|
Kód CZ 13936
Rudimov
|
panství
1850 politický okres Uherský Brod, s.o.Bojkovice
1961 Okres Zlín
2003 Pověřený městský úřad
Historie
obce
Obec Rudimov se nachází jižně od malebného
Poolšaví, mezi lesnatými kopci v údolí potoka Třešňůvky s průměrnou
nadmořskou výškou 334 m, byl v historii církevním majetkem
- součástí sehradického léna, jehož správním centrem byl hrad
Engelsberk (nazývaný také Sehradice, případně Sehrad). Obec se ve starších
pramenech nazývala Radimov, Rodimov, německy Rudimov a ve znaku mněla sv.
Vojtěcha. První písemný doklad o existenci obce je zápis v lenních knihách z
r. 1440, kdy byla lenní držba Sehradic zapsána Petrovi Nebojse.
Petr Nebojse byl žoldnéřským hejtmanem ve
službách Pankráce ze sv. Mikuláše a Sehradice se pak brzy dostaly přímo do
Pankrácových rukou. Válečník Pankrác, kterému patřil také hrad Starý Světlov,
používal oba hrady jako základny pro loupeživé výpravy
a proto moravští stavové r. 1449 oba hrady vykoupili a obratem prodali
Burianovi z Vlčnova a Zichovi z Lipiny.
K hradu Sehradice, který stával nad Horní
Lhotou, patřily tehdy vsi Sehradice, dvě Lhoty (Horní a Dolní), Nevšová,
Rudimov ("Radimov"), Krátká a Vasily. Zich z Lipiny brzy zemřel a
Sehradice zdědil se souhlasem biskupa Burianův syn Jiřík z Vlčnova, který je
r. 1474 prodal pánům z Landštejna. Lenní statek sehradický (v některých
pozdějších pramenech označovaný jako statek Vasilsko) byl pak téměř trvale
spojen s alodním panstvím světlovským.
Ctibor z Landštejna si někdy koncem 15.
století postavil nové sídlo - hrad Nový Světlov nad
Bojkovicemi. Hrady Starý Světlov a Sehradice se počátkem 16. století uvádějí
již jako pusté. V letech 1554 - 1592 držely lenní
statek Sehradice tři generace Tetourů z Tetova. V r. 1613 se spojené statky
alodní i lenní dostaly nadlouho do rukou Šeréniú, šlechty, která pocházela z
Uher. Až r. 1750 Karolina Šeréniová zanechala panství svému manželovi hraběti
ze Saint-Julien. Jeho synové je pak r. 1803 prodali hraběnce Žofii
Haugvicové. Po její smrti bylo sehradické léno formálně připsáno synovi
Karlovi Haugvicovi a poté manželovi jeho sestry hraběti Larisách-Mónnichovi.
Za jeho syna Evžena Larisch-Monnicha byl lenní závazek zrušen a statky
světlovský a sehradický definitivně spojeny.
Majitelé se pak už rychle střídali - r. 1884
hrabata Bellegarde, r. 1906 hrabě Karátsonyí, r. 1907 kníže Lubomirski, r.
1914 (resp. 1916) Pozemková banka. Posledními majiteli byli od r. 1926
manželé Zbořilovi.
Na katastru obce jihovýchodně od Rudimova,
stávala ves Vasily (Vasile, Vasilsko nebo také Vasil). Poprvé se o ní zmiňuje
listina biskupa Zdíka z r. 1141, která vypočítává církevní majetek na Moravě.
V r. 1367 se psal podle ní Pešek z Vasil, v dalších letech (1440, 1449) se
vyskytuje jako součást sehradického léna. Vesnice zamkla někdy v 15. století,
r. 1518 je už uváděna jako pustá. Na jejím místě byl, patrně za Tetourů,
vystavěn panský dvůr.
Po správní reformě r. 1850 patřil Rudimov k
soudnímu okresu Valašské Klobouky (okresní hejtmanství Uherský Brod). V r.
1905 se pak stal součástí nově vytvořeného soudního okresu Bojkovice. Místní
národní výbor, který v obci vznikl po 2. světové válce, spadal od r. 1949 pod
pravomoc ONV Valašské Klobouky, po r. 1960 pod ONV Gottwaldov. Od r. 1980 byl
Rudimov místní částí města Slavičína, r. 1992 se opět osamostatnil.
Rudimov byl nevelká zemědělská obec - katastr má rozlohu 1005 ha. V r. 1900 bylo z toho
503 ha polí, 273 ha lesů, 125 ha pastvin, 73 ha luk a 15 ha zahrad. V r. 1945
připadly pozemky Zbořilova velkostatku, včetně hospodářských dvorů Vasilsko a
Nový dvůr, státnímu statku. JZD vzniklo v obci v r. 1950, ale po 3 letech se
však rozpadlo a bylo obnoveno až r. 1959. V r. 1965 bylo spojeno se státním
statkem (Státní statek Valašské Klobouky, 1975 Státní statek
Moravsko-slovenské pomezí Uherský Brod).
Názvy tratí podle katastrálních map: Lázky,
Čupy, Dúbravy, Bátorky, Kamenná, Paličky, Dlouhé losky, Nad dlouhými, Suché
louky, Kopanice, Kouty, Ploštiny, Stálice, Za humny, Rybníčky, Za chrástí,
Vasilsko, U studně, Za vrchy, Prokšové, Křížanov, Kanály, Žlebek, Pod ořechy,
Včelín, Pod sýpkou, Za zahrádkou, Pod brankou, Nad mlaty, Nad loučkou, Klín,
Pod zakopou, Nad zakopou, U mostu, Teletinec, Od Pitínska, Od Kolelače.
V tratích Lochy a Drahanec se v minulém
století těžila nepříliš kvalitní železná ruda (tenké vrstvy a konkrece
pelosideritů), která se vozila do huti v Bojkovicích. Po zrušení roboty
výroba zanikla a těžba byla zastavena. V Rudimově bývalo hodně zvěrokleštičů,
kteří hledali obživu v okolí a v cizině. Ještě počátkem tohoto století se
tomuto starobylému řemeslu věnovali téměř všichni dospělí muži, toto řemeslo
je připomínáno již od r. 1545.
Výpomocná škola byla v obci asi od r. 1812,
předtím musely děti chodil do školy do Slavičína. R. 1885 se uvádí již místní
jednotřídní česká škola. V Rudimově působilo několik spolků, např. Čtenářská
beseda (založena r. 1909, zanikla r. 1937), Domovina (1923), Sbor
dobrovolných hasičů (1907), tělocvičná jednota a ochotnické divadlo (1948).
Obec byla osvobozena rumunskými jednotkami
Rudé armády 1. května 1945. Při bojích, kde zasáhli také místní partyzáni,
padlo 8 rumunských vojáků.
|
Rok
|
obyv.
|
domů
|
|
1850
|
|
|
|
1927
|
437
|
|
|
1930
|
|
|
|
1947
|
|
|
|
1961
|
|
|
|
1970
|
|
|
|
2001
|
|
|
www.rudimov.net
literatura
a prameny
1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927
A) rudimov.cz (8.12.2016)
B) rudimov.net
C) cs.wikipedia.org (8.12.2016)
|
