|
Kód CZ Smíchov
- Praha XVI.
Kostel sv. Filipa a Jakuba C) Arbesovo náměstí archeologické stopy,
z toho jen: základové zdivo Kostel sv.Václava
C) Náměstí 14. října, Štefánikova
Fara C) u svatého Václava náměstí 14. října
642/17
Klášter benediktinek C) Holečkova 106/8, 106/10, Švédská
106/2 ohradní zeď, sala terrena.
Kostel Zvěstování P. Marie C) Benediktinského kláštera Klášter Sacré
Coeur C) Holečkova 657/29, 103/31 Klášter Sacré Coeur. Kostel, klášterní
budova čp. 657 se všemi svými křídly, klášterní
budova čp. 103 se všemi svými křídly, ohradní zeď s
bránami, zahrada, kašna
Kaple Nejsv.Trojice
C) U Nesypky
Kaple Nanebevzetí P.Marie C) Plzeňská, Podbělohorská,
u Klamovky, parc. 3979
Malostranský hřbitov C) Plzeňská, U Trojice, Duškova,
Erbenova, u kostela Nejsvětější Trojice, náhrobek biskupa Thun-Hohensteina.
Kostel Nejsv.Trojice
C) …
Hřbitov Malvazinky C) Peroutkova, U smíchovského hřbitova
Kostel sv.Filipa
a Jakuba C) Na Smíchovském hřbitově Smíchovská synagoga C) Plzeňská 290/3, Stroupežnického
290/32
Starý židovský hřbitov C) U starého židovského hřbitova čp. 2556 Domek hrobníka čp.
2556, hřbitov, ohradní zeď, náhrobky.
Socha SV. Aji
C) Nádražní, parc.
591, mezi domy 1573/60 a 280/62
Socha sv. Jana Nepomuckého C) Holečkova 2261/50 ve dvorní opěrné
zdi; na místo byla přenesena z již zbouraného starého domku, stojícího kdysi
v dolní části při staré uliční čáře Boží muka C) U kostela sv.Filipa
a Jakuba Medvědí fontána C) náměstí 14. října
Socha Vltavy C) Dětský ostrov. alegorická socha
Vltavy a reliéfy Otavy a Berounky u plavební komory. Bronzová alegorická
socha Vltavy je umístěna na sloupu u severního konce smíchovských plavebních komor,
na navigační zdi prodlužující severní špici Dětského ostrovua,
poblíž Janáčkova nábřeží a mostu Legií. Čtyři dívčí reliéfy po stranách soklu
představují přítoky Vltavy: Otavu, Lužnici, Sázavu a Berounku. Sochu vytvořil
roku 1916 prof. Josef Pekárek, architektonické ztvárnění pomníku navrhl
František Sandner. U sochy se na jaře slavnostně
otvírá vodácká sezóna a na dušičky se zde koná tryzna za utonulé.
Lávka na Dětský ostrov C) mezi Janáčkovým nábřežím a Dětským
ostrovem
Malostranská vodárenská věž C) Dětský ostrov, vstup z Nábřežní 90/4
Petržílkovský mlýn C) administrativní budova, Nábřežní
90/4. Administrativní budova vznikla
radikální přestavbou Karpelesova (Petržílkovského) mlýna v letech 1912–1913
Dům č.p.1114 C) Janáčkovo nábřeží 1114/19
Dům č.p.1055 C) z toho jen: průčelí Janáčkovo nábřeží
1055/21, Kořenského 1055/1 Dům č.p.542 C) Zborovská 542/42, Vodní 542/5
Dům č.p.1064 C) Arbesovo náměstí 1064/3 Národní dům C) Zborovská 82/7, nám. 14. října 82/16,
Matoušova 82/1
Letohrádek Portheimka
(Bukvojka) C) Štefánikova 68/12, náměstí 14. října 68/14,
Matoušova 68/9 park, kašna.
Dům č.p.100 C) Holečkova 100/9, Drtinova
100/19
Dům č.p.
