frenštát p. R.) je původně měšťanským právovárečným domem ze 2. poloviny 16. století. Jedná se o dům s pozdějšími dostavbami. Fasáda z 19. století byla nověji zjednodušena. Dům je součástí historického jádra města.

Měšťanský dům č. p. 19 ^D)

právovárečný dům (náměstí Míru, parc. č. 15 st., k. ú. Frenštát p. R.) byl postaven po požáru ve 2. polovině 16. století a nověji přestavěn v 17. století. Doklad vývoje tohoto domu je zachycen od 16 do 19 století. Na fasádě je umístěna pamětní deska Albína Poláška.

Měšťanský dům č. p. 20 ^D)

Pro měšťanský dům (náměstí Míru parc. č. 16, k. ú. Frenštát p. R.) je charakteristická historizující architektura z doby po polovině 19. století výrazně se uplatňující v severní frontě náměstí. Na fasádě je umístěna pamětní deska Valentina Kostelníka.

Měšťanský dům č. p. 21 ^D)

Původně šenkovní měšťanský dům (náměstí Míru, parc. č. 17 st., k. ú. Frenštát p. R.) s dochovaným jádrem ze 17. století a pozdějšími četnými stavebními úpravami.

Rozhledna Velký Javorník ^D)

Vrchol Velkého Javorníku je křižovatkou několika turistických cest a pro svůj jedinečný výhled je oblíbeným cílem návštěvníků ze širokého okolí již více než sto let. O tom svědčí i první vybudování útulny v roce 1895 za arcibiskupa Dr. Theodora Kohna, která v roce 1897 byla dána arcibiskupstvím Pohorské jednotě Radhošť k dispozici. Útulna byla v roce 1915 zřejmě zapálena pytláky a vyhořela. 16. 9. 1934 byl položen základní kámen nové chaty na Velkém Javorníku, která byla slavnostně otevřena 4.8.1935.

Na vrcholu Velkého Javorníku byla také postavena rozhledna již v roce 1934. Původně se jednalo o triangulační věž, kterou v roce 1929 zbudoval tehdejší Zeměměřičský úřad. Byla to jednoduchá dřevěná konstrukce o výšce přibližně 13 m s pozorovatelnou v cca 10 m. Z důvodu nedostatečné údržby a následně havarijního stavu byla v roce 1967 odstraněna.

Státní podnik Lesy České republiky nechal z popudu lesního správce vybudovat rozhlednu Velký Javorník na stejnojmenném kopci o nadmořské výšce 918 m.n.m Rozhledna je pojata jako originální dřevostavba navazující na typickou místní Frenštátsko-Rožnovskou architekturu. Vertikálně se člení na devět podlaží, přičemž první podlaží je obloženo ve stylu Valašské roubené stavby tvořící provozní místnost. Celková výška rozhledny je 25,915 m, má dvě vyhlídkové plošiny - první ve výšce 15,295 m a druhá ve výšce 20,245 m nad okolním terénem. Práce byly započaty v září 2012 - vybudování základů a základové desky a dokončeny v červenci 2013 - vlastní dřevěná konstrukce. Slavnostní otevření proběhlo 15.8.2013 a celkové náklady dosáhly 3 600 000 Kč.

Z rozhledny je překrásný výhled na Frenštátskou brázdu, masiv předních hor Beskyd až po Lysou horu, Ondřejník, Poodří, Štramberk, Veřovické vrchy a za příznivého počasí až na Malou a Velkou Fatru, Roháče a Belanské Tatry na východě a Jeseníky s Pradědem na severozápadě. Na nejvyšším ochozu jsou umístěny panoramatické tabule pro snadnější orientaci.

Červený buk ^D)

V roce 2000 byl strom vyhlášen památným stromem. Je to velmi hodnotný exemplář červeného buku s rozložitou korunou v parkové zeleni. Nachází se na p. č. 762/1 v k. ú. Frenštát p. R., která je ve vlastnictví města Frenštát p. R. Strom je ve výborném zdravotním stavu a v současné době není nutná jeho údržba.

Frenštátský topol ^D)

Topol černý na p. č. 4548 v k. ú. Frenštát p. R., která je ve vlastnictví města, byl vyhlášen jako chráněný přírodní výtvor ONV Nový Jičín v roce 1980. Jeho stáří se odhaduje na 250 let. Podle sdělení pracovníků Agentury ochrany přírody se jedná o největší exemplář tohoto druhu v ČR a je zařazen do publikace "Cestujeme po památných stromech", která vyšla v tomto roce. V roce 1994 byla provedena celková rekonstrukce dřeviny. Závěrečný posudek po provedení prací hodnotí strom jako vitální a do budoucna je doporučení sledovat jeho zdravotní stav a provádět pouze běžnou údržbu.Poslední posudek s hodnocením zdravotního stavu a provozní bezpečnosti je ze září 2002.

