|
Kód CZ Libeň
- Praha VIII.
(Lieben)
Kostel sv. Vojtěcha Praha 8-Libeň, při Zenklově ul.
Fara … Nová synagoga C) Praha 8-Libeň, Ludmilina 601/1, U
synagogy, Zenklova 601/20
Výklenková kaplička C) u Kundratky v areálu Správy
služeb hlavního města Prahy Praha 8-Libeň, Kundratka (za koncem ulice Pod
bání)
Židovský hřbitov C) rozprostíral se na předpolí dnešního
Libeňského mostu v sousedství nádraží Libeň-Dolní nádraží. Během stavby mostu
v letech 1925-1928 byl částečně zasypán, k jeho definitivnímu zániku došlo v
polovině 60. let 20. století. Početnou komunitu libeňských Židů do dnešních
dní připomíná jen budova Nové libeňské synagogy. Sloup se znakem hraběte z
Valdštejna C) Praha 8-Libeň, Na Dlážděnce 1358/17,
v zahradě domu Pomník Jana Podlipného C) primátora Praha 8-Libeň, na
okrajiThomayerových sadů, Elsnicovo náměstí
Plynojem C) Pražské obecní plynárny Praha
8-Libeň, Zenklova, Sokolovská, V Mezihoří
Palác Svět C) Činžovní dům s kavárnou a kinem Svět
Praha 8-Libeň, Elsnicovo náměstí 41/6
Most C) přes Rokytku Praha 8-Libeň,Zenklova
Zámek C) Praha 8-Libeň, Zenklova 1/35, U
Libeňského zámku 1/2, U Českých loděnic 1/2
Zámecký pivovar C) Praha 8-Libeň, U Českých loděnic
2158/4
Löwitův mlýn C) Praha 8-Libeň, U Českých loděnic 40/6
Ateliér Jana Laudy C) Ateliér Jana
Laudy a Zdeňka Němečka, sídlo studia Olgoj Chorchoj Praha 8-Libeň,
Libeňský ostrov
Gymnázium C) Praha 8-Libeň, U Libeňského zámku 3/1
Sokolovna C) Praha 8-Libeň, Zenklova 2/37
Cihelna C) Praha 8-Libeň, Pod Labuťkou 391/4
Usedlost Císařská C) Praha 8-Libeň,Prosecká 76/32
Terasa domu č.p.1410 C) terasa se sochařskou výzdobou a
altánem Praha 8-Libeň, Na Stráži 1410/11
Usedlost Mazanka C) Viniční, Praha 8-Libeň, Zvonařovská
84/13
Vodárenská věž C) Praha 8-Libeň, Davídkova, Na Slovance
Vychovatelna C) Praha 8-Libeň, Zenklova 830/169
Zámeček Rokoska C) Praha 8-Libeň, Zenklova 93/167
Vila č.p. 1158 C) Praha 8-Libeň, V Holešovičkách
1158/25
Usedlost Vlachovka C) Praha 8-Libeň, Zenklova 91/225
Usedlost Hercovka C) Praha 8-Libeň, U Hercovky 752/1
Usedlost Kuchyňka C) Praha 8-Libeň, Květinářská 755/35
Ghetto C) Židovské město zde vzniklo v 16.
století a rozprostíralo se v oblasti dnešní Dolní Libně. Pro jeho existenci
bylo důležité rozhodnutí Jana Hartvíka z Nostic, který zdejší židovské obci
udělil privilegium vlastní samosprávy a zaručil jí právní ochranu. Impulzem k
jeho výraznému rozšíření v polovině 18. století bylo rozhodnutí císařovny
Marie Terezie, která svým patentem vykázala Židy z Prahy. |
Panství Politický okres Hlavní
město Praha 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce
Podle archeologických
nálezů se předpokládá, že Libeň byla osídlena už ve starší době kamenné. Byla
zde nalezena řada kostrových i žárových hrobů. Nejvýznamnější stopy zde
zanechaly kultura únětická, knovízská, bylanská a laténská doba Keltů. Řada zmínek v
nejstarších českých kronikách se však tohoto místa týká nepřímo – hovoří
zejména o událostech v údolí řeky Rokytnice - dnešní Rokytky. První písemná
zpráva o Libni pochází z roku 1363. Osada Libeň vznikla na přelomu 13. a 14.