4 C) Štefánikova 4/59, 5/59a
Dům č.p.259 C) Zubatého 269/1, Štefánikova
269/47
Radnice C) Štefánikova 236/13
Letohrádek Kinských
C) Petřínské sady čp.
98, 95, 97, 99, 242, Holečkova 98/2, náměstí Kinských
95/1 Všechny očíslované budovy v areálu jsou přiřazeny adresou k názvu
Petřínské sady. Kinského zahrada (bez stavby trafostanice na parc. 3133/2 a bez staveb na parcelách 3154/5, 3153/3,
3134/2 a 3133/2) čp. 98 (Holečkova čo.
2), letohrádek Kinských čp. 242, zahradní pavilon (restaurace) čp. 97, Švýcárna čp. 99, domek zaměstnanců čp. 95 (nám. Kinských
čo. 1), vrátnice torzo skleníků, parc.
3129 kostelík svatého Michala, parc. 3132 zvonička z Valašska, pomník Hany
Kvapilové a bazén, parc. 3134/1 jezírko s lachtanem, parc. 3137 jezírko se sochou Herkula, parc. 3139
Zahradní pavilon C) Zapova 1496/20 Altán - zahradní pavilon, parc. 3357/1 Poznámka: Uvedené parcelní číslo 3357/1
neexistuje, snad má jít o 3358/1. Usedlost Horní Palata C) U Nesypky
110/28 Venkovská usedlost - předměstská, Horní Palata. Obytná budova,
hospodářské budovy, brána. Poznámka: MonumNet
uváděl adresu Na Hřebenkách 110/59, orientační
číslo 59 v jeho záznamu zůstalo.
Usedlost Pernikářka
C) Pod hájem 111/1, U Pernikářky 111/2a Venkovská usedlost - předměstská, Pernikářka. Obytná budova čp.
111, východní hospodářská budova, západní hospodářská budova, jižní budova,
brána.
Vila č.p.1882 C) Na Hřebenkách
1882/12 se zahradou
Usedlost Klamovka
C) Podbělohorská 154/3, 3153/3a, Klamovka
2051 předměstská, Klamovka. Obytná budova čp. 154, chrámek noci, skleník (Podbělohorská
3153/3a – v MonumNetu adresa neuvedena), altán,
sousoší Rodina, sokolovna čp. 2051,
Usedlost Klikovka
C) U Klikovky
118/4 předměstská, Klikovka, z toho jen: sýpka,
zahrada
Usedlost Zámečnice C) Nad Zámečnicí 130/3 Obytná budova čp. 130, busta bojovníka. Poznámka: V MonumNetu
uvedeno též čo. 74.
Usedlost Skalka C) Pod Skalkou, U Klikovky
120/25
Ringhofferova továrna C) Plzeňská 233/6 uliční průčelí fasád
dvou výrobních hal čp. 233 do Plzeňské ulice
Správní budova Ringhofferovy
továrny C) Kartouzská 20/7 (severně od budovy
Smíchov Gate), správní bud. čp.
20
Stará trafostanice Na Zatlance C) Na Zatlance,
opěrná zeď s kovovým zábradlím, schodiště.
Usedlost Betramka
C) U Mrázovky
169/2, Mozartova
Usedlost Hřebenka
C) Původně viniční, pak raně barokní
usedlost ze 17. stol., v letech 1926–1928 moderní přestavba. Tříkřídlá budova
usedlosti s nádvořím, altán, kolonáda se vstupním portikem, pozemek se zelení
a s přístupovou cestou, zahrada.
Vila č.p.2092 C) Na Cihlářce 2092/10
Pickova vila č.p.2071 C) U Mrázovky
2071/7
Usedlost Cihlářka C) U Mrázovky
171/20
Sala terrena C) u usedlosti Popelka, Na Popelce 215/12, parc.
2638
Usedlost Nikolajka
C) U Nikolajky
174, Obytná budova, zahrada, kaplička.
Vila č.p.
