Kód CZ
Staré
Sedlo
(Alt Sattl)
Boží
muka Zdroj C) stojící u silnice na východním okraji
obce Památný
kámen Zdroj C) z konce 19. století, značně poničený:
z roku 1889 leží povalený v poli pod osamělým stromem jihozápadně od vrchu
Kázek, Památný
kámen Zdroj C) z roku 1870 ve škarpě u silnice na
Křivce. Usedlost
č.p.12 Zdroj C) z roku 1870 ve škarpě u silnice na
Křivce.s bránou Památný
strom Zdroj C) 18,5 metru vysoký javor klen s
337centimetrovým obvodem kmene, pojmenovaný „Javor u brány“. Stojí před
malebnou bránou domu č. p. 12 na jižním okraji Starého Sedla. |
Panství Politický okres Teplá,
s.o. Teplá 1961 Okres Část města Teplá 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce Zdroj C)
První písemná zmínka
o obci pochází z roku 1183. Tehdy kníže Bedřich daroval řádu manětínských
johanitů obce Staré Sedlo, Zblažím (Blažim), Ingnerovice (?), Krsy, Zahrádka,
Skršice (?), Kajšovice (Kejšovice), Polono (Polínka), Polom (Políkno),
Vjakošov (Vlkošov) a Otročín, „zahrnuv je v jeden újezd, jemuž dáno jméno
Jerusalem“. Pod Staré Sedlo tehdy patřily obce Beroun, Zahrádka a Nezdice. K roku 1459 je v
archivu kláštera Teplá zmiňováno Staresedlo (k Teplé).[4] Roku 1680 se ani
Starému Sedlu nevyhnula selská bouře, vyvrcholení feudálního útlaku, kdy
někteří nevolníci položili své životy při ozbrojeném střetnutí na Ovčím vrchu
(698 m n. m.) v blízkosti tehdy již opuštěného hradu Krasíkova. Seznam
panství, na nichž se povstání konalo, je zapsán v kronice Chotěšovské Již koncem 16. a
v průběhu 17. století docházelo v okolí města Teplé k masivní německé
kolonizaci a ke germanizaci celého území. K roku 1788 je Staré Sedlo
zmiňováno již jako Alt-Sattel patřící pod panství Teplá (Herrschaft
Tepel).[6] Roku 1838 je název obce psán Altsattl. Katastrální
výměra obce činila ve 2. polovině 19. století 398 ha. Z toho bylo 232 ha
užitná plocha, 162 ha les a 5 ha veřejné cesty. Ze 162 ha lesa náleželo 63 ha
soukromým vlastníkům, 3,4 ha obci a 95,6 klášteru Teplá. Příslušný poštovní
úřad se nacházel v klášteře Teplá, později pak v Úterý; nejbližší telegraf se
nacházel v Toužimi. Věřící ze Starého Sedla museli na bohoslužby docházet do
farního kostela sv. Jana Křtitele v obci Úterý (tehdy Neumarkt). Mimo Staré
Sedlo byly k Úterý přifařeny také obce Svahy (Hangendorf), Křivce (Krips) a
blízké samoty. V přibližně 2,5 km vzdálených Křivcích se nacházel lokální
kostel sv. Martina, v němž se ale bohoslužba konala jen v určené dny. V
Křivcích byl také hřbitov pro místní i starosedelské obyvatele. V roce 1875 byla
ve Starém Sedle zbudována školní budova i s bytem pro učitele, v níž byla
umístěna jednotřídní lidová škola. Roku 1907 byl založen starosedelský
dobrovolný požární sbor, jenž disponoval dvěma stříkačkami a nezbytným
příslušenstvím. Obchod a řemeslo byly v obci zastoupeny zejména obchodem s
koloniálním zbožím a obchodem s obuví, ke kterému patřila dílna pro opravu
bot. Dále se zde nacházely obchody s nejrůznějšími potravinami, hostinec s
řeznictvím a s pokoji pro pocestné, jakož i kovárna v obecním domě (dům č. p.
