|
Kód CZ Mořkov
Kostel sv.Jiří
C) poprvé zmiňovaný v roce 1587. Hlavní oltář kostela pochází z
roku 1667 a k jeho obnovení došlo v roce 1833. Kostel samotný byl do současné
podoby přestavěn v roce 1878. Kostel patří do Mořkovské
farnosti, která v něm pravidelně slouží bohoslužby
Fara …
Kaplička P.Marie
BolestnéC) z roku 1853, kterou nechal v dnešní ulici „U Kaple“ vystavět
sedlák Jan Jeřábek (27. září 1826 Mořkov – 8. února
1916 Žilina u Nového Jičína), potomek bratra rytíře Jana Jeřábka z Mořkova. V kapličce se nachází obraz zachycující snímání
Ježíšova těla z kříže a pod oltářem i erb rodu Jeřábků vytesaný do kamene.
Původně byl tento znak umístěn v průčelí zdejšího kostela svatého Jiří.
Kaple C) Hřbitovní
Hřbitov C) …
Márnice C) …
Lurdská kaplička C) Jeskyňka se sochou P.Marie
Kamenný kříž C) Před kostelem 1879
Železný kříž C) …
Dřevěný kříž C) …
Erb C) V kapli, 1587
Památník padlým C) 1914-18
Památník padlým C) 1938-45
Památník osvobození C) …
Památník Rudoarmějce C) Východně od obce
Pamětní deska C) Pplk.Josefu Černému
Obecná škola C) …
Evangelická škola C) …
Měšťanská škola C) …
|
Politický i soudní okres Nový Jíčín 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad
Historie
Roku 1411 byl Mořkov součástí štramberského panství, které patřilo
pánům z Kravař. Podle názoru historika Adolfa Turka
a dalších zdrojů ale existuje spojitost mezi obcí a lokalitou „Muritz“, kterou měl roku 1274 nebo 1275 dát olomoucký
biskup Bruno lénem manovi Mravíkovi.
Tento letopočet však vyvracejí Ladislav Hosák a
Rudolf Šrámek tvrzením, že Mořkov nebyl biskupským
lénem a tudíž jej biskup nemohl nikomu udělovat. Posledním majitelem obce z
rodu pánů z Kravař byl Jan Jičínský z Kravař a Fulneka, který roku
1434 zemřel. Protože byl bezdětný, zdědil majetek jeho bratranec Ctibor z Cimburka. Panství ovšem bylo zatíženo dluhy, a proto jeho
část (včetně obce Mořkova) byla prodána Puklicům z Pozořic (Janovi a
Vilémovi). Během jejich vlády však byla v kraji bída a řádili zde loupežníci
a lapkové. Roku 1474 koupil od Pukliců štramberské
panství Jindřich Černohorský z Boskovic společně se svými bratry. Po jeho
úmrtí přešel majetek na bratry, kteří jej roku 1478 prodali Benešovi z
Hustopečí. Roku 1531 zakoupili štramberský statek páni ze Žerotína
a připojili jej k Novojičínskému panství. Za Žerotínů
nastal rozkvět panství a zlepšily se i sociální poměry poddaných. Po dvou
letech se panství rozdělilo na Starojičínské a Novojičínsko–Štramberské,
přičemž roku 1558 se město Nový Jičín vykoupilo ze Žerotínova
poddanství a za 39 000 zlatých získalo i Novojičínsko–Štramberské panství. V Mořkově vznikl svobodný dvůr, jenž byl v majetku rodiny
Jeřábků. Nejstarší známý představitel rodu, Jakub Jeřábek, nechal roku 1587
na místě původního dřevěného kostelíka z roku 1437 zbudovat kostel z kamene a
cihel. Jeho synem byl Jan Jeřábek z Mořkova. Nový
Jičín vlastnil Mořkov až do roku 1624, kdy kvůli