století a skládala se ze dvou tvrzí. Jedna stála v oblasti dnešních
Thomayerových sadů, druhá na hranicích s Vysočany. Prvními
doloženými držiteli Libně byla rodina Rotlevů, kteří ji vlastnili až do roku
1438. Poté se vystřídalo několik majitelů z řad pražských měšťanských rodů -
mj. Bryknarové z Brukštejna (1520-1595). Tento rod rozšířil své panství o
osady Kobylisy, Střížkov, Klecany a Brázdim. Eliška Hoffmannová z Donína,
později provdaná za Bedřicha z Černhausu, Libeň vlastnila od roku 1595. Na
místě původní tvrze nechala vystavět renezanční zámek, který se později stal
základem dnešního Libeňského zámku. Tato stavba již v roce 1608 hostila
římského císaře Rudolfa II. a jeho bratra Matyáše Habsburského, kteří zde
podepsali Libeňskou smlouvu (též Libeňský mír). Ta určila, že Rudolf Matyášovi
svěřil vládu nad Moravou, Uhry a Rakousy, ve své oblasti vlivu si ponechal
jen Čechy, Lužici a Slezsko. Smlouva také zajišťovala Matyášovi nástupnictví
na českém trůnu. Po bitvě na Bílé
hoře Černhausové jako protestantská šlechta přišli o své majetky. Libeň
připadla Albrechtovi z Valdštejna a Trautmannsdorfům. V roce 1639 bylo
panství vráceno Černhausům, kteří jej roku 1651 prodali Nosticům a ti zas
obec převedli v roce 1662 na Staré město pražské. V té době k libeňskému
panství patřily Kobylisy, Dolní Chabry, část Holešovic, Střížkov a Vysočany.
V blízkosti zámku se nacházel poplužní dvůr, pivovar, sladovna a mlýn, na
Libeňském ostrově byl provozován měděný hamr, papírna, pila a prachovna.
Zámek se v té době stal letní rezidencí staroměstských purkmistrů. Libeň byla značně
poničena během pruského vpádu do Čech v roce 1757. Tehdejší staroměstský
purkmistr Václav Fridrich z Friedenbergu využil nutné opravy k tomu, aby
prosadil rozšíření zámku a jeho rokokovou přestavbu. Protože nezískal
potřebné peníze od obce, rozhodl se o ně požádat císařovnu Marii Terezii
výměnou za příslib, že renovovaný zámek by sloužil k dočasnému ubytování
členů císařské rodiny během jejich návštěv Prahy. Díky tomu byl zámek v
letech 1769-1770 rekonstruován do současné podoby. Marie Terezie možnosti
využila krátce po dokončení rekonstrukce v roce 1770. Další významnou
událostí v 18. století byl korunovační průvod Leopolda II., který vyšel z
Libeňského zámku 31. srpna 1791. Na přelomu let 1803
a 1804 zde během císařských manévrů pobýval císař František I., roku 1813
maršál Karel Schwarzenberg a v roce 1830 tu po svém svržení z trůnu pobýval
francouzský král Karel X. První náznaky
proměny Libně z romantické venkovské krajiny na průmyslové předměstí Prahy
lze zaznamenat už v první polovině 19. století. Ve 20. letech tu vznikla
kartounka Antonína Gottlase (později Kubešova) a roku 1832 První akciová
strojírna - Rustonka. Zásadní význam pro další rozvoj oblasti měla stavba
železniční trati Praha–Vídeň, která vede po jižní hranici libeňského
katastru. Ve druhé polovině
19. století byla založena První českomoravská továrna na stroje (výroba
parních kotlů, železničních mostních konstrukcí, zařízení pro cukrovary,
doly, hutě a vodárny), slévárny a strojírny bratří Prášilů, Bohumila
Voleského nebo firmy John Fewler. Rozvíjel se tu i textilní průmysl - vznikla
tkalcovna a přádelna bratrů Perutzů, Grabova továrna na voskovaná plátna a
roku 1892 vznikla Weiderova továrna na klobouky. Podél Vltavy se objevilo
několik jirchářských podniků - mj. barvírna kůží Ludvíka Jellinka. Starému
zámeckému pivovaru začal konkurovat parní pivovar anglické firmy The Bohemian
Breweries, Limited a nedaleko Balabenky F. X. Brosch vystavěl obří lihovar.
