Kozlovice

Kostel sv.Michaela Archanděla a sv.Barbory ^A) >>

Kostel sv. Michaela archanděla, posvěcený v roce 1742, byl postaven zřejmě na základech původního dřevěného kostela. Z něho zůstal v předsíni zazděný kamenný kříž s letopočtem 1439. V roce 1787 byla za spolupatronku sv. Michaela přidána sv. Barbora, patronka havířů. Za zmínku stojí i tzv. velký havířský lustr, který místní havíři své patronce věnovali a který byl později elektrifikován. Další zajímavostí je i cenný dřevěný intarsovaný oltář z 18. století.

Kaple ^A)

U kostela ve hřbitovní zdi

Kaple ^A)

U kostela na hřbitově

Kaplička sv.Floriána ^A)

Rekonstrukce v místním miniskanzenu

Kaplička ^D)

U cesty na Hukvaldy

Kaplička ^E)

U valašské cesty

Kaplička sv.Petra a Pavla ^E)

Kotly

Kaplička sv.Trojice ^E)

1935, na rozhraní Kozlovic, Kunčic p. O. a Tiché (sv. Trojice)

Kaplička ^A)

…

Fara ^C)

1785

Hřbitov ^C)

U kostela

Socha P. Marie Karmelské ^A)

v blízkosti středu obce shromážďuje zbožné Kozlovjany k pobožnostem už více než 260 let. Byla postavena v roce 1746 kozlovickými dělníky pracujícími v tehdejších frýdeckých a místeckých hutích jako ochrana před morovou epidemií. Socha patří k jedněm z nejznámějších památek v Kozlovicích a dle ústního podání místních rodáků leží na místě původní léčivé studánky, která měla obzvláště blahodárné učinky na lidský zrak.

Socha ^C)

V nice průčelí kostela

Socha sv.Petra ^C)

V nice průčelí kostela

Kamenný kříž ^C)

1439, zazděný v současném kostele,

Kamenný kříž ^A)

u kostela sv. Michaela a sv. Barbory

Kamenný kříž ^D)

U silnice

Kamenný kříž ^D)

U silnice

Kříž ^A)

…

Kříž ^A)

…

Kříž ^A)

…

Kříž ^A)

…

Kříž ^A)

…

Křížová cesta ^A)

ve svahu kopce zvaného Skalka (naproti areálu Na mlýně) se 8. října 2006 dočkala svého posvěcení ostravsko-opavským biskupem F. V. Lobkowitzem. Jednotlivé výjevy 14 zastavení této křížové cesty jsou vymalovány podle originálních předloh lidových olejomaleb z období přelomu 18. a 19. století. Originály jsou součástí expozice sakrálního umění ve zrekonstruovaném areálu Fojtství.

Každé ze zastavení je chráněno stříškou z ručně štípaného šindele z karlovické dílny pana Ludvíka Dorňáka. Těsně před vrcholem Skalky můžete odbočit a spočinout u zastavení věnované sv. Hubertovi. Na vrcholu, tj. u 14. zastavení, pak návštěvníky čeká zvonička sv. Barbory (patronky havířů) s odpočívadlem nabízející krásný výhled na vrcholy masívu Ondřejníku.

Křížová cesta

Dřevěný kříž ^E)

V horní části-Pastviska

Boží muka ^E)

V části-Říčky s reliéfem P.Marie Sedmibolestné

Švédská mohyla ^A)

Švédská mohyla je údajnou upomínkou na mrtvé švédské vojáky, kteří zemřeli při neuspěšném devítiměsíčním obléhání hradu Hukvaldy v letech 1643-1644.

Mohyla se nachází ve svahu nad levým břehem říčky Ondřejnice na dolním konci obce.

Erb kardinála W. H. Schrattenbacha ^C)

s datováním 1733 nad vstupem do kostela

Památník padlým

V centru nad potokem

Hrádek^C)

pramenech je vesnice Kozlovice prvně připomínána v roce 1294 jako villam nostram Pozmansforff, později Coslowicz, Pokmansdorf, Cozlovic, Kozlowice,...a to dle původního názvu říčky "Coswezt"-kosý, křivý.

Ves vznikla koncem 13. století jako integrální součást hukvaldského panství.

Na okraji katastru byla nedávno objevena výrazná terénní anomálie, připomínající středověký hrádek. Bohužel z této lokality zatím neexistují žádné datovatelné nálezy. Nelze pochybovat o tom, že na vzniku tohoto terénního útvaru se výrazně podílel lidský faktor a hrádek by se tak zařadil do hrádků se strážní funkcí. Jeho jistou existenci však musí prokázat až archeologický průzkum.

