Kod CZ 11092

Nový Jíčín

(Neu Titschein)

Části: Dolní předměstí, Horní předměstí

Připojené obce: Bludovice, Kojetín, Loučka, Straník, Žilina

Kostel Nanebevzetí P. Marie ^{C) 2)}

Kostelní ul., 1587 doplněn vysokou věží od 1618 doplněnou ochozem, střecha věže 1850, kostel 1729-34 nahrazen novostavbou. barokní trojlodní s bočními oratořemi, vystavěné na starších základech v letech 1729–1734. Věž v západním průčelí je z let 1587–1618, jak o tom svědčí latinský nápis nad branou. Na věži je zvon z roku 1488, další zvony jsou moderní. Kostel má velmi cenné barokní zařízení, oltářní obraz od Eliase Herberta z roku 1739, plastiky od O. Zahnera a vyřezávané lavice z téže doby.

Fara ^C)

…

Kostel sv. Mikuláše ^{C) D)}

jednolodní architektura pravděpodobně ze 2. poloviny 13. století (konsola v presbytáři), s úpravami ve 14. století (presbytář) a v 17. století (úpravy lodi).

Kostel Nejsvětější Trojice ^C)

Janáčkovy sady, Hřbitovní, přelom 15.a 16.stol., úpravy 17.-19.stol. z doby kolem 1500 je jednolodní obdélná stavba s pětibokým závěrem a věží v ose západního průčelí. Kostel patrně sloužil utrakvistům a Českým bratřím, po roce 1650 byla dokončena věž a do konce 17. století i většina vnitřního vybavení. Do roku 1890 sloužil jako hřbitovní

Kaple P.Marie Bolestné - Španělská kaple ^C)

K Nemocnici 150/43 Španělská, barokní poutní 1724-7, doplněná 1744 a 1763 [ambitem s kaplí sv.Josefa] a špitálem

Kaple sv.Josefa ²⁾

1763 v poutním areálu, zbořena 1787, obnovena 1829, 1864 rozšířena o věž

Nová synagoga ²⁾

1906-8

Kaple sv. Kříže ^C)

Janáčkovy sady

Kaple Umučení Krista ^{C) D)}

na tzv. Lamberku u čp. 296 s náhrobníkem, z konce 18. století. Součástí stavby kaple je tzv. morová deska - historická památka na výskyt moru v obci v roce 1715.

Evangelický sbor ^C)

…

Sloup se sochou P. Marie ^{C) 2)}

Masarykovo nám.1710

Křížová cesta ^C)

Do Štramberka, 8,5 km, 17.stol.

Socha sv. Jana Nepomuckého ^C)

při mostu do Hřbitovní ul.

Socha sv. Ignáce z Loyoly ^C)

pův. u kostela N. Trojice, originál přemístěn do lapidária Muzea Novojičínska

Socha sv. Jana Nepomuckého ^C)

přemístěno do lapidária Muzea Novojičínska barokní sochařská práce z roku 1727, datovaná chronogramem.

Socha P. Marie Bolestné ^C)

přemístěno do lapidária Muzea Novojičínska

Socha sv. Antonína Paduánského ^C)

K Nemocnici, při čp. 769

Sousoší sv. Rocha a sv. Šebestiána ^C)

v kopečku nad obcí, na konci zástavby ul. Na Drážkách Soubor soch na místě staršího, roku 1715 postaveného, památníku.

Socha sv.Mikuláše ^C)

Vrácena na původní místo po rekonstrukci náměstí v letech 2008-2009 na náměstí, už bez kašny

Kamenný kříž ^{C) D)}

Kostelní, 1844, na místě pouze podstavec kříže, kříž s korpusem byl převezen do lapidária OVM Nový Jičín.

Kamenný kříž ^{C) D)}

Na Skalkách, 1791

Kamenný kříž ^C)

u kostela Nejsvětější Trojice

Kamenný kříž ^C)

Žerotínova

Železný kříž ^C)

U španělské kaple

Kašna ^C)

U morového sloupu s bronzovou plastikou Fr. Barwiga

Pomník padlých 1. světové války ^C)

s hrobem malíře Hugo Baara Pomník padlých v 1. světové válce s figurální výzdobou se nachází na městském hřbitově. Je dílem sochaře A. Kleina a pochází z 20. let 20. století.

