|
Kód CZ 12921
Prakšice
Kostel Krista Krále Zdroj A)
1938, z pův.kaple použity vytráže a kámen. Socha Krista Krále,
jemuž je kostel zasvěcen, byla zhotovena na sv. Kopečku. Socha Panny Marie ze
staré kaple byla umístěna nad hlavním oltářem. V neděli 22. června 1941 byl
kostel slavnostně vysvěcen J.M.Dr.Oldřichem Karlíkem -
generálním vikářem olomouckým, doprovázel ho Msgre. Jaroslav Hlobil -
děkan uherskobrodský a P.František Dvořáček – konsistorní rada.
 
Fara
…
Hřbitov Zdroj A)
u kostela byl
vysvěcen v květnu 1949 Msgre.ThDr Stanislavem Zelou – pomocným biskupem
olomouckým. V letech 1998 – 2001 byl kostel Krista
Krále v Prakšicích nově zrekonstruován.
Kamenný kříž Zdroj A)
Pod kostelem
Památník padlým Zdroj A)
…
Památník padlým Zdroj A)
…
|
panství
1850 politický i soudní okres Uherský Brod
1961 Okres Uherské Hradiště
2003 Pověřený městský úřad
Na základě závěrů zemského sněmu byli po
zrušení roboty voleni v obcích pudmistři, později starostové. V Prakšicích
byl v roce 1850 zvolen purkmistrem František Jahoda čp. 11, který byl
schválen i vrchností. Dále bylo zvoleno 6 občanů do obecního výboru.
Představitelé obce pak zvolili placené obecní služebníky: policajta,
ponocného – nočního hlídače, zvonaře, polního a lesního hlídače, hrobníka,
pastýře hovězího dobytka a pastýře vepřů.
Policajt měl za úkol seznamovat
občany se zprávami, které vydal pudmistr. Svou pozornost upoutával bubnováním
při pochůzce vesnicí a na vhodných místech přečetl hlášení. Dle pokynů
pudmistra svolával shromáždění občanů a povolával je do obecní kanceláře k
různým jednáním. Ponocný byl prakticky nočním hlídačem, který v noci procházel vesnicí a
staral se o bezpečí spících občanů a jejich majetek. Každou hodinu v noci
troubil. Kolik bylo hodin, tolikrát zatroubil. Tím zároveň potvrzoval, že v
noci vesnicí neustále prochází a hlídá. Zvonař zvonil na obecní zvonici
k motlitbě ráno, v poledne a večer. Zvonice
stávala vedle silnice a mostu směrem na Uh. Brod. Polní
a lesní hlídač procházel pole, louky, vinohrady, kolem
rybníků i lesy a hlásil na obci každého, kdo kradl, nebo poškozoval majetek
občanů. Tresty za krádeže byly v minulosti velmi přísné. Hrobník měl
na starosti hloubení hrobů. Dle potřeby prováděl protiinfekční opaření proti
nakažlivým nemocem nařizovaná úřady.Pastýř
vepřů pásl svěřená zvířata od jara do podzimu v Manovém žlebě, Průhoně,
Trnovském a Jelenském žlebě. Pastýř hovězího dobytka vodil na pastvu skot.
Spásány byly úhory a travní porosty v trati Drahy, Horňáky a na dalších
pozemcích. Pastýři troubením oznamovali začátek pastvy v 6 hodin ráno,
obdobně návrat dobytka večer z pastvy. Staří občané pamatují pastvu skotu v
trati Drahy. Když ráno uslyšeli chovatelé skotu troubení pastýře, odvázali
skot určený k pastvě, otevřeli dvéře stáje a vrata domu. Zvířata vyšla ze
stáje a sama se zařadila do stáda procházejícího vesnicí na pastvu. Večer,
když zaznělo troubení pastýře, hospodář nebo některý z členů rodiny otevřel
vrata a dvéře stáje. Dobytek se u vlastního domu sám vyčlenil z
procházejícího stáda, prošel otevřenými vraty a dvorem do stáje na své místo.