Pod vrcholem Skalka, na hraně svahu prudce spadajícího do údolí říčky Ondřejnice na jehož protější straně vystupuje vrchol Hradisko s hrádkem Myslík, se nacházejí terénní pozůstatky pozoruhodné fortifikace.

Lokalitu tvoří malý výběžek oddělený od mírně stoupajícího okolního terénu říční terasy do skály vylámaným příkopem hloubky 2-3 m a šířky 4,5 m v nejširším místě. Příkop však viditelně není dokončen. Centrální plato je oválného tvaru cca. 11 x 8 m z něhož vystupuje směrem k severovýchodu jazykovitý výběžek nad říčku Ondřejnici. V důsledku eroze či sesuvu části severní strany lokality, je možno usuzovat, že zmizela až 1/3 původní plochy místa.

Místo bylo prozkoumáno členy České archeologické společnosti. Povrchovým sběrem však byly zjištěny pouze střepy mladé keramiky, glazované, které je možno datovat do 17. století a výše. Nebyl zjištěn žádný kovový nález. Pro tyto nálezy a umístění místa, kdy k němu je možno takřka dojet autem, byly vysloveny dvě teorie o tomto místu:

1) místo začalo být budováno jako určitá forma drobného opevnění sloužícího buď Hukvaldům při kontrole cesty, ochraně samotného hradu, varovná lokalita nebo naopak Švédům jako opěrný bod pro dobývání Hukvald.

2) místo díky poloze a dobrému přístupu z předpolí mohlo sloužit jako stanoviště pro kanón.

V obou případech však důvod vzniku místa buď pominul a lokalita nebyla dokončena nebo byla v době budování narychlo opuštěna při ústupu vojsk.

Šmiřákův mlýn ^{A)
C)}

Dnes penzion. lýn patřil ke čtyřem nejstarším v Kozlovicích, které byly zapsány již v prvním dochovaném vrchnostenském urbáři (jakémsi seznamu) z roku 1581. S majitelem mlýna se osobně znal skladatel Leoš Janáček, který mlýn často navštěvoval a jeho romantické prostředí jej později inspirovalo při komponování opery Její pastorkyňa. Větší i menší kozlovické mlýny fungovaly na vodní pohon. Jelikož však v Kozlovicích byl často nedostatek vody, musela být voda zadržována v uměle vytvořených nádržkách či rybnících (tam, kde se krom zadržování vody sloužily i k chovu ryb). K mlýnům byla voda přivedena uměle vytvořenými náhony. Šmiřákův mlýn tvoří patrová budova na půdoryse písmene „L“ s roubeným patrem v jedné části při 250 m dlouhém náhoně svedeném z říčky Ondřejnice. Mlýnský mechanismus byl poháněn jedním mlýnským kolem na tzv. horní vodu. Ve 2. polovině 20. století však přestal mlýn plnit svou funkci a rychle upadal. Budovy zchátraly, mlýnské kolo se rozpadlo a náhon se zanesl. Nová historie mlýna se začala psát až koncem 90. let 20. století, kdy mlýn i s přilehlými pozemky koupil podnikatel p. Šmíra, který začal s velkou opravou mlýna a oživením celého areálu. Veškeré snažení a práce na rekonstrukci a znovuoživení mlýna vyvrcholily v létě roku 2005, kdy byl celý nádherně zrekonstruovaný areál mlýna otevřen veřejnosti.

Fojtství ^{A) C)}

Objekt s číslem popisným 1 se nachází v těsném sousedství kostela. Jedná se o přízemní obdélnou budovu s nenápadným vstupním rizalitem, kterou kryje mansardová střecha. Areál fojtství doplňují dvě hospodářské budovy uzavírající spolu s hlavní budovou nevelký dvůr.

Toto historické stavení však nesloužilo jen jako sídlo vojvodů. V minulých letech sloužilo převážně hospodářským účelům, což se na budově velmi podepsalo.

V roce 2005 však areál koupil soukromý majitel, který ihned přistoupil k nákladné rekonstrukci, která vyvrcholila v roce 2006 slavnostním otevřením opraveného fojtství a v roce 2008 zprovozněním Valašského pivovaru a restaurace v obnovených hospodářských staveních bývalého fojtství.Vybudování expozice bylo inspirováno skutečností, že právě v těchto místech byla v roce 1785 otevřena tzv. triviální škola s výukou základních vyučovacích předmětů: psaní, počítání a náboženství.

Návštěvník zde nalezne živou expozici školního kabinetu, osobního pokojíku kantora a především třídy obecné školy, mapující prostředí z přelomu 19. a 20. století.

