Zpět na Koclířov

Letohrádek

Koclířov, politický okres Litomyšl

Zbytky renaissančního LETOHRÁDKU podoby věze na oválném základu, vystavěné z lámané opuky s cihlami smíšené, ze 17. stol., se stopami architektonického členěni, lisén, štukových festonů a okenních rámů. Okna v obou patrech pravoúhlá, okapní římsa hojně profilovaná. Na mansardní streše lucerna s železným praporečkem, v němž prolomeno: F.F. 1701 (1791?) Dle zbytků zdí byl tento letohrádek kdysi větší, úhlednou stavbou.

 

Soupis PAMÁTEK HISTORICKÝCH A UMĚLECKÝCH V KRÁLOVSTVÍ ČESKÉM OD PRAVĚKU DO POČÁTKU XIX. STOLETÍ., XXIX. POLITICKÝ OKRES LITOMYŠLSKÝ. DR. BOH. MATEJKA a JOS. ŠTĚPÁNEK (venkovské obce) a ZDENĚK WIRTH (město Litomyšl.) 1908

 

 

Koclířov se připomíná poprvé v r. 1347 jako majetek nově zřízeného biskupství litomyšlského. S litomyšlským panstvím byla ves spojena po celé období feudalismu. Někdy v polovině 17. století postavila tehdejší majitelka litomyšlského panství Frebonie z Pernštejna nebo její nástupce Maxmilián z Trautmannsdorfu na západním okraji Koclířova malý pozdně renesanční zámek sloužící asi jako letní sídlo. Byla to jednopatrová budova elipsovitého půdorysu, postavená z lomového kamene. V zastřešeníbudovy bylo umístěno vyhlídkové patro. Písemné zprávy o tomto objektu však zcela chybějí a na dobu vzniku lze usuzovat jen na základě architektonického rozboru stavby, který provedl na konci 19. století Zdeněk Wirth. Ten také usuzuje podle letopočtu na korouhvičce střechy, že budova byla upravována v r. 1701 nebo 1791.

V 19. století nebyla budova trvale obývána a obyvatelstvo ji nazývalo Lusthaus. V rámci první pozemkové reformy koupil objekt od litomyšlského velkostatku Emil Kretzel. Ten v r. 1926 k zámku přistavěl prostou přízemní obytnou budovu. Celý objekt, který je i dnes soukromým majetkem (čp.213), byl upraven v l.1975— 1976. Při úpravě zámek i přilehlá obytná budova dostaly nové fasády. Současně -bylo změněno zastřešení vlastní zámecké budovy.

 

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [VI], VÝCHODNÍ ČECHY, 1989

 

 

image002 image004

 

Jaromír Lenoch © Aktualizace 20.11.2022

Předchozí editace: 10.10.2011

©