9, pozdější budova MNV). Obživu zajišťovalo pro většinu obyvatel Starého
Sedla zemědělství – pěstováno bylo žito, pšenice, pivovarský ječmen, oves a
okopaniny. Choval se zde hovězí dobytek, koně a prasata, jejichž výkrm
zajišťovaly rozlehlé okolní louky ležící ladem. V obci byla zastoupena i
řemeslná zaměstnání, nejčastěji pak zedník, kameník, sochař či tesař. Častý
výskyt kamenického řemesla byl dán blízkostí trachytového lomu Stěnská na
úpatí vrchu Špičák. Honební katastr pro lov činil 302 ha a vykazoval vždy
bohatý stav lovné zvěře V první světové
válce zahynulo nebo bylo pohřešováno osm mužů pocházejících z obce. Ve válce
druhé zahynulo nebo bylo pohřešováno dvanáct místních mužů. Památku obětí
první světové války připomínal kamenný pomník stojící před domem č. p. 7,
tzv. Páralovnou. Ten byl však patrně zničen v důsledku demolice statku č. p.
7 a následnou výstavbou bytovek na jeho místě v 70. letech 20. století.[9]
Před druhou světovou válkou bylo všech více než 200 obyvatel obce německé
národnosti. Po Mnichovu 1938 připadlo celé území bývalého okresu Teplá pod
Německou říši. Město Teplá bylo osvobozeno Američany 6. května 1945 a
nedlouho po konci války začal odsun původního německého obyvatelstva.
Poslední transporty ze Starého Sedla proběhly v srpnu roku 1946; vysídlenci
byli posíláni do sběrného tábora v Teplé a odtud transportováni do Německa.
Město bylo postupně dosídlováno a tento proces nebyl podle záznamů MNV
ukončen ještě na konci roku 1952. Většina osídlenců pocházela z jižních Čech,
zejména z Humpolce, Pelhřimova a Kamenice nad Lipou. Místní správní
komise byla ustanovena již v létě 1945 a později také vznikl samostatný
Místní národní výbor. Ten v obci fungoval až do 1. ledna 1975, kdy byl
připojen k MěNV Teplá. Ke stejnému datu se Staré Sedlo stalo součástí města
Teplá spadajícího k okresu Karlovy Vary až do roku 2003. Po zrušení okresních
úřadů 1. ledna 2003 byla Teplá přiřazena pod správní obvod obce s rozšířenou
působností Mariánské Lázně. Přesto ale ještě 4 roky zůstala v okrese Karlovy
Vary. K 1. lednu 2007 byla ale podle působnosti vyhlášky č. 513/2006 Sb.
přičleněna do okresu Cheb, aby byl sjednocen okres i správní obvod obce s
rozšířenou působností Od roku 1952 v
obci bylo jednotné zemědělské družstvo. Nacházel se zde také obchod s
potravinami provozovaný družstvem Jednota Toužim v domě č. p. 10. Obchod však
byl uzavřen po roce 1977 a do obce začala dojíždět pojízdná prodejna. Hospoda
v domě č. p. 36 byla v provozu také po válce, a to až do poloviny 50. let.
Jednotřídní lidová škola se v Starém Sedle udržela do roku 1963. V roce 1974
bylo z iniciativy starosedelských a zahrádeckých obyvatel postaveno
koupaliště poblíž osady Zahrádka. Ke konci roku 1974 MNV ještě schválil
prodej některých chátrajících budov žadatelům pro rekreační účely. Od druhé
poloviny 70. let začal v obci počet chalupářů narůstat. V současnosti se
právě tehdejší generace chalupářů a chatařů ve Starém Sedle pomalu začíná
usazovat natrvalo a tvoří tak novou vlnu stálých obyvatel obce.
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 C)
cs.wikipedia.org (7.6.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 7.6.2015 |