Pomník Řehoře Mendla ^C)

sady Smetanovy Monumentální sochařské dílo významného sochaře jesenického kraje Josefa Obetha z roku 1931 k poctě objevitele zákona o dědičnosti Jana Řehoře Mendla.

[Fontána se sochou sv.Mikuláše] ^C)

…

Deska s erbem ^C)

pod arkýřem domu č.p.50

Pamětní deska ^C)

Karla Kryla

Pamětní deska ^C)

Josefa II.

Pamětní deska s bustou ^C)

Generála Laudona

Zámek ²⁾

Pův.hrad před 1380, po 1427 rozšířen a přestavěn na zámek, prodán městu 1558, upraven 1857-6928. října 51/12

Hradby ²⁾

Kol.1380 do 15.stol., dochovány krátké úseky a Farská bašta

Farská bašta ^C)

1613

Radnice ^{2) C)}

1661 přestavěna 1929-30 Masarykovo nám., Úzká 1/1

Patricijský dům – Stará pošta ^{2) C)}

1563 s průčelní arkádovou loggií, 1767-1852 zde sídlila pošta Masarykovo nám. 32/20

Masné krámy ^C)

28. října, Žerotínova 57/3 a divadelní sál

Špitál č.p.603 ²⁾

Při poutní kapli Žižkova 603/1 Rokoková předměstská architektura z roku 1750 s bohatou štukovou výzdobou fasády.

Německý spolkový dům ²⁾

1885-6

Krajský soud ^C)

Divadelní 139/1

Škola ^C)

…

Škola ^C)

…

Nemocnice ^C)

…

Okresní soud ^C)

…

Budova ^C)

…

Budova ^C)

…

Hotel Praha ^C)

Lidická 128

Měšťanský dům U jelena ^C)

Masarykovo nám. 17/12

Scheitenhauerův dům č.p.50 ^C)

28. října 50/10

Měšťanský dům č.p 45 - U Laudona ^C)

Masarykovo nám., Žerotínova 45/29

Městský dům č.p.131 - městská střelnice ^{C) D)}

Lidická 131/8 Patrová budova městské střelnice, postavená podle plánů Ignáce Klose z roku 1836, má náročné klasicistní průčelí a cenné architektonické detaily v interiéru. Představuje významný doklad reprezentační městské budovy 1. poloviny 19. století.

Městský dvojdům č.p.655 ^{C) D)}

Dolní brána 655/16

Měšťanský dům č.p.49 ^C)

28. října 49/8

Měšťanský dům č.p.52 ^C)

28. října 52/14

Měšťanský dům č.p.53 ^C)

28. října 53/16

Měšťanský dům č.p.55 ^C)

28. října 55/7

Měšťanský dům č.p.22 ^{C) D)}

5. května 8, Kostelní 22 22/8 , Renesanční dům ze 16. století, v zadní části upravený barokně. Průčelí barokní z doby po polovině 18. století. Renesanční městský dům s barokní úpravou štítu a volutovými křídly v průčelí.

Měšťanský dům č.p.25 ^C)

5. května, Jungmannova 25/2

Měšťanský dům č.p.36 ^{C) D)}

Dobrovského 36/3, Renesanční dům ze 16. století, průčelí se secesní úpravou. Renesanční měšťanský dům se zachovanou dispozicí a ojedinělou klenbou v síni se štukovými pruty a terčíky.

Měšťanský dům č.p.37 ^{C) D)}

Dobrovského 37/5 Renesanční dům z doby kolem roku 1590 s barokním schodištěm v zadní části. Průčelí klasicistní z počátku 19. století. Sklepy gotického původu.

Měšťanský dům č.p.35 ^{C) D)}

Dobrovského, K Šatlavě 35/1. Nárožní renesanční dům z doby kolem roku 1580 se zadním traktem barokním. Průčelí novorenesanční z doby kolem roku 1880. Sklepy gotické.

Měšťanský dům č.p.9 ^{C) D)}

Havlíčkova 9/1. Renesanční dům z doby po roce 1560 s barokním průčelím z 1. poloviny 18. století.

Měšťanský dům č.p.26 ^{C) D)}

Jungmannova, Masarykovo nám., Kostelní 26/2

Měšťanský dům č.p.168 ^C)

K Nemocnici 168/18

Měšťanský dům č.p.172 ^C)

K Nemocnici 172/26

Měšťanský dům č.p.769 ^C)

K Nemocnici 769/64

Měšťanský dům č.p.70 ^{C) D)}

Kostelní 70/39. Barokní stavba z roku 1713 na starším renesančním jádru. Průčelí z konce 18. století. Fasáda secesní s novodobými úpravami.

