|
Kód CZ 18678 Záhorovice
Zvonice Zdroj C) …
Hřbitov Zdroj C) Po epidemii cholery
65 obětem v roce 1831
Kamenný kříž Zdroj C) U zvonice
Kamenný kříž Zdroj C) Na hřbitově
Reliéf vodníka Zdroj C) …
Pramen Kyselky Zdroj C) …
|
panství 1850 politický okres Uherský Brod, s.o.Bojkovice 1961 Okres Uherské Hradiště 2003 Pověřený městský úřad
Historie
obce Zdroj A)
Až do první poloviny XVI. století byl
náš kraj a obec nedílnou součástí země koruny české pod vládou českých králů.
Vpád Turků do střední Evropy znamenal ohrožení Uher, Rakouska i Českých zemí,
což vyžadovalo vytvoření velkých centralizovaných států schopných čelit
tomuto nebezpečí. Volbou rakouského arcivévody Ferdinanda I. na český trůn
uprázdněný po smrti Ludvíka Jagelonského v bitvě U Moháče (1526) byly
položeny základy pro vznik mnohonárodnostní monarchie. Po dobu následujících
téměř 400 let se České země staly. nedílnou součástí Rakousko-Uherské říše
včetně našeho kraje a obce.
Obec Záhorovice se rozkládá v povodí řeky Olšavy pramenící u hory Hradiska
nad obcí Pitín v nadmořské výšce 280 m. Nápadné je její excentrické umístění
v jižní části katastru. Její název se v průběhu staletí měnil. V roce 1408 je
doložen název Zahorowicze. Uřední název Zahorowicz je používán od roku 1518 a
pod tímto názvem je obec uvedena i na slavné mapě Moravy, kterou nakreslil a
v roce 1627 vydal Jan Amos Komenský. V roce 1633 se obec nazývala Zahorowitz,
roku 1671 se obec psala ZáhoroWytz a v roce 1846, Zahorovitz, Zahorovice.
Uřední název Záhorovice má obec od roku 1924. K dočasnému pojmenování názvu
obce Sahorowitz došlo vedle českého názvu v době Protektorátu Čechy a Morava.
V rámci pronikavých správních reforem v létech 1848- 1850,
zrušením patrimonijních správ tj. správ jednotlivých panství byly v roce 1854
zřízeny okresy, mezi nimi i okres Uherský Brod, pod jeho působnost spadala i
obec Záhorovice. Okresní úřady byly přímo podřízeny c.k. moravskému
místodržitelství v Brně. Za feudalismu zastupoval v obci feudální vrchnost
"fojt". Byl to nejbohatší sedlák v obci s dědičnou hodností
rychtářskou. Jeho prostřednictvím vykonávala vrchnost svou pravomoc v obci.
Dohlížel na plnění robotních povinností, odvádění vrchnostenských dávek a
řešil i drobné spory mezi občany. Rok 1848 znamenal pozvolné nabývání všech
občanských práv. Samospráva obce přecházela na místní občany, kteří volili představenstvo v jehož čele byl "představený"
neboli starosta. Členy představenstva byli radní a výboři.
Zvolený starosta skládal slib věrnosti do rukou c.k. okresního hejtmana v
Uherském Brodě. Radní do rukou obecního představenstva v tomto znění:
'"Jakožto zvolený radní obce Záhorovské slibuji při nastoupení úřadu
svéh, že chci být Jeho c.k. Apoštolskému veličenstvu věren a Jeho poslušen
býti, zákony zachovávati a povinnosti své svědomitě plniti". Po.depsaný slib byl zaslán c.k. okresnímu hejtmanství.
Dále byli voleni revizoři účtů obecního rozpočtu a písař -
zapisovatel jednání představenstva.
Představenstvo ustanovovalo obecní služebníky, kterými byli Źobecní policajt,
hajní, ponocný, zvaný též noční hlídač či hlásný, ponocný u chrámu v
Nezdenicích, pastýř a obecní polní hlídač Źneboli' "pán". Podle potřeby
byly dále voleny výbory - školní, knihovní,
silniční, kostelní a podobně. Současně byly stanoveny povinnosti Ponocnému.