Klen na Kopané ^D)

Tento mimořádně hodnotný javor byl vyhlášen chráněným přírodním výtvorem ONV Nový Jičín v roce 1980. Nachází se v místní části kopané zvané Lánské na p. č. 3125 v k. ú. Frenštát p. R., která je ve vlastnictví soukromého vlastníka. Má vysokou biologickou, estetickou i krajinotvornou hodnotu. Dřevina je vitální, není nijak poškozena a v současné době není třeba provádět na ní žádné zásahy.

Lípa na Záhuní ^D)

Lípa na Záhuní byla vyhlášena památným stromem v roce 2001. Nachází se na p. č. 765/1 v k. ú. Frenštát p. R., která je ve vlastnictví Města Frenštát p. R. Roste v úzkém pruhu trávníku mezi chodníkem a frekventovanou silnicí. Jedná se o významnou solitéru, tvořící dominantu v okolních mladších výsadbách. Vzhledem k tomu, že je vystavena dosti stresujícímu prostředí v těsné blízkosti silnice, je důležité zabránit jakýmkoli dalším necitlivým zásahům v jejím okolí - zejména výkopům, překopům a odstraňování zeminy. Ihned po vyhlášení zde byla ČSOP Valašské Meziříčí provedena základní údržba. Byly odstraněny suché větve, výmladky u kmene a instalována vazba koruny. Práce byly provedeny za 4 000,- Kč. V současné době se podle potřeby provádí odstraňování suchých větví a výmladků.

Lípa u Cochlarů ^D)

Mohutná lípa byla vyhlášena památným stromem v roce 2000. Roste na p. č.1754/2 v k. ú. Frenštát p. R., která je v soukromém vlastnictví. Roste na volném prostranství za rodinnými domy na Planiskách. Její stáří se odhaduje na 200 let. V roce 1999 byl strom ošetřen ČSOP Valašské Meziříčí. Dle odborného posudku je nutno pouze pravidelně sledovat její zdravotní stav.

Lípa u Lipky ^D)

Tato 250 let stará lípa byla vyhlášena chráněným stromem Radou ONV Nový Jičín již v roce 1980, jako esteticky významná část krajiny, podle tehdy platných předpisů. Roste na p. č. 3950/1 v k. ú. Frenštát p. R., která je ve vlastnictví soukromé osoby. V roce 1994 byla ČSOP Valašské Meziříčí provedena celková rekonstrukce dřeviny. Dle odborného doporučení je nutno sledovat její zdravotní stav a postačí provádět jen běžnou údržbu.

Lípa u polikliniky ^D)

Lípa u polikliniky byla vyhlášena památným stromem v roce 2000. Nachází se na p. č. 351 v k. ú. Frenštát p. R., která je ve vlastnictví Města Frenštát p. R. Nachází se za místní poliklinikou na vyvýšeném zeleném ostrůvku. Před jejím vyhlášením došlo k úpravám chodníku v blízkosti jejího kořenového systému, což se v budoucnu může významně projevit na zdravotním stavu. Proto byla zvýšena její ochrana a ještě v roce vyhlášení byla provedena údržba dřeviny a instalována vazba v koruně a stříška nad dutinou v kmeni. Okolí bylo přihnojeno boraxem. Práce prováděl ČSOP Valašské Meziříčí za 8 000,- Kč. V současné době je koruna lípy silně porostlá jmelím, což se v budoucnu negativně projeví na jejím zdravotním stavu. Způsob odstranění jmelí byl konzultován s odborníky, kteří však v současné době neznají žádnou šetrnou a spolehlivou metodu jeho odstranění.

Lípa u Tobolářů ^D)

Lípa se nachází na okraji zahrádkářské kolonie na Lomné. Roste na p. č. 1944/4 v k. ú. Frenštát p. R., která je ve vlastnictví města. Památným stromem byla vyhlášena v roce 2001. Byly na ní ořezány suché větve a v současnosti se provádí ořezy výmladků.

Veřovická lípa ^D)

Veřovická Lípa (Lípa velkolistá) se nachází na katastrálním území Veřovice. Její stáří je 300 let, dosahuje výšky 28 metrů a obvod jejího kmene je 519 centimetrů.

Zpět na okres

Panství Šostýn0

Politický okres Místek, s.o.Frenštát pod Radhoštěm

1961 Okres Nový Jíčín

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce >>

KOD CZ 3510

1.P.Z.1382 Frankenstat

Město Frenštát pod Radhoštěm leží uprostřed malebné krajiny moravských Beskyd, mezi soutokem Lubiny a Lomné. Pro nedostatek písemných dokladů patrně nikdy nezjistíme přesné datum založení Frenštátu pod Radhoštěm ani osobu jeho zakladatele. Osídlení kotliny probíhalo zřejmě do období velké kolonizace ve 13. a 14. století, přesněji do období let 1293 - 1316. Vznik a rozvoj města byl zpočátku svázán se šostýnským panstvím, později pak s panstvím hukvaldským, patřícím olomouckému biskupství.

