Kód CZ 5575
Ivanovice na Hané Připojeny: Chvalkovice na Hané Kostel.Sv.Ondřeje 2)
C) A)
Raně gotický, barokně upravený a doplněna věž poč.16.stol.,
trojvěží kol.1759 Postaven v druhé polovině 16. století a přestavěný do
barokní podoby v průběhu 18. století. Oltářní obrazy Svatá rodina, P. Maria
Růžencová a Anděl strážce pochází z poloviny 19. století od malíře A.
Prachaře. Renesanční náhrobní kameny jsou z konce 16. století. První
dochovaná písemná zmínka o Ivanovickém kostele je z roku 1234. Tento kostel
se, ale nedochoval, jelikož podlehl několikrát požárům či jiným pohromám. Do
dnešní podoby s boční kaplí a dvěma postranními věžemi byl upraven v rozmezí
let 1704 až 1759
Fara
…
Kaple sv. Josefa C) Hřbitovní zbudovaná v roce 1824 Františkem markýzem z Lusignan,
c. k. komořím a rytířem vojenského řádu Marie Terezie, též generálem, polním
zbrojmistrem a majitelem pluku. V průčelí kaple je podloubí, v němž má markýz
se svou ženou společnou hrobku.
Starý hřbitov C) S kaplí sv.Josefa, upravený jako park a hřiště
Synagoga C) Dnes Husův sbor Církve československé husitské.
Židovský hřbitov C) na okraji města je neznámého stáří s náhrobky od počátku 17.
století.
Sousoší sv. Floriána, sv.Václava a
sv.Jana Křtitele C) 2) F) z roku 1721 na Palackém náměstí. Socha sv. Floriána je. Zbylé
dvě sochy socha sv. Václava a sv. Jana Křtitele sem byly přeneseny a jsou od
jiného mistra ze 17. století.
Socha sv. Floriána C) od sochaře Antonína
Heinze 1721 Socha sv.Václava C) Dodatečně
přenesena, 17.stol. Socha sv.Jana
Křtitele C) Dodatečně
přenesena, 17.stol. Socha Bolestné P. Marie C) z roku 1778 Socha sv. Cyrila C) z roku 1890, před kostelem. Socha sv. Metoděje C) z roku 1890, před kostelem. Kamenný kříž C) z roku 1753. Kamenný kříž C) Na starém hřbitově
Boží muka C) a památníky mrtvých z napoleonských válek, připomínka na bitvu
tří císařů v roce 1805 u Slavkova u Brna. Boží muka C) D) Rostislavova ul.
Boží muka C) U silnice na Pustiměř
Erb markýze Františka Josefa z
Lusignan C) Na štítě kaple sv.Josefa
Socha C) Na náměstí
Zámek 2) C)
E)
Pův.komenda johanitů před 1183, kol.1486 přestavěná na tvrz,
přestavba na zámek 1608-11 Byl přestavěn z původní gotické vodní tvrze Janem
Bukůvkou z Bukůvky. Nad sloupovými pavlačemi v nádvoří jsou vytesány kamenné
nápisy a erby rodu Bukůvků. Původně vodní tvrz přestavěná stavitelem
Antonínem Lorencem Parisem z Brna a kameníkem Janem Focumem z Boskovic na
pozdně renesanční čtyřpodlažní čtyřkřídlý zámek uzavírající obdélníkového
nádvoří. Tři z čestných křídel mají po vnitřních stranách obvodu dvoupatrové
arkády, které se dochovaly dodnes. Stavební konstrukce však mají základy už v
období pozdní gotiky. Stěny hlavních sálů byly zdobeny rodokmeny Bukůvků. V
roce 1643 se marně snažili dobýt zámek Švédové, z čehož je dodnes v zámecké
zdi dělová koule. Při úpravách zámku a okolí ve druhé čtvrtině 19. století byl v
okolí zřízen přírodní park, čímž se stal zámek charakteristickou dominantou
městské zástavby. První písemná zmínka o Ivanovicích pochází z roku 1183. Ves byla
součástí Orlovského panství, které náleželo johanitskému řádu společně s
hradem Orlov. Ten roku 1482 spolu s vsí Orlovice, Ivanovicemi s dvorem a
vesnicemi Hoštice, Málkovice (dnes Moravské Málkovice) s dvorem a Medlovice s
dvorem Johanité prodali varadínskému biskupovi Janu Filipcovi. Roku 1503
získal Orlovské panství Jindřich Kropáč z Nevědomí. Ten si jako středisko
panství zvolil Ivanovice a zde také vybudoval vodní pozdně gotickou tvrz. Smrtí Jindřichova syna Bohuše Kropáče získaly panství jeho
sestry, které byly provdány za Pražmy z Bílkova a ti statek velmi zadlužili.