Byl povinen troubit v době od 1.května do 31.října od třiadvaceti do dvou
hodin nočního času a od 1.listopadu do 30.dubna od dvaadvaceti do tří hodin
nočního času. Ponocný po dobu služby přebýval v tzv. ponocence, která se
nacházela mezi domy číslo 31 a 101. Obecnímu policajtovi byla stanovena
povinnost bubnovat na šestnácti místech v obci. Představenstvo zasedalo v
hostinci u pana Šimona Matějíka číslo 193. Od roku l883 se začaly psát
protokoly ze schůzí obecního zastupitelstva. Prvním spisovatelem. byl
nadučitel Josef Kotek. Až do vzniku Československé(republiky
můžeme v nich číst o stálém zadlužení obce. Představenstvo na jejich
umořování bylo nuceno vypisovat zvýšené obecní daně. K
signování důležitých dokumentů vydávaných pro obyvatele k potvrzení
správnosti dávek, poplatků a daní sloužilo pečetidlo obce. Na pečeti je
pětilistá květina na stonku, nad ní kohout a po obvodu popis majuskulou
"PECET OBCE ZAHOROWSKE". Vznikla v roce 1690, kdy světlovské
panství drželi hrabata Serenyiové z Malého Serenu. Naši předkové stavěli své
domy z počátku jen na pravém břehu řeky Olšavy. Domy byly dřevěné sroubené,
později více používali kamene a nepálených cihel z jílu, hlíny a plev -
"kotovic". Střechy byly většinou pokryty slaměnými došky. Obydlí té
doby byla o jedné místnosti. Spolu s lidmi byl v místnosti i dobytek a
drůbež. Postupem doby se tato obydlí rozrůstala. Rozšířila se o další
místnosti, kde se spalo a vařilo. U větších stavení byl v přední části vjezd
do dvora. Ve dvoře byly chlévy pro skot, prasata a drůbež a mnohde i stáj pro
koně a proti nim hnojiště a stohy slámy.
V pozdějším období, kdy se začaly používat pálené cihly, stavěly se. na konci
dvorů stodoly s mlatem a k uskladnění sklizeného obilí a slámy Jejich
součástí mnohdy byly i "žentoury" poháněné tažným dobytkem a využívané
k pohonu malých mlátiček obilí, sečkovic a fukarů na čistění zrní. Ve
stodolách se mlátilo obilí s cepy. Sláma se používala do strožoků v
postelích, na povřísla a podobně. V mnoha humnech byly sušíny ovoce a před
některými domy v obci stály i komory, kde se ukládalo zrní, ovoce či některé
potraviny. Poslední se zachovaly až do padesátých let minulého století před
domy p. Jana Víceníka a p. Josefa Koudely. Řeka Olšava rozděluje obec na dvě
části. Na levém břehu na obydlené lokality Lány, Nivky a Zaláští. Na pravém
břehu je hlavní část obce s lokalitou Drahy a Kříby, nádražní a bánovskou
uličkou. Domy jsou v řadové zástavbě s humny a předzahrádkami.V
říjnu 1891 rozhodl obecní výbor, aby půda zahrádek patřící v té době obci
byla předána do vlastnictví občanům za úhradu 3 krejcarů za čtvereční metr.
Obcí prochází silnice dobudovaná v roce 1837 mezi Uherským Brodem a
Bojkovicemi a rok nato prodloužena až do Valašského Meziříčí. O padesát let
později v roce 1887 došlo k výstavbě Vlárské dráhy z Brna do Trenčianské
Teplé. Její uvedení do provozu se uskutečnilo 4.října 1888. V obci byla
zřízena železniční zastávka. Tím se obec definitivně vymanila z izolace vůči
okolním městům a obcím.
