Kód CZ

Bošilec

Kostel sv.Martina ^{Zdroj C)}

Po 1275, vysvěcen 1493, opraven 1703, věž 1836. Prošel mnoha stavebními úpravami, při nichž byl objeven letopočet 1210. V 18. století byla do jeho interiéru umístěna rokoková kazatelna z postříbřeného dřeva, která má podobu mohutné velryby. Byla sem přenesena ze zrušeného kostela sv. Barbory v Třeboni.

Fara

Patrová s valbovou střechou, původně uzavřený dvůr, stodola zbořena. Farnost obnovena 1703

Kaple

Na hřbitově u kostela

Hřbitov

U kostela s novou smuteční síní

Výklenková kaplička

Před domem u mostku ke kostelu

Výklenková kaplička

Na návsi

Železný kříž

U kostela

Socha Plamene ^{Zdroj C)}

V urnové části hřbitova, pískovec

Škola

U kostela

Usedlosti č.p. 2

Na návsi

Usedlosti č.p. 9

Na místě obytné části novostavba v původním duchy

Usedlosti č.p.13

…

Usedlosti č.p. 21

…

Kamenný mostek ^{Zdroj C)}

U přepadu rybníka

Bošilecký rybník ^{Zdroj C)}

je v písemných záznamech uváděn už ve 14. století. Svou rozlohou přesahující 200 ha patří na Třeboňsku k jednomu z největších a navíc má, podle odborníků, nejlepší výnosy ryb. Roku 1520 jej Štěpánek Netolický napojil Zlatou stokou na soustavu rybníků Třeboňského panství.

existence je spolehlivě doložena již v roce 1355, i když patrně ne v současné rozloze. Za husitských válek došlo k poškození rybníka prokopáním hráze. Smlouvou mezi Oldřichem II. z Rožmberka a Janem Malovcem z Pacova z roku 1430 byl opět obnoven. Stalo se tak na malovcovy náklady, ten poté rybník osadil rybami. Oldřich mu za to slíbil, že po prvním výlovu dostane Malovec tolik ryb, kolik nasadil a o zbytek se oba podělí rovným dílem. Bošilecký rybník neměl velké pramenné přítoky a napájel se pouze dešťovou vodou, sice z dost rozsáhlé oblasti, nicméně v dobách trvalého sucha se napouštěl jen zdlouhavě, vysychal, voda se kazila, ryba lekala. Tento problém vyřešila roku 1520 Zlatá stoka, kterou v letech 1508-1520 postavil Štěpánek Netolický. Umělé napájení umožňovalo zvyšovat hladinu rybníka, což na druhé straně působilo škody na pozemcích přiléhajících k rybníku, které byly zaplavovány.

Bošilecký rybník byl často letněn. Když byl rybník v létě bez vody a zarostlý trávou, využívali ji hospodáři z Bošilce i Dynína k pasení dobytka nebo k sekání. Toto právo využívat část rybníka, zvanou chobot měli potvrzeno dynínští od roku 1527 Janem z Rožmberka. Protože nebyla jasně vymezená hranice, kde se může pást dobytek dynínský a kde bošilecký, vznikaly mnohé spory. Proto byly v roce 1606 za osobní účasti Petra Voka z Rožmberka do dna rybníka vsazeny hraniční kameny, které jednou provždy určily rozsah práv obou vsí.

Za třicetileté války rybník zpustl, ale byl opět obnoven.

Na počátku 19. století opět hrozil rybníku zánik, protože třeboňští správci jej chtěli přeměnit v pole. Od tohoto úmyslu naštěstí ustoupili. Zákonem o normalizaci vodních ploch byl u hráze rybníka v roce 1908 zasazen kovový sloup s vyznačením maximální možné výše vodní plochy, aby se zabránilo zaplavování pozemků přiléhajících k rybníku.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Třeboň, s.o.Veselí nad Lužnicí

1961 Okres České Budějovice

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj C)}

Vesnická památková zóna

Ves se připomíná již roku 1318 (Bossulecz) a její dějiny jsou spjaty s osudy pánů z Růže. Po Vítkovcích přešla do držení Rožmberků a stala se součástí panství spravovaného z tvrze v Dolním Bukovsku. K třeboňskému panství byl Bošilec přičleněn v 1. polovině 15. století. V čele vesnice stál rychtář, který zastupoval majitele panství a hájil ve vsi jeho zájmy. Bošilec se postupem času rozrůstal a v polovině 16. století se hospodařilo již na 23 usedlostech, ves měla i svého kováře a tři krčmy.

Velkou pohromou se pro Bošilec stala třicetiletá válka. Protahující vojska ničila úrodu, plenila a vypalovala statky. V roce 1625 je Bošilec uváděn jako zcela pustý a vypálený. Válka znamenala pro Bošilec také zrušení samostatné farnosti. Vojáci vyplenili kostel, bošilecká farnost zůstala bez kněze a roku 1635 byla připojena k farnosti veselské, znovu obnovena pak až v roce 1703.

Od roku 1660 se na další dvě století stali majiteli Bošilce Schwarzenbergové. Vesnice se pomalu obnovovala a rostl počet jejích obyvatel. Po zrušení poddanství tvořil Bošilec od roku 1850 část obce Borkovice, již roku 1854 se však osamostatnil. V období od 1. dubna 1976 do 23. listopadu 1990 byl Bošilec začleněn pod obec Dynín, poté je znovu samostatnou obcí.

Rok	obyv.	domů
1869	459	58
1880	489	61
1890	460	65
1900	458	64
1910	465	70
1921	438	70
1927	438
1930	461	80
1950	299	83
1961	317	77
1970	280	75
1980	267	78
1991	217	90
2001	192	91

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) A.Bartušek, J.Krčálová, A.Merhautová - Livorová, Em.Charvátová-Sedláčková, Em.Poche a Zd.Wirth-Umělecké památky Čech, ČAV, 1957

C) cs.wikipedia.org (1.6.2015)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 1.6.2015