|
Kód CZ 17574 Vernířovice (Šumperská
Teplice, Vermsdorf) Osady: Svobodín, Švagrov Kostel sv.Matouše C) D) …
Fara …
Kaplička C) …
Výklenková
kaplička D) Se železným křížkem. V horní
části obce
Socha sv.Jana
Nepomuckého C) Za kostelem, 1722
Železný kříž Za kostelem, 1865
Dřevěný kříž V horní části obce
Boží muka C) V horní části obce Památník na
čarodějnické procesy …
Chalupa C) …
[Papírna] D) Papírna ve
Vernířovicích byla založena v roce 1790, kdy papírnický mistr Josef Kriesch od zdejšího rychtáře Johanna Michaela Gabriela
koupil pozemek a postavil svoji papírnu. Tato drobná manufaktura byla zřejmě
zčásti zděná. Dalším majitelem papírny se stal před rokem 1825 Georg Hadwiger, který se zasloužil o rozkvět papírny. Podjeho vedením stoupla roční výroba na 3000 rysů, tj.1,5
mil. psacího papíru ( v té době v Šumperské papírně to bylo 9000, ve Velkých
Losinách 4500 rysů). Hadwiger dodával papír do celé
habsburské monarchie, především do vzdálených oblastí rakouské Haliče. Před
rokem 1870 dostala vernířoická papírna zemské
tovární oprávnění, k pohonu verníovické papírny a
mlýnu dovadaní zdroj vody (Ztracený potok)
nestačil.Vytvořit náhon z řeky Merty se nepodařilo pro odpor faráře Johanna Lauera. V roce 1882 byla Vernířovická
papírna prodána Antonu Schmidtovi,majiteli papírny, bělidla a tkalcovny ve
Velkých Losinách. V r.1935 byla papírna ještě v provozu (turbína poháněla
papírenské zařízení (holandr, čerpací kádě), provoz papírny byl pro zvyšující
se náklady ukončen r.1938. Po skončení války v r. 1945 byl majetek firmy
Anton Schmidt ´Sohne konfiskován, a v roce 1952 byl
na budovu vydán demoliční výměr (kraj ani okes
neměl zájem zachraňbovat tuto pouze 160 let starou
památku. Ještě na konci r. 1956 bylo možné vidět torza zdí.
Dům č.p.28 F) Se štukovým
dekorem štítu
Památná lípa C) u Ztraceného potoka - odhadované
stáří 400-500 let, obvod kmene 843 cm
|
Politický okres Šumperk, s.o.Loučná
nad Desnou 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad
Historie
C)
První písemná
zmínka o obci pochází z roku 1558. Tato hornická osada spolu s dalšími obcemi
po dlouhých 400 let zásobovala železné hutě v Sobotíně kvalitními
magnetitovými rudami. Tato ruda a z ní vyrobené železářské výrobky proslavily
tuto oblast po celém světě. Z Vernířovic
pocházela žebračka Marina Schuchová, která tím, že
v sobotínském kostele vyjmula při přijímání hostii z úst, dala bezprostřední
podnět k zahájení neblahých čarodějnických procesů na losinském a loučenském
panství Skutečně první
zmínka pochází z roku 1558 a nacházíme ji v kupní smlouvě mezi Petrem ze
Žerotína a Václavem Berkou z Dubé a Lipého.
Vernířovice zde byly uvedeny jako pustá ves náležející k sobotínskému zboží.
Je pravděpodobné, že Vernířovice byly založeny již dříve, patrně v průběhu
15. století, majiteli velkolosinského panství, možná při nalezišti železné
rudy. Na počátku 17.
století se dozvídáme o obci ze zprávy o stavbě sobotínské fary; jelikož byly
Vernířovice v této době přifařeny do Sobotína, pomáhali Vernířovičtí
v letech 1607 – 1609 také při stavbě sobotínského kostela. Útrap třicetileté
války zůstala ves Vernířovice stejně jako celé losinské a vízmberské panství
ušetřena. Obec, která se nacházela pro svoji odlehlost vždy poněkud vzdálena
překotných událostí tehdejšího světa, se v průběhu 17. století rozrostly na
poměrně významnou poddanskou vesnici. Podle lánových rejstříků sestavených
pro losinské a vízmberské panství v září 1677 žilo v tomto roce ve
Vernířovicích 100 usedlíků. Smutný příběh
čarodějnických procesů měl svůj začátek na Květnou neděli roku 1678 v kostele
sv. Vavřince v Sobotíně. Vernířovická žebračka
Maryna Schuchová se pokusila od svatého přijímání
odnést posvěcenou hostii. Byla potom s další vernířovickou
ženou Dorotheou Davidovou a s Marií Züllichovou,
mlynářkou z Vikýřovic inkvizitorem F. Bobligem z Edelstadtu (dnes Zlaté Hory), který zřídil na losinském
zámku inkviziční tribunál na žádost Losinské hraběnky upálena 7. srpna 1679
patrně na popravčím místě u Žárové. Poté, co se roku 1689 ujali vlády na
svých panstvích J. Joachim a M. Franz ze Žerotína, byly inkviziční procesy
utlumeny a nakonec na císařskou intervenci roku 1692 zcela zastaveny. Rozmach vsi, která čítala
v roce 1739 asi 124 domů, se prokázal v roce 1711, kdy si Vernířovičtí
postavili na náklady rychtáře zděnou kapli se zvonicí a zvonkem zasvěcenou
sv. apoštolovi a evangelistovi Matoušovi. Na počátku 18. století již tvořila
významnou součást vsi osada Sedm Dvorů, která sestávala asi z 15 stavení.