Od roku 1710, kdy skončily nájezdy a drancování, v našem kraji dochází díky
nesmírnému úsilí a sebeobětování našich předků k postupné výstavbě domů a
růstu počtu obyvatelstva. V roce 1793 čítala obec 93 domů se 106 rodinami a
729 obyvateli. Do roku 1846 vzrostl počet domů na 121 se 718 obyvateli.
Zrušení nevolnictví umožnilo větší migraci obyvatel. Mnozí záhorovští občané
odchází z různých důvodů do sousedních obcí a měst, na Slovensko a do Vídně.
Mnoho jiných přichází do obce. Podle tehdy platných zákonů k nabytí
domovského práva musel občan bydlet v obci nepřetržitě deset let. Obce si
zprávy o nabytí občanství mezi sebou písemně oznamovaly.
I přes vysokou porodnost většímu přírůstku obyvatel obce bránilá vysoká
úmrtnost. Podle “Protokolu o prohlídce mrtvých", kterou od roku 1896 do
roku 1934 vedl lékař MUDr Josef. Tillich, zemřelo v obci za 38 let celkem 834
občanů z toho 212 mužů, 272, žen a 350 dětí včetně nemluvňat v důsledku
stáří, nemocí, podvýživy dětí a celkové slabosti novorozenců. Obec spadala
pod bojkovský zdravotní obvod. Po lékaři-ranhojiči, Adamovi byl roku 1896
ustanoven lékařem MUDr. Josef Tillich, neúnavný a obětavý lékař. Zemřel 23.
9. 1934. Po něm převzal lékařskou praxi jeho syn MuDr. Josef Tillich, který
zemřel v mladém věku, když se nakazil od nemocného pacienta břišním tyfem.
Poté působili v Bojkovicích MUDr. L. Emr a MUD. F. Maštalíř.
Od třicátých let XIX. Století dochází k postupnému
politickému a hospodářskému rozvoji obce. První malé spotřební družstvo bylo
vytvořeno v roce 1889, kdy 35 členů založilo
,,Podnikatelský spolek Svornost". Až do roku 1917 byla prodejna
umístěna v pronajatém domku č. 31 Františka Sedláře a poté byla přemístěna do
bývalé staré školy. V prodejně se prodávaly základní potraviny, káva, ocet,
kvasnice, petrolej, lampy, cylindry, biče pro sedláky a jiné zboží. Místní
pobočka peněžního ústavu Reiffaisenbanky pro naši a needenskou obec pochází z
roku 1900. Bylo započato s postupnou kanalizací v roce 1911 byla zkolaudována
nádražní ulička. Celkově náklady činily 2291.-K. Další stavba venkovní
kanalizace v celé obci byla zahájena až v roce 1928. Ke krytí nákladů s tím
spojených si obec vzala půjčku 250.000 Kč od Ústřední sociální pojišťovny. Stavbu
provedl stavitel Jedlička z Uherského Hradiště. Nedostatek nezávadné pitné
vody pro občany byl řešen v roce 1912 zřízením obecních studní u domu č. 2
Ludvíka Krajíčka, u č. 24 Barbory Ševečkové a č. 103 Františka Ondrůška. V
důsledku velkých povodní, které v létech 1909-1912 napáchaly velké škody,
požádala obec sekci hrazení bystřin o regulaci řeky Olšavy a postavení mostu
u nádraží s odůvodněním, že brod přes řeku je nesjízdný a řeka zde napáchala
velké škody. I když obec měla převážně zemědělský charakter péče o
zemědělskou půdu nebyla v popředí zájmů majitelů pozemků, což způsobilo její
podmáčení a tím i nízké výnosy. Teprve v srpnu 1911 přistoupila obec k
Meliorační jednotě v Uherském Brodě a rok nato bylo rozhodnuto o provedení
meliorace pozemků v katastru obce.
literatura
a prameny 1) Administrativní
lexikon obcí v republice čsl, 1927 A) zahorovice.cz (27.9.2010) C) cs.wikipedia.org (27.9.2010) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace
28.11.2015) Předchozí editace: 27.9.2010 |