podpoře stavovského povstání proti císaři Ferdinandu II. v letech 1618 až
1620 o svůj majetek přišel. Roku 1624 byl Mořkov s
celým Novojičínsko–Štramberským panstvím darován jezuitské koleji v Olomouci,
v jejímž majetku byl až do roku 1773, kdy za panování Josefa II. došlo ke
zrušení tohoto řádu. V rámci svých poddanských povinností museli zdejší
poddaní ve druhé polovině 17. století jezdit vrchnosti pro víno, které
přiváželi z oblastí jihomoravského Znojma či Šatova
nebo z okolí dnešních rakouských měst Retze a
Vídně, tedy ze vzdáleností asi 170 kilometrů (měřeno vzdušnou čarou). Od roku
1665 však mohli poddaní místo dovozu vína zaplatit částku 18 stříbrných grošů
a tím se z povinnosti vyvázat. Po zrušení řádu bylo celé panství předáno c. a k. Tereziánské akademii ve Vídni. V 18. století v
obci docházelo k rozvoji přádelnictví a tkalcovství (dosud se lidé věnovali
především zemědělství). V roce 1718 se objevuje první zmínka o vodním mlýně v
Mořkově (dnes čp. 99),
kdy je v obecní gruntovní knize psáno, že jej od jezuitské vrchnosti koupil
mlynář Václav Horák. Roku 1844 byla v obci postavena přízemní budova pro
zdejší školu a roku 1853 postavil na svém pozemku Jan Jeřábek kapli, kam
přenesl kamenný erb rodiny Jeřábků, který byl do té doby osazen na věži
Jeřábkova kostela z roku 1587. V závěru 19. století se stavěla železniční
trať z Ostravy do Valašského Meziříčí, která je vedena jižně od obce a je na
ní v blízkosti obce zřízena železniční zastávka. Provoz na ní byl zahájen 1.
června 1889. Téhož roku vznikla také první společenská organizace v obci
(Sbor dobrovolných hasičů) a roku 1897 též místní záložna Na počátku 20.
století zahájil provoz druhý vodní mlýn v obci (čp.
59). Od roku 1911 či 1912 působila v obci tělovýchovná jednota Orel. V
polovině roku 1914 vypukla první světová válka a v zemi proběhla všeobecná
mobilizace. Na podzim téhož roku se v Mořkově
konalo i rekvírování zdejších a hodslavických koní na válečnou frontu. Dne
10. října 1916 došlo k rekvírování zvonů z místního kostela. Na začátku roku
1918 se pro válečné účely rekvírovaly dokonce píšťaly zdejších varhan. Na
konci války zemřel starosta Jan Pitr a do voleb ho
vystřídal František Černoch. Po nich se stal starostou obce Josef Geryk z Československé strany lidové. Po jeho tragickém
úmrtí v lese v roce 1923 se starostou stal František Černoch a ve druhé
polovině 20. let 20. století jej vystřídal Jan Bartoň. V té době došlo k
nahrazení starobylých pouličních loučových svítidel petrolejovými a
karbidovými lampami. Na památku útrap a padlých během války byl u silnice do
Hodslavic zbudován pomník válečným obětem. Po první světové
válce se rozvíjely živnosti – v obci vznikly obchody, řeznictví, pohostinství
či stolařství. Roku 1929 byl v Mořkově zbudován
Katolický dům a místní odbočka Orla získala kinematografické oprávnění, aby
mohla promítat filmy, s čímž také v této nově vystavěné budově začala.