1088 C) U Nikolajky
1088/31
Vila Helenka C) Na Václavce 1078/30
Usedlost Santoška
C) Nad Santoškou
178
Usedlost Malvazinka C) U Malvazinky 177/7, U Sanopzu 177/7
Usedlost Doubková (Skalka) C) Bieblova 182/15 Obytná budova,
zahrada, ohradní zeď, socha sv. Jana Nepomuckého.
Činžovní dům č.p.
1122 C) Nádražní 1122/28
Lihovar Zlíchov
C) Nádražní 2584/2 varna/destilovna (parc. 692) a komín
s podnožím (parc. 683)
Usedlost Koulka
C) Křížová 189/37, Koulka
189/12
Usedlost Konvářka
C) Na Konvářce
2917/22, 192/24, 3141/26 Budova České správy sociálního
zabezpečení C) Křížová 2383/27
Viadukt C) trať 122 soubor věcí Buštěhradské
dráhy. Na území Smíchova se nacházejí tyto části souboru: parcela 5005(/1) (viadukt);parcelní
číslo odpovídá celému smíchovskému úseku dráhy v oblasti Dívčích Hradů –
pravděpodobně se jedná o viadukt nad obloukem ulice Na Konvářce. Památkově chráněno od15. listopadu
2006
|
Panství Politický okres Hlavní
město Praha 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce C)
pražská městská
čtvrť a katastrální území na levém břehu Vltavy, náležející do městské části
Praha 5. Na severu sousedí s Malou Stranou, na jihu s Hlubočepy,
na jihozápadě s Radlicemi. Smíchovský katastr vybíhá na západ severně podél
Plzeňské ulice až po hranici s Motolem. Plzeňská ulice ve své horní části až
na krátké úseky tvoří hranici mezi Smíchovem a Košířemi. Na protějším pravém
břehu řeky se nacházejí od severu Nové Město pražské, Vyšehrad a Podolí. Ke
Smíchovu patří také velký vltavský ostrov Císařská louka (naproti Vyšehradu a
Podolí) a Dětský ostrov. V letech 1903–1921 byl Smíchov městem, od roku 1838
měl status předměstí. V polovině 19. století byly součástí Smíchova také
Košíře, které se později osamostatnily. Na území dnešního
Smíchova je osídlení doloženo od středověku archeologickými nálezy i
písemnými prameny od 13. století. Zbraslavská kronika popisuje stavbu
krásného paláce z dřevěných kmenů mezi vrchem Petřínem a břehem Vltavy pro
korunovační obřad a hostinu Václava II. roku 1297, který bývá ztotožňován se
Smíchovem. Od poloviny 14. století získalo pozemky na území Smíchova několik
církevních institucí. Dvůr zde vlastnil od roku 1341 král Jan Lucemburský a
založil při něm kartuziánský klášter s kostelem Panny Marie, lokalizovaný
dnes od ulic Kartouzské a Štefánikovy až po
křižovatku u Anděla. Dvůr na úpatí Petřína vlastnil také cisterciácký klášter
v Plasích. Tehdy -nejen na klášterních pozemcích-
začaly vznikat vinice a chmelnice. Farní kostel sv. Filipa a Jakuba s přilehlým
hřbitovem sloužil osadě Smíchov od doby gotické až do 19. století, kdy byl
stržen a nahrazen novorenesančním kostelem sv. Václava. Vznik názvu
Smíchov dnes již nelze spolehlivě doložit. Podle pověstí se na smíchovském
břehu Vltavy (levý břeh) smál Horymír, když si na Šemíkovi skokem z Vyšehradu
a přeplaváním Vltavy zachránil život. Podle jiné pověsti roku 814 nařídil
kníže Vojen, aby byl odbojný Ronovic dopraven přes
Vltavu, kde se měl v lese sám oběsit. Tehdy prý měli zlí duchové tak velkou
radost, že se silně smáli a tak se tomuto místu začalo říkat Smíchov. Podle
další varianty zdejší pozemky koupil Jan Smíchovský (roku 1430[2]), podle
kterého se pak území nazývá. Jedna z
pravděpodobných variant je taková, že ve 14. století došlo k prvnímu
rozparcelování území, na kterém se nachází dnešní Smíchov. Velkou část tehdy
získal Eduard Wejšera, který jako jeden z prvních