První pramenný doklad s výpovědní hodnotou připomíná existenci města až k roku 1382. Od 16. století nabývá město na důležitosti svým obchodem a trhy, uvádí se železný hamr, řemeslná výroba. Jako první z cechů se dokládá v roce 1598 cech tkalcovský. Třicetiletá válka a valašská lidová povstání postihla i Frenštát. V roce 1626 byl vypálen, roku 1646 obsazen Švédy, dvakrát jej postihl mor. Od poloviny 17. století dochází k jeho hospodářskému rozvoji. Souvislost zde nacházíme s pasekářskou a valašskou kolonizací. 

Z řemesel se rozvijí a nabývá na důležitosti především tkalcovství. Krize odbytu, které toto řemeslo provázely, vedou od poloviny 19. století k početnému vystěhovalectví do Ameriky.  Přesto však toto řemeslo přináší obživu většině obyvatel města až do nedávné minulosti. V roce 1781 byl Frenštátu pod Radhoštěm přiznán titul města.

Významné období pro život města nastává od druhé poloviny 19. století. Vytváří se městská samospráva, od roku 1850 je volen městský úřad se starostou. V oněch letech má své počátky místní průmysl, rukodělné tkalcovství přechází na mechanickou tovární výrobu. Z dalších průmyslových odvětví jmenujme například barvířství, punčochářství, výrobu ohýbaného nábytku. Železniční doprava (r. 1888) a nově budované silnice výrazně přispěly k rozvoji průmyslu a obchodu. Výstavba významně pozměnila podobu města a to zejména tyto objekty: chlapecká škola - v roce 1876, radnice - v roce 1890, sokolovna - v roce 1906, spořitelna - v roce 1931, kino - v roce 1932. Frenštát pod Radhoštěm byl také sídlem mnoha spolků různého zaměření, významu i délky trvání. Nejvýznamnější z nich byl střelecký spolek - od roku 1835, ochotnické divadlo - od roku 1836, Občanská beseda - od roku 1861, Tělocvičná jednota Sokol - od roku 1890, Národopisný odbor - od roku 1893, Křesťansko - sociální spolek - od roku 1897, Odbor Národní Jednoty - od roku 1902, Okrašlovací spolek - od roku 1903, Matice Radhošťská od roku 1905, Tělovýchovná jednota Orel - od roku 1909, DTJ - od roku 1910, obec umělecké tvorby Koliba - od roku 1914. Největší význam z frenštátských spolků měla Pohorská jednota Radhošť, která byla založena v roce 1884. Tato Pohorská jednota Radhošť položila základy organizované české turistice.

Krásné okolí, zdravé podnebí a pohostinnost obyvatel sem lákaly nejen turisty, ale často i k trvalému pobytu řadu výtvarných umělců, spisovatelů, hudebních skladatelů a vědeckých pracovníků, především národopisců. Slibný vývoj města, pokračující ve dvou desetiletích první republiky ukončila druhá světová válka.

Během okupace položilo 40 občanů města život na popravištích, v koncentračních táborech, žalářích, v pracovních táborech a při partyzánské činnosti. Město bylo osvobozeno 6. května 1945. Boj o město si vyžádal život sovětského poručíka S. S. Rožkova.

Po válce dochází k rozvoji města, probíhá velká bytová výstavba. Společně s touto výstavbou jsou budovány jesle, mateřské školy, nové prodejny, samoobsluhy, restaurace, sportovní zařízení, kulturní zařízení. Jsou budovány nové komunikace, vodovodní a kanalizační řád, je provedena plynofikace města.

Rok	obyv.	domů
1768		254
1771	2 224
1834	4 483	778
1850	5 741
1869		849
1870	6 563
1890	5 767
1900	5 757	793
1910	6 178
1921	5 432	853
1927	5432
1930	5 691	938
1950	6 348	1131
1961	7 754
1970	8 582
1980	9 853
1991	11 166	1340
1995	11 613
2001	11 921

www.mufrenstat.cz (Měst.úřad)

www.frenstatpr.cz

www.frenstat.infomorava.cz (Ofic)

www.frenstat.cz (neof)

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Atlas památek ČR, K.Kuča

3) Města a městečka v.Č., na M. a ve S., Karel Kuča

4) Petr Ondryáš (Info staviteli)

A) frenstat.cz (1.3.2011)

B) mufrenstat.cz (1.3.2011)

C) frenstat.info (1.3.2011)

D) frenstatpr.cz (18.12.2013)

E) hrady.cz (18.12.2013)

 fotografie

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 18.12.2013