Kromě zemědělství, řemesel a těžby rudy byla významným zdrojem obživy Vernířovických těžba dřeva. Díky poměrně intenzívní těžbě
a potřebě orné půdy sahaly role a pastviny až vysoko do svahů obklopujících
Vernířovice. Na území obce na pozemcích náležejícím někdejšímu sobotínskému
dvoru byla v roce 1786 založena nová osada pod názvem Svobodín;
v roce 1793 měla osada již 18 domů s 84 obyvateli. V roce 1809 si Svobodínští postavili na vlastní náklady malou dřevěnou
kapli, kterou nechali zasvětit sv. Janu Křtiteli. V roce 1786 byla také
založena severovýchodně od Sedmi Dvorů osada Švagrov,
kde se usadili pouze 2 novoosídlenci, kteří zde
vystavěli jediné stavení; v roce 1839 zde stále stály jen 2 domy s 16
obyvateli. I společensky a ekonomicky zaznamenala vernířovická
obec na konci 18. století rozmach. V letech 1773 – 1776 byla opravena a
rozšířena zdejší kaple sv. Matouše, poté zde byla v roce 1777 postavena fara
a dosazen první kněz. Roku 1774 založili Vernířovičtí
také normální školu s jedním učitelem, která se po roce 1777 stala školou
farní. Berní obec
Vernířovice byla na mapách zvaná německy Waermsdorf,
na některých byl také zaznačen český název Teplice. Této české podoby se
používalo ještě na začátku 20. století. Od 20. let 20. století začala být
teprve používána dnešní česká podoba názvu, tedy Vernířovice. Obec se
nacházela v roce 1834 v berním vrchnostenském okrese Vízmberk
(Loučná nad Desnou), správně přináležela ke kraji Olomouc v zemi moravské.
Sestávala z částí Svobodín (Freiheitsberg),
Kosaře (Sensenzipfel), Sedm Dvorů (Siebenhöfen),Švagrov (Schwagersdorf) a Vernířovice (Vermsdorf).
Stavení byla obklopena ovocnými zahradami a sady, které přecházely v role a
pastviny; na svazích na severu a východě začínaly již rozsáhlé lesy. Obydlená
část katastru byla položena v údolí řeky Merty, orientovaném jihozápadně a v
údolích několika menších horských vodních toků. Významnou roli
hrála obec při správě panských lesů. Na počátku 19. století zde byl zřízen
lesní úřad pro celé vízmberské panství. V Sedmi Dvorech a Vernířovicích byla
také sídla lesních revírů, z nichž sedmidvorský měl
rozlohu 900ha a vernířovický 1300ha. Obec byla
přičleněna do soudního okresu vízmberského, který spadal do politického
okresu Šumperk. Obec byla
podhorského typu, kde se nacházely jen středně velké statky a menší
hospodářství. Pole vystupovala vysoko do svahů nad vsí a poskytovala nevalnou
úrodu obilí, brambor a lnu. Vernířovičtí se proto
snažili přilepšovat si prací v panských lesích, kde v létě pomáhali s
kácením, v zimě si přivydělávali stahováním dřeva z hor. Situace se značně
zhoršila v 70. letech, kdy postupně začal pro nedostatek surovin v blízkém
okolí a zastaralou technologii útlum sobotínských železáren. Tento ekonomický
úpadek navodil trvalý pokles počtu obyvatelstva v obci. Jestliže v roce 1869
zde žilo ve 198 domech 1381 lidí, pak v roce 1910 již jen 1141 převážně
německých obyvatel (žili zde jen 3 česky mluvící lidé) ve 211 domech a počet
stále klesal. Odjezd všech 60 vernířovických mužů proběhl 2. srpna 1914, kteří byli po
krátkém výcviku expedováni na srbskou frontu. Po prvních nepokojných
poválečných letech a po překonání politické, hospodářské i společenské
nestability tohoto přechodného období znamenala 20. léta 20. století období
všeobecného rozkvětu zdejšího kraje. Hned na počátku 20. let se projevil
tento pozitivní vývoj obnovou a modernizací většiny vernířovických
podnikatelských provozoven. V obci skončila
válka 8. května 1945. V ten den do obce vstoupily jednotky Sovětské armády.
Došlo k odsunu německého obyvatelstva. První Češi přicházeli již v květnu a
červnu 1945 především ze Zábřežska, Valašska a
Kroměřížska. Veškeré lesní hospodářství přešlo po válce do rukou státních
lesů. V roce 1950 zde žilo jen 314 obyvatel proti 964 v roce 1930. Po
politickém převratu v roce 1948 převzala vedení a kontrolu veškerých částí
obecního i společenského života ve Vernířovicích, tak jako všude ve státě,
komunistická strana. Postupná stagnace obce provázená úbytkem obyvatelstva
vyvrcholila v polovině 70. let 20. století; v obci začala hrát významnou roli
rekreační zástavba jen občasně obývaná rekreanty. Obec byla sloučena s obcí
Sobotín v závěru roku 1975 v rámci integračního programu.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 C) cs.wikipeda.org (1.10.2015) D) worldmapz.com (1.10.2015) E) jandur.cz (1.10.2015) F) Společnost |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Kód CZ 15911 [Svobodín] (Freiheitsberg) |
|
|||||||||||||||||||||||||||
|
Kód CZ 16245 [Švagrov] (Schwagersdorf) |
|
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 1.10.2015 Předchozí editace: 3.3.2008 |