obdržel okolo roku 1390 královské povolení k chovu ovcí, koz a dobytka v
těsné blízkosti královského města. A od tohoto se prý také nazývá Smíchov –
„smí chovat“. Vzhledem ke skladbě chovu byl tehdy nazýván pochovníkem
koz. Za
nejpravděpodobnější období vzniku názvu Smíchov se považuje doba panování
Karla IV. Roku 1386 dochází k rozparcelování zdejších pozemků a vzniká osada,
do níž přicházelo obyvatelstvo z různých míst a docházelo tak k jeho
„smíchání“. Název Smíchov je poprvé doložen roku 1402 (některé zdroje uvádějí
roky 1406[3] či až 1421[4] -gladiatoris in Smiechow, hortus humuleti cum vineolla, qui situs est in Smiechow). Za husitské revoluce
byl kartuziánský klášter vypálen, církevní majetek zabrán a vinice rozprodány
pražským měšťanům. Rozhodnutím krále Vladislava Jagellonského z roku 1497
byla část církevního majetku vrácena, nicméně většina pozemků zůstala v
držení Starého Města. Šlechtická a měšťanská sídla se zde začala stavět
teprve v 16. století. Starému Městu zdejší pozemky náležely do roku 1622, kdy
Smíchov „za 700 korců ovsa“ získal Pavel Michna z Vacínova.
Staré Město, které mělo dodávat oves císařské jízdě, ho však nemohlo tolik
sehnat a tak si ho vypůjčilo od generálního správce vojenské spíže a píce
Michny z Vacínova (jenž ho vzal z císařských zásob)
a za předražené obilí (za dvojnásobnou cenu než byla běžná) dali do zástavy
ves Smíchov. Když pak chtěli dluh vrátit, Michna odmítl a úřední jednání se
vlekla, vrácena byla jen malá část. Za třicetileté
války byl Smíchov silně zpustošen, takže v polovině 17. století zde stál
jediný dům. Zdejší zadlužené statky koupili roku 1684 Schwarzenberkové,
zahradu s letohrádkem zde měli také Martinicové.
Díky výhodné poloze nedaleko Prahy zde začala šlechta zakládat letohrádky a
viniční usedlosti. Od poloviny 18. století na Smíchově vznikaly různé
manufaktury a roku 1816 Porgesova kartounka.
Postupně přibyly chemické továrny, přádelna, továrna na mlýnské stroje,
cukrovar, porcelánka a řada dalších podniků. Smíchovu se díky velkému počtu
továrních komínů přezdívalo pražský Manchester. Patentem Ferdinanda V. byl
15.1. 1838 Smíchov povýšen na předměstí. Roku 1852 sem František Ringhoffer přemístil svou kotlárnu, jíž brzy rozšířil o
průmyslové podniky strojírenský a železářský. Ringhofferovka
později byla největším podnikem Rakouska-Uherska v
odvětví strojní výroby. Roku 1869 byl založen Akcionářský pivovar na
Smíchově, pozdější pivovar Staropramen. Průmyslový ráz si Smíchov zachoval po
celý zbytek 19. století a až do počátku 80. let 20. století. Demolicemi pro
výstavbu metra v letech 1979 - 1983 a proražením Strahovského tunelu se začal
charakter osy Smíchova měnit. Od konce 20. století se obchodní centrum
rozšířilo postupným rušením továren a průmyslových objektů. Teprve 22. února
1903 byl Smíchov císařským rozhodnutím povýšen na město. 21. ledna 1904 byl
pak Smíchovu udělen městský znak, prakticky totožný se znakem, který už od
roku 1849 Smíchov používal bez zeměpanského či
ministerského schválení. Na základě zákona o Velké Praze byl Smíchov roku
1922 připojen k Velké Praze jako součást jejího nového městského obvodu Praha
XVI.
www
odkazy literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v
republice čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (10.6.2015) fotografie |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 10.6.2015 |