Začátkem června 1925 se z věže mořkovského kostela
rozezněly nové zvony (pořízené místo původních, které byly zrekvírovány během
války). Koncem června 1928 projel obcí prezident Masaryk a krátce se zastavil
před místní školou. V březnu 1930
schválilo obecní zastupitelstvo elektrifikaci obce, k jejímuž dokončení došlo
roku 1933. Tou dobou ale také končí provoz vodního mlýna v domě čp. 59. Roku 1932 proběhly obecní volby, po nichž se stal
starostou František Pítr. Po částečné mobilizaci v
květnu roku 1938 začalo československé vojsko budovat na okraji lesa v
katastru obce muniční sklady (dřevěné, až 15 metrů dlouhé přízemní budovy s
příjezdovými cestami a betonovými rampami).[28] Po odstoupení Sudet v
důsledku Mnichovské dohody v roce 1938 byla nová státní hranice vedena
silnicí na Veřovice a Mořkov
se tak stal příhraniční obcí, v níž došlo ke zřízení celnice. Původně měla
jít hranice středem obce, ale petice občanů adresovaná říšskému kancléřství v
Berlíně zajistila, že delimitační komise rozhodla o ponechání celé obce v
Československu. Protože však dosavadní okresní město Nový Jičín připadlo
Německu, stal se Mořkov do konce války (v roce
1945) součástí okresu Valašské Meziříčí. Hraniční obcí byl Mořkov do 15. března 1939, kdy vznikl Protektorát Čechy a
Morava, což mělo za následek zrušení hranice. V témže roce se starostou obce
stal František Bartoň. Během druhé
světové války bylo 20 občanů odvedeno na nucené práce jak do Německa, tak do
průmyslových podniků v okolních městech. Další občany v roce 1941 Němci
zatkli a odvlekli do koncentračních táborů, kde je umučili (čtyři v
Mauthausenu a jednoho v Dachau). Během heydrichiády
došlo 4. června 1942 obklíčení celé vesnice a němečtí četníci ve spolupráci s
vojáky prohledávali všechny domy a budovy. Během válečných let pomáhal
zdejším lidem mlynář Miroslav Hoferka, který místním ve svém mlýně (čp. 99) tajně mlel jejich obilí. Na konci války byly pod
dohledem německého vojska budovány v okolí Mořkova
zákopy a protitankové zátarasy, k jejichž plnému využití ovšem nedošlo. Dne
3. května 1945 zničili partyzáni místní železniční trať a mezi Mořkovem a Veřovicemi, když
vyhodili do povětří vojenský železniční transport, který tudy projížděl. K
osvobození Mořkova došlo v podvečer 6. května 1945.
Jedinou obětí osvobozování byl sovětský voják Ilija
Pjotrij Karaměnko, který
padl u silnice na Veřovice v oblasti zvané „V Říkách“. V těch místech (v blízkosti dnešní autobusové
zastávky „Pomník rudoarmějce“) pak byl na jeho počest zbudován pomníček, jenž
je zde dodnes. Po druhé světové
válce se správy obce ujal národní výbor, v jehož čele stál Miroslav Rýdl. Na
konci května 1945 ho vystřídal František Bartoň, po němž ještě do voleb 1946
krátce starostovali postupně Jan Mička a Jan Bartoň. Během oslav 28. října
1945 byl odhalen pomník občanům padlým během druhé světové války. V rámci
osidlování pohraničí, odkud předtím odešli němečtí občané, se v průběhu let
1945 až 1946 z Mořkova vystěhovalo asi 500 občanů.
Mnozí z nich se však po několika letech vrátili zpět. Ve volbách v roce 1946
zvítězila v obci Československá strana lidová (ČSL) se ziskem 56 % hlasů
následovaná Komunistickou stranou Československa, jež získala 28 %
odevzdaných hlasů. Po volbách se starostou obce stal Jan Macíček. Počátkem
srpna 1947 byl z výtěžku sbírky mezi zdejšími občany zprovozněn místní
rozhlas. Po komunistickém
převratu v únoru 1948 se do čela obce (místního národního výboru) dostal
komunista Jan Bartoň, kterého v květnu 1949 vystřídal Josef Filip. V červenci
1948 byl položen základní kámen k nové požární zbrojnici (dokončení se
dočkala až roku 1949). Probíhalo též znárodňování do té doby soukromého
majetku (obě pily, obchody a živnosti). Soukromí hospodáři byli nuceni ke
vstupu do nově založeného JZD Mořkov. Součástí JZD
se stal také mlýn v čp. 99, v němž došlo k ukončení
jeho činnosti a objekt byl využíván pro míchání krmných směsí. Tři občané
byli za údajnou protistátní činnost zatčeni a prožili dlouhá léta v
komunistických věznicích. Roku 1954 došlo k vybudování místního sportovního
hřiště. Předsedou národního výboru byl roku 1954 zvolen Josef Kunc, kterého
po volbách v roce 1957 vystřídal Josef Machač. Obec uzavřela družbu se
slovenskou obcí Blatnica z okresu Martin. a 1.
