Kód CZ
[Radošov]
(Reschwitz)
[Kostel
Narození sv.Jana Křtitele] Zdroj D) Pozdně
barokní vystavěn v letech 1776-1777 na místě původního dřevěného gotického
kostela z 1. poloviny 14. století nad starým hřbitovem při cestě do Březiny
na severozápadním okraji obce.Zbořen kol.1966
Fara … Kaple
Zdroj D) kapli nechala postavit ve 2. polovině
19. století rodina Zörklerova u samoty Hegerhaus Waldhaus v údolí
potoka Velká Trasovka
[Socha sv.Jana
Nepomuckého] Zdroj D) Litinovou sochu nechala zřídit v roce
1845 rodina Tilpova na prostranství proti stavením čp. 4 a 5. [Kamenný kříž - Kalvárie] Zdroj D) lidově nazývané „Svatý Florián“,
nechala zřídit někdy na přelomu let 1851/1852 rodina Bergauerova
na památku velkého požáru vsi z roku 1845 na prostranství u domu čp. 22 uprostřed obce. Sousoší tvořil ústřední kříž,
doplněný patrně figurální plastikou Ukřižovaného Ježíše Krista. U paty kříže
byly postaveny sochy Panny Marie a sv. Jana. Vrcholové sousoší bývalo
umístěno na vrcholu hranolového podstavce. [Železný kříž] Zdroj D) Nechala jej zřídit v době před rokem
1841 rodina Brunnerova z usedlosti čp. 15 při bývalé cestě do Březiny v polích severozápadně
od obce [Boží muka] Zdroj D) sv. Anny nechala zřídit v době před
rokem 1841 rodina Männlova z usedlosti čp. 1 na rozcestí při cestě do Březiny severozápadně od
dnes již zcela zaniklé obce [Památník padlým] Zdroj D) Žulový pomník v podobě ploché pyramidy
míval ve spodní části umístěnou obdélnou, polokruhově zakončenou černou
pamětní nápisovou desku. V horní části desky byl vyveden německý věnovací
nápis: „In ewiger Treue“
(Ve věčné věrnosti) a „Gefallene, Verstorbene und Vermisste aus dem Kirchensprengel Reschwitz“ (Padlí, zemřelí a nezvěstní z farnosti Radošov). Pod tím byla ve dvou sloupcích zaznamenána
jména padlých občanů s datací jejich skonu. Uvedeny byly 3 oběti z Radošova, 3 oběti z Hradiště, 4 oběti z Tisu u Luk a 11
obětí z Březiny. V posledním řádku byly uvedeny jména dvou zemřelých ve
vlasti.
|
Panství Politický okres
Žlutice, s.o. Bochov 1961 Okres Karlovy Vary VVP Hradiště 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce Zdroj D)
První písemná zmínka o vesnici je z roku 1356 První písemná
zmínka o vsi pochází z roku 1356, kdy Radošov
patřil Haugvicům z Lochotína.
První zdejší farní kostel býval dřevěný a stával na starém hřbitově na
severozápadním konci vsi. Roku 1383 byl při obsazování zdejší fary, která zde
existovala od roku 1352, uváděn její patron Gelfrad
z Haugvic. K radošovské
faře patřily také vsi Březina, Hradiště, Těš a Tis u Luk. Patronát měl
náboženský fond a v roce 1384 odváděla fara 7 grošů papežského desátku. Roku
1414 souhlasil Heinrich Haugvic se změnou výše
prebendy. To je však poslední zmínka o Haugvicích v
Radošově. Situace za husitských válek není jasná,
nevíme, jestli byl Radošov zničen, nebo jestli se Haugvicové přidali na stranu husitů. Jedna zpráva říká,
že po dobytí města Luka 1. září 1421 se křižácká vojska vydala na sever, aby
dobyla také hrad Burgstadl, odkud husité ovládali
celé okolí. Cestou prý dobyli rovněž „opevněné místo Radošov“.
Jiná zpráva však říká, že Haugvicové z Lochotína drželi i Radošov až
do roku 1460. Jisté je jen to, že zdejší kostel byl značně poškozen a fara v
té době zanikla úplně. Kostel se tak poté stal filiálním ke kostelu sv.