Měšťanský dům č.p.77 ^{C) D)}

Kostelní 77/25 Barokní architektura s renesanční dispozicí, průčelí z konce 18. století.

Měšťanský dům č.p.2098 ^{C) D)}

Kostelní, 5. května čp. 2098 24/10 Renesanční architektura z konce 16. století se secesním průčelím z roku 1912.

Měšťanský dům č.p.91 ^{C) D)}

Křižíkova 91/7 Barokní stavba ze 2. poloviny 18. století s klasicistní přestavbou a klasicistním průčelím z doby po roce 1810.

Měšťanský dům č.p.93 ^{C) D)}

Křižíkova 93/3 Klasicistní dům z doby po roce 1810, fasáda ze 2. poloviny 19. století.

Měšťanský dům č.p.15 ^C)

Masarykovo nám. 15/10

Měšťanský dům č.p.2 ^C)

Masarykovo nám. 2/2

Měšťanský dům č.p.4 ^C)

Masarykovo nám. 4/4

Měšťanský dům č.p.40 ^C)

Masarykovo nám. 40/24

Měšťanský dům č.p.44 ^C)

Masarykovo nám. 44/28

Měšťanský dům č.p.8 ^{C) D)}

Masarykovo nám. 8/8 Renesanční stavba ze 2. poloviny 16. století s novorenesanční úpravou průčelí z doby kolem roku 1880. V interiéru zachovány renesanční klenby slezského typu a barokní sál se štukovým stropem zdobeným rozvilinami z roku 1714.

Měšťanský dům č.p.34 ^C)

Masarykovo nám., K Šatlavě, Kostelní 34/22

Měšťanský dům č.p.27 ^C)

Masarykovo nám., Kostelní 27/16

Měšťanský dům č.p.28 ^C)

Masarykovo nám., Kostelní 28/17

Měšťanský dům č.p.33 ^C)

Masarykovo nám., Kostelní čp. 33 33/21

Měšťanský dům č.p.6 ^C)

Masarykovo nám., Úzká 6

Měšťanský dům č.p.7 ^C)

Masarykovo nám., Úzká 7/7

Měšťanský dům č.p.41 ^C)

Masarykovo nám., Žerotínova 41/25

Měšťanský dům č.p.42 ^C)

Masarykovo nám., Žerotínova 42/26

Měšťanský dům č.p.105 ^{C) D)}

Resslova 105/14 Pozdně barokní dům ze 2. poloviny 18. století, průčelí zčásti novodobě upraveno.

Měšťanský dům č.p.38 ^{C) D)}

Žerotínova 38/15 Renesanční dům z konce 16. století s menšími úpravami v interiéru v 19. století. Průčelí klasicistní z počátku 19. století.

Měšťanský dům č.p.60 ^{C) D)}

Žerotínova 60/8 Dům ve zdivu a základní dispozici renesanční, přeřešený v baroku a klasicismu. V interiéru trámový strop ojedinělé starobylé profilace. Průčelí klasicistní s novodobými zásahy.

Měšťanský dům č.p.61 ^{C) D)}

Žerotínova 61/10 Barokní dům s renesančním jádrem, upravený klasicistně na počátku 19. století. Významný doklad městské zástavby v 18. a 19. století. Stavení při hradbě z roku 1871.

Měšťanský dům č.p.62 ^{C) D)}

Žerotínova 62/12 Renesanční dům ze 2. poloviny 16. století, průčelí klasicistní z roku 1805. Typická architektura okrajové zástavby města. Nad vchodem domovní znamení postřihovačů z roku 1805.

Měšťanský dům č.p.63 ^{C) D)}

Žerotínova 63/14 Přední trakt domu renesanční, vzadu barokní přístavba. Průčelí klasicistní z roku 1810, novodobé úpravy.

Měšťanský dům č.p.64 ^{C) D)}

Žerotínova 64/16 Předměstská klasicistní stavba z doby kolem roku 1810, doklad bydlení nižší společenské vrstvy.

Městský dům č.p.159 ^C)

28. října 159

Městský dům č.p.887 ^C)

Husova 887 Vilu postavil roku 1889 vídeňský architekt Otto Thienemann, pro Karla Ziesbergera. Na střízlivě členěných fasádách jednopatrové budovy, volně stojící v zahradě, převažují renesanční prvky.