Následným majitelem se stala Kristina z Rogendorfu, vdova po Hynku starším
Bruntálském z Vrbna. Ta prodala Ivanovické zboží s příslušenstvím moravskému
Janu Bukůvkovi z Bukůvky († 1611). Ten nechal v roce 1608 objekt johanitské
komendy, později vodní tvrze přestavět do podoby renesančního zámku. Po několika dalších majetkových převodech koupil ivanovické
panství Jan Přepyský z Rychemberka. Velmi zadlužené panství převzal v roce
1725 jeho syn Jan Václav Přepyský z Rychemberka, který vynikl jako úspěšný
hospodář. Ten však tvrdě utlačoval a vykořisťoval poddané, aby splatil
ohromné dluhy, jež vázly na majetku. K panství pak ještě přikoupil statek
Vícemilice. V letech 1792–1837 držela panství hrabata z Aueršperka a v roce
1837 je koupil arcivévoda František Ferdinand d’Este, princ Modenský, jehož
dcera a dědička Marie Tereza Rakouská-Este se stala bavorskou královnou a tím
přešel zámek do majetku bavorské královské rodiny Wittelsbachů. Posledním
vlastníkem zámku se stal bavorský král Ludvík III. Bavorský. Po roce 1918
Ludvík Bavorský vedl s tehdejším Československem vleklé soudní spory, když to
mu zámek neprávem zabavilo. Ačkoli nakonec mělo dojít k jeho řádnému prodeji,
nacistická okupace zabránila prodeji veškerého německého majetku. Zámek byl
tak po roce 1945 na základě tzv. Benešových dekretů podruhé zabaven
Československým státem
Radnice C)
ze 17. století je dvoupatrová budova s korintskými sloupy
ozdobenými hlavicemi a jemnou balustrádou se třemi dekorativními vázami.
Stojí vedle kostela svatého Ondřeje na okraji Palackého náměstí.
Škola C)
…
Akát C) Nejstarší akát na Moravě je strom, který roste na bývalém
hřbitově za bránou, dnes upraveném jako městský park. Strom byl údajně
zasazen při zbudování hřbitova okolo roku 1663. Obvod stromu je 500 cm, výška
11,5 m, stáří pravděpodobně 340 let. |
panství 1850 politický okres Vyškov, s.o. Vyškov 1961 Okres Vyškov 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce C) Město Ivanovice na
Hané byly pravděpodobně založeny okolo roku 950 a až do roku 1302 zůstaly
malou dědinou. Původ jména pochází od prvních obyvatel nazývaných Evanovici
podle hlavy rodiny Evana, jenž toto místo osídlil. Na osadu se toto jméno
přeneslo asi ve 12. století, kdy se začalo jmenovat Evanovice. V lidové mluvě
se osadě říkalo též Vévanovice zřídka i Vanovice. První písemná zmínka o obci
pochází z roku 1183, kdy byl v Ivanovicích pánem vladyka Dluhomil. Tohoto
roku jeho synové Trojan, Drslav a Vojslav vstoupili jako členové do
rytířského řádu sv. Jana Jerusalémského a celý svůj majetek mu darovali. Z té
doby pochází pravděpodobný původ maltézského kříže a půlměsíce na městském
znaku Ve 13. století
správu obce řídil rychtář, purkmistr starší, purkmistr mladší a konšelé. Ke
konci 13. století bylo obci králem Václavem II. nařízeno vybudovat opevnění,
což Ivanovice splnily stavbou dvojích náspů (valů). Od roku 1302 jsou tedy
Ivanovice tvrzí (oppidem). V roce 1425 císař
Zikmund Lucemburský veškerý majetek johanitů zastavil ve prospěch Haška z
Valdštýna, a ten jej obratem prodal Mikuláši z Vojslavic. Od něho jej
odkoupili opět johanité. Avšak již v roce 1446 ivanovické panství johanité
zastavili brněnskému měšťanovi Michalovi Kunigsfelderovi, který pak začal
užívat přídomek z Ivanovic. Po smrti Michala Kunigsfeldera v roce 1450 se
ujali jeho majetku vdova Markéta a zeť Štěpán Lang. Po Langově smrti se jeho
žena Kateřina znovu provdala, tentokrát za zámožného měšťana Hanuše Ryšana,
na kterého bylo ivanovické panství zastaveno do 21. srpna 1456. V roce 1480
byl majetek opět v držení johanitů, kteří jej v roce 1490 prodali
varadínskému biskupovi a správci olomoucké diecéze Janu Filipcovi. Tím
skončilo téměř třísetleté vlastnění Ivanovic na Hané johanity. V roce 1492 dal
biskup Jan Filipec Ivanovice a Orlovice Janu z Kunovic, který tu roku 1496
založil nový špitál s nadací (tato nadace zanikla za třicetileté války). Roku
1503 se panství dostalo do rukou Jindřichu Kropáči z Nevědomí. Ivanovice si
poté stěžovaly u zemského soudu, protože Jindřich Kropáč začal zvyšovat platy
a roboty. Soud rozhodl roku 1513, že platy a roboty nemají být zvyšovány. Po
smrti Bohuše Kropáče roku 1536 se panství rozdělilo mezi dědice. Panství
znovu spojil až Beneš z Pražma roku 1565 V první polovině
16. století byl rozšířen počet trhů v městečku. Vladislav Jagellonský dal
roku 1507 Ivanovicím výroční trh s frejunkem a roku 1547 Ferdinand I. povolil
konání třetího výročního trhu v úterý po svatém Duchu. Po Beneši z Pražma
zdědil panství jeho syn Petr, který veškerý majetek úplně zadlužil a roku
1591 beze stopy zmizel. V následujících letech panství skoupil zemský hejtman
hrabě Hynek z Vrbna. Po roce 1596 majetek převzal rod Bukůvků z Bukůvky,
kteří zde roku 1608 začali stavět v renesančním slohu zámek. Tuto stavbu
provedl mistr Antonín Pariz z Brna s pomocí kamenického mistra Jana Foncuna.