července 1955 došlo ke zřízení poštovního úřadu (do té doby spadal Mořkov pod Hodslavice). Po volbách v roce
1960 se předsedou národního výboru stal Jan Geryk,
kterého o dva roky později vystřídal Josef Machač. V květnu následujícího roku
se začalo se stavbou místního koupaliště. K jeho dokončení došlo v červnu
1963 a o tři roky později bylo osvětleno. Po volbách roku 1965 se předsedou
národního výboru stal Josef Macíček. Roku 1962 vedla obcí trasa cyklistického
Závodu míru. Na počátku
normalizace bylo kvůli stranickým prověrkám přinuceno šest členů národního
výboru odstoupit ze svých funkcí. Další byli uvolněni na vlastní žádost.
Obecní volby v roce 1971 potvrdily ve funkci předsedy národního výboru Josefa
Macíčka. Na začátku sedmdesátých let byla ukončena výstavba místního
hospodářského areálu a sloučením JZD z Mořkova, Veřovic a Životic vzniklo v
roce 1971 JZD Beskyd se sídlem v Mořkově. To se
snažilo o zintenzivnění zemědělské výroby specializovaným chovem skotu a ovcí
a zvýšení výroby mléka, masa a vlny. Začleněním dalších zemědělských družstev
(z Hodslavic, Hostašovic a Straníka) vznikl v
Novojičínském okrese velký zemědělský komplex s diferencovaným chovem a s
pěstitelským zaměřením na pěstování travin a travního semenářství.[39] Roku
1973 byla v obci zřízena automatická telefonní ústředna. Docházelo též k
regulaci zdejšího potoka. V roce 1974 proběhly oslavy 700 let od založení
obce Mořkov (počítáno od data založení v roce
1274). Oslavy probíhaly po celý rok a jejich součástí byla divadelní
představení, výstavy, prezentace uskupení působících v obci (hasiči, včelaři
či zahrádkáři) a uskutečnilo se i fotbalové utkání místního TJ Mořkov s prvoligovým Baníkem
Ostrava zpestřený seskokem parašutistů. Během hlavních oslav (13. a 14. července)
vystoupili v obci i Josef Zíma a Helena Vondráčková. Zatravněné
fotbalové hřiště místního fotbalového stadionu. Hřiště je obehnáno kovovým
zábradlím. Před ním je zpevněná asfaltová plocha. V pozadí je Mořkovský vrch, na kterém je základnová stanice mobilního
operátora a vede tudy vysoké elektrické napětí. Roku 1981
proběhlo pojmenování ulic podle zdejších vžitých názvů (Dolní, Horní, Malá
Strana, Najštef, Květná, Pastelník
a další). V roce 1983 se novým předsedou národního výboru stal Antonín
Křenek. Protože zdejší zemědělci používali k hnojení polí leteckého
práškování či postřiku místních polí a lesů, došlo v oblasti „Na Zuberkách“ ke zřízení polního letiště. Roku 1985 byl za
přítomnosti Československé televize z Ostravy otevřen společenský dům, v němž
je dnes sídlo obecního úřadu a restaurace se sálem pro 400 návštěvníků, ve
kterém se pořádají plesy. O dva roky později, v roce 1987, byly zahájeny
práce na stavbě vodovodu a téhož roku začal místní národní výbor vydávat
zpravodaj Informátor pro občany Mořkova. Mezi roky
1988 a 1989 došlo k výměně povrchu sportovního hřiště ze škváry na trávu. A
roku 1988 byla také zahájena družba s obcí Kalač z tehdejšího Sovětského
svazu (dnes Rusko)
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (3.12.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 3.12.2015 |