Vavřince v Lukách. Roku 1463 získal malé panství Andělská Hora syn krále
Jiřího z Poděbrad Hynek a ten darem od krále panství rozšířil o Radošov, Šemnici a dalších 8
vesnic šemnického újezdu, které získal od oseckého
kláštera. O tři roky později se Andělské Hory zmocnil Jindřich (II.) z Plavna. Další zmínka o Radošově
se nachází v soudní při, ve které se nemanželský syn Margarety Pigkler, nazývaný „falešný Heinrich“, domáhal dědictví po
svém zamřelém otci Jindřichovi (III.) z Plavna. V jeho prospěch vypovídal roku 1528 i radošovský kněz. Podle další listiny se Radošov také soudil s vrchností kvůli neoprávněné pastvě
ovcí na loukách jižně od vsi. Soudním rozhodnutím Radošov
spor vyhrál. Od roku 1528 však Radošov již patřil k
panství Verušičky. Třicetiletá válka udělala v Radošově opět hodně škod, zůstaly po ní 2 pusté selské
usedlosti a 2 pusté chalupy. Podle zápisu berní ruly u roku 1654 bylo ve vsi
také 9 ostatních statků a 6 chalup a tzv. na obci žil jeden poddaný. Popis
dále uváděl, že „tato ves má stavení velmi špatná.“ Dobytka bylo ve vsi však
dostatek: 27 potahů, 19 krav, 33 jalovic, 18 ovcí, 19 prasat a 9 koz. Radošov tehdy patřil k panství Luka, majitelky Anny
Barbory Prollhoferové, rozené ze Štampachu. Roku 1709 se od panství Luka oddělily Verušičky, Albeřice, Hřivínov a ve vsi Radošov 5
samostatných gruntů a utvořily samostatný statek. V roce 1719 k němu byly
připojeny i dva zbývající radošovské grunty. Když kncem 70. let 18. století dostali poddaní možnost směnit
robotu za peněžité dávky, v Radošově se našel pouze
jediný, kovář Erlbert, který měl dostatek peněz,
aby se z roboty vyplatil. Schaller roku 1785 i
Sommer roku 1847 uvádějí Radošov shodně stále u
statku Verušičky, patřícího k panství Luka. Roku
1847 zde žilo již na 280 obyvatel v 50 domech a v roce 1850 se stal Radošov samostatnou obcí. V letech 1776-1777 byl postaven
nový kamenný kostel sv. Jana Křtitele, kolem kterého se rozkládal až do roku
1928 hřbitov. Teprve roku 1787 dostal kostel svého lokalistu (kaplana) a od
roku 1855 byla zdejší fara opět samostatná. Spolu se stavbou domu pro kaplana
byla roku 1787 postavena také školní budova. Byla jednotřídní, ale když žáků
stále přibývalo, musela být přidána další třída a na budovu přistavěno další
patro. Když při zimní bouřce začátkem roku 1852 uhodil do věže kostela blesk
a ta začala hořet, požáru celého kostela zabránili dva zdejší tesaři tím, že
hořící věž shodili do farské zahrady. Do dvou měsíců byla věž znovu opravena.
O velikonocích bývala vždy u hlavního oltáře kostela postavena socha
Nejsvětějšího srdce Páně. Ves neměla
vyhraněný tvar, domy stávaly podél několika silnic a ulic. Na počátku 19.
století stávalo v Radošově 16 selských usedlostí,
ke kterým patřilo po 18-19 strychů půdy, vrchnost zde tehdy vlastnila 560
strychů. V jižní části obce stávalo 6 částečně spojených domků, kterým se
říkalo Židovský dvůr. Žili zde pouze Židé, zabývající se obchodováním. Dva
prodávali dobytek, jeden měl krám a dva bývali podomními obchodníky se
střižním zbožím. Postupně docházelo k prodeji a dělení majetku, takže do
konce století zde bylo 8 sedláků, 6 půlláníků, 16 čtvtláníků a 2 domkáři. Roku
1889 byla založen Spolek dobrovolných hasičů, kteří měli i vlastní kapelu, a
v roce 1900 byla v obci otevřena Spořitelna a záložna pro Radošov
a okolí. Za 1. republiky měl Radošov krám, 2
řezníky, 2 hostince a pracovali zde švec, krejčí, kolář,
truhlář a kovář. Roku 1921 zde žilo již 326 obyvatel a bylo zde 58 domů, roku
1922 byla do obce zavedena elektřina. V Radošově se
poměrně dlouho udržela malá židovská komunita. Ještě v roce 1870 zde žilo 33
Židů, pak se jejich počet začal snižovat, v roce 1917 na 20 a v roce 1930
pouze na 4. Po vzniku ČSR
nesouhlasila většina Němci osídleného pohraničí s připojením k nově vzniklému
státu. Také na 30 obyvatel Radošova se 4. března
1919 zúčastnilo demonstrace na sebeurčení Němců ve Žluticích. Ve volbách roku
1928 kandidoval jedině Svaz zemědělců, roku 1935 jedině Sudetoněmecká strana.
Na mobilizaci v září 1938 reagovali zdejší muži podle karlovarských pokynů:
nechceme válku, nebudeme bojovat proti svým německým bratrům, proto
povolávací rozkazy neuposlechneme a ukryjeme se v lesích. Německá armáda pak
obsadila obec 5. října a 10. října se na oslavu rozhořely na kopcích tzv.
přátelské ohně. Na počátku války roku 1939 zde žilo 263 obyvatel. Ke konci 2.
světové války přišlo i do Radošova dost uprchlíků
před frontou. Po válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a obec znovu
částečně dosídlena. Roku 1950 zde žilo 95 stálých obyvatel. Nové obyvatelstvo
však muselo po zařazení do VVP Hradiště v roce 1953 obec opustit.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v
republice čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (20.7.2016) D) pamatkyaprirodakarlovarska.cz (20.7.2016) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 20.7.2016 |
