|
Smírčí kříž Jedlová, bývalý politický okres Polička |
|
Podle pověsti tu měl být zabit bednář nebo dráteník. Je vysoký
107, široký 74 a silný 26 cm. Se smrtí bednáře by mohly korespondovat
zkřížené paličky, jimiž je kříž vyzdoben. Zmínku o tomto kříži nacházíme v knize Hynka Jurmana
Smírčí kříže na Vysočině – 2000, druhé doplněné vydání str. 34. V nedávné
době byl původní kříž, který se nyní nachází v atriu Městského muzea v
Poličce, nahrazen replikou. Babka u Jedlovské silnice (dle slýchaného vypravování upravil Jaroslav Vorlíček) Při západním příkopu silnice z Poličky do Jedlové v Modřeckém kopci nenápadně vyčnívá nízký žulový kříž o
krátkých, zaoblených ramenech, v zemi skoro zapadlý. Takovým křížům říkávali cyrilometodějské, že tito věrozvěstové
dávali podle pověstí zasazovat je při svém putování po našich zemích. Jinak
se nazývají také „babky“. Jsou jakoby schoulené do sebe a praví se o nich, že
to bývaly pohanské modly, které při šíření křesťanství byly přetesány na hrubé krátkoramenné
kříže. Na uvedeném kříži je vzadu vyrytý, už nečitelný nápis. Jde o něm
pověst, že byl postaven na místě, kde přepadl a zranil žárlivý sok mladíka.
Syn bohatého poličského pláteníka Jan při jízdě s „ dílem“ – plátnem na
prodej do Boskovic, Letovic a Brna se seznámil v
Jedlové s milým děvčetem, Matyldou, která náklonnost Janovu opětovala. Jan
jezdíval pravidelně týdně do některého z uvedených měst a Matylda na hocha čekávala
na kraji vsi. Sedla si k němu do vozu na kozlík, povídali a těšili se svou
láskou. Děvče na konci vsi vystoupilo a Jan pokračoval na cestě k Bystrému.
Po Matyldě se také ohlížel syn jedlovského rolníka
Mates. Matylda však o něj nestála, znala ho jako prudkého mladíka, který si
rád v hospodě vypije, pak vyvolává hádky a potyčky s vesnickými hochy. Jan
byl uhlazený, mírný a vystupoval jako syn vážené měšťanské rodiny. Mezi hochy
byl tak v očích dívky veliký rozdíl. Mates věděl o její známosti s poličským
mladíkem, a umínil si, že mu děvče odloudí, aby se nevdalo jinam. Když jednou
Jan vyjížděl z Jedlové k Poličce, čekal na něj opodál na silnici Mates a
zprudka mu vytýkal a zakazoval známost s Matyldou. Jan odpověděl, že to je
jeho záležitost a pokračoval v jízdě. Rozezlený Mates žádal Jana, aby
zastavil povoz, že si spolu promluví. Jan odmítl a Mates začal koně
zadržovat. Rozčílený Jan švihl po Matesovi bičem. To považoval jílovský za
pohanění a došlo k potyčce na silnici. Mates srazil Jana k zemi a těžce
zraněného a bezvědomého ho nechal opuštěného na silnici. Koně stáli nějakou
dobu u místa neštěstí, potom se dali sami po silnici k domovu. Pocestný
naproti jdoucí povoz bez kočího zastavil a když ani po půlhodině nikdo
nepřišel, dovezl povoz do Poličky a odevzdal obchodníkovi. Přirozeně nastala
sháňka po synovi. Muži na koních se rozejeli k
Jedlové hledat Jana. Brzy ho našli v bezvědomí ležícího, zraněného a odvezli
ho domů k léčení, které trvalo mnoho týdnů. Matylda se dověděla o Janově
neštěstí a tušila, že mu asi poranění způsobil žárlivý Mates. Ohlásila
rychtáři své podezření a Mates byl vyslýchán. Byl usvědčen, musel se k činu
přiznat. Jako poddaný bysterského panství byl
souzen v městečku a odsouzen k vězení a k náhradě škody zraněnému. Kromě toho
bylo viníku poručeno, aby na místě svého zlého činu zasadil smírčí kříž s
nápisem o spáchaném činu. Byla to i výstraha jiným násilníkům, aby se
podobného zlého činu vyvarovali. Po čase nápis sešel, kříž omšel, jeho ramena
se nepřízní počasí zaoblila. Zůstala jen nejasná pověst o násilnickém činu. Jaroslav Vorlíček
(1907–1995 Polička), úředník Okresního úřadu ve Svitavách v.v.; věnoval se
historii, národopisu a kulturním tradicím města, psal do kulturního měsíčníku
města Poličky Jitřenky Zdroj: www.kraj.iipardubice.cz (3.9.2013) |
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace
3.9.2013 |