Třída má svého kantora, s kterým si Vaše děti mohou zkusit psát na břidlicové tabulky nebo přečíst Komenského Desatero.

Ve třídě jsou umístěny tradiční dřevěné lavice, pozoruhodné soubory Amerlingových didaktických obrazů, harmonium i obraz monarchy.

Lokátorem vsi byl patrně jistý Pozman, odtud také pramení starší název vsi, Pozmansdorf. První lokace však skončila úspěšně jen částečně, a tak musel osazení Kozlovic dokončit nový dědičný rychtář Sidelman.

Nová ves Kozlovice byla od počátku své existence součástí hukvaldsko-příborského lenního svazku. S tímto lénem také ve 14. století přešly mezi tzv. stolní statky olomouckých biskupů s centrem na Hukvaldech. Uvedena je v soupisu osad hukvaldského panství v roce 1437. Dne 8. září 1294 udělil (contulismus) feudál Jindřich hrabě z Hückeswagenu a Příbora rychtáři, fojtu Sidelmannovi svou ves (villam nostram) Pozmansdorff. Uděloval tedy ves již existující. Z této listiny však vyplývá, že zakládací proces tu ještě nebyl ukončen, neboť pro 24 lány obdržel fojt s osadníky lhůtu deset let. O vzniku samostatného feudálního statku na katastru Kozlovic se v písemných pramenech nečiní žádná zmínka. Přes tuto skutečnost se zdá, že i zde stávalo nejspíše v období konce 13. až počátku 15. století drobné středověké opevnění, nedaleko mocného souseda – hradu Hukvaldy a jiného obdobného sídla v Myslíku (viz Myslík).

Známe však listinu z roku 1448, kterou hukvaldský pán a bývalý sirotčí hejtman Jan Čapek ze Sán zakládá v Kozlovicích svobodnickou usedlost pro svého věrného Mikoláše Rybnu, jinak řečeného Mikuláše z Rybího. Syn jmenovaného Jan „Ribno“ – Jan z Rybího zřejmě převzal po svém otci fojtovský úřad, neboť roku 1467 žádá olomouckého biskupa Tase Černohorského z Boskovic o potvrzení původní listiny vystavené ještě Jindřichem z Hückeswagenu. Dodejme, že stejnou listinu si roku 1581 nechává potvrdit a obnovit i pozdější kozlovický rychtář Jiří Krpec. O Kozlovicích v období 15. – 16. století není zpráv. Z dopisů biskupa Viléma Prusinovského se dovídáme, že roku 1566 byl v Kozlovicích fojt neznámého jména. O valašských vojvodech se v Kozlovicích hovoří až k roku 1565, kdy se uvádí Matyáš Krpec. Roku 1581 je to již výše vzpomenutý Jiří Krpec a 21. listopadu 1645 je tu vojvodou Matěj Krpec. Tento úřad byl dědičný, sídlil na fojtství čp. 1, vpravo od místního kostela. Jako sídlo vojvodů sloužila až do roku 1844. Posledním valašským vojvodou byl Cyril Žáček (+ 1854). Koncem 18. století bývala v budově fojtství i první kozlovická škola.

Škola ^B)

…

Dům

…

Dům

…

Zpět na okres

Panství

Politický okres Místek, s.o.Frenštát pod Radhoštěm

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce >>

Obec byla založena r. 1294 jako lánová lesní vesnice. Za valašské kolonizace byla 200 let (1565-1764) sídlem vojvodů, vůdců Valachů a správců jejich salaší na bývalém hukvaldském panství. Salašsnické louky s kolibami byly na Ondřejníku (Vojvodka, Holubjanka, Soplanka, Kneblanka, Bernaďanka, Ryščanka a lo dalších), v Zadních horách (Smrk, Kněhyně, Radhošť, Javorník a j.) bylo jich několik desítek. Historii života, bojů a povstání zdejšího lidu zachytil spisovatel B.Četyna v románech: Jednou za slunovratu, Valašský vojvoda, Zbojníci a Živly.

Rok	obyv.	domů
1834	1326	215
1869	1586	276
1900	1807	313
1921	1755	337
1927	1755
1930	2111	360
1945	2050	408
1960	2218	520
1963	2601	628 *
1971	2698	708
2001

* včetně sloučené obce Měrkovic, která měla 65 domů a 288 obyvatel

www.kozlovice.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

A) kozlovice.cz (19.12.2013)

B) turistika.cz (19.12.2013)

C) hrady.cz (19.12.2013)

D) panoramio.com –petpave (19.12.2013)

E) infocesko.cz (19.12.2013)

fotografie