Kód CZ

Polom

(Pohlem)

Osada: Martice

Kaple sv.Anny ^{Zdroj C) Zdroj D)}

z 1. poloviny 19. století stojí na jižním okraji svažité travnaté návsi

Kaplička ^{Zdroj C)}

Jižně od obce, z 2. poloviny 19. století byla postavena při cestě do dnes již zcela zaniklé vsi Skoky jižně od vsi

[Tvrz] ^{Zdroj C) Zdroj D)}

na severozápadní straně návsi,zbytky tvrziště. První zmínka o vsi údajně pochází z listin hlásících se k rokům 1183 a 1185, podle nichž ji český kníže Bedřich daroval johanitům. Jedná se však o mladší listinná falza a není tak jisté, zda vesnice v nich jmenovaná je totožná s tímto Polomem. Johanité však v této oblasti, například v Krašově, statky již měli, je tedy pravděpodobné, že už ves existovala, i když třeba johanitům nepatřila. Další zprávy jsou pak podstatně mladší. Snad již v průběhu 14. století ves získali členové rodu píšícího se po ní, Polomcové z Polomě. První z nich, Jan Polomek z Polomu, je zde uváděn k roku 1404. Tehdy je také poprvé doložena zdejší tvrz, založená během 14. století. Jeho potomci na tvrzi seděli až do počátku 16. století. Tehdy ves krátce patřila Hýzrlům z Chodů. Již roku 1524 nastoupila v držení zboží Kateřina Dobrohostová z Kolovrat. V roce 1529 prodala její dcera Ludmila, rozená z Ronšperka zboží Polom Markétě Lobkovicové, rozené z Plavna. V roce 1545 získala statek od Markéty Lobkovicové Anna, manželka Anselma ze Steinsdorfu, jejíž syn Adam koupil statek Údrč a blízký Polom k němu připojil. Polom poté již nikdy nenabyla samostatnosti a zdejší tvrz se tehdy připomíná naposledy. V roce 1590 přešla Údrč s Polomem do rukou Pröllhoferů z Purkeršdorfu, v roce 1608 získali Údrč s Polomem Šlikové z Holíče a roku 1613 se stal novým majitelem Údrče s Polomem Jáchym Libštejnský z Kolovrat. V roce 1620 byl statek Jáchymu Libštejnskému z Kolovrat za účast na stavovském povstání v letech 1618-1620 zkonfiskován. Přitom se již tvrz v Polomi nepřipomíná. Zřejmě nebyla dlouho obývána a časem zchátrala a zanikla. Podle starší literatury byla tvrz lokalizována většinou do západní části vsi, do blízkosti objektu čp. 14, kde se mělo dochovat tvrziště se zbytky zdiva, příkopem a valem, zčásti zastavěné přilehlým domem. Dům čp. 14 byl odstraněn spolu s pozůstatky tvrze rozkládajícími se v jeho blízkosti někdy v 60. letech 20. století.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Žlutice, s.o. Žlutice

1961 Okres Karlovy Vary

Část Bochova

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1183

Rok	obyv.	domů
1850
1927	198 N
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

C) cs.wikipedia.org (19.7.2016)

D) pamatkyaprirodakarlovarska.cz (19.7.2016)

Kód CZ

[Martice]

(Maroditz)

[Kaple sv.Floriána] ^{Zdroj D)}

z první poloviny 19. století stávala na návsi uprostřed dnes zcela zaniklé vsi

[Tvrz] ^{Zdroj D)}

První písemná zmínka o vsi Martice (Maroditz) pochází z roku 1383, kdy zemřel jakýsi Hroch, sedící patrně již tehdy na zdejší tvrzi. Během 15. století a počátku 16. století se po vsi psali Jarek a Ctiboř, předkové Martických z Rabštejna. V roce 1456 jsou připomínáni rovněž jako Martičtí z Martic. Roku 1540 prodal Zikmund Martický ves s tvrzí Markétě Lobkovicové, rozené z Plavna, která ji připojila k sousednímu Polomu. Tehdy se poprvé výslovně připomíná zdejší tvrz. V roce 1545 koupili ves Polom spolu s Marticemi Štensdorfové ze Štensdorfu, kteří je následně roku 1564 připojili k údrčskému panství. V roce 1591 prodali Štensdorfové ze Štensdorfu zboží Martice k tvrzi Miřetice (dnes Mirotice). Roku 1592 koupil Martice Jan Ratiborský ze Chcebuze a připojil ke svému zboží Ratiboř. Tehdy se však ves i zdejší tvrz uvádějí jako pusté, ale brzy poté byly znovu osídleny a tvrz na kratší čas obnovena. V roce 1615 poté Mikuláš Ratiborský prodal zboží Martice Jáchymovi Libšteinskému z Kolovrat, jenž je znovu připojil k Údrči a Rabštejnu, u kterého poté zůstaly až do roku 1848. Po roce 1620 byly Martice tehdejšímu držiteli Janu Libštejnskému z Kolovrat spolu s údrčským panstvím za účast na stavovském povstání z let 1618-1620 zkonfiskovány a roku 1623 prodány sekretáři královské koruny Severýnu Thalovi z Horštejna. V roce 1630 se naposledy připomíná zdejší tvrz, poté je zde uváděn již pouze panský poplužní dvůr, označovaný jako „Am Hof“, v jehož areálu snad budova tvrze stávala. Roku 1631 se Severýn Thal z Horštejna zúčastnil nového povstání za saského vpádu, a tak došlo k nové konfiskaci. Panství poté získal Albrecht z Valdštejna, po jehož vraždě v roce 1635 dostal Martice do dědičného držení nejvyšší hofmistr hrabě Leonthar Helfrid z Meggau. Roku 1791 byl zdejší poplužní dvůr rozparcelován a dále pronajímán. Po velkém ničivém požáru v roce 1860 byly zdejší dvory vystavěny již odděleně, ale označení „Am Hof“ zůstalo. Ves Martice v polovině sedmdesátých let 20. století nakonec zcela zanikla.