Městský dům č.p.938 ^C)

K Nemocnici 938/21

Městský dům č.p.78 ^C)

Kostelní 78/23 Klasicistní stavba z konce 18. století s novodobým štítem, typ zástavby okrajových ulic města

Městský dům č.p.79 ^C)

Kostelní 79/21 Barokní stavba s renesanční dispozicí, průčelí klasicistní s portálem z počátku 19. století. Novodobé úpravy

Městský dům č.p.92 ^C)

Křižíkova 92/5 Barokní stavba ze 2. poloviny 18. století s klasicistní přestavbou a klasicistním průčelím z doby po roce 1810.

Městský dům č.p.1047 ^C)

Revoluční 1047/14

Chalupa č.p.68 ^C)

při potoku 68 Roubená lidová architektura z počátku 19. století archaické dispozice s uchovaným topným tělesem v síni.

Vila č.p.1092 ^C)

Slovanská 1092/9

Vila Augusta Hückela č.p.857 ^C)

Revoluční 857/46

Vila Ferdinanda Czeicznera č.p.1151 ^C)

Husova 1151/2

Vila Hanse Hückela č.p.1032 ^C)

Revoluční 1032/56

Vila Hugo Hückela č.p.961 ^C)

Revoluční 961/50

Vila Jana Hückela č.p.856 ^C)

Revoluční 856/44 Novorenesanční, jednopatrová, zděná architektura postavená v letech 1880 - 1882 podle projektu vídeňského architekta Otto Thienemanna. Později zásahy dílčího charakteru. V interiéru se nacházejí malby E. Veitha

Pivovar a panský dům č.p.287 ^C)

Nový Jičín 287

Restaurace Nové Slunce ^C)

Husova 1241/3 Velkoryse koncipovaná stavba s prvky secese eklekticky spojenými s pseudoslohovým tvaroslovím přelomu století.

Měšťanský dům - Stará škola č.p.69 ^C)

Kostelní a Sokolovská 69/41 Renesanční dům z konce 16. století s pozdně barokním průčelím ze 2. poloviny 18. století.

Zpět na okres

Politický i soudní okres Nový Jíčín

1961 Okres Nový Jíčín

2003 Pověřený městský úřad

Historie

1967 MPR

Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z r. 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která mu uděluje právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala.

Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín. Výhodná geografická poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na jeho rozvoj.

Již při svém vzniku mělo město pravidelný čtvercový tvar a původní půdorys se zachoval dodnes. Pravoúhlý, téměř čtvercový tvar, mělo i městské opevnění, podél něhož procházela obvodová ulice. Opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou.

Teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i panské sídlo (tvrz), nynější zámek. Městský plán je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu, ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí. Do města vedly dvě brány. Na ně navazovala po obou stranách předměstí, ale jejich rozvoj spadá až do pozdější doby.

Počátkem 14. století získal město Nový Jičín i se starojickým panstvím představitel významného šlechtického rodu Vok I. z Kravař. Tento rod patřil k jedné z větví rozrodu Benešoviců, která ve 13. století vlastnila rozsáhlé pozemky na Moravě, zejména na Opavsku. Vok III. a Jan IV. z Kravař udělili městu v roce 1373 práva odúmrti a výročního trhu a další výsady. Za husitských válek město dobyl husitský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka v roce 1427. Tehdy panství a město patřilo Janu Jičínskému z Kravař, jehož smrtí v roce 1434 končí vláda pánů z Kravař nad městem. Z období pánů z Kravař pochází původní gotické přízemí nynějšího Žerotínského zámku, část městského opevnění a základ městského znaku

Důležitým obdobím pro rozvoj města bylo více než padesátileté působení dalšího význačného rodu, rodu Žerotínů v 1. polovině 16. století.

Ti se v letech 1500–1558 zapsali do historie města zejména přebudováním gotické tvrze pánů z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek. Darovali městu v roce 1501 dům na náměstí, který se stal důstojným sídlem městské radnice. Když při požáru r. 1503 lehly popelem dřevěné domy na náměstí, začalo se jejich zásluhou s výstavbou kamenného podloubí a měšťanských domů na náměstí.