Jestli z nějakých důvodů nebyla vrata otevřena, zvířata se zastavila u vrat
vlastního domu a trpělivě čekala až někdo otevřel.
Po zrušení roboty bylo
hospodaření na půdě téměř dalších dvacet let i nadále extenzivní. Hospodařilo
se úhorovým systémem, který spočíval v tom, že pole byla tři roky obdělávána a osévána a další tři roky byla půda ladem. Nebo tak zvané
trojhonné hospodaření, při kterém byly dva roky pěstovány okopaniny, další
dva roky obilniny, poslední dva roky ležela půd úhorem. Porost plevelů a ostatních rostlin byl spásán dobytkem. Výkaly pasoucích
se zvířat byla půda trochu pohnojena. Chlévskou mrvou se nehnojilo. Obilí se
žalo ručně kosákem do hrstí, které se ukládaly na povřísla, vázaly do snopů a
ukládaly do mandelů. Půda se po staletí kypřila nářadím podobným háku, který
byl v 19. století nahrazen pluhem. Pozemky byly v jednotlivých tratích
osévány stejnou plodinou, tím bylo umožněno společné spásání úhorů. V
Prakšicích byl společný osev v jednotlivých tratích zaznamenán ještě v roce
1882. Uvedený systém hospodaření přetrvával staletí, až do závěru 19.
století.
Postavení cukrovarů ve
Starém Městě v roce 1868 a v roce 1869 v Uherském Brodě významným způsobem
přispělo k rozvoji a zintenzivnění hospodaření rolníků. Cukrovka byla v té
době velmi dobře placena. Cena se pohybovala kolem 80 krejcarů za 1 q. Při
dobrém hnojení a ošetřování porostů byl výnos kolem 50 q z 1 měřice i vyšší,
což představovalo tržbu 67 zlatých. Podmínkou uspokojivých výnosů cukrovky
bylo dobré hnojení statkovými hnojivy. K jejich vyšší produkci bylo nutno
zvyšovat stavy hospodářských zvířat. Zvlášť významné bylo pěstování cukrovky
pro velkostatky. Nejvyšší výnosy cukrovky byly dosahovány na pozemcích
získaných vypuštěním a vysušením rybníků. Proto vrchnost brzy po roce 1870
zrušila všechny rybníky v obci i sousedních Pašovicích. Místní velkostatek i
v sousední obci měli od Kouniců pronajatý Mayové, kteří vlastnili cukrovar ve
St. Městě. Pěstování cukrovky se věnovali v obci velmi intenzivně s využitím
všech dostupných poznatků, aby získali surovinu pro svůj vlastní cukrovar.
Cukrovka napomáhala produkci chrástu k vyšší výrobě objemných krmiv. Významné
bylo i zařazení jetele do osevního postupu. Cukrovka, náročná na ruční práci
a vzrůstající stavy skotu chovaného více ve vazných stájích, vyžadovala
podstatně vyšší počet pracovních sil placených mzdou nebo deputátem –
naturáliemi. Výrazným zvýšením pracovních příležitostí na velkostatku i u
sedláků pro místní domkaře došlo ke zlepšení jejich sociální situace.
Další hospodářský vývoj
umožnil nový zákon vydaný v roce 1868 o svobodné dělitelnosti pozemků. Do té
doby se pozemky a hospodářství rolníků nesměla dělit. K dělení hospodářství
docházelo při řešení dědictví mezi sourozenci. Uvedený zákon umožnil úspěšným
hospodářům nakupovat další pozemky od těch, kteří je pro finanční nouzi v
důsledku špatného hospodaření, alkoholismu i z jiných důvodů byli ochotni
prodat. Třídní a sociální poměry se na vesnici mezi jednotlivými skupinami
stále více diferencovaly.
|
Rok
|
obyv.
|
domů
|
|
1850
|
|
|
|
1927
|
903
|
|
|
1930
|
|
|
|
1947
|
|
|
|
1961
|
|
|
|
1970
|
|
|
|
2001
|
|
|
www.praksice.cz
literatura
a prameny
1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927
A) praksice.cz
C) cs.wikipedia.org (29.1.2017)
|