Ve Švábkách byla roku 1881 otevřena plynárna. Kdysi nejromantičtější místo
Libně - viniční usedlost Kolčavka – se v 80. letech 19. století změnila na
továrnu na cementové roury. V 90. letech bylo nedaleko Libeňského zámku
zbudováno přístaviště s překladištěm. Další rozvoj
čtvrti podpořila výstavba druhé železniční trati, která od 70. let 19.
století protínala nejprůmyslovější část Libně. Jednalo se o Propojení nádraží
na Těšnově s Vysočany, Všetaty a Lysou nad Labem. Z obou tratí vedly vlečky
do průmyslových závodů, od roku 1877 zde byla dvě nádraží: Horní nádraží u
dnešní křižovatky Harfa a Dolní nádraží u Palmovky. Roku 1885 bylo v
Libni zavedeno veřejné petrolejové osvětlení, o desetl let později osvětlení
plynové. Od roku 1896 spojila Palmovku s Karlínem elektrická tramvajová trať
financovaná z prostředků Františka Křižíka, která byla o rok později
prodloužena do Nové Libně na křižovatce U Kříže. Libeň zažívala
prudký růst počtu obyvatel. V roce 1869 měla 5845 obyvatel, o 25 let později
už 17 240. Roku 1898 byla libeňská obec prohlášena městem. 12. září 1901
byla na základě zemského zákona Libeň připojena k Praze jako její osmá čtvrť
(zajímavostí je, že sousední a ku Praze výrazně bližší Karlín se spojil s
Prahou až o 20 let později). Až do první
světové války se Libeň dále rozvíjela. Okolo existujících továren vznikaly
bloky činžovních domů a čtvrť se dále rozrůstala severním a východním směrem.
Roku 1903 došlo k provizornímu propojení Libně s Holešovicemi pomocí
dřevěného mostu, v Dolní Libni byla postavena sokolovna, dřevěný kostel sv.
Vojtěcha a libeňské gymnázium, na Bulovce byl v letech 1913–1915 otevřen
infekční pavilon, který se stal základem budoucí nemocnice. V období první
republiky byly k osmému městskému obvodu připojeny Kobylisy, Střížkov, Troja
a Bohnice. Pokračoval stavební boom v oblasti dnešního náměstí dr. Václava
Holého a pod Bulovkou. Vedle činžovních domů zde začaly vznikat vilová a
zahradní městečka v Holešovičkách (Rokoska), na Slovance, Kundratce, Na
Stráži a později i na Střížkově. V centrální části Libně vyrostl Palác Svět,
obchodní dům Te-Ta (Teweles-Taussig) a na palmoveckém kopci se v roce 1931
objevila jedna z významných dominant - Libeňský plynojem. V druhé polovině
20. let 20. století byl postaven Libeňský most (tehdy Masarykův most,
otevřený 29. 10. 1928) - dodnes nejdelší betonové přemostění Vltavy. V
upadajícím libeňském přístavu, jehož význam po regulaci Vltavy převzalo
překladiště v Holešovicích, vybudoval v roce 1924 inženýr Platovský opravnu
lodí a loděnici. Ve 30. letech
byla na vrcholu buloveckého kopce postavena Nemocnice Bulovka, jejíž výstavba
zde byla plánována od první světové války. V období druhé
světové války byla průmyslová Libeň postižena podobně jako další významná
centra v Protektorátu Čechy a Morava. Došlo k přeorientování výroby z civilní
na vojenskou, do Libeňského zámku se nastěhovalo velitelství II. úseku
letecké obrany státu, Grabovu vilu obsadili Hitlerjugend. Na území Libně
pod buloveckým kopcem byl (27. května 1942) uskutečněn atentát na jednoho z
nejmocnějších mužů Třetí říše – Reinharda Heydricha. Výsadkáři Jozef Gabčík a
Jan Kubiš v rámci Operace Anthropoid zaútočili na zastupujícího říšského