Šestnácté století bylo pro město obdobím hospodářského rozkvětu řemesel. Město bohatlo vařením a šenkováním piva, rozvíjelo se především soukenictví. Z celkového počtu 200 řemeslníků celou jednu třetinu tvořili koncem století soukeníci. Po Jihlavě byl Nový Jičín druhým nejvýznamnějším městem soukenické výroby na Moravě.

Vlivem řemesel a obchodu bohatla městská pokladna a město bylo natolik ekonomicky silné, že od Žerotínů r. 1558 odkoupilo jejich panství Nový Jičín. Vykoupilo se z poddanství a stalo se městem komorním, podřízeným jen královské koruně. Na krátkou dobu se zásluhou „zimního krále“ Fridricha Falckého stalo r. 1620 dokonce městem královským.

Zatímco šestnácté století bylo ve znamení prosperity města, první polovina 17. století byla obdobím nestability, náboženských a politických bojů, které ohrožovaly jeho svobodu.

Třicetiletá válka, která zachvátila většinu zemí Evropy, poznamenala i Nový Jičín. Roku 1621 přepadlo a pobilo vojsko markraběte Jana Jiřího Krnovského v Novém Jičíně oddíl Španělů. Na místě jejich hrobů byla později postavena tzv. Španělská kaple. Při bitvě město opět vyhořelo. V letech 1624 a 1680 postihla Nový Jičín morová rána.

Převážně protestantské město bylo za účast na stavovském proticísařském povstání v roce 1624 potrestáno. Ztratilo svou samostatnost a stalo se opět městem poddanským. Bylo darováno olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstalo až do zrušení jezuitského řádu roku 1773. V roce 1626 obsadili město mansfeldští, císařovi protivníci, a vypudili katolické duchovní. Po třech letech, v roce 1629, po nejistotách a náboženských bojích město rezignovalo a přestoupilo na novou víru. V roce 1635 bylo panství jezuity pokatoličtěno.

Válečné útrapy třicetileté války však ještě neskončily. V roce 1643 napadli město Švédové a znovu ho vyplenili. Od druhé poloviny 17. století utichaly válečné a náboženské rozbroje, byla příhodnější doba pro rozvoj řemesel a obchodu. Opět převažuje soukenictví a to jak ve výrobě, tak i v obchodu.

V roce 1768 zachvátil požár barokní měšťanské domy, které pak byly přestavěny v klasicistním duchu. V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu, který měl až do této doby město Nový Jičín v držení. Roku 1775 pak Marie Terezie prohlásila Nový Jičín za svobodné municipální město.

Význam města vzrostl zavedením státních úřadů v r. 1850, kdy se Nový Jičín stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu. Díky tomu se stalo město přirozeným právním, hospodářským a kulturním centrem. Význam města by se jistě posílil, kdyby jeho občané ve 40. letech 19. století nepodcenili význam železnice. Pro průmyslový rozvoj města to byla neodpustitelná chyba a město na ni doplácí do dnešních dnů. Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím ve městě se postupně stala výroba klobouků, v Novém Jičíně založil Johan Hückel v roce 1865 první továrnu na strojní výrobu klobouků v Rakouském císařství. Největší továrnou, která v této době vznikla, byla doutníková a tabáková továrna, kterou na žádost městské rady zřídil v roce 1870 stát. Už tři roky po vzniku zaměstnávala okolo 2 500 dělníků, převážně žen. Roku 1879 začal Josef Rotter vyrábět kočárové svítilny a položil tak základy následné společnosti Autopal.

V období před 1. světovou válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, začaly se projevovat národnostní rozdíly. Měly silný vliv na život města, zejména po nástupu nacismu v Německu. Nový Jičín se stal baštou Henleinovy strany, zvláště za starostování Dr. Ernsta Schollicha. V roce 1921 měl Nový Jičín 13 226 obyvatel a z toho 3 917 Čechů a v roce 1930 měl 13 997 obyvatel a z toho 4 236 Čechů.

Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Po roce 1938 poklesl podíl obyvatel české národnosti na 2 000. Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování.

Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátilo menšinové české obyvatelstvo, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně a východních státu Evropy.

Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města změnil v majoritní většinu českého obyvatelstva, dosídlením obyvatel z Maďarska, Slovenska, Hané, jižní Moravy. Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, v nichž vyrostla dvě nová sídliště.

Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	13226 69%N
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Karel Kuča, Atlas památek, 2002

C) cs.wikipedia.org (4.12.2015)

30.6.2008

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 4.12.2015

Předchozí editace: 5.6.2011