Historie ^{Zdroj D)}

Zanikla po 1974

První písemná zmínka o vsi Martice pochází z roku 1383, kdy zemřel držitel zdejší tvrze jistý Hroch. Během 15. století a počátku 16. století se po vsi psali Jarek a Ctiboř, předkové Martických z Rabštejna. V roce 1456 jsou připomínáni rovněž jako Martičtí z Martic. Roku 1540 prodal Zikmund Martický ves s tvrzí Markétě Lobkovicové, rozené z Plavna, která ji připojila k sousednímu Polomu. Tehdy se poprvé výslovně připomíná zdejší tvrz. V roce 1545 koupili ves Polom spolu s Marticemi Štensdorfové ze Štensdorfu, kteří je následně roku 1564 připojili k údrčskému panství. V roce 1591 prodali Štensdorfové ze Štensdorfu zboží Martice k tvrzi Miřetice (dnes Mirotice). Roku 1592 koupil Martice Jan Ratiborský ze Chcebuze a připojil ke svému zboží Ratiboř. Tehdy se však ves i zdejší tvrz uvádějí jako pusté, ale brzy poté byly znovu osídleny a tvrz na kratší čas obnovena. V roce 1615 poté Mikuláš Ratiborský prodal zboží Martice Jáchymovi Libšteinskému z Kolovrat, jenž je znovu připojil k Údrči a Rabštejnu, u kterého poté zůstaly až do roku 1848. Po roce 1620 byly Martice tehdejšímu držiteli Janu Libštejnskému z Kolovrat spolu s údrčským panstvím za účast na stavovském povstání z let 1618-1620 zkonfiskovány a roku 1623 prodány sekretáři královské koruny Severýnu Thalovi z Horštejna. V roce 1630 se naposledy připomíná zdejší tvrz, později její funkci nahradil panský poplužní dvůr, označovaný jako „Am Hof“. Roku 1631 se Severýn Thal z Horštejna zúčastnil nového povstání za saského vpádu, a tak došlo k nové konfiskaci. Panství poté získal Albrecht z Valdštejna, po jehož vraždě v roce 1635 dostal Martice do dědičného držení nejvyšší hofmistr hrabě Leonthar Helfrid z Meggau. Do roku 1789 spadala ves Martice farou ke kostelu v Údrči, následně pak ke Skokům. Roku 1791 byl zdejší poplužní dvůr rozparcelován a dále pronajímán. Na základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 se nakonec ves Martice osamostatnila. Ves typu okrouhlice rozkládající se na stráni s obecní kaplí sv. Floriána na návsi. Ves Martice poté spadala pod správu obce Polom. Po velkém ničivém požáru v roce 1860 byly zdejší dvory vystavěny již odděleně, ale označení „Am Hof“ zůstalo. V roce 1890 stávalo ve vsi 24 domů, ve kterých žilo 110 obyvatel, roku 1929 to bylo 22 domů a 95 obyvatel. V roce 1946 zde stávalo celkem 23 usedlostí a domů. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války nebyla ves Martice již nikdy dosídlena a postupně byla opuštěna. V roce 1959 ve vsi bydlela ve vsi již pouze starší žena, která chovala přes tehdejší úřední zákaz čuníka, schovaného v hranici složeného dřeva. Do vsi nebyla zavedena elektrika a vedla sem pouze polní cesta. Poštu nosil pošťák z Kozlova. Ve vsi stávalo několik rozpadlých usedlostí, později bylo vše zbořeno. Někdy v polovině sedmdesátých let 20. století, snad roku 1974, nakonec ves Martice zcela zanikla. Dodnes se zachovala pouze stodola bývalého hospodářského dvora č. 3 a jedna ze zdí stodoly bývalého hospodářského dvora č. 5. Dále můžeme v terénu nalézt již špatně patrné zdivo jednotlivých dvorů, ovocné stromy a předměty každodenní potřeby. Ve stromech jsou zarostlé zbytky požární techniky.

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 19.7.2016