protektora v tzv. kobyliské zatáčce na křižovatce ulic V Holešovičkách a
Zenklovy ulice (tehdejší Kirchmayerovy třídy). Heydrich byl po útoku
hospitalizován v nedaleké nemocnici Bulovka, kde 4. června 1942 zemřel. Pomoc
atentátníkům poskytla řada místních obyvatel – členové ilegální sokolské
organizace Jindra, rodina truhláře Václava Nováka (jeho dcera Jindřiška po
atentátu odklidila Kubišovo jízdní kolo a pomohla tak ukrýt důležitou stopu)
nebo Bohumila Vosmíka. Řada obyvatel Libně byla v období heydrichiády
deportována do koncentračních táborů nebo popravených na nedaleké Kobyliské
střelnici. Atentát a jeho oběti od roku 2009 připomíná pomník, který stojí v
místě události v ulici v Holešovičkách v místě autobusové zastávky. Na konci druhé
světové války 25. března 1945 byla východní část Libně poškozena spojeneckými
nálety. Mezi Balabenkou a Harfou byla většina budov srovnána se zemí a
poškozeno bylo i vlakové spojení na trati Praha–Český Brod. Během květnového
povstání v roce 1945 od 5. května vyrůstaly na řadě míst (u Trojského mostu,
na Košince, u Balabenky a pod Bulovkou) barikády. Mezi 7. a 8. květnem byla
Libeň dočasně obsazena jednotkami Wehrmachtu, 9. května vjela do Prahy
tanková jednotka Rudé armády. V ulici V Holešovičkách se generálplukovník
Pavel Semjonovič Rybalko setkal s oficiálními představiteli Prahy. Po osvobození
republiky v tradičně dělnická Libeň přijala ideu budování nové republiky pod
vedením Komunistické strany Československa. Ve volbách v roce 1946 zde
komunisté získali téměř 50 % odevzdaných hlasů. Už před únorem 1948 byl v
průmyslové čtvrti zestátněn veškerý průmysl, po komunistickém puči byla
zlikvidována i většina živnostenských provozoven. V souvislosti s
novým administrativním rozdělením Prahy v roce 1949 byla od Prahy 8 odtržena
část Libně mezi Balabenkou a Harfou a byla připojena k Praze 9. V roce 1960
získala Praha 8 Karlín. Zásadní proměnu
Libně přinesly až budovatelské projekty z 60.–80. let 20. století. První
významnější asanace proběhly v souvislosti se stavbou železniční Holešovické
přeložky, kdy byla zbourána řada domů v oblasti Horova náměstí. Z ospalé
městské třídy na dálniční přivaděč se v 70. letech proměnila ulice V
Holešovičkách. Centrum Staré Libně bylo zbouráno během výstavby zastávky
metra Palmovka na konci 80. let. Byla zrušena trať z Těšnova, došlo k
demolici Dolního nádraží. Další významné
změny postihly Libeň po revoluci v listopadu 1989. Zanikla většina místních
továren a jejich místo v současnosti obsazují kancelářské a obytné budovy.
Připravuje se rozsáhlá výstavba v oblasti Palmovky, Rohanského ostrova,
Libeňského ostrova a náměstí Bohumila Hrabala. Ve fázi projektu jsou
připravované dopravní stavby, zejména severovýchodní část Městského
silničního okruhu, který povede od mostu Barikádníků, podél Thomayerových
sadů a Košinky, přes křižovatku U Kříže a Balabenku dále na Žižkov a do
Malešic. Mezi Horovým náměstím a Bulovkou má být vybudován komplex silničních
tunelů Libeňská spojka.
www
odkazy literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice
čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (10.6.2015) fotografie |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 10.6.2015 |