Páni z Bukůvky panství drželi až do roku 1623, kdy jej Bernard Bukůvka z
Bukůvky prodal Jindřichu Šlikovi z Pasauna a Lokte. Rok na to zachvátil
Ivanovice veliký požár, který zničil skoro celé městečko, radnici i s
pozemkovými knihami a listinami. V roce 1635 Šlik prodal vše zpět Bernardovi
z Bukůvky, který tu zůstal až do své smrti v roce 1643. Poté bylo panství v
držení hrabat Martiniců. Během třicetileté
války bylo městečko několikrát po sobě vypleněno vojáky. Naposledy vpadli do
městečka Švédové, kterým odolal jen zámek. Z tohoto útoku zbyla v zámecké zdi
dělová koule, kterou je tam možné vidět i dnes.[6] Městečko z třicetileté
války vyšlo velmi zuboženě. Tehdy byli obyvatelé pod nátlakem nuceni prodávat
své majetky (polnosti a domky) panstvu z velkostatku. V roce 1677 zabrala
vrchnost tři selské statky a vytvořila z nich tzv. Malý dvůr. Nástupcem
hrabat Martiniců se stal v roce 1662 Mikuláš Pazman z Panasu (zakladatel
hřbitova Za branou, na kterém se pohřbívalo do roku 1941) Mikuláš Pazman z
Panasu ivanovické zboží prodal Karlu Jindřichu ze Žerotína, který držel
panství rodu do roku 1702. Tehdy Ivanovice koupil hrabě Jan Zikmund z
Rottalu, jenž se zasloužil opravou zámecké věže. V té době patřilo k
ivanovickému hrdelnímu právu 26 obcí. Pánové ze Žerotína prodali v roce 1719
Ivanovice rodu Přepyských z Rychemberka, za nichž bylo na náměstí postaveno
sousoší svatého Floriána. V roce 1765 byl Jan Václav Přepyský z Rychemberka
na ivanovickém zámku zavražděn, jeho dědicem se stal hrabě z Pražma, jenž
záhy zemřel, a tak přešlo celé panství zpět do rukou baronského rodu z
Bukůvky. V letech 1788 a 1791 zachvátily Ivanovice dva velké požáry, při
nichž shořelo 81 domů i s radnicí a významnými listinami. Dalším majitelem se
stala hraběnka Jana z Auerspergu, která se po ovdovění v roce 1795 provdala
za markýze Františka Josefa z Lusignan. Oba jsou pohřbeni ve hřbitovní kapli
Za branou, kterou k tomuto účelu nechali roku 1824 postavit. Po markýzově
smrti bylo celé panství prodáno arcivévodovi Ferdinandu Österreich-d'Este,
který nechal kolem zámku v roce 1840 zbudovat zámecký park. Za jeho držení
panství byla v dubnu roku 1848 zrušena robota a byly sjednány smlouvy o
výkupu roboty. Po roce 1848 začal v městečku čilejší hospodářský ruch a v
roce 1850 povolila vláda Ivanovicím čtvrtý výroční trh, zavedla při týdenních
trzích trhy dobytčí a povolila trhy na koně Na město byly
Ivanovice povýšeny dekretem císaře Františka Josefa I. dne 19. ledna 1909.
Stalo se tak za starostování Františka Hanáka, jenž spravoval obec od roku
1899 až do roku 1919. Posledním majitelem byl bavorský král Ludvík III. se
svou manželkou Marií Terezií d´Este, a to až do konce první světové války.
Koncem roku 1919 byly provedeny obecní volby podle nově vydaného
československého zákona a starostou byl zvolen Rudolf Havlík. Nacistická okupace
během druhé světové války si vyžádala 50 obětí, z čehož bylo 44 Židů.
Ivanovice byly osvobozeny 29. dubna 1945. Po nástupu komunismu k moci v roce
1948 proběhlo několik neúspěšných pokusů o založení JZD. Založeno bylo až v
roce 1950 a obhospodařovalo 624 hektarů půdy. Po roce 1989 docházelo k
rozvoji města podobně jako u jiných obcí a měst v regionu
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 2) Kuča Karel, Atlas památek, 2002 A) ivanovicenahane.cz (14.10.2015) C) cs.wikipedia.org (14.10.2015) D) iispp.npu.cz (14.10.2015) E) propamatky.info (14.10.2015) F) mapy.cz (14.10.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 14.10.2015 Předchozí editace: 1.6